Jak bych prodával hvězdy -- po americku 
 
Za pouhých $ 35 si můžete zakoupit hvězdu. Prodá vám ji jedna společnost v Texasu nebo jiná v Kanadě. Hvězda bude vyznačena na mapě oblohy s vaším jménem a zápis o tom bude uležen v Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Nikdo nemůže nic legálně namítat. Astronomové sice prohlašují, že to jméno budou ignorovat, ale myslím, že dobře vedená televizní reklamní kampaň by přesvědčila i je. Koneckonců, nebylo by jméno třeba Felix Krupička nebo Napoleon Rybníček snazší na zapamatování než běžně užívaná jména jako HD 147382? Aspoň by si nepletli ta čísla, jako tuhle ve dvě v noci ten pán co mne probudil a pak mi vynadal, že přece chtěl vytočit číslo o jedno nižší a mluvit se svojí Kasandrou, tak co se do toho pletu? 
Nebo můžete zakoupit hvězdu ne pro sebe, ale pro bohatou tetičku, která by vám pak z vděčnosti odkázala nějaký ten miliónek. A to vše za pouhých $ 35. Vlastně tolik to stálo před deseti léty. Už jsem dlouho o těch firmách neslyšel. Jestli zkrachovali, dobře jim tak, byli to diletanti. Představte si, prodávat hvězdy kus po kusu, bez ohledu na jasnost, barvu, rozměry a stáří! To je rouhání, jako kdyby jste prodávali domy jeden jako druhý, stejná cena za moderní vilu jako za polorozpadlou barabiznu! Dům se musí umět prodat a do zvýšené ceny šikovně započítat nejen jasné přednosti, ale i zaobalit vady. V tom jsem před léty získal jakési zkušenosti, když jsem sám kupoval dům. (Tehdy to ještě šlo. Od té doby stouply ceny domů osmkrát, tedy alespoň v oblastech, kde ještě můžete vyjít večer na ulici bez velké obavy, že vás někdo střelí z projíždějícího auta nebo praští přes hlavu a okrade, případně v obráceném pořadí. Ona je totiž dnes demokracie slabá po celém světě, taky díky naivním lidumilům, kteří kolem lidských práv kdejakého násilníka a pobudy nadělají tolik povyku, že se v tom rámusu už nedostane na práva pracovitého a spořádaného člověka. -- Promiňte, odbočil jsem.) 
Tedy, dům se musí umět prodat i s menší tělesnou vadou. Nabídli nám domek ''vhodný spíše pro starší děti''. Pohledný domek byl riskantně posazen nad strmým svahem do hlubokého kaňonu. Přiléhající k němu, nebo spíše pod ním, zahrádka byla obdělávatelná, ale jen při zavěšení na laně a po předchozím tvrdém horolezeckém výcviku v Prachovských skalách. Nad zahrádkou byla vodorovně posazena dvě širší prkna jakožto dvoreček... 
Pak jsme viděli dva domy ''s nevšední vyhlídkou'' v jednom případě na hory, v druhém na oceán. Naše městečko leží na svazích mezi hřebenem Svaté Moniky a zálivem Svaté Moniky (Tady je všechno svaté. I Los Angeles, město královny andělů. Španělští dobyvatelé se totiž pro jistotu dovolávali svatých při každém boji. Zřejmě ze stejného důvodu jako jsou zbožní Italové; při způsobu, jakým řídí, jim nezbývá než spoléhat se na bdělost svých patronů. Také hlavní město Kalifornie Sacramento je svaté, i když to českým uším zní jako kletba. A tento pocit zesílí, když pozorujete ''činnost'' našeho zdejšího parlamentu. Jestli si totiž myslíte, že máte nejhorší parlament na světě, jste na velikém omylu. -- Promiňte, odbočil jsem.) 
