Opět nad Europou 
George se zajímal o hvězdy 
Družice? Letadlo stačí! 
Přehlídka galaxií 
Planetární bratranci
 
 
Rad bych Vas upozornil na diskusi, kterou jsme natocili behem Jenamu ve studiu Radia svobodna Evropa. Diskuse na tema integrace vedy v Evrope a souvisejici problemy vedy v Rusku se zucastnili Prof. Praderie (Francie, Observator Pariz), Prof. Novikov (Rusko, nyni Universita Kodan) a Dr. C~erepas~sc~uk (Rusko, Sternberguv ustav, Moskva). Diskusi moderovala pi Mas~kova (Radio Svobodna Evropa). Zajemci si ji mohou poslechnout na Svobodne Evrope v poradu Otazky nasi doby dne:  So 26.9.1998 v 17.40 hod; Ne 27.9.  v 13.10 hod; Po 28.9.  v 11.10 hod. 
  
Jiří Grygar
 
 
  
Kresba NASAOpět nad Europou 
 
Kosmická sonda Galileo, těžce handicapovaná tím, že se jí nerozevřela hlavní komunikační anténa pro předávání dat na Zemi, plní přesto své úkoly. Nyní ji čeká další průlet kolem Europy, jedné z velkých Jupiterových družic. 
Setkání s tímto satelitem je plánováno na sobotu 26. září: v 5 hodin 54 minut našeho letního času proletí sonda nejblíže kolem Europy; v tu chvíli bude od ní 3582 kilometrů daleko (pro srovnání: je to téměř stejně jako činí průměr této družice -- 3138 km -- a jen o trochu méně než průměr našeho Měsíce). I když tento v pořadí šestý průlet kolem Europy nepatří mezi nejtěsnější (ten se odehrál 16. prosince 1997, kdy byla sonda pouhých dvě stě kilometrů nad povrchem), bude přesto středem zájmu odborníků. Jupiterova družice Europa je totiž svérázným světem: čím dál více se zdá, že pod ledovým příkrovem najdeme vodní oceán. Na měsíci byly nalezeny ledové vulkány (nyní již neaktivní) a zajímavé vrstvy usazenin. Sonda Galileo se proto bude snažit přinést další důkazy o proměnách mladého povrchu tohoto satelitu, které mohou konečně vyřešit problém, zda tu je či není přítomna tekutá voda. Potom by už nemusely být naše úvahy o možném primitivním životě na tomto tělese pouhými spekulacemi. 
 
Zdeněk Pokorný
Podle zpráv NASA
 
 
  
George se zajímal o hvězdy 
 
Východní pobřeží Severní a Střední Ameriky opět navštívila jedna tropická bouře -- hurikán George. Nejedná se o žádnou srandu: v minulých dnech se rychlostí více než 120 kilometrů v hodině přehnal nad Dominikánskou republikou, kde bohužel usmrtil asi dvacet lidí a těžce poškodil několik tisíc budov. 
V pondělí v noci navštívil i ostrov Portoriko, kde se nachází observatoř Arecibo s největším radioteleskopem na světě. Anténa o průměru tři sta metrů naštěstí vyvázla prakticky bez následků. Technici, kteří hned v úterý provedli podrobnou prohlídku, objevili jen několik panelů poškozených letícími úlomky. Mísu radioteleskopu přitom tvoří téměř čtyřicet tisíc hliníkových desek, pokrývajících plochu 26 fotbalových hřišť. Zcela bez závad je i speciální přijímač/vysílač o váze devadesát tun, jenž visí nad anténou. 
Radioteleskop v Arecibu byl postaven v roce 1963 na základě objednávky americké armády. Pod patronací Cornell University se zde prováděl výzkum zemské ionosféry. Dnes se také používá jako radioteleskop ke studiu vzdálených objektů vesmíru a současně jako velmi výkonný radar  při průzkumu těles sluneční soustavy. V roce 1997 prošel rozsáhlou rekonstrukcí v ceně několika desítek milionů dolarů. Na observatoři se v minulosti podařilo objevit první planety mimo sluneční soustavu, periodu rotace Merkuru či podvojný pulsar. Zahrál si v bondovce Zlaté oko a filmu Kontakt. 
Zdroj JHU/APLHurikán George sice přerušil telefonický kontakt s teleskopem, na druhou stranu ale anténa posloužila pracovníkům Clemson University a jejich kolegům z Francie ke studiu samotného hurikánu. Jako radar měřil rychlost větru ve velkých výškách. Jelikož ovšem během pondělní noci došlo k výpadku elektrického proudu, museli se spokojit pouze s náhradním generátorem. 
George má evidentně zájem o astronomii a kosmonautiku. V těchto dnech totiž putuje směrem na Floridu. Právě zde se nalézá Kennedyho kosmické středisko, kde v současnosti probíhají přípravy na další start amerického raketoplánu Discovery. Do vesmíru se má vydat 29. října.  Hlavním úkolem mise bude studium lidského organismu -- "pokusným králíkem" má být mimo jiné i osmdesátiletý senátor John Glenn (ano, je to první americký kosmonaut, jenž obletěl Zemi). Kromě toho vypustí a znovu zachytí malou sluneční observatoř Spartan-201 a otestují některá zařízení. 
Raketoplán Discovery v ceně dvou miliard dolarů a s váhou 1,3 milionu kilogramů byl na začátku tohoto týdne dopraven na startovní rampu. Vzhledem k blížícímu se hurikánu byl ale velmi rychle vrácen zpět do montážní budovy. Předpokládá se totiž, že George zasáhne kosmické středisko během pátku či soboty. Let do vesmíru koncem října by ale hurikán ovlivnit neměl. 
 
