Jaký byl JENAM 98? 
Praha pohostinná... 
Cena Zdeňka Kvíze udělena...  
Továrna na antihmotu? Pak vzhůru mezi hvězdy!  
Planety pod drobnohledem
 
 
  
Jaký byl JENAM 98? 
 
Minulý týden se v Praze uskutečnil již sedmý sraz Evropské astronomické společnosti "Joint European and National Astronomical Meeting for 1998" (JENAM). Patronát nad mezinárodní konferencí, největší svého druhu od vzniku samostatné České republiky, převzal prezident Václav Havel. Na stránkách Instantních astronomických novin jste si mohli přečíst každodenní krátkou reportáž, dnes bych se pokusil ohlédnout za JENAMem 98 trochu podrobněji. 
V prostorách Stavební fakulty Českého vysokého učení technického se od úterý devátého září do soboty dvanáctého sešlo více než tři sta padesát astronomů z celé Evropy i zámoří. "Nejexotičtější" návštěvníci přiletěli až z Japonska a Venezuely. Je však nutné přiznat, že se jednalo především o konferenci astronomů ze Střední a Východní Evropy -- domácí, ale také Ukrajinci či Rusové byli v přesile. Osazenstvo JENAMu pak ozdobily některé celebrity, jako Sir Martin Rees, Massimo Tarenghi, Igor Novikov či Michael Perryman. 
Jednání konference bylo možné rozdělit na tři části: plenární přednášky, jednání v paralelních sekcích a společenský program. Dovolte mi, abych se u každé na chvíli zastavil. 
 
Plenární přednášky 
JENAM 98 oficiálně začal ve středu desátého září v krásných prostorách Žofína. Po úvodních proslovech několika "prezidentů" -- Rudolfa Zahradníka (prezident Akademie věd České republiky), Jean-Paul Zahna (prezident Evropské astronomické společnosti), Jiřího Borovičky (prezident České astronomické společnosti), prorektora Karlovy univerzity Ivana Wilhelma a ředitele Astronomického ústavu v Ondřejově Jana Palouše, jsme si poslechli první dvě přednášky věnované "eurovědě", tedy spolupráci nejen astronomů, ale i dalších vědců v rámci Evropy. Paní Francoise Praderie v zajímavém příspěvku řekla, že Evropa má prakticky stejný, ne-li větší vědecký potenciál jako Spojené státy, je však více roztříštěná. Na rozdíl od politiků, kteří se neustále hádají kolem Evropské unie, však na poli odborného výzkumu již k integraci dochází. Jmenovat lze například Evropskou jižní observatoř (ESO) či Evropskou kosmickou agenturu (ESA). Doufejme, že i my se brzo do těchto struktur začleníme. 
Další tři příspěvky byly již konkrétnější. Martin C. E. Huber odkryl zajímavé plány Evropské kosmické agentury na nejbližší roky. Je jisté, že se Evropa v roce 2003 vydá k Marsu (projekt Mars Express). Vědci starého kontinentu se také zúčastní na přípravě kosmického dalekohledu nové generace a ESA hodlá na konci prvního desetiletí příštího století vypustit technologickou sondu Cornerstone, jejímž cílem bude Měsíc či některá z tzv. blízkozemních planetek. V jednání je též velice potřebná výprava k planetě Merkur, infračervená observatoř hledající planety u nejbližších hvězd, projekt GAIA či LISA. 
Massimo Tarenghi se poté rozvyprávěl o Velmi velkém dalekohledu (Very Large Telescope) na chilské hoře Paranal, který se již z části uvádí do chodu. Bude jej tvořit hned sedm dalekohledů, z toho čtyři o průměru 8,2 metru. Tři zbývající (průměr 1,8 metru) pak budou částečně pohyblivé! Díky skládání obrazů z jednotlivých přístrojů přitom astronomové předpokládají, že dosáhnou úhlového rozlišení 0,001 vteřiny, tedy desetkrát lepšího než má Hubblův kosmický dalekohled. O projektu Very Large Telescope určitě ještě hodně uslyšíme. 
 
Foto IAN   
  
  
  

Rozpoznávacím znakem všech účastníků mezinárodní konference byly tyto modré baťůžky. Při prezenci jste v nich dostali tučný sborník abstraktů a množství dalších užitečných informací. Hodil se však na přenášení dalších věcí a umožnil též identifikovat účastníky JENAMu třeba v metru nebo při procházce Prahou. Zajištění ze strany organizátorů bylo skutečně bezchybné.