Tak tedy vyhlídka na hory nebo oceán zde není tak vzácná. Takovou vyhlídku bych nazval všední, i když pěkně drahou. Jaká tedy byla ta ''nevšední vyhlídka''? U prvního domu nebylo z domu vidět nic, ale zahrádka měla díru v prkenném plotě a tou dírou byla skutečně vidět dost impozantní hora. Kdyby byla pečlivě udržována (díra), bylo by se možno tou vyhlídkou dlouho těšit, pakliže by se ovšem podařilo stejně pečlivě udržovat i tu horu. Oni totiž místní stavitelé už nejeden vrcholek dokázali úspěšně zplanýrovat. (Máte zájem o dům s vyhlídkou z takové polohory? Cena $ 250 000. Za pozemek. Dům je extra, naivkové. -- Promiňte, odbočil jsem.) 
Dům s nevšední vyhlídkou na oceán byl už na nás trochu moc. Byl úplně utopen mezi strašně vysokými stromy a i v poledne tam byla taková tma, že televize dávala nádherný obraz. I otázal jsem se agenta, kdeže je ta vyhlídka na oceán. Vyvedl mě ven na hustě porostlý pozemek, který v jednom rohu dosti prudce stoupal do kopečka. ''Tam odtud,'' řekl. ''Můžete vidět oceán, zejména v zimě, kdy sejde listí ze stromů.'' Namítl jsem mu, že jen málo místních listnáčů cítí potřebu na zimu shazovat listí. Odpověděl, že si tedy mohu vylézt na strom a, dívaje se významně na moji postavu, dodal, že by mi taková vyhlídka byla i zdravotně prospěšnou. No a pak jsme uviděli domek ''obzvláště důkladně izolovaný od hluku ulice". Ulice sama byla dosti tichá a obzvláštní odhlučení bylo uskutečněno tak, že dům byl asi tři metry pod úrovní ulice. U strmého sjezdu do domu byl nápis: "Prosíme ctěné návštěvníky, aby zaparkovali v ulici''. Alternativní parkoviště bylo zřejmě v kuchyni nebo v ložnici za garáží. Ale tato menší tělesná vada nebyla ta hlavní. Naštěstí nám toho dne hráli v rádiu zdejší oblíbenou píseň, která zní asi takto: ''V jižní Kalifornii nikdy neprší, ono leje, hochu, leje !''. O čemž se každou zimu přesvědčujeme a tuto zimu obzvlášť. (Nedávno napršelo za půl dne 15 cm.) Ulice jsou pak dosti odhlučněny od aut, jenže se podobají divokým řekám. Čemu se přitom podobá ten nehlučný dům si netroufám představit. 
Jak vidíte, nabyl jsem dostatečné praxe, takže bych dokázal prodávat hvězdy nepoměrně lépe než tamti břídilové. Nejlacinější by byli červení trpaslíci. Těch je kolem spousty. Nic jasného to není. Jsou všichni chladnější, menší a méně svítivější než naše Slunce. Nejbližší hvězda vůbec, Proxima Centauri, kdybychom ji posadili na místo našeho Slunce, by dala asi tolik světla jako 23 měsíčních úplňků. Že je to dost ? Že by nám to mohlo stačit? Víte vy vůbec kolikrát více světla nám dodává Slunce než měsíční úplněk? Hádejte, já vám to povím na konci a sázím se, že pořádně prohádáte. Takže při prodeji červených trpaslíků bych se svítivostí a teplem nemohl ohánět. Zdůrazňoval bych naprostou trvanlivost. Náš hvězdný systém je nějakých 12 miliard let starý a červení trpaslíci, kteří se utvořili v první generaci, jsou s námi pořád a ani se znatelně nezměnili, nezestárli. Prodával bych je pod heslem ''Červený trpaslík vám vydrží. Plná záruka trvanlivosti na deset miliard let, jinak vám peníze vrátíme!'' 
