Úpicestory III. 
 
Přehnala se povodeň 
 
Po vydatné půlnočce  se všichni chystali na lože, a přestože bylo zataženo, nikoho ani ve snu nenapadlo, že brzo propukne peklo. V onu osudovou chvíli Jirka Dušek začal kopírovat minulé vydání IAN na Internet, Rudolf trávil a Marcel zdvihl telefon: 
"Jestli jsme přežili? A jako co?", diví se. 
Prásk. Budova se třese v základech. Venku se rozpoutala obrovská vichřice a expedičníci propadli panice. Kikimu (mně) leknutím vypadl čaj z ruky. Zíral jsem na Pepu, který se vynořil ze tmy, v očích děs, oči podlité krví: "Hangár se vznáší, honem…", řval na celé kolo "Pomožte!". Z budovy vybíhá sedm statečných, osud hangáru a některých lidí maje pevně ve svých rukou. Neodfouknutelný Rudolf Novák, papparazi Jirka s diktafonem, bleskosvod Kiki, Siki bojovník, Pepa hrdinný, Jana a Zuzka coby první pomoc. Tom nedbaje nebezpečí okamžitě zasahuje u prvního stanu, který se namanul, tedy ten ve kterém bydlela Janička Adamcová. Statečně sváděl boj s nezkrotným živlem, když držel poslední zbylou šňůru Hangar druhy den potestanu. Mezitím nás šest dorazilo. Že jsme skutečně sehraný tým, o tom nebylo nejmenších pochyb. Ostatně viz přiložená nahrávka v okamžiku, kdy do poblíž stojícího radaru narazil blesk (přístupná pouze od osmnácti let!). 
Jirka obíhal okolo stanu, zaznamenával na pásek diktafonu vše podstatné, zkrátka byl po ruce. Po marné snaze zpevnit hangár pouhým přerovnáním bočních tyčí jsme pohotově a operativně přistoupili k dobouchání kolíků palicí. Jen krátký okamžik poprvé, co jsem uhodil, se ozvala obrovská rána, vzápětí řev nervově slabších expedičníků a spustil se obrovský liják pomalu přecházející ve spojitý proud. Všichni jsme byli okamžitě promočeni až na kůži. Utekli jsme se tudíž do hangáru, kde propukly obrovské přípravy na jeho obranu (z tohoto okamžiku pochází výše přiložená nahrávka). Po další ráně odešlo světlo a my jsme se ocitli ve tmě pouze s jednou červenou baterkou. V tomto okamžiku se opět ukázala Viktor Votruba snidajicijedinečnost záchranného týmu. Jana se Zuzkou zachraňovaly spacáky beznadějně se topící v kalužích, Karel s nervy ze železa seděl u vchodových dveří a snažil se je utěsnit, nedbaje blesky, které šlehaly okolo něho a stroboskopicky ho ozařovaly. A co teprve Jirka. Bez mrknutí oka obětoval svůj šňůru u kalhot, kterou podal jednou rukou Karlovi, přičemž druhou rukou přidržoval Kikiho. Ten plápolal nad střechou hangáru a odlákával tak pozornost blesků od Karla a současně zajišťoval střešní okna. 
Konečně světlo, Zuzce se podařilo přinést baterku z bezpečné budovy hvězdárny Boj o hangár pomalu končil. Oněch sedm hrdinů opět ukázalo svoji nepřekonatelnost ve všech směrech. Poklidným krokem se vydali na obhlídku tábora zjistit rozsah škod a přiložit svoji pomocnou ruku. Většina stanů ztratila své přirozené pravidelné tvary, obzvlášť špatně dopadl golfový klub, k nelibosti hráčů. Zmoklí expedičníci se uchýlili do bezpečí přednáškové místnosti, kde se vzpamatovávali ze šoku. 
 
 
Pátek 24. července 
 
Budíček byl jako obvykle v 10:30. Po snídani nastala likvidace následků vichřice. Hromadně se sušily věci a opravovaly stany. Po vydatném obědu si  někteří zahráli volejbal, ostatní relaxovali. Odpoledne se opět uskutečnil neodolatelný kurs astronomie. Pepa Kapitán zase předvedl, co umí. Spolu se mnou  pak demonstroval pokus, jak si namíchat vlastní "prachovou" mlhovinu. Stačí jenom thiosíran sodný a kyselina sírová. Je sice pravda, že první dva pokusy nanečisto nevyšly, ale při samotné přednášce, kde jsme postupovali podle hesla přiměřeně a netroškařit, jsme sklidili obrovský úspěch. Večer byl ve znamení příjezdu Pavla Gabzdyla, který díky spolehlivosti drah a povodním dorazil o několik hodin později. 
Pavel je bezesporu tím nejlepším pozorovatelem Měsíce a jeho přednášky dokážou skutečně nadchnout. Je však nutné podotknout, že nejen on má "přednášecí střevo". Takto například skončila přednáška Marcela Bělíka o fotografování oblohy jednoduchými prostředky. 
Nepřízeň počasí stále trvala, tudíž zbytek páteční noci do půlnočky se odehrával ve znamení filmu "The Wall" a různých jiných zábav. 
 