Jiří Dušek
Podle informací na Internetu
 
 
  
Foto Angel Technologies Corp.Družice? Letadlo stačí! 

Tento týden proběhl v Mojavské poušti zajímavý experiment. Speciální letadlo "Proteus" firmy Angel Technologies Corporation kroužilo po dobu několika hodin ve výšce asi 18 kilometrů. Nic zvláštního -- až na to, že letoun vybavený speciální elektronikou nahradil většinu funkcí běžných telekomunikačních satelitů. 
Myšlenka, že by se místo geostacionární družice ve výšce 36 tisíc kilometrů a v ceně několika stovek milionů dolarů použilo letadlo permanentně kroužící ve dvacet kilometrů nad zemí, je velmi reálná obzvlášť v případě velkých měst a aglomerací. 
Podle představ odborníků by nepřetržitý servis umožnila jen tři speciální letadla, která by s dvoučlennou posádkou vždy po dobu osmi hodin kroužila nad vybranou oblastí. Zprostředkují tak, stejně jako satelity, spojení mobilních telefonů, vysokokapacitní přenos dat i populární videokonference. Ovšem za nižší cenu a především s mnohem lepším a silnějším signálem. Spojení také nebude -- na rozdíl od pozemních sítí -- omezováno zástavbou. 
Proteus, vybavený dvěma tryskovými motory, zkonstruoval Burt Rutan, jenž si vzal za vzor Voyager, první letadlo, které obletělo svět bez mezipřistání a doplnění paliva. Je dvacet metrů dlouhý a má třicetimetrová křídla. Celý komunikační systém by měl být v provozuschopném stavu již během několika let. Velká města tak v příštím století dost možná dostanou zajímavou ozdobu. 
 

Jiří Dušek
Podle informací na Internetu
 
 
  
Přehlídka galaxií 
  
Patnáctého září měli astronomové z vysokohorské observatoře na Cerro Paranal v Chile další důvod k radosti. V ten den (či přesněji noc) prošlo první světlo důmyslným komplexem vědeckých přístrojů, jež jsou instalovány u prvního osmimetrového zrcadla této observatoře. Jak známo, po dokončení bude celý dalekohled, sestávající ze čtyř zrcadel o průměru 8,2 metru, největším dalekohledem na světě. Nyní se tedy představil světu přístroj zvaný FORS1 (FOcal Reducer and Spectrograph) a vyprodukoval vynikající astronomické snímky. Projekt FORS je společným dílem Evropské jižní observatoře (ESO), astronomického ústavu v Heidelbergu a univerzit v Göttingenu a Mnichově. Tyto instituce do něj investovaly celkem 180 "člověkoroků" práce. Prohlédněte si nyní některé z prvních snímků (kliknutím je získáte v plném rozlišení): 
  