 
Poslední úterní plenární přednáška se týkala dalšího zajímavého projektu, známého pod poněkud divokou zkratkou LSA/MMA. Peter Shaver během půl hodiny seznámil posluchače s projektem soustavy šedesáti čtyř radioteleskopů o průměru dvanáct metrů, které by měly umožnit velmi důkladnou prohlídku nebeských objektů v radiovém oboru na milimetrových vlnách. 
Zatímco ve viditelném, infračerveném i dlouhovlnnějším radiovém oboru (na centimetrových vlnách) mají dnes hvězdáři již vcelku slušné pozorovací prostředky, v milimetrovém oboru spektra takový přístroj dosud chybí. Přitom právě na těchto vlnových délkách můžeme sledovat rodící se galaxie i velmi mladé hvězdy a také prohlédnout skrz jinak značně stínící oblaka plynu a prachu. Rozsáhlá soustava radioteleskopů bude umístěna v chilské poušti Atacama v nadmořské výšce kolem pěti tisíc metrů. Dle optimistických předpokladů by měla být v provozu již kolem roku 2005. Cena této observatoře přitom není nijak veliká -- 400 milionů dolarů. Vzhledem k tomu, že se stavby zúčastní i Spojené státy a Japonsko, bude tento termín pravděpodobně dodržen. 
Ve čtvrtek desátého září jsme si mohli poslechnout další porci zvaných přednášek. (Výhodou bylo, že se v této době nekonal žádný jiný program, a tak se zde vždy sešli prakticky všichni účastníci konference.) Dopoledne to byl F. J. Pijpers s příspěvkem "Sensing the Solar Interior with Sound" a J. Trümper, jehož přednáška se nazývala "X-ray Emission from Neutron Stars". Frank J. Pijpers povídal o studiu nitra Slunce na základě vibrací jeho povrchu. Upřímně řečeno, prakticky vůbec jsem tomu nerozuměl.  Jak jsem ale pochopil, sledování vibrací slunečního povrchu nám může leccos napovědět o nitru naši nejbližší hvězdy i o nitru jiných stálic. Jemné změny na povrchu Slunce se sice sledují jen s největšími obtížemi, ale kromě kosmické observatoře SOHO existuje i celá síť pozemských hvězdáren, které je také pozorují. Problém ale je v tom, že z těchto pozorování vychází něco jiného než z teoretických předpokladů. (Což ale nikoho nepřekvapí -- jak kdysi řekl prof. Vanýsek: "Každé pozorování uškodí nějaké teorii."). 
Odpoledne následovaly další dvě astrofyzikální přednášky (o mikrokvasarech a černých dírách), bohužel jsme se jich nezúčastnil. Tou dobou jsem spolu s dr. Stanislavem Šteflem dělal rozhovor s vědeckým vedoucím projektu Hipparcos Michaelem Perrymanem.Dr. M. Perryman 
Třetí den bývá krizový. Toho si byli vědomi i organizátoři a proto se v pátek jedenáctého září konaly jen dvě přednášky. Ostatní program byl striktně neastronomický. Určitě jeden z nejzajímavějších příspěvků vůbec měl právě dr. Perryman. Aby také ne, vždyť vykládal o některých objevech observatoře Hipparcos. Ta, jak známo, v uplynulých několika letech změřila velmi přesně polohy a jasnosti hvězd do jedenácté velikosti (tj. těch, které jsou vidět třeba loveckým triedrem). Tyto hodnoty jsou přitom pro hvězdáře nesmírně důležité -- mohou z nich odvodit další důležité charakteristiky jako vzdálenosti stálic, jejich hmotnosti, povrchové teploty, zářivé výkony apod. Výsledky družice Hipparcos tak ovlivní rozvoj astronomie v několika následujících letech a tato malá západoevropská sonda si jistě najde své důležité místo i v učebnicích. Jak ale řekl dr. Perryman: "V podstatě není vůbec jasné, co všechno z toho ještě vyleze." 
V rámci své přednášky se tento anglický astronom také zmínil o projektu GAIA. Zatímco Hipparcos lze vnímat jako technologický experiment, který ověřil, že lze ve vesmíru dělat přesná měření, GAIA by měla být přímo továrnou na prostorové polohy, vektory rychlostí a některé další vlastnosti vesmírných objektů. V jejím dosahu by měly být všechny objekty do patnácté velikosti (stokrát slabší než v případě družice Hipparcos) a vybrané do 20. velikosti (stotisíckrát slabší) -- lhostejno, zda se bude jednat o planetky sluneční soustavy, tělesa Kuiperova pásu, blízké hvězdy, vzdálené červené trpaslíky, mlhoviny, či tělesa, o jejichž existenci dosud nevíme. GAIA by nám měla během několika let tímto způsobem získat prostorovou mapu našeho nejbližšího vesmírného okolí. Vzhledem k tomu, že se očekává přesné změření poloh a jasností více než miliardy objektů, máme se na co těšit. Jen doufejme, že se na tento unikátní projekt najdou peníze. 
J. Schneider behem prednasky o planetach mimo slunecni soustavu (foto IAN)V sobotu JENAM 98 skončil. Nevím, zda to byl záměr pořadatelů (jak mi později sdělil dr. Grygar tak ano), ale právě tento den byly na programu snad nejzajímavější přednášky. Jean Schneider z Pařížské observatoře vykládal o planetách mimo sluneční soustavu. Takových těles je známo již více než planet naší sluneční soustavy a určitě jejich počet ruku v ruce se zlepšujícím se přístrojovým vybavením v nejbližší době rychle poroste. Obzvlášť uskuteční-li se některé plánované kosmické projekty (o jednom takovém se píše i v dnešních Novinkách). Hvězdářům však již nestačí planety mimo sluneční soustavu jenom objevovat, ale chtějí se o nich dozvědět i další informace. Jak řekl J. Schneider, v dohledné době se snad dozvíme, jak rychle rotují, zda jsou obklopeny prsteny, jestli mají satelity, na povrchu kontinenty a dokonce jaké je složení jejich atmosfér! 
Na něj poté navázal Sir Martin Rees, britský královský astronom a jeden z nejlepších astrofyziků na světě. Jeho příspěvek na téma gama záblesky byl skutečně nesmírně zajímavý. Je jisté, že k nám přicházejí z nesmírně velkých dálek. Na své vysvětlení si budou muset ještě nějakou dobu počkat, ve hře jsou ale nyní tři teorie: jedná se o projevy srážek dvou neutronových hvězd, jež vedou ke vzniku černé díry, srážky neutronových hvězd s černými dírami, či exploze velmi hmotných hvězd, tzv. hypernov. 
  
J. Grygar (foto IAN)Praha pohostinná... 

JENAM 98 měl však i své stinné stránky. Co všechno se v jeho průběhu stalo, nám prozradil jeden z hlavních organizátorů Dr. Jiří Grygar: 
"V úterý ráno přijela ukrajinská delegace pravidelnou linkou Užhorod-Praha, která má nesmyslný příjezd ve tři hodiny ráno na nádraží Florenc, jenž je tou dobou zavřené. Astronomové tudíž museli vystoupit před ním a jelikož bylo zavřené také metro a vůbec nic v okolí nefungovalo, čekali až pojedou nějaké ranní spoje. Stáli na chodníku -- a první co přijelo byla patrně ruská mafie. Byly čtyři, přijeli autem, měli zbraně a chtěli po hvězdářích peníze. Když jim je nechtěli dát, tak prohlásili, že někoho vtáhnou do auta a tam ho budou bít tak dlouho, až jim peníze dají. Konkrétně si vybrali Klima Čurjumova, známého astronoma, po kterém je pojmenována planetka a který také objevil několik komet. Naštěstí jel kolem linkový noční autobus, Ukrajinci do něj naskákali a tak utekli. Skandál naprosto neuvěřitelný... 
Během čtvrtečního zasedání na Stavební fakultě ukradli na velkém parkovišti přímo před budovou jednomu belgickému astronomovi mlhovky a v pátek z auta Astronomického ústavu v Ondřejově zmizelo rádio. V sobotu pro změnu před hotelem odcizili dánskému astronomovi celé auto. Když si člověk vezme, že je zde tři sta lidí, že konference trvá tři čtyři dny a kolik se stalo incidentů..." 
Co k tomu dodat? Dle sdělení J. Šilhána byla též málem okradena jedna hvězdářka při procházce astronomickou Prahou a v sobotu byla na stanici metra Dejvická, poblíž které se JENAM konal, nastražena bomba. 
   
Doslo od dr. Pavla Kotrce: 
K dokresleni stinnych stranek doprovazejicich ucastniky JENAM i na uzemi jinych statu snad jeste nasledujici sdeleni : 
Dnes, t.j. v utery 15. 9., tedy 3 dni po zaveru konference, se na ICARIS dostavil Dr. A. Gaina z Kisineva, Moldavie, jeden z prihlasenych ale nedostavivsich se ucastniku konference. Telefonoval mi odtud a sve vice nez tydenni zpozdeni vysvetlil pohnutymi dny, ktere prozil jednanim s polskou a pote i moldavskou policii. Ve vlaku na uzemi Polska mu totiz byla ukradena taska s notebookem a veskere pisemne materialy a informace o konferenci. Z poloviny cesty se pak vratil jeste do Kisineva a znovu se vydal do Prahy, kam dorazil v nedeli a snazil se najit nekoho z organizatoru. 
Snad jiz jen docasne "optimisticky" zaver. Pri mem jednani na policii (do zamceneho sluzebniho auta se mi behem JENAM nekdo vloupal a ukradl autoradio) mi vysetrujici dustojnik rekl: "Tyto vloupacky delaji narkomani a pripravte se na to, ze brzy po prijeti zakona o legalizaci mekkych drog bude hure. Oni musi totiz najit prostredky na svou denni davku."  I to se stalo beznou zalezitosti pro zivot kolem nas.

 
Paralelní sekce 
Plenární přednášky lze považovat za jakési pozitivní deviace JENAMu 98, jednání v paralelních sekcích pak za rutinní program. Několik desítek příspěvků bylo rozděleno na sedm oblastí: 
  • sluneční fyzika
  • malá tělesa sluneční soustavy
  • planety mimo sluneční soustavu
  • astrofyzika interagujících dvojhvězd
  • dynamika hvězdokup a galaxií
  • astrofyzika velkých energií
  • relativistická astrofyzika a kosmologie
Kromě toho probíhal v úterý osmého září, tedy ještě před samotným zahájením konference, seminář věnovaný zatmění Slunce 11. srpna 1999 a tři panelové diskuse (nezajímavé) o projektech budoucích astronomických přístrojů, vyučování astronomie a historii. 
Přednášky byly vždy v časových blocích mezi plenárními příspěvky. Nikdy jsem se podobné konference, jako byl JENAM 98, nezúčastnil a tak jsem s podobným stylem jednání neměl zkušenosti. Moje původní představa, že si z programu vyberu zajímavé příspěvky a budu přecházet mezi příslušnými posluchárnami brzo vzala za své. Občas něco odpadlo, jindy se naopak některé povídání protáhlo. Chvílemi jsem si tudíž připadal jako štvanec -- s programem v ruce jsem pobíhal po chodbách stavební fakulty a v podstatě nestíhal. Přesto se mi podařilo zachytit několik zajímavých příspěvků. Paradoxně většina z nich zazněla v prvních dvou dnech: 
Jak známo, koncem června tohoto roku se nečekaně odmlčela velmi výkonná sluneční observatoř SOHO. Martin Huber nám prozradil proč: jak ukázaly rozbory, na palubě nebyla zaznamenána žádná anomálie, ale na zemi naopak velký počet technických chyb. Po několika měsících nejistot jsou ale operátoři Evropské kosmické agentury optimističtí. V současnosti se sondou udržují spolehlivý kontakt a probíhá pozvolné rozpouštění zmrzlého hydrazinu v nádržích, jenž se používá coby pohonná látka v orientačních tryskách. Kolem vánoc by pak SOHO mohla přinést nové snímky Slunce a jeho okolí. 
Velmi zajímavé příspěvky zazněly v sekci věnované malým tělesům sluneční soustavy. Dr. Spurný z Astronomického ústavu v Ondřejově informoval o středoevropské síti fotografických komor, která chytá velmi jasné meteory, tzv. bolidy. Za několik desítek let provozu mají několik velmi zajímavých úlovků -- například bolid Příbram, jenž dosáhl maximální jasnosti -22 magnitud (jen stokrát slabší než Slunce). Pikantní na celé věci je, že se tak stalo během testování nové kamery a jednalo se o vůbec první snímek s ní pořízený. Doufám, že se mi časem podaří přesvědčit dr. Spurného, aby nám o tom něco napsal na stránky IAN. 
 
