Evropští astronomové sněmovali v Praze 
 
V roce 1990 vznikla Evropská astronomická společnost (EAS), jež se snaží o prohloubení spolupráce a integraci evropské astronomie. Myšlenka zřídit tuto novou vědeckou společnost vznikla v souvislosti s významnými politickými změnami v Evropě v závěru osmdesátých let a rychle si získala příznivce, neboť dávala zvláště odborníkům ze zemí bývalého východního bloku příležitost začlenit se do mezinárodní spolupráce jako rovnocenní partneři. 
U zrodu Společnosti stáli také čeští astronomové zvláště zásluhou doc. Jana Palouše, jenž se stal jejím prvním vědeckým sekretářem. Kromě individuálního členství pro odborníky resp. doktorandy zřídila EAS rovněž institut přidruženého kolektivního členství pro národní astronomické společnosti. Česká astronomická společnost (ČAS), založená již r. 1917, byla přijata do EAS mezi prvními, a to je také důvod, proč jí bylo svěřeno organizování 7. Evropské výroční konference, jež se konají pravidelně od r. 1992 pod názvem Joint European and National Astronomy Meeting (JENAM) vždy v péči některé z přidružených národních společností. 
ČAS však jako dobrovolné občanské sdružení nemá dostatek prostředků ani kapacit k realizaci tak náročné akce, takže na zajištění konference se podílela především naše hlavní profesionální astronomická pracoviště, tj. Astronomický ústav AV ČR a Astronomický ústav UK, v souvislosti s letošními význačnými jubilei (650 let UK; 100 let Hvězdárny v Ondřejově). Vzhledem k tradičním výborným stykům však při přípravě konference pomáhali také slovenští astronomové, sdružení ve Slovenské astronomické společnosti při SAV. 
Praktické přípravy započaly zhruba rok a půl před vlastní akcí, když byl ustaven Místní organizační výbor (LOC). EAS posléze jmenovala desetičlenný Vědecký organizační výbor (SOC), v němž měla naše republika čtyři zástupce, s nimiž přirozeně LOC úzce spolupracoval. Díky porozumění vedení Stavební fakulty ČVUT v Praze-Dejvicích jsme získali možnost uspořádat většinu odborných zasedání v posluchárnách a prostorách fakulty a zásluhou domácích mecenášů bylo možné udělit 15 mladým českým a slovenským astronomům finanční podpory k účasti na konferenci. 
Podpory pro mnohé zahraniční účastníky poskytla EAS a zčásti též naše astronomická profesionální pracoviště. Následkem toho se na pražskou konferenci přihlásilo na 350 astronomů z 36 zemí, včetně mimoevropských (zástupce zde měla na jedné straně Venezuela a na druhé Japonsko). Tak velký nápor bychom vlastními silami nezvládli, takže konferenci organizačně zajišťovala pražská agentura Icaris, s r.o., jež se profesionálně věnuje zabezpečování vědeckých kongresů a sympozií. 
V souvislosti s konferencí se v Praze dne 8. září 1998 uskutečnilo celodenní pracovní zasedání, věnované přípravě na pozorování úplného zatmění Slunce, jež bude viditelné v pásmu, procházející obydlenými oblastmi západní, střední i východní Evropy dne 11. srpna 1999, a zasahující dokonce několik "kamenných" hvězdáren, zvláště pak Observatoř v Bukurešti, jež v té době bude slavit 90. výročí svého vzniku. Zasedání, jehož se účastnilo na 50 specialistů ze 14 zemí, se soustředilo na vypracování seznamu palčivých problémů ve výzkumu sluneční koróny, které by měly být přednostně řešeny v průběhu nadcházejícího zatmění koordinovanými pozemními a družicovými pozorováními. Účastníci se rovněž shodli na potřebě využít zatmění k propagaci astronomie a přírodních věd jak pro širokou veřejnost tak zejména pro mládež. Péčí slovenských astronomů bude obsah pracovního zasedání zveřejněn jako zvláštní číslo Publikací Astronomické observatoře na Skalnatém Plese. 
Vlastní konference JENAM 98, nad níž převzal záštitu prezident republiky Václav Havel, byla slavnostně zahájena 9. září 1998 na Žofíně, kde postupně promluvili předseda Akademie věd prof. Rudolf Zahradník, prezident EAS prof. Jean-Paul Zahn (Francie), předseda ČAS Dr. Jiří Borovička a prorektor UK doc. Ivan Wilhelm. První část jednání konference byla věnována "astropolitice" v podání francouzské astronomky Dr. Francoise Praderie a holandského astronoma Prof. Lodewijka Woltjera (někdejšího ředitele Evropské jižní observatoře -- ESO). Ze statistických údajů obou autorů vyplývají pozoruhodné závěry o výkonnosti našich astronomů. V ČR totiž žije 2,8 % počtu obyvatel Evropské unie a v r. 1996 představoval český HDP jen 0,7 % HDP EU, tj. hospodářská výkonnost ČR dosahuje jen 1/4 průměrné výkonnosti EU. ČR zaměstnává ve vědě a výzkumu jen 1,5 % počtu vědců a výzkumníků, tedy s ohledem na počet obyvatel jen něco přes 50 % průměru v zemích EU. Přitom publikace našich odborníků představují 1,3 % všech publikací v zemích EU, což dává velmi dobré vysvědčení o výkonnosti našich badatelů, plně srovnatelné s vyspělými evropskými zeměmi, a to navzdory nízké podpoře vědy a výzkumu v ČR. V ČR stejně jako v EU připadá na 1 milion obyvatel asi 12 profesionálních astronomů, kteří podle tohoto hodnocení podávají vysoce nadprůměrné publikační výkony. 
V průběhu konference zazněla řada referátů, věnovaných velkým přístrojovým projektům evropské pozemní i kosmické astronomie. Dr. Massimo Tarenghi, vedoucí projektu VLT na observatoři ESO Cerro Paranal v Chile, shrnul dvacetiletou historii výstavby soustavy čtyř obřích dalekohledů, jež se po úplném dokončení r. 2001 stane fakticky největším dalekohledem světa (ekvivalent 16 m zrcadla). V působivé zkratce seznámil publikum s jedinečnými snímky kosmických objektů, získaných v minulých týdnech během zkušebního provozu prvního 8,2 m reflektoru budoucího komplexu. 
Na něj navázal Dr. Peter Shaver (ESO, Garching), vedoucí společného evropského a amerického projektu vybudovat obří soustavu radioteleskopů LSA, skládající se z 64 antén o průměru prvků 12 m pro milimetrové a submilimetrové pásmo. Soustava za 400 milionů dolarů by měla být uváděna do chodu počínaje r. 2005 v poušti Atacama v Chile v nadmořské výšce 5050 m. Konečně pak vědecký ředitel Evropské kosmické agentury (ESA) Dr. Martin Huber předložil strategický plán HORIZON 2000+, v jehož rámci ESA uskuteční řadu velkých a středních projektů kosmické astronomie z družic a kosmických sond. K velkým projektům patří zejména rentgenová družice XMM, kometární sonda ROSETTA a družice k výzkumu infračerveného a mikrovlnného záření z vesmíru FIRST/Planck. 
Dr. Frank Pijpers (Universita  rhus, Dánsko) se pak věnoval výsledkům měření oscilací slunečního povrchu (helioseismologii) pomocí pozemní sledovací sítě GONG a sluneční kosmické sondy SOHO. Díky těmto souvislým a podrobným měřením lze studovat stavbu a rychlost rotace podpovrchových oblastí Slunce a v blízké budoucnosti snad i vlastnosti samotného jádra Slunce. 
Prof. Joachim Trümper (Ústav Maxe Plancka pro kosmickou fyziku, Garching, Německo) se soustředil na poznatky z rentgenových družic (především pak družice ROSAT), jež prokázaly existenci zhroucených neutronových hvězd, čímž se potvrdily teoretické představy fyziků a astronomů, poprvé vyslovené počátkem 30. let tohoto století. O mimořádně úspěšné astrometrické družici HIPPARCOS pojednal vědecký šéf projektu Dr. Michael Perryman (ESTEC, Nordwijk, Holandsko). Družice proměřila v letech 1989-1993 polohy, pohyby, vzdálenosti a jasnosti více než milionu hvězd až do 12 mag po celé obloze. Na základě katalogu, vydaného loni v podobě 6 kompaktních disků, bylo již publikováno neuvěřitelných 500 vědeckých studií, založených na rekordně přesných měřeních zmíněné družice, které znamenají převrat v mnoha oborech astronomie i v kosmologii. Tatáž skupina nyní připravuje ještě ambicióznější projekt GAIA, v němž by byla podobně proměřena asi miliarda hvězd do 20 mag družicí, jejíž start se má uskutečnit již r. 2008. 
Konečně pak Prof. Livio Scarsi (Univerzita v Palermu) referoval o prvních výsledcích kombinované italsko-holandské družice BeppoSAX, umožňující sledovat oblohu v pásmu záření gama i X. Družice se brzy po svém vypuštění v dubnu 1996 proslavila prvními identifikacemi záhadných zábleskových zdrojů záření gama (GRB) v rentgenovém spektrálním pásmu. To pak vzápětí umožnilo optickou, popřípadě i rádiovou identifikaci zdrojů vzplanutí jako objektů v mimořádně velkých (kosmologických) vzdálenostech řádu 10 miliard světelných let. 
V další zvané přednášce hovořil Dr. Miloš Šidlichovský (Astronomický ústav AV ČR) o dynamickém vývoji hlavního pásma planetek, když uvedl přehled mechanismů přenosu planetek z hlavního pásma na dráhy blízké Zemi. Křižující planetky pak mohou znamenat i jisté nebezpečí pro život na naší planetě. Následovala přednáška Dr. Jeana Schneidera (Observatoire de Paris) o krátké historii objevování planet mimo naší sluneční soustavu), takže od prvního objevu r. 1992 již dnes známe více obřích extrasolárních planet, než kolik je všech planet v naší sluneční soustavě. oukázal též na připravované projekty, jež umožní nalézt tisíce takových planet i s cílem odhalit na nich případné známky života. 
Velkou pozornost vzbudila též přednáška prof. Felixe Mirabela (Centre d Etudes de Saclay, Francie) o objevu mikrokvasarů v blízkosti centra naší Galaxie, jež se vyznačují protilehlými "nadsvětelnými" výtrysky hmoty, a souvislosti objevu s existencí supermasivní černé díry v jádře naší soustavy resp. s mechanismy záření kosmologicky vzdálených "velkých" kvasarů. 
Teorii černých děr byl věnován příspěvek prof. Igora Novikova (Centrum pro teoretickou astrofyziku, Kodaň), v němž zejména navrhl nové způsoby astronomického ověřování předpovězených vlastností černých děr. V závěru plenárních zasedání konference pak promluvil mimořádně vzácný host britský královský astronom Sir Martin Rees (Univerzita v Cambridži, Velká Británie) o jedné z největších záhad soudobé astrofyziky, jíž jsou již po čtvrtstoletí tzv. zábleskové zdroje záření gama. V tomto oboru došlo v posledních měsících k výraznému pokroku zásluhou specializované astronomické družice BeppoSAX, takže prof. Rees mohl navrhnout realistický model, vysvětlující zmíněné záblesky jako důsledek splynutí dvou neutronových hvězd na černou díru. Po jeho přednášce mu prorektor UK předal pamětní medaili UK, která byla Siru Martinovi udělena k 650. výročí UK za jeho zásluhy o rozvoj lidského poznání. 
Na JENAM 98 probíhala odborná jednání také v sedmi sekcích, zasedajících souběžně. Bylo na nich předneseno na 160 referátů (z toho 24 z ČR) a vystaveno na 170 vývěsek (z toho 22 z ČR). První sekce byla věnována otázkám sluneční fyziky, kde se především hovořilo o nejnovějších výsledcích sluneční družice SOHO, jež během své dosavadní existence přispěla k pochopení struktury a dynamiky slunečního nitra i atmosféry jakož i slunečního větru. Další příspěvky se zabývaly urychlenými částicemi ve slunečních erupcích a fyzikou protuberancí. 
Ve druhé sekci se probíraly otázky, spojené se studiem malých těles sluneční soustavy. Zejména naši odborníci přednesli významné výsledky pozorování planetek přibližujících se k Zemi a také meteorů. Zvlášť pozoruhodný objev tří dvojitých planetek se zdařil ondřejovské skupině Dr. Petra Pravce. Z dalších příspěvků zaujaly výsledky hydrodynamického modelování průniku meteoroidů atmosférami planet a některé speciální výsledky pozorování velkých komet Hale-Bopp a Halley. 
Třetí sekce se soustředila na objevy extrasolárních planet, jež jsou od r. 1992 nalézány radioastronomy u některých pulsarů a od r. 1995 metodou velmi přesných měření radiálních rychlostí u hvězd hlavní posloupnosti slunečního typu. Na jednání sekce se probíraly nadějné techniky budoucího objevování extrasolárních planet pomocí velmi přesné fotometrie (měření jasnosti hvězd s přesností lepší než 0,001 m), astrometrie (družicí GAIA) resp. přímým zobrazováním v infračerveném oboru spektra. Jako indikátor biologické aktivity na planetě by se patrně nejlépe hodila spektroskopie, umožňující odhalit případné čáry ozonu ve spektru extrasolární planety. 
