Měsíční okénko 
 
Foto M. KolasaHrnečku dost! 
Každý, kdo se alespoň jednou podíval na Měsíc dalekohledem ví, že je na něm vidět obrovské množství kráterů. Možná jste si také všimli, že některé z nich mají oproti jiným s mnoha kopci a detaily, jen velmi hladké, šedě zabarvené dno. Jedná se o krátery, jejichž interiér byl v dobách vulkanické aktivity našeho souputníka (zhruba před třemi miliardami let) zalit bazaltovou lávou (Plato, Ptolemaeus, Archimedes atd.). 
Blízko jihozápadního okraje Měsíce se však nachází kráter Wargentin, ve kterém je té lávy příliš mnoho, takže ho vyplňuje až po samý okraj valů. Trochu   připomíná pohádku o neposlušném hrnečku, který v případě Wargentina zapomněl přestat vařit, a "kaše" přetekla. 
Naštěstí je Wargentin docela velkým kráterem o průměru 84 kilometrů, takže ho uvidíte i v docela malém dalekohledu. Najdete ho snadno, neboť se sám prozrazuje podivnou vizáží mezi svými, byť stejně velkými sousedy. Budete-li při prohlížení této lunární kuriozity opravdu pozorní, možná rozeznáte na jeho povrchu i několik mořských hřbetů. Šance se vám k tomu nabídne večer 3. října
 
Pavel Gabzdyl 
 
Obrázek: Wargentin v sousedství dvou obrů – Schickarda (227 km) a Phocylida (114 km). Foto Marek Kolasa. 
 
 
 
Jak se fotí bolidy 
 
S radostí jsem si přečetl rubriku pozorování v IAN ze 7. září. Je tam též pozorování zajímavého bolidu od pana Michala Švandy. Musela to být velmi pěkná a zajímavá podívaná, neboť nebyl sám kdo tento úkaz viděl a navíc si to nenechal pro sebe. Především jeho pozorování a pozorování pana Jaroslava Bočka, který se navíc na programu fotografického pozorování bolidů profesionálně podílí, nám velmi pomohlo v úplném a nakonec i velmi přesném popsání celého jevu. A tak bych prostřednictvím vašich IAN panu Michalu Švandovi a i dalším anonymním pozorovatelům tohoto bolidu a nakonec i všem čtenářům rád nabídnul naší verzi té krásné přírodní podívané a při té příležitosti je i tak trochu seznámil s naším pozorovacím programem.  
  