Viktor Votruba
 
 
Sobota 25. července 
 
Určitě víte, že se v příštím roce -- jedenáctého srpna -- dočká střední Evropa úplného zatmění Slunce. Česká republika i Slovensko se sice tohoto nádherného představení nezúčastní, stačí však vyjet do Rakouska či Maďarska a již budete "in". Když jsem tedy před několika měsíci hledali téma na tradiční sobotní seminář Expedice, volba byla jednoznačná: Slunce a jeho zatmění
Dr. P. HeinzelSobotní semináře jsou poněkud výjimečné. Již několik let je věnujeme různým vybraným tématům, kdy se do podkrkonošské Úpice sjede několik předních odborníků. Letos to byl dopoledne dr. Petr Heinzl a odpoledne dr. Vojtěch Rušín. Petr Heinzl nám skvěle objasnil některé fyzikální děje na povrchu a pod povrchem Slunce. Jelikož se jako jeden z mála Čechů přímo podílí na provozu družice SOHO, bylo to skutečně velmi poučné povídání a díky videu i podívání. Vojtěch Rušín se pro změnu zaměřil na sluneční atmosféru (tj. koronu) a samozřejmě na zatmění. Patří totiž mezi nejvytrvalejší lovce „černého Slunce“. Poprvé se za úplným zatměním vydal v roce 1973 na Saharu. 
A to bylo v sobotu všechno. Večer jsme věnovali odpočinku. Jednak byla dole v Úpici pouť -- dva nejmenovaní redaktoři IAN pak mnohé expedičníky šokovali kapslovými pistolkami, jednak většinu z nás čekal náročný nedělní výlet. Spát se tedy šlo (stejně bylo zataženo) už v jedenáct hodin. 
 
 
Neděle 26. července 
 
Kdosi do mne kope. Probouzím se a zmateně se dívám kolem sebe. "Jiří, vstávej! Už je devět hodin." Plazím se ze spacáku a snažím se dát dohromady. Ano, za půl hodiny odjíždíme do Prahy na astronomicko-historickou procházku. Orloj v brylich D. Farinice, dole nas tikital 
Jako každý rok je totiž neděle uprostřed čtrnáctidenní expedice volná. Chlapci a děvčata pak vyrážejí na výlety do blízkého i vzdáleného okolí (např. na Sněžku). Letos nás napadalo půjčit si autobus (když nechcete luxus, není to vůbec drahé) a vyrazit do Prahy. Tam nás totiž kolem jedné hodiny pod Prašnou bránou čekala paní doktorka Šolcová. Jak známo, na různé astronomické i fyzikální zajímavosti narazíte ve středu hlavního města prakticky na každém rohu či průjezdu. A skutečně. Původně plánovaná dvouhodinová exkurze se protáhla téměř na čtyři hodiny a i tak to nestačilo. Lehce jsme se dotkli míst, kde pobýval Johannes Kepler, shlédli orloj, položili květiny u hrobu Tycha Brahe, podívali do židovského ghetta (pro mne bylo například velkou novinkou, jak Židé měřili čas) a samozřejmě Klementina. Paní doktorka byla naprosto nepřekonatelná průvodkyně. S výjimečným zápalem nám prozradila spoustu zajímavých informací, místy okořeněných o krásné detaily, a ukázala nám, že je důležité chodit (nejen) po Praze s  otevřenýma očima. Závěr z našeho poznávacího výletu byl jednoznačný: tohle byl pouze začátek, obdobných exkurzí je potřeba více. Děkujeme, paní doktorko! 
Dr. SolcovaCesta zpět do Úpice vzhledem k prochozeným kilometrům utekla rychle. Abychom se vzpamatovali, připravila nám paní Samková ohromné porce kuřete, čím nás všechny dokonale uspala. Bohužel obloha byla opět pokrytá mraky. Vzali jsme si tedy několik kusů vadných CD-disků a vyrazili do městečka pozorovat spektra pouličních výbojek. Musel na nás být zajímavý pohled. Skupina asi dvaceti expedičníků se vždy přihrnula k nějaké lampě, chvíli si hrála s cédéčky, obdivovala barvy a pak se přesunula dál. Vzