Soutěž o CD ROM Astro 2001! 
Mikrobi na Měsíci 
Malý vulkán v Tempe Terra 
Strach a Děs
 
 
Soutěž o CD ROM Astro 2001! 
  
Zatmění Slunce, jak vědí všichni školáci, nastává pouze v době, kdy je Měsíc v novu. Nastává ale někde na zeměkouli při každém měsíčním novu nějaké zatmění Slunce? Zde nestačí odpověď "ano" nebo "ne", musíte uvést v jedné větě stručné vysvětlení. 
Tentokráte hrajeme o zkrácenou verzi prvního dílu edice Astro 2001: Báječný vesmír. Cenu do soutěže laskavě darovala firma D-Data. Své odpovědi posílejte na adresu redakce nejpozději do pondělí 7. září 10 hodin ráno. Vylosovaný výherce bude zveřejněn tentýž den večer v novém vydání IAN. 
  
redakce
 
 
  
Apollo 12 a Surveyor 3 (foto NASA)Mikrobi na Měsíci 
 
Pamětníci prvních etap výzkumu Měsíce a expedic Apollo si na tu příhodu jistě vzpomenou: ve čtvrtek 20. dubna 1967 na měsíční povrch v Oceánu bouří měkce dosedla přístrojová sonda Surveyor 3. O dva a půl roku později do téhož místa zamířil výsadkový modul Apolla 12, který 12. listopadu 1969 přistál 156 metrů od Surveyoru. Jedním z úkolů posádky bylo prohlédnout si opuštěnou sondu, odmontovat její televizní kameru a dopravit ji zpět na Zemi. Stalo se. Spolu s kamerou se ale "domů" vrátil i černý pasažér -- docela obyčejná bakterie Streptococcus mitis. Asi 50 až 100 mikroorganismů přežilo 31 měsíců bez potravy, vystaveno radiaci a pobytu ve vakuu, za průměrné teploty asi 20 stupňů nad absolutní nulou. Velitel Apolla 12 Charles Conrad tuto událost komentoval slovy: "Vždycky jsem si myslel, že to nejdůležitější, co jsme vůbec kdy nalezli na Měsíci, byla ta malinká bakterie, která se vrátila zpět a žila, ačkoli nikdo k tomu vlastně nic kloudného neřekl." 
Nyní -- téměř třicet let po události -- astronomové a biologové znovu diskutují o mezích života na Zemi i ve vesmíru. Zatím není známo, proč bakterie Streptococcus mitis (na snímku) tak ukrutné podmínky přežila, nicméně událost naznačuje, že v době před čtyřmi miliardami let, kdy se na této planetě počaly objevovat první bakterie, nemusely být životní podmínky na Zemi ani zdaleka tak příznivé jako v současnosti. Když se první kolonie bakterií objevily v oceánech a na pevné zemi, byla naše planeta opravdu jiná: například v atmosféře se nacházelo jen nepatrně kyslíku (pro mnoho raných bakterií byl kyslík dokonce silným jedem). Streptococcus mitis ze Surveyoru 3 (foto NASA)Ozónová vrstva, jež by bránila pronikání ultrafialového záření až na dno atmosféry, ještě neexistovala. Na druhé straně známe i v současnosti na Zemi bakterie, které byly vystaveny tlaku 10 tun na čtvereční centimetr, a přežily. Kolonie anaerobních bakterií byly nalezeny v zemské kůře v hloubkách větších než sedm kilometrů. Jiné bakterie existují i za velmi vysokých teplot -- jsou známy případy výskytu bakterií hluboko v oceánech, poblíž aktivních podmořských vulkanických průduchů. A co máme říci k případům živých bakterií, jež byly nalezeny uvnitř pracujících jaderných reaktorů? 
Rychlý pokrok v biologii zakrátko určitě dá odpověď na mnohé z těchto otázek, které se týkají samotného vzniku života na naší planetě. Astronomové však také budou mít k danému problému co sdělit, uskuteční-li se plánované projekty výzkumu Marsu, družice Europy a dalších planetárních světů. NASA ve svých strategických plánech pro příští léta počítá i s průzkumem Země. Je až s podivem, jak se rozmanité vědní disciplíny potkávají a prolínají při řešení fundamentálních vědeckých problémů! 
 
Zdeněk Pokorný
Zpracováno podle materiálů NASA
 
 
  
