Na návštěvu k dlouhovlásce 
Slunce začíná žít na max 
Jupiter také žije 
Naděje nám poslala první snímek 
Pioneer 10 zavolal domů
Kliknutim se prenesete do Maleho pruvodce letni oblohou

 
  
Stardust (kresba NASA)Na návštěvu k dlouhovlásce 
 
Více než jeden milion lidí umístilo své jméno na dvojici mikročipů, které poletí se sondou Stardust ke kometě Wild 2. Start této unikátní laboratoře se plánuje na únor příštího roku. 
Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) předpokládá, že Stardust proletí v lednu 2004 pouze 160 kilometrů od jádra vlasatice Wild 2. Jejím úkolem je nejen odběr kometárního prachu, ale i mezihvězdného a meziplanetárního prachu během celé cesty. Kromě toho má pořídit nejméně sto snímků s velkým rozlišením jádra Wild 2. Vzorky prachu se přitom v únoru 2006 -- pomocí speciálního přistávacího pouzdra -- vrátí zpět na Zemi, kde budou podrobeny důkladnému rozboru. 
Součástí návratového pouzdra jsou i dva mikročipy, na které může jakýkoli pozemšťan umístit své jméno. NASA chce tímto způsobem, v rámci akce "Send Your Name to a Comet", zpopularizovat celou výpravu. Na cestu dlouhou sedm let a pět miliard kilometrů se tak vydají jména nejméně jednoho milionu pozemšťanů. Mezi nimi je i šedesát tisíc Američanů, kteří padli ve vietnamské válce, prakticky všichni členové známé společnosti Planetary Society a další. Chcete-li se i vy alespoň symbolicky zúčastnit mise, která má za úkol jako první  přinést vzorky tělesa za dráhou Měsíce, podívejte se na některou ze dvou následujících adres: www.nss.org/impact/, stardust.jpl.nasa.gov. Pospěšte si ale. Definitivní uzávěrka je již patnáctého srpna. 
 

Jiří Dušek
Podle informací na Internetu
 
 
  
Slunce 10. 8. 1998, Foto R. NovakSlunce začíná žít na max 
 
Podíváte-li se v těchto dnech přes disketu nebo tmavé sklo ze svářeckých brýlí na sluneční kotouč, uvidíte jeho povrch jakoby ušpiněný tmavými tečkami. Ty nejsou ničím jiným než známými slunečními skvrnami. Jejich četnost svědčí o tom, že naše nejbližší hvězda se opět probouzí k aktivnímu životu -- spěje do tzv. slunečního maxima. Jedná se o období, jenž je provázeno výskytem erupcí, protuberancí, ale i existencí velkého množství slunečních skvrn. Tyto tmavé plošky, které jsou mnohdy větší než naše rodná planeta, jsou místa s teplotou přibližně o patnáct set stupňů menší, než má okolní povrch. Na světlém pozadí se zdají být černé, ale to rozhodně nejsou. Kdybyste si dalekohledem promítli obraz Slunce na plátno či kousek papíru (nebo třeba na bílou zeď) a do cesty paprskům postavili nějaký předmět, který by vrhal stín, zjistili byste, že stín je mnohem tmavější. To proto, že skvrna má teplotu kolem čtyř tisíc stupňů kelvinů a září tedy tmavě žlutým až bílým světlem. To, že na Slunci se zdají být skvrny tmavé, je pouze otázka kontrastu mezi povrchem "normálním" a "poskvrněným". Pokud se na Slunce chcete podívat, nesmíte zapomenout, že přímý pohled okem nebo dalekohledem může poškodit vaše oči. Chcete-li se dozvědět o ochraně vašeho zraku víc, navštivte například stránky časopisu Sky and Telescope
 
Rudolf Novák
Přiložený snímek Slunce pořídil v pondělí 10. srpna autor digitálním fotoaparátem Olympus QV-100 na hvězdárně v Brně přes helioskopický okulár.
 
 
  
Foto Don ParkerJupiter také žije 
 
Druhé největší těleso sluneční soustavy -- planeta Jupiter, jenž nyní září kolem půlnoci nad jihovýchodním obzorem, se dostává na mušku pozorovatelů atmosfér planet. Jeho oblačná pokrývka, kterou studují amatéři i profesionálové už staletí, totiž jeví známky velmi zajímavé aktivity. I když dnes nemá cenu provádět pravidelné kresby Jupiterovy atmosféry, je určitě působivé zkoumat, jak se vyvíjí. Při pohledu na planetu máte jedinečnou možnost pozorovat vesmírné dění doslova v přímém přenosu. Za noc si můžete všimnout toho, jak se v zorném poli dalekohledu pohybují jednotlivé satelity, jak planeta rotuje a během trochu delšího období také, jak se vyvíjejí nejvýraznější útvary v samotné atmosféře. 
Chcete-li však vidět větší množství detailů, musíte vlastnit dobrý dalekohled. Nepatříte-li mezi vyvolené, navštivte některou hvězdárnu ve vašem okolí. Určitě vám rádi Jupitera ukáží a poví vám i mnoho zajímavých informací o tom, co právě vidíte. 
 
