Kliknutim se prenesete do Maleho pruvodce letni oblohou
 

Jak jsme sledovali perseidu 
(a novu, co nebyla) 

Letos jsme trávili s rodinkou dovolenou opět na Lipně. Tentokrát jsem do svého Trabanta-Combi naložil i svůj vánoční dárek -- 60mm refraktor Bushnell. Dokonce jsem kvůli tomu oželel i kytaru! 
Nad hotelem K-fontána v Hrdoňově je na kopečku vodárna a pěkný rozhled (750 m.n.m.) a v deset hodin večer SELČ už dokonce i docela tma. Nikoli ovšem kolem úplňku. Nikoli ovšem, když se z rozehřáté vodní hladiny zvedá pára. Móc jsem chtěl synkovi Honzovi (19) (dalekohled mám od něj) ukázat konjunkci Měsíce s Uranem (7.8.), ale viděli jsme LDH (leda h.....) . Ale přece! Nad jihozápadem stála vysoko jakási jasná bílá planeta. Už drahný čas jsem neměl čas podívat se na oblohu vlastníma očma, porád stahuju  IAN, a 9600 kb, které nám dovolí síť Telecomu, ty pěkné obrázky tak pomalu propouští! Tak co to je za planetu? Venuše ne, takovou elongaci nemá. Mars je načervenalej a byl by slabší. Podíval jsem se do ročenky: Jupiter ještě nevyšel! Ani Saturn. Podíval jsem se do okuláru. Neokazuje kotouček. Planeta to není. Ze by nova? Taková jasná?? Kde je telefon??? 
Tak moment, mysleme logicky. Je to jasný jako planeta. Žádná planeta to bejt nemůže. Tak je to přece jenom nova!!!! No teda. Tak určeme polohu. Mlžnost se zvedá, je vidět jen několik nejjasnějších hvězd. Orientujme se podle otočné mapky -- takže ta nova je..., ta nova je u hvězdy..., tam co svítí Arkturus. Do pytle, je to Arkturus! V zsinalém světle Měsíce neviděl synek rudou barvu mého obličeje. V bílém zámlžku ztratil Arkturus svoji načervenalost a tvářil se zcela bíle. Ta vostuda! Arkturusek, přes kterej jsme si se ženou Ivanou vyměňovali pozdravy, když jsem vojančil v ČB a ona s dcerkou Terkou strádala sama v rodných Nuslích! To ještě ani Honza nebyl na světě a já Arkturuse poznal podle barvy i polohy! Když jedinej zasvítil mezi mraky tak jsem ho rozpoznal a teď tohle! To jsem ale blbec. 
Ale ztracenej večer to nebyl, při adjustování souběžnosti hledáčku jsem použil Vegu a při prvním pohledu jsem byl odměněn průletem slabé družice na polární dráze. 
A v úterý 11. 8.  jsem při nastavování hledáčku použil Deneb -- a zase proletěla družice na polární dráze. Do zorného pole při zvětšení 37,5 se vejde jen jeden Měsíc a ještě kousek.  Že by ta samá? Jako předzvěst zítřejšího ohňostroje zazářily v těsném sledu dvě jasné perseidy. A konečně jsem vlastníma krátkozrakýma očima popatřil na mlhovinu v Andromedě. To se s žádnejma fotkama nedá srovnávat, i kdyby byly přes celou zeď a třeba tisícibarevný! Je to jako uvidět třpytící se zlatý poklad na dně čistého a nedosažitelně hlubokého jezera. Vyzvednout ho nemůžeme. Víme ale, že tam je. A můžeme sledovat jeho nedostupnou krásu... 
Ale hlavní podívání mělo nastat 12. večer. Každoročně jsem ukazoval dětičkám padající hvězdy, tak i letos. Ale vždycky rušil Měsíc, nebo bylo maximum v poledne. Letos připadlo na 19:00 SEČ a Měsíc vycházel až kolem 22:45. Jenže! Celej tejden plál modrojas, pařáky, a ten den zrovna musela přecházet studená fronta! Jen kousky oblohy se ukazovaly, když jsme šli z večeře. Honzu i Terezu jsem přesvědčil a tak jsme šli. Jenže Tereza nám brzo utekla, nesnáší hádky. A přitom jsme jenom s Honzou debatovali, jak definovat "kontakt" nepřátelských flotil kosmických lodí. Tak jsme došli k vodárně sami, hodili na pokosenou trávu deku a lehli si na svah, sklánějící se k severovýchodu. Dalekohled jsme sebou nebrali, nebylo na co koukat. Jenom Honza provětrával svůj meč. Na západě se už sbírala bouřka, mraky si mezi sebou mlčky vyměňovaly blesky. Na vzdálené silnici občas házelo světelné kužele projíždějící auto. Nad jižním obzorem pendlovala letadla mezi Frankfurtem a Vídní, jedni dovolenkáři letěli dál do Řecka, jiní se vraceli domů. Nad hlavou občas probleskla Vega. A to byl jedinej astronomickej objekt v dohledu. Když jsme probrali několik aspektů mimozemských civilizací, rozhodli jsme se na to už vybodnout. Už ani ta Vega nebyla vidět. Pěkně vypečený maximum! 
Bylo 22:24 a od severovýchodu k jihozápadu rozpůlil oblohu královský meteorit: Objevil se ve výšce asi tak 30 stupňů a čárnul stopu dlouhou  určitě přes 90 stupňů. Byl jasně žlutý, alespoň tak to vypadalo přes filtr mraků. Musel mít grády, když prosvítil vrstvu vysoké oblačnosti. Na závěr předvedl tichý rozprsk. Tak jsme šli do hotelu spokojeni. Už se zcela zatáhlo, i hrom už zdálky doléhal, na čepeli Honzova meče se odrážely blesky, raději jsme si pospíšili. 
Když chodím do lesa, tak říkám, že jdu na houbu, ne na houby. Protože alespoň jednu domů vždycky přinesu. Tak jsme letos sledovali Perseidu... Ale, stála za to! 
 