Galaxie NGC 1288 v souhvězdí Pece, vzdálená od nás asi 300 milionů světelných let. Její průměr dosahuje 200 000 světelných let. Snímek je kompozicí tří obrazů v modré, žlutozelené a blízké infračervené oblasti spektra. Zorné pole činí 6,8 krát 6,8 úhlových minut. Foto ESO
 
Foto ESO Hvězdné pole poblíž kvasaru PB 5763. Je zde velmi mnoho vzdálených galaxií, tvořících kupu galaxií, které dosud nikdo důkladně neprozkoumal (právě těmto objektům se bude přístroj FORS věnovat, jakmile astronomové zahájí běžný provoz). Na pravém snímku je zvětšenina, která ukazuje jednotlivé členy této kupy galaxií.
 
Velká spirální galaxie NGC 1232, která se nachází v souhvězdí Eridanu. I když leží ve vzdálenosti 100 milionů světelných let, velký teleskop ve spojení s přístrojem FORS tu rozliší spoustu podrobností. Snímek je zvětšeninou centrální části (celkový záběr zaujímá úhlový rozměr 6,8 krát 6,8 úhlové minuty, detailní pak 1,6 krát 1,8 úhlové minuty). Pořízen byl 21. září a vznikl složením fialového, modrého a červeného obrazu galaxie. Foto ESO
  
Zdeněk Pokorný
Podle ESO Press Release 14/98
 
 
 
  
Very Large ArrayPlanetární bratranci 
 
Jak se zdá, planety se mohou běžně tvořit i v případě dvojhvězd a vícenásobných hvězdných systémů, nikoli -- jak se dosud astronomové domnívali -- pouze v okolí osamocených stálic. K tomuto závěru došli vědci pracující se sítí radioteleskopů Very Large Array (VLA). 
Radioastronomové se před nedávnem věnovali studiu rozsáhlého 450 světelných let vzdáleného plynoprachového mračna v souhvězdí Býka, ve kterém vznikají nové hvězdy. Zaměřili se především na jeden objekt, již dříve známý z rádiových a infračervených pozorování, o němž se domnívali, že se jedná o velmi mladou stálici. Teleskopy VLA však ukázaly, že ve skutečnosti jde o dvě hvězdy vzdálené zhruba stejně jako Pluto od Slunce. Jsou přitom obklopeny rozsáhlými oblaky plynu a prachu, jež sahají do podobné vzdálenosti jako je Saturn. Právě v takových discích se tvoří planety. 
Obdobné plynoprachové obálky se běžně pozorují u osamocených stálic. Normálně jsou ale až desetkrát větší. Za jejich malé rozměry v tomto případě zcela jistě může rušivé působení druhé hvězdy. "Každý z disků obsahuje dostatek materiálu ke vzniku soustavy planet jako u Slunce," prohlásil David Wilner z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics v Cambridge. "Není však jasné, jestli se v jejich případě mohou vytvořit vnější tělesa, jako je Uran či Neptun. Na to jsou obálky příliš malé." 
  
Zdroj National Radio Astronomy Observatory
Na tomto obrázku si můžete prohlédnout plynoprachové disky, obklopující dvě hvězdy v molekulárním mračnu L1551 ze souhvězdí Býka. Barvy reprezentují různé intenzity či jasnosti  rádiového záření přícházejícího z disků. Vpravo nahoře je uvedeno měřítko (jedna astronomická jednotka odpovídá vzdálenosti Země-Slunce, tj. 150 milionům kilometrů).
  
Kdyby se hvězdy nacházely ještě blíže u sebe, pravděpodobně by tyto útvary neexistovaly. Na druhou stranu, jestli se zde planety vytvoří, dost možná budou ty vnější, hodně vzdálené od mateřské stálice, vlivem gravitačního působení druhé hvězdy vystřeleny ven ze soustavy a vydají se do chladného kosmického prostoru. Ostatně podobného vesmírného tuláka zřejmě před několika měsíci, shodou okolností také v souhvězdí Býka, pozoroval Hubblův kosmický dalekohled. Ke svým dětem se prostě tento hvězdný pár chová pěkně macešsky. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv NRAO