Rudolf Novák
Přiložený snímek Jupiteru pořídil 22. května 1997 Don Parker z Coral Gables na FLoridě. Uprostřed je vidět nápadná Červená skvrna. (repro Sky and Telescope)
 
 
 
Naděje nám poslala první snímek 
 
Jenom dva týdny po bezproblémovém startu pořídila japonská sonda Nozomi svůj první snímek: Osmnáctého července v 10:39 minut našeho času se podívala na Zemi a Měsíc. V té době byla družice 168 tisíc kilometrů daleko od Země a 535 tisíc kilometrů od Měsíce. 
Na svoji cestu se Nozomi (v překladu "Naděje" či "Očekávání") vydala čtvrtého července. Jejím úkolem je výzkum interakce Marsovy atmosféry se slunečním  větrem a monitorování prachových bouří i dalších atmosférických jevů. Vedoucí letu v japonském Institutu pro vesmír a aeronautickou vědu (Institute of Space and Astronautical Science, zkr. ISAS) plánují v nejbližší době dva průlety sondy kolem Měsíce. Díky jeho gravitačnímu poli bude dráha Nozomi upravena tak, aby se dvacátého prosince mohla vydat směrem k rudé planetě. K ní dorazí 11. října 1999. 
Všechny dosavadní testy, do kterých patří i portrét Země s Měsícem, přitom ukazují, že je v naprosto dokonalém stavu. Naděje, že nám Nozomi přinese nové, dosud neznámé poznatky o Marsu, je tudíž veliká. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu, foto ISAS
 
 
  
Pioneer 10 zavolal domů 
 
Jeden z nejvzdálenějších lidských výrobků, americká sonda Pioneer 10, se opět spojila se Zemí a poslala astronomům vědecky zajímavé informace. Nyní se nachází asi 10,6 miliardy kilometrů od Země, tedy více než sedmdesátkrát dál než je vzdálenost naší planety od Slunce. Signál od sondy musí rychlostí světla vykonat cestu dlouhou devět hodin a čtyřicet minut. 
Je zajímavé, že zatímco mnohé z nejnovějších kosmických sond mají jednu nehodu za druhou, Pioneer 10 stále žije a prakticky bez jakýchkoli větších problémů. Na svoji vesmírnou pouť se vydal třetího března 1972, tedy před více než dvaceti šesti roky. Jako první lidský výrobek proletěl pásem asteroidů a čtvrtého  prosince 1973 premiérově navštívil největší planetu sluneční soustavy Jupiter. Mezi jeho nejzajímavější výsledky patří několik set snímků planety a dvojice portrétů měsíce Ganymeda. Gravitační pole planety Pioneer 10 urychlilo natolik, že se dostal na hyperbolickou dráhu a časem opustí sluneční soustavu. Směřuje směrem ke hvězdě Aldebaran ze souhvězdí Býka. Odhaduje se, že za sto tisíc let, kdy se vzdálí více než dva světelné roky od Slunce, jeho pohyb zcela ovládne gravitační pole Galaxie. 
Jupiter v podani Pioneeru 10Po návštěvě Jupiteru se sonda věnovala studiu slunečního větru (nabitých částic proudících od Slunce) a kosmického záření. Její měření totiž skvěle doplňovala informace z obou sond Voyager, které se nacházejí na opačné straně sluneční soustavy. Pro nedostatek financí však byla mise oficiálně ukončena 31. března 1997. 
Od té doby sloužil Pioneer 10 pouze jako tréninkový cíl pro operátory sledující Lunar Prospector, který v těchto dnech provádí intenzivní výzkum Měsíce. Nicméně právě v minulých dnech bylo se sondou opět navázáno plné spojení. Podařilo se dokonce získat vědecky velmi cenná data. Analýzy však ukazují, že Pioneer 10 je na konci s dechem. Jeho zdroje elektrické energie jsou prakticky vyčerpány a tak se očekává, že bude vysílat maximálně následujících šest měsíců. Poté definitivně umlkne. Potká ho tak stejný osud jako v listopadu 1995 jeho kolegu Pioneer 11. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv NASA