Jan Kovanic 
 

Jen občasné pozorování meteorického roje Perseidy 
  
Pozorování Perseid nebylo letos ideální. Ve dnech před maximem již krátce zvečera rušil Měsíc, v den maxima znemožnilo sledování oblohy špatné počasí, ve dnech po maximu se počasí zlepšovalo jen postupně. Ve dnech mimo maximum, ve srovnání s předcházejícími lety, nebyla frekvence Perseid nijak vysoká (do 10 met./hod.). 
Pozoroval jsem na sever od Jablonce n.N. v Jizerských horách. 
Dne 15. srpna večer jsem ale spatřil neobyčejné zvýšení frekvence, v době od 22. do 23. hodin jsem za ideálních pozorovacích podmínek spatřil nečekaně 17 Perseid za hodinu. Tak vysokou frekvenci jsem více než 3 dny po maximu v předcházejících letech nikdy nespatřil. V následujících hodinách onoho večera ze soboty na neděli jsem již ale tak vysokou frekvenci nepozoroval. 

ing. Ivo Schötta, Jablonec nad Nisou
 
 
Zjasnila se kometa Harrington-Abell 
 
Zjasnila se z 20,5 mag na 11 mag, zcela neocekavane. Pri jejim znovuobjeveni byla na snimku misto slaboucke komety kometa velice jasna a s ohonem, takze "znovuobjevitel" informoval D. W. E. Greena o tom, ze se take nemusi jednat o 52P, ale o kometu neznamou, ktera se jen promita na stejne misto. Takze 
Green pozadal nekolik astrometrickych observatori po svete a asi 5 vizualnich  pozorovatelu o potvrzeni tohoto pozorovani a zjisteni, zda se jedna skutecne o 52P nebo kometu novou. Kometu se me podarilo videt jako prvnimu necelych 24 hodin po tom prvnim pozorovani. Potvrdilo se, ze se jedna o velice zjasnenou 52P. Je to kometa velice slaba, i pri nejpriznivejsich navratech dosahuje maximalne kolem 16 mag, takze jsem byl asi prvni, kdo ji vubec kdy videl na vlastni oci. Ale nevim, co z toho Vladimir dela za vedu, videl jsem uz nekolik komet jako prvni. 
 
Kamil Hornoch
 
Vlasatice 52P/Harrington-Abell na snímku Jamese Fostera z Mt. Pinos, Kalifornie ze dne 25. července 1998. Portrét pořídil dalekohledem C-11 na hyper tech pan fil, expozice 25 minut, nejslabší hvězdy mají 18 mag.