Co jsou nejhmotnější souvislé útvary ve vesmíru? 
 
V životě Galaxie hraje důležitou roli mezihvězdná látka vyplňující prostor mezi hvězdami. Hlavní složkou mezihvězdné látky je mezihvězdný plyn, tvořený zejména vodíkem (70  % celkové hmotnosti), dále heliem (28  %) a vcelku nepatrně -- pouhými 2  % -- jsou v něm zastoupeny těžší prvky - kyslík, uhlík, dusík, neon, síra a argon. Většina atomů mezihvězdného plynu je vázána v molekulách, mezi nimi co do počtu bezkonkurenčně vede dvouatomová molekula vodíku H2, můžeme se tu však setkat i se složitými organickými molekulami s desíti a více atomy. 
Fyzikální podmínky panující v mezihvězdném plynu v různých oblastech Galaxie jsou velmi odlišné. Běžně zde nacházíme rozsáhlé oblasti vyplněné velmi řídkým ionizovaným plynem s teplotou nad milión stupňů Celsia, existují však i místa, kde se teplota plynu blíží absolutní nule. Přitom platí, že tlak mezihvězdného plynu je všude zhruba stejný. Prakticky to znamená, že žhavý plyn musí být nesmírně řiďounký (0,1 částice na centimetr krychlový), naopak chladný plyn je pak nutně relativně hustý (105 až 106 částic na cm3). 
Více než 50  % celkové hmotnosti mezihvězdné látky v Galaxii je soustředěno ve formě hustých a chladných molekulových mračen, jejichž počet se odhaduje na dvacet tisíc. Takové typické molekulové mračno má průměr 130 světelných let a hmotnost půl miliónu Sluncí. Občas se však setkáme i se skutečnými giganty s hmotností desetkrát větší. Mračna se pohromadě udržují vlastní gravitací a jsou tak vlastně vůbec nejhmotnějšími gravitačně vázanými souvislými objekty, které ve vesmíru známe. Gravitačnímu kolapsu, zhroucení oblaku, brání rychlé turbulentní proudění materiálu v mračnu, které se snaží mračno rozptýlit do prostoru. 
Objevit takové molekulové mračno není snadné. Vzhledem ke své nízké teplotě prakticky vůbec nesvítí. Přesto se o některých z nich vědělo už dávno. Mračna jsou totiž zcela neprůhledná a světlo hvězd, které leží za nimi, jimi nepronikne. Na fotografii hvězdného pole se pak mračno prozradí tím, že v příslušném směru chybějí hvězdy pozadí. Seznam takto víceméně náhodně odhalených mračen se značně rozrostl počátkem osmdesátých let, kdy se rozvinula technika rádiového sledování těchto objektů. Ukazuje se, že v oblasti mikrovln molekulové oblaky velmi intenzivně září v několika vlnových délkách, které jsou charakteristické pro záření molekul. Rozborem mikrovlnného záření bylo detekováno na čtyřicet typů molekul, z nichž se mračna skládají, byla objevena i spousta dosud neznámých molekulových mračen a určena přitom i jejich poloha v Galaxii. Potvrdilo se, že naprostá většina leží poblíž galaktické roviny a sleduje i spirální strukturu, která je typická pro většinu galaxií. Prokázalo se rovněž, že právě v těchto rozsáhlých komplexech plynu a prachu vznikají nové hvězdy a s nimi, jak se zdá, i jejich planetární soustavy. 
 
Zdeněk Mikulášek
Z. Mikulášek, Z. Pokorný, 220 záludných otázek z astronomie, Rovnost 1996