Foto IAN   
  
  
Instantním astronomickým novinám se podařilo na JENAMu 98 získat několik rozhovorů. Na našich stránkách se objeví v průběhu následujícíh týdnů. Snad nejzajímavější byla diskuze s předními astrofyziky (zleva): britským královským astronomem Sirem Martinem Reesem, Jiřím Bičákem a Igorem Novikovem. V bílém saku je Stanislav Štefl, který moderoval diskuzi. Na tomto místě mu musíme poděkovat -- bez něj by nebylo možné většinu rozhovorů vůbec uskutečnit. 
Zúčastnit se této diskuze bylo skutečně fascinující -- tito lidé se zcela normálně bavili o vznikajících vesmírech, jako bublání vakua apod.
 
Zajímavé jsou také úspěchy ondřejovských astronomů na poli blízkozemních těles. Lenka Šarounová prozradila, že se dosud podařilo nalézt tři tělesa, které tvoří dva asteroidy pohybující se kolem společného těžiště. (Pozná se to na základě rozboru změn jasnosti.) Naši hvězdáři se také podívali na planetku 1998 KY26, která na začátku června tohoto roku proletěla v těsné blízkosti Země. Zjistili, že se kolem své osy otočí jednou za 10,7 minuty a že její průměr není větší než dvacet metrů. Tedy nic moc. 
Skutečnou lahůdkou pak byla diskuse Martina Reese, Igora Novikova, Jiřího Bičáka a několika dalších o gravitační astronomii. Bylo fascinující poslouchat jejich názory na toto téma. Hodně se zde mluvilo například o kosmickém projektu LISA (Laser Interferometric Space Antena), který by mohl být v provozu někdy kolem roku 2015. Bude složen z několika malých sond, jež by měly se základnou několik milonů kilometrů chytat gravitační vlny. Jak řekl Martin Rees, je paradoxní, že o tento výzkum nemají prakticky vůbec zámejm mladí astronomové. Jedná se totiž o "běh na dlouhé trati". Zatímco dnešní mladí hvězdáři chtějí mít výsledky pokud možno okamžitě. Takové nákladné projekty, jakým bude i LISA, se tak stávají doménou "starších pánů". Celebrity, jakými Martin Rees či Igor Novikov bezesporu jsou, pak mohou získat od vlády patřičné peníze. 
  
Cena Zdeňka Kvíze udělena... 

...Jiřímu Duškovi, šéfredaktoru Instantních astronomických novin! Tuto cenu, jež Česká astronomická společnost uděluje za mimořádné výsledky na poli výzkumu meteorů, proměnných hvězd nebo popularizace astronomie, byla Jirkovi udělena za skvělé výsledky v posledním ze jmenovaných oborů. Stalo se tak v neděli 13. září na 65. plenárním zasedání České astronomické společnosti, jež přímo navazovalo na jednání JENAMu. Přednáška, kterou při příležitosti převzetí ceny Jiří Dušek přednesl, si nyní můžete přečíst i vy. Redakce má z toho pochopitelně radost a připojuje se ke gratulantům. 
  

Zdeněk Pokorný
 
Slavnostni vecere v hotelu Holiday Inn (foto IAN)Společenský program 
Nezdá se to, ale tato část JENAMu 98 byla prakticky stejně důležitá jako ta odborná. To proto, že právě během nejrůznějších večírků, "drinků" i návštěv obyčejných hospod člověk naváže úzké kontakty s ostatními astronomy. Já si nemohu stěžovat. Po dlouhé době jsem opět jedl kaviár a popíjel k tomu šampaňské... 
V tomto ohledu však nebyla mezinárodní konference nijak výjimečná. Ba naopak. Jak mi sdělili někteří "ostřílení" konferenciéři, často se "žere" a "pije" mnohem více. Je sice pravda, že v některých případech to vypadalo, jako kdyby se na stoly s jídle vrhly piraně, ale jinak to byla pohoda. Ze strany pořadatelů byla odvedena skutečně perfektní práce. 
Kromě úvítacího večírku, slavnostní večeře v hotelu Holiday Inn a přijetí u primátora Koukala, jsme se také mohli zúčastnit procházky astronomickou historií Prahy či navštívit Ondřejov a Technické muzeum. Jedinou vadou na kráse byl prakticky nulový zájem českých médií. Ale to je u nás zvykem. 
 