Ve čtvrté sekci se probíraly interagující dvojhvězdy, a to jak nová pozorování jednotlivých zajímavých soustav (novy, trpasličí novy, symbiotické hvězdy, hvězdy se závojem a kataklyzmické proměnné hvězdy) tak i teoretické příspěvky, směřující k pochopení struktury akrečních disků, obklopujících hvězdu-příjemce plynného materiálu od hvězdy-dárce. Zvlášť významné práce se pak týkaly numerického modelování interakcí ve dvojhvězdách a "rozmotání" překrývajících se spekter dvojhvězd podle návrhu Dr. Petra Hadravy. 
Rozsáhlý program páté sekce byl věnován dynamice hvězdokup a galaxií. Kulové hvězdokupy totiž patří k nejstarším složkám galaxií ba i celého vesmíru a jejich vznik a dlouhodobá stabilita je do značné míry záhadou. Návrh na řešení přednesl na konferenci německý astronom Christian Theis. Jeho švýcarský kolega Ortwin Gerhard se věnoval výkladu tvaru naší Galaxie, jež má patrně ve svém středu rychle rotující příčku. Pohyby ve slunečním okolí a ve vnějších částech soustavy jsou však podle české astronomky Soni Ehlerové především ovlivňován spirálními rameny Mléčné dráhy, jejichž rotace okolo středu soustavy je pomalejší. 
Atraktivní program šesté sekce se týkal aktuálních problémů výzkumu záhadných zábleskových zdrojů záření gama. Ukazuje se, že pod tento společný název spadají nejméně tři různé třídy objektů, které mohou mít různý genetický původ i rozličné mechanismy výbuchů. Rozložení zdrojů různých tříd po obloze nemusí být nutně izotropní. M. Valtonen (Univerzita v Turku, Finsko) předložil model oběžné dvojice černých děr s hmotnostmi 1,7.1011 a 1.108 slunečních hmot pro objasnění vlastností blazaru OJ 287. Řada dalších referátů se pak věnovala výsledkům pozorovacích přehlídek v pásmech vysokých (rentgenových) a velmi vysokých (TeV fotony gama) energií z umělých družic Země i z pozemních (Čerenkovových) teleskopů. 
V nejpočetněji obeslané sedmé sekci se probíraly atraktivní problémy relativistické astrofyziky a kosmologie. Mluvilo se zde zejména o fyzice a astrofyzice černých děr, numerické relativitě a problematice zdrojů a detekce gravitačních vln. Hlavní výsledky se týkaly procesů v bezprostředním okolí (akreční disky a prstence) černých děr, jelikož nová astronomická pozorování dávají dobrou naději, že tak bude možné studovat rychlost rotace samotných černých děr. V numerické relativitě se přechází od dvojrozměrných výpočtů průběhu srážek kompaktních objektů (černých děr a neutronových hvězd) k realističtějším trojrozměrným výpočtům, což si však vyžádá superpočítače nové generace. Velmi nadějné projekty pozemní i kosmické detekce gravitačních vln by mohly přinést první experimentální výsledky již během nejbližších pěti let. Kosmologické příspěvky se týkaly anizotropie v polarizaci mikrovlnného pozadí, nových zákonů zachování pro kosmologické perturbace a jejich vývoje v inflační kosmologii. V závěru zasedání sekce se uskutečnila improvizovaná "hvězdná diskuse" prof. Igora Novikova a Sira Martina Reese, moderovaná Jiřím Bičákem (KTF MFF UK, Praha) o extrakci energie z rotujících černých děr pomocí magnetického pole, o vnitřku černých děr, o uzavřených časových světočárách ("stroj času") a o antropickém principu. 
Kromě zasedání sekcí se uskutečnily tři panelové diskuse, věnované novým přístrojům a velkým mezinárodním projektům, dále problémům mladých astronomů se zaměstnáním i vyučování astronomie a konečně historii astronomie. Na poslední panelovou diskusi pak navázala početně navštívená exkurze "Praga Astronomica" po astronomických pamětihodnostech v Praze a sobotní exkurze na hvězdárnu v Ondřejově. V průběhu konference zasedal také výbor EAS, rozšířený o představitele přidružených národních astronomických společností. Dále se uskutečnilo výroční valné shromáždění EAS, na němž se kromě nezbytné administrativy probíraly zejména otázky všestranné podpory mladých astronomů a zlepšení elektronické komunikace mezi evropskými astronomy. 