Foto Malin Space Science Systems/NASAMalý vulkán v Tempe Terra 
 
Když někdo mluví o marťanských vulkánech, většinou má na mysli takové giganty jako jsou Olympus Mons či Elysium Mons. Právem -- vždyť jsou několikrát větší než Mount Everest. Na druhou stranu ale na povrchu rudé planety najdete i docela malé sopky o velikosti jen několik kilometrů. Na jednu takovou se před několika dny podívaly bedlivé kamery sondy Mars Global Surveyor. 
Malý vulkán najdete v mírných šířkách severní polokoule, v krajině nazvané Tempe Fossae (Příkop Tempe). Vypadá podobně jako štítové sopky na Havaji či Islandu. Na snímcích sondy však příliš nápadný není. Namísto lávových proudů a kanálů jsou zde pouze sotva patrné trhlinky a poněkud výrazné koryto, jenž radiálně vybíhá od středového vrcholu -- kaldery. Hrubá struktura okolního povrchu je pak způsobena erozí prachu, který pokrývá staré lávové výlevy. Z tohoto důvodu se zde budou muset případní kosmonauti pohybovat jen velmi opatrně.Ovšem ten pohled bude stát za to: vrcholový kráter je totiž sto padesát metrů hluboký. Kdyby se jim náhodou nepodařilo dostat se až nahoru dvoukilometrové kaldery, mohou navštívit zajímavou soustavu žlabů, jenž se nachází nedaleko (ve spodní třetině snímku). Vznikla zřejmě působením větru a je pravděpodobně vyplněna směsí písku a větších úlomků hornin. 
Snímek minisopky v Tempe Terra pořídil Mars Global Surveyor 22. srpna tohoto roku během svého 506. obletu planety. Nejmenší detaily mají velikost jen čtyři metry! Na Marsu tehdy bylo pozdní odpoledne, Slunce se nalézalo jen deset stupňů nad obzorem. 
Do dnešního dne sonda vykonala již více než 520 obletů rudé planety, přičemž každý den nám na Zemi poslala kolem 500 megabajtů vědeckých informací. Během minulých týdnů se také detailně podívala na jeden ze dvou marťanských měsíců Phobos. Pozorování však byla nečekaně zkomplikována: ukázalo se, že se s dostatečnou přesností neví, kde se satelit nachází, a tudíž nelze spolehlivě navést přístroje Surveyoru na cíl. Nicméně podrobný rozbor dráhy družice Phobos umožnil spočítat polohu s chybou jednoho kilometru. Snímky zajímavého společníka planety budou k dispozici kolem desátého září. 
V těchto dnech ovšem letový tým pozastavuje veškeré vědecké aktivity a připravuje orbitální sondu na další sérii brždění o atmosféru (tzv. aerobraking). Poprvé se tak stane 14. září. Během pěti měsíců se oběžná doba Mars Global Surveyoru zkrátí ze současných 11,6 hodiny na pouhé dvě. Intenzivní mapování povrchu planety pak začne od dubna příštího roku. 
 
Jiří Dušek
Podle materiálů NASA
  
Strach a Děs 
  
Dva satelity Marsu objevil roku 1877 Američan Asaph Hall dalekohledem o průměru 66 centimetrů na Námořní observatoři ve Washingtonu. Phobos byl pojmenován podle syna boha války Area (řecky Marta) a bohyně lásky a krásy Afrodíty. Byl zosobněnou hrůzou a se svým bratrem Deimem, zosobněným děsem, provázel Area ve všech bitvách. 
Vnitřní Phobos obíhá kolem planety v průměrné vzdálenosti 9400 kilometrů a jeho oběžná doba je pouhých sedm a tři čtvrtě hodiny. Pohybuje se tedy mnohem rychleji, než se Mars otáčí kolem své osy. Vnější Deimos obíhá ve vzdálenosti 23 500 kilometrů a cesta kolem planety mu trvá 30 hodin a 20 minut. 
Rychlostí svého pohybu po marťanské obloze připomíná Phobos umělou družici. V zenitu má velikost kolem deseti úhlových minut a tak budoucí kosmonauti na jeho povrchu dost možná rozliší nejvýraznější detaily. Hvězdářům však příliš vadit nebude, jelikož je šedesátkrát slabší než Měsíc v úplňku. 
Dle snímků ze sondy Mariner 9 je zřejmé, že Phobos má protáhlý nepravidelný tvar s rozměry asi 20x23x28 kilometrů. Na jeho neobyčejně tmavém povrchu najdete množství kráterů, stop po srážkách s menšími tělesy. Ten největší se jmenuje Stickney a má průměr deset kilometrů. 
Deimos je menší a opět velmi protáhlý: 16x12x10 kilometrů. Vzhledem k větší vzdálenosti jeho úhlový rozměr nepřesáhne dvě minuty, družice září jen o něco více než Venuše na pozemské obloze. 
Pečlivá pozorování přitom ukazují, že se Phobos kolem Marsu nepohybuje po uzavřené křivce, ale po jakési spirále. Vlivem slapového působení planety se každým rokem přiblíží k povrchu o necelé dva centimetry. Zhruba za 30 až 50 milionů let tudíž spadne na rudou planetu. Je však pravděpodobné, že ještě předtím bude rozerván na jednotlivé menší kusy a k žádné velké katastrofě tam nedojde. 
Spatřit Phobos či Deimos ze Země není nic jednoduchého. Satelity se totiž nacházejí v těsné blízkosti výrazně jasnějšího Marsu. Každopádně potřebujete dobrý dalekohled o průměru nad dvacet centimetrů s čistou optikou, aby se minimalizovalo množství rozptýleného světla. Hvězdná velikost Phobosu je 10,5 mag, Deimos je ještě o magnitudu slabší. Nejdříve si zjistěte, kdy bude vybraný satelit úhlově nejdále od planety. V ten den se podívejte na Mars, přičemž je vhodné, aby kotouček planety byl těsně za okrajem zorného pole. Jinou možností je umístit to ohniska okuláru malý proužek papíru, který vám Mars zakryje. 
 
Jiří Dušek