Hvězdy podobné Slunci, tedy taky tak trochu trpaslíci, ale ne ta úplná láce, barvou trochu nažloutlí, by byly o něco dražší. Větší svítivost, vyšší teplota a je jich přece jen trochu menší zásoba, i když stále hojná. Chcete Slunce jako je naše? Záruka trvanlivosti na pět miliard let pro zánovní slunce, osm pro zbrusu nový kus. Navíc můžete trefit na exemplář, který má kolem sebe planety. Ty může mít mnoho jiných typů hvězd, ale jen sluneční hvězdy skýtají příjemnou teplotu na straně jedné a dostatečně dlouhou dobu k pokojnému vývoji života. Třeba kolem toho vašeho slunce bude obíhat nějaká Země se zvědavými lidičkami. Představte si, že by se právě vaše hvězda stala slavnou tím, že by byla první s níž by se navázal kontakt mezi civilizacemi! Je to ovšem jako loterie, neví se, kdo si vytáhne tu pravou. A tak nezbývá než brát to jako losy a dát přirážku na každou sluneční hvězdu. (Mezi námi, považoval bych tu civilizační hvězdu spíš za defekt, ale proč to říkat spotřebiteli ? Jsou-li tam lidé jako my, mohou chytat naší televizi. Jsou-li vzdáleni 25 světelných let, dívají se jak Brežněv bratrsky okupuje Československo. Jsou-li vzdáleni 50 světelných let, dívají se na Adolfa Hitlera. Divím se, jak si může někdo přát, aby ''ufoni'' byly skutečně výpravy z mimozemských civilizací. Jsou-li pokročilejší než my, přijdou nejspíše jako vyhlazovací výprava. -- Promiňte, odbočil jsem.) 
Větší a teplejší hvězdy, od bílých po namodralé, vynikají množstvím zářivé energie, kterou vysílají do vesmíru. Ale i pro ně platí, že rozmařilost a plýtvání nakonec vyčerpá i velké zásoby. Protože i právnické osoby by si mohly kupovat moje hvězdy, usuzuji, že tento typ by nepřilákal spořitelny. Těm bych doporučoval bílé trpaslíky, velmi šetrné to hvězdné penzisty. Divoká léta rozhazovačného mládí mají už dávno za sebou a nyní šetří a vydávají energii poskrovnu, aby jim dlouho vydržela. Taková spořitelna by mohla mít za svého maskota třeba bílého trpaslíka Kampelíka, pod jehož obrazem by byl nápis: ''Neseje již aniž sklízí, ale po léta si u nás šetřil na stará kolena a nyní si spokojeně žije z nastřádaného.'' 
Mladí a podnikaví lidé se ovšem sotva nadchnou bílým trpaslíkem, mrňousem ne moc větším než naše Země. Něco velikého a jasného bude jistě jejich přáním. Za vyšší cenu možno nabídnout daleko svítivější hvězdy než je naše Slunce. Trvanlivost je tím menší, čím je hvězda jasnější. Pomlčel bych tedy o záruce a udělal cenu prostě úměrnou svítivosti. Chcete něco jako je hvězda Vega? Svítivost 48 sluncí, cena úměrně vyšší. Pořád je to dosti malá hvězda, tak 2-3 krát větší než Slunce. Ovšem můžeme jít s rozměry i svítivostí dost libovolně nahoru. Vhodnou kombinací teploty a větších rozměrů, řekněme 11 tisíc stupňů a 80 slunečních poloměrů docílíme svítivosti 90 tisíckrát větší než má Slunce. To je ta krásná modravá hvězda Rigel v Orionu; ač je skoro tisíc světelných let vzdálená, je jednou z nejjasnějších hvězd na naší obloze. 
Prostě za vyšší cenu si můžete koupit hvězdného obra nebo veleobra. Obry, veleobry máme taky v červeném. To se dociluje nižší povrchovou teplotou, jen něco přes 3 tisíce stupňů a daleko většími rozměry. Červené veleobry by bylo záhodno prodávat podle objemu. Představte si, že bychom zmenšili naše Slunce do velikosti tenisového míčku. Pak by takový Betelgeuze v Orionu měl velikost asi michelského plynojemu. Celkový jeho objem činí takových 100 miliónů sluncí. Ovšem, jak už postřehl Jan Neruda, tyhle obrovské hvězdy nejsou z jadrného fládru, ale jen z plynových hadrů (a kdyby aspoň to). 