Tak jako každou jinou jasnou noc v roce tak i v noci z 15. na 16. srpna letošního roku byly celooblohové kamery na našich stanicích Evropské bolidové sítě v provozu. Pro účel fotografování bolidů používáme kamery vybavené vysoce přesným objektivem typu rybí oko od německé firmy Zeiss Distagon (3.5/30mm), který zobrazí celou viditelnou oblohu na jeden snímek. V našich kamerách používáme plochý film FOMA o rozměrech 9x12 cm a s citlivostí podle potřeby 100, 200 nebo 400 ASA. Celá obloha se zobrazí do kruhu o průměru přibližně 8 centimetrů. Tolik základní informace o naší technice. A teď zpět k bolidu. Jednak na základě vizuálních pozorování ale samozřejmě i díky pravidelné inspekci našich snímků, se nám nakonec podařilo nalézt tento bolid na třech snímcích -- a to ze stanic na Přimdě, Kostelní Myslové u Telče a z Ondřejova. Kromě snímku z Přimdy, kde byl bolid patrný na první pohled i bez lupy, to bylo hledání a hlavně měření dosti obtížné, neboť, a to jsme věděli právě z výše zmíněných dvou vizuálních pozorování, určitě se nejednalo o bolid nějak zvlášť jasný. Co však na něm bylo zajímavé, bylo především jeho dlouhé trvání, dlouhé postupné zvyšování jasnosti a prakticky horizontální let. Takto nějak se projevují družice, když zanikají v zemské atmosféře a tak i tato možnost nás zpočátku napadla. Vždyť podvakráte se nám již tento velmi vzácný úkaz podařilo zachytit. Jak se však později ukázalo, tentokrát to byl zcela jistě zánik přirozeného tělesa z poněkud vzdálenějších koutů sluneční soustavy než je blízké okolí naší planety, kde se to všelijaké kosmické smetí námi vyrobené pohybuje.  
Jak už jsem uvedl, bolid jsme nalezli na třech snímcích, z toho dva byly z pevných kamer a ten ondřejovský byl z kamery pointované. Bolid zde byl opravdu tak slabý, že na snímku ze sousední pevné kamery, zřejmě díky zeslabení obrazu rotujícím sektorem, se ho nepodařilo vůbec nalézt. Pointovaný snímek používáme v kombinaci se snímkem z pevné kamery pouze pro určení času přeletu, což v průměrném případě se nám podaří s přesností asi na pět sekund. Pro určení atmosférické dráhy je však takový snímek nepoužitelný ovšem s výjimkou případu, kdy nezávisle známe čas přeletu. A právě v tomto nám zásadně pomohlo pozorování pánů Švandy a Bočka, jejichž časy se velmi dobře shodovaly a vzhledem k tomu, že v obou případech se jedná o zkušené pozorovatele, mohli jsme bez obav jejich čas pro naše výpočty použít. Možnost použít i třetí stanici pro výpočet atmosférické dráhy byla velmi důležitá, neboť geometricky ležely stanice velmi nevhodně vůči dráze letu bolidu a tak každé nezávislé měření má velký význam pro celkovou přesnost a spolehlivost výsledného řešení. Všechny podstatné údaje, které dokážeme z našich snímků určit jsou uvedeny v přiložené tabulce.  
Jak je vidět, naprostá většina veličin je doprovázena jejich standardními odchylkami, které vyjadřují přesnost našich výpočtů. A právě u tohoto problému bych se chtěl poněkud zastavit, neboť je vhodný pro názornou demonstraci možností našeho pozorovacího programu. Tento případ byl jeden z nejméně příhodných, neboť se odehrál vně naší bolidové sítě, všechny stanice byly více jak 200 km daleko, na všech snímcích byl bolid velmi nízko nad obzorem (níže než 20 stupňů), na dvou stanicích byl velmi slabý a tudíž obtížně měřitelný a hlavně celková geometrie dráhy bolidu a polohy stanic byla velmi nepříznivá. Jednotlivé roviny určené polohou stanice a meteoru se protínaly v jednom případě pod úhlem 9,5 stupně, a ve zbývajících dvou případech dokonce pod úhly menšími jak 5 stupňů. I přesto jsou výsledné údaje určené s velmi solidní přesností, byť v mnohých případech to bývá ještě výrazně lepší. Komu se nechce vynášet geografické souřadnice průmětů začátku a konce námi vyfotografované světelné dráhy, pak poprvé jsme zachytili tento bolid ve výšce asi 73 km kousek severně od rakouského Salzburgu a bod pohasnutí ležel ve výšce 52 km opět severně od německého Landshutu. Tuto dráhu dlouhou 112 km uletěl za 6,15 sekund a za pozornost jistě stojí jeho velmi malý sklon k zemskému povrchu, který byl ke konci dráhy již jen málo přes 10 stupňů. Z vizuálních pozorování však víme, že zpočátku byl bolid pro naše kamery velmi slabý, a tak jeho celková světelná dráha musela být podstatně delší. Z dynamiky vyplývá, že se jednalo o velmi soudržný materiál, velmi pravděpodobně podobného typu jako jsou kamenné meteority, avšak v tomto případě původní hmotnost byla velmi malá (řádově kolem 1 kg) na to, aby mohla nějaká část původního tělesa průlet atmosférou přežít a dopadnout na zemský povrch ve formě jiné, než pouze jako zanedbatelné prachové částečky. Pokud se týče dráhy ve sluneční soustavě, pak se jedná o celkem běžnou dráhu s malým sklonem. Před svou osudovou srážkou se Zemí se meteoroid pohyboval na protáhlé dráze, která nejdále zasahovala mírně za dráhu Marsu a nejblíže ke Slunci se meteoroid dostával do oblasti mezi dráhy Merkuru a Venuše. 
Na závěr bych se chtěl ještě obrátit ke všem, kteří ať už pravidelně či náhodně sledují oblohu o poskytnutí podobných informací jako tomu bylo v tomto případě. Ze všeho nejvíce nás zajímá co nejpřesnější čas a samozřejmě též datum přeletu. Na výše popsaném případě byl ukázán jeden z důvodů k čemu se nám může dostatečně přesný čas přeletu hodit. Občas se nám ale dokonce stane (viz níže), že máme snímky pouze z pevných kamer a pak čas přeletu nejsme schopni určit vůbec. Přitom například pro určení dráhy ve sluneční soustavě je to naprosto zásadní údaj. Jistě i další údaje popisující dráhu letu tělesa jsou zajímavé a mohou být v některých případech vhodným doplňkem k fotografickým záznamům, ale pro vlastní přesný výpočet nemohou nahradit objektivní fotografický záznam. V případě času přeletu může být však častokrát vizuální pozorování srovnatelné nebo i lepší než záznam fotografický. Chtěl bych tedy připomenout všem čtenářům, že velmi oceníme všechna vaše pozorování, pokud je pošlete buď přímo na adresu Oddělení MPH, 251 65 Ondřejov, nebo je zveřejníte třeba právě v IAN jak to udělal pan Michal Švanda.  
  