V závěru zasedání přijalo shromáždění s potěšením pozvání Francouzské astronomické společnosti, aby se příští výroční konference konala v září 1999 v Toulouse. 
Účastníci konference JENAM 98 měli dále možnost prohlédnout si historické prostory pražského Karolina, včetně Vlasteneckého sálu, v němž r. 1842 pronesl Christian Doppler svou epochální přednášku o principu, který nese jeho jméno a jenž má tak bohaté využití právě v astronomii, a vyslechli v Aule Magně koncert pěveckého sboru Malostranský dvoreček a Stamicova kvarteta. Setkali se dále na recepci v rezidenci pražského primátora Dr. Jana Koukala. 
Na odborná jednání JENAM 98 navázala v neděli 13. září 65. výroční schůze České astronomické společnosti v pražském Planetáriu ve Stromovce. Na schůzi pronesl slavnostní přednášku prof. Livio Scarsi z Itálie o dnes již proslulé astronomické družici BeppoSAX a jejím podílu na luštění záhady zábleskových zdrojů záření gama. Po předání diplomů čestným členům společnosti následovalo slavnostní předání Ceny Zdeňka Kvíze, kterou uděluje ČAS každý sudý rok mladým českým astronomům. Letošním nositelem Ceny se stal Mgr. Jiří Dušek z Hvězdárny a planetária M. Kopernika v Brně za svůj příspěvek k popularizaci astronomie zejména na internetu a podíl na organizování astronomických expedicí. Mgr. Dušek pak hovořil zejména o "křemíkové revoluci", jež přispěla k renesanci významu práce astronomů-amatérů v posledním desetiletí, v podobě zavedení polovodičových detektorů záření -- matic CCD, nástupu výkonných osobních počítačů a konečně díky rozvoji internetu. V třetí hlavní části výroční schůze pak čeští koordinátoři sekcí JENAM 98 referovali ve stručnosti o hlavních výsledcích konference pro domácí astronomickou veřejnost. 
Letošní konference JENAM 98 se stala důležitým mezníkem ve více než osmdesátileté historii České astronomické společnosti a zatím nejvýznamnější astronomickou akcí v krátké historii existence České republiky. Probíhala sice za nepatrného zájmu sdělovacích prostředků, ale v dlouhodobé perspektivě získá zajisté přiměřenou váhu a respekt pro českou astronomii v evropském i světovém kontextu. 
Jediným stínem konference byly statisticky významné zkušenosti zvláště zahraničních účastníků s odvrácenou stranou života v naší metropoli. Hned při příjezdu osmičlenné delegace ukrajinských astronomů pravidelnou mezinárodní autobusovou linkou v úterý 8. září ráno došlo před nádražím na Florenci k jejich konfrontaci s čtyřčlennou ozbrojenou skupinou čtyř rusky mluvících mužů, kteří žádali pod pohrůžkou fyzického násilí od astronomů peníze a šperky (!). Na parkovištích před budovou ČVUT a před hotely došlo v průběhu tří dnů za bílého dne ke třem krádežím příslušenství ze zaparkovaných automobilů resp. k ukradení auta. 
V sobotu 12. 9. musela být pro nebezpečí výbuchu nástrahy uzavřena stanice metra Dejvická právě v době, kdy končilo poslední zasedání konference a nejméně ve dvou případech zabránili čeští účastníci konference v okradení svých zahraničních kolegů gangy pražských kapsářů. Takové zkušenosti prominentních návštěvníků Prahy neobyčejně poškozují dobrou pověst České republiky i úsilí našich badatelů stát se rovnocennými partnery svých zatím přece jen šťastnějších evropských partnerů. 
 
Jiří Grygar
 
Podklady pro přípravu této souhrnné zprávy poskytli s velkou pohotovostí čeští členové SOC, LOC a koordinátoři zasedání vědeckých sekcí a panelových diskusí: Jiří Bičák, Jiří Borovička, František Fárník, Petr Heinzel, René Hudec, Vladimír Karas, Pavel Kotrč, Jiří Kubát, Attila Mészáros, Jan Palouš, Miloš Šidlichovský, Martin Šolc, Jan Vondrák a Marek Wolf. Za pomoc při sestavování denních tiskových zpráv dále děkuji Stanislavu Šteflovi a Martinu Šolcovi.