Každopádně u těhle rudých veleobrů odpadá jakákoli záruka trvanlivosti. Obři jednoho krásného tisíciletí odfouknou svoji rozsáhlou atmosféru a ejhle, z obrovského obra zbude maličký degenerovaný trpaslík. (Studenti na Karlově univerzitě na podzim roku 1968 znovu a znovu chtěli, abych jim tento vývoj ještě jednou popsal. Třeba už ani nepochopíte, proč. -- Promiňte, odbočil jsem.) S rudými veleobry je to ještě horší. To abyste se každý večer chodili koukat, jestli ho tam ještě máte. On se totiž v nejbližších 100 000 letech rozprskne jako supernova. Může to být zrovna dneska v noci. Musím vás ovšem upozornit, že sice v podstatě přijdete o svoji hvězdu, ale vaše jméno bude slavné, protože bude spojováno s nejpozoruhodnějším úkazem ve vesmíru -- s výbuchem supernovy. 
Nesporné ovšem je, že tihle rudí obři a veleobři jsou hvězdy staré. Mladí a podnikaví lidé patrně budou zase dávat přednost mládí i mezi hvězdami. Za vysokou cenu můžete mít hvězdu méně nabubřelou, ale jasnější než cokoli jiného ve hvězdné říši, když si připlatíte na teplotu. Dá se to vytáhnout skoro na takových 50 tisíc stupňů; při poloměru tak dvacetkrát větším než je sluneční dostanete svítivost přes milión Sluncí. Takové hvězdy dokáží divy. Třeba kolem sebe rozsvítí celou krásnou mlhovinu jako v Orionu. Přijdou ovšem draho. Jsou vzácné, spotřebuje se na ně hodně materiálu, třeba 200krát tolik jako Slunce. Budete-li ale chtít záruku trvanlivosti, musím předstírat nedoslýchavost. Vydrží stěží pár miliónů let. Tyhle hvězdy trpí hvězdnými větry a rychle se scvrknou. Naštěstí se to na její zářivosti nepozná, takže mne nemůžete žalovat. Pak je najednou konec. Výbuch, chvilková sláva a máte po hvězdě. Ale měli jste co jste chtěli -- mladou a krásnou hvězdu. 
Konečně ti, kdo s Vladimírem Nabokovem dávají přednost mládí, mohou si zakoupit velmi mladé hvězdy, teprve se probouzející do světa. Ty nejmladší hvězdy vůbec dodáme ještě v původním prachovém obalu, uvnitř kterého vznikly. Díky tomu obalu je ovšem nemůžete vidět očima a musíte použít infračervený dalekohled. Tato nevýhoda je vyvážena tím, že lecjaký amatérský obejda vám nebude moci vaši hvězdu okukovat, a vy se můžete těšit na to, jaký krásný hvězdný motýl se vám z té kukly vyvine za nějakých 100 000 let... 
S tím efektním závěrečným výbuchem je to tak, že nakonec k němu asi dospěje každá hvězda hmotnější než asi tak 8 Sluncí. Podle osvědčené zásady ''nech si zaplatit za defekty'' bych ovšem právě proto dal na všechny hvězdy s hmotností nad osm Sluncí vysokou přirážku. Ony totiž končí jako supernovy. Obrovským výbuchem a vzplanutím viditelným i na dálku mnoha miliónů světelných let (aspoň v dalekohledu). Bližší supernova může být dobře viditelná i prostým okem, jako ta nedávná z roku 1987 (bohužel na jižní polokouli). Jedna taková v době Tychona Brahe byla vidět i ve dne. Hvězda se sama zničí, rozhází svoji látku do všech koutů, a to, co vám zbude, je buďto mrňavá neutronová hvězda, která by se pohodlně vešla do větší obory, nebo vůbec nic viditelného, čemuž se říká černá díra. Přijít takhle o draze zaplacenou hvězdu vás může netěšit, ale uvažte tu slávu při výbuchu! Řekněme, že jste tu hvězdu koupili pro zámožnou pratetičku Amandu Kříšťanovou. Nikdo na západě nebude umět její příjmení vyslovit, a tak se v její slavný den světem rozletí zpráva: ''Amanda se rozprskla''. Další den budou fotografie ve všech novinách (supernovy i tetičky). 
Možná, že se tetičce Amandě nebude to rozprsknutí líbit. Můžete ji přesvědčovat, že tím aktem obohatí nejen astronomickou vědu (a mimochodem taky vás), ale i mezihvězdnou látku, protože tam z nitra supernovy dodá železo, platinu, ano i zlato. Navíc asi po čase někde stlačí tu mezihvězdnou látku a spustí tvoření nových hvězd. Možná, že ani potom se jí to nebude líbit. V tom případě bych měl pro ni něco vskutku exkluzivního. Nenápadný páreček hvězd, dvojici tak mrňavou že by se pohodlně vešla dovnitř našeho Slunce. A na pohled vzor pokojného soužití, asi jako kdysi Jugoslávie. Spořivý a nenápadný bílý trpaslík a o málo větší červená hvězda neurčitého věku, vhodná pro parafrázi bratří Čapků: ''Hvězdička krásná, drobátko odřená…''. Co ti dva dovedou vyvádět by ohromilo i otrlého rozvodového soudce. Ta malá červená vytrvale polévá svého společníka drobným proudem studené vody, pardon, studeného vodíku. Někteří badatelé tvrdí, že na něj vodík spíše plivá. Dobrák bílý trpaslík to léta trpělivě snáší. Najednou toho má dost. Rozzuří se. Doslova vybuchne. Rozhází ten vodík kolem dokola. Pozemští astronomové jásají: na nebi vzplanula nova. A často nádherně jasná hvězda ozdobí některé souhvězdí. ''Skoro jako supernova'', řeknete tetičce Amandě. ''Co na tom, skoro jako?'', řekne ona. No a teď přijde ten gól. On se totiž ten trpaslík za pár měsíců uklidní a za pár let zcela usadí! Kolotoč pokojného soužití začne znova. Žádná hvězda se nerozprskne, ztráta hmoty je nepatrná a za nějakou dobu si Amanda vzplanutí novy klidně zopakuje. Nuže, kdo chce víc? 
Přirozeně tyhle speciální párečky jsou náš nejdražší artikl. Výrobní proces je zdlouhavý, dodací lhůty nejisté a máme na skladě jen pár exemplářů. Jestli byste se ale spokojili s menším provedením, pak takových trpasličích nov máme na skladě několik stovek. Vše je stejné jako v luxusním provedením, jenom tam objekt zvýší jasnost tak stokrát, ne milionkrát jako pravá nova. Zato vám to provede několikrát za rok. 
S koupí si to můžete dobře uvážit. Je jich na skladě dost. Jen v naší Galaxii asi 200 miliard. Na každého se dostane. Ovšem, chcete-li něco lepšího... 
Abych nezapomněl. Je zapotřebí 413 tisíc měsíčních úplňků, aby daly tolik světla, jako dostáváme od Slunce. Nevěříte, ovšem. Ale neklamu vás já, klamou vás vaše oči. Vnímají intenzitu světla logaritmicky, to jest stlačují škálu intenzit. Jinak byste nemohli překlenout ten ohromný rozdíl v osvětlení mezi dnem a noci. (Vaše uši dělají totéž. Jinak byste nepřežili Wagnera nebo moderní populární hudbu. -- Promiňte, odbočil jsem. Raději skončím.) 
 
Miroslav Plavec
Vyšlo v Bílém trpaslíkovi č. 62, zpravodaji Amatérské prohlídky oblohy.