Tolik JENAM 98. Určitě se k němu ale ještě mnohokrát vrátíme. Jednak se nám podařilo udělat několik rozhovorů se zajímavými lidmi, které se v Instantních astronomických novinách objeví v příštích vydáních, jednak máme i spoustu námětů na další články. JENAM 98 byl z tohoto úhlu pohledu skutečně velmi zajímavý. 
 
Jiří Dušek
 
 
 
Továrna na antihmotu? Pak vzhůru mezi hvězdy! 
 
Když si autor science fiction povídky potřeboval nějak poradit s tím, aby se mohl kosmický koráb pohybovat prostorem rychle a pokud možno s rozumným pohonem, nacpal její palivové nádrže antihmotou a hurá mezi hvězdy. Na palubě rakety bylo určité množství vodíku a antivodíku, které se v tryskách lodi anihilovalo. Výsledný raketový efekt hnal kolos kupředu. Hlavní problém však byl a doposud je, kde vzít rozumné množství antivodíku.  
Částečné řešení tohoto problému poskytli fyzikové při Evropské laboratoři částicové fyziky (CERN) již minulý rok. Podařilo se jim vyrobit celých devět atomů antivodíku. Takže zásadní problém s kreací antihmoty byl vyřešen. Ale stačí devět atomů ročně
Kresba Chris DoremannDnes už umí fyzikové plnit antivodíkové nádrže rychlostí dvou tisíc atomů za hodinu. To nezní na první pohled špatně. Jeden háček to však má. Za rok tak vyrobíte necelých osmnáct milionů atomů. Tedy 1,75.107 atomů. Hmotnost protonu, tedy toho nejtěžšího co ve vodíku najdete, je 1,6.10-27 kilogramů. Za jeden rok tedy v Cernu vyprodukují asi 10-20 kilogramů antivodíku. Nezdá se vám to trochu málo? Asi už tušíte, že na výrobu jednoho kilogramu bychom čekali plných 1020 roků. Stáří vesmíru je přitom rovno řádově 109 roků. Aby raketa někam doletěla, musela by mít na palubě několik desítek kilogramů antivodíku. Tedy výroba, pokud by šla současným tempem, by trvala několikrát déle, než je stáří vesmíru. Autorům sci-fi a nám všem zároveň tedy nezbývá než doufat, že fyzikové z Cernu budou pokračovat stejným tempem ve výrobě antivodíku. Pokud by se jim podařilo každoročně zvýšit produkci tisíckrát, měli bychom skutečnou a plnohodnotnou továrnu na antivodík během necelých deseti let. Na tomto místě je však vhodné podotknout, že technický proces je už dnes natolik náročný, že reálný vzrůst počtu atomů nemůžeme rozhodně očekávat. 
Když jsem byl mladší, patřilo mezi mé největší přání zůčastnit se kosmického letu k některé z blízkých hvězd a všechno tam důkladně prozkoumat. Dnes jsem už sice trochu vychladl a mé cíle jsou mnohem přizemnější (doslova a do písmene), začínám však věřit tomu, že některé z dětí dětí mých dětí už nebudou větší kosmické cestě daleko. 
  
Rudolf Novák
Podle materiálů na Internetu
 
 
  
Kresba NASAPlanety pod drobnohledem 
 
Planety mimo sluneční soustavu jsou známy již několik let. Zatím o nich ovšem víme jen zoufale málo. Kolem roku 2005 se však situace zásadně změní. V té době se totiž do kosmického prostoru vydá nová americká observatoř Space Interferometry Mission (SIM). NASA v těchto dnech již vybrala dodavatele sondy -- Lockheed Martin Missiles and Space spolu se Space and Electronics Group. 
Úkolem nové družice bude přesné měření poloh hvězd a hledání planet v okolí nejbližších stálic. SIM má být umístěna na dráhu kolem Slunce. K pozorování bude vybavena několika zrcadly, které vždy ve dvojici umožní velmi přesně stanovit polohu hvězdy. Z případného proměnlivého pohybu vůči vzdálenějším objektům je pak možné odhalit méně hmotného průvodce stálice (hnědého trpaslíka či planetu typu Jupiter). SIM se také zaměří na okolí některých černých děr a podrobně se podívá i na pár blízkých galaxií. 
Observatoř je součástí projektu NASA "Space Origin", v rámci kterého se plánuje množství dalších sond určených ke studiu vesmírných objektů a hledání případného života mimo naši planetu. 
 
Jiří Dušek
Podle zprávy NASA