Na úplný závěr bych vás právě chtěl požádat o jedno "celostátní pátrání" po čase přeletu jednoho pěkného bolidu, který jsme vyfotografovali na stanicích Veselí nad Moravou, Červená hora a na slovenské stanici Modra v noci ze 7. na 8. srpna letošního roku. Bolid letěl v oblasti hranice se Slovenskem západně od Veselí nad Moravou v době mezi 19:50 až 23:41 UT. Předem děkuji za vaši pomoc a přeji krásné zážitky pod noční oblohou.  
  
Pavel Spurný 
 
 
Bolid EN150898 "Salzburg" 
(15. srpen 1998, T = 21:14:53+-5 UT)
Atmosférická dráha
 
Začátek
Největší jasnost
Konec
Rychlost (km/s)
21.109 +- 0.011
15.79
10.9 +- 0.3
Výška (km)
73.23 +- 0.06
55.6
52.4 +- 0.3
Zeměpisná délka (o E)
13.0016 +- 0.0006
12.257
12.113 +- 0.004
Zeměpisná šířka (o N)
47.9466 +- 0.0003
48.602
48.726 +- 0.002
Absolutní magnituda (100 km)
-2.9
-6.5
-2.2 
Fotometrická hmota (kg)
2.
0.4
0.
Sklon dráhy (o)
11.24 +- 0.08
--
10.27 +- 0.08
Celková délka (km) / Trvání (s) 
Abl. koef. (s2km-2) / PE / Typ 
Stanice
111.91 / 6.15
0.0270 +- 0.0002 / -4.57 / I
11 Přimda, 15 Telč , 20 Ondřejov
Radiant  (J2000.0)
 
Zdánlivý
Geocentrický
Heliocentrický
Rektascenze (o)
335.4 +- 0.2
338.3 +- 0.2
--
Deklinace (o)
-22.37 +- 0.02
-29.31 +- 0.03
--
Ekliptikální délka (o)
--
--
33.12 +- 0.05
Ekliptikální šířka (o)
--
--
264.94 +- 0.03
Původní rychlost (km/s)
21.398 +- 0.010
18.062 +- 0.011
-10.09 +- 0.05
 
Dráha ve sluneční soustavě (J2000.0)
Velká poloosa (AU)
1.354 +- 0.006
Argument perihelu (o)
99.2 +- 0.3
Excentricita
0.5654 +- 0.0009
Délka výstupného uzlu (o
322.8588 +- 0.0001
Perihel. vzdálenost (AU)
0.5885 +- 0.0016
Sklon (o)
11.86 +- 0.07
Afelová vzdálenost (AU)
2.120 +- 0.011
   
 
  
Připravte si deštníky   
   
Každý rok v listopadu je možné pozorovat meteorický roj Leonid. Nejde o nijak výjimečný či významný roj. Jednou za 33 let však připraví lidem velkolepé divadlo, kdy oblohu rozzáří stovky meteorů. Tomuto úkazu se říká meteorický déšť a naposledy jej bylo možné sledovat v roce 1966. Právě letos by měl být opět pozorovatelný. A pokud by se náhodou stalo, že déšť nenastane, přesto je velká šance, že frekvence přesáhnou 200 meteorů za hodinu, takže sledování tohoto roje bude určitě potěchou pro astronomické i laické oko.   
Jelikož je tento úkaz je poměrně vzácný, pořádá TO Zapadající Slunce ve spolupráci s astrokroužkem Orion pozorovací akci v poměrně světly nerušené krajině poblíž Domašova nad Bystřicí u Olomouce. Akce je v termínu 17. - 18. 11. 1998 v zálesáckém srubu (vytápěném) TO Zapadající Slunce s tím, že 17. kolem páté hodiny večer proběhne malé školení o pozorování meteorů. S sebou kromě spacáku a teplého oblečení se doporučuje vzít i nahrávací zařízení (magnetofon, diktafon).   
Máte-li zájem o účast, další informace jsou na www astrokroužku Orion a u pana Lukáše Mečíře, který vám na požádání zašle elektronické info ve formátu "doc". Obrátit se na něj můžete i prostřednictví snailu Lukáš Mečíř, Rohovládova Bělá 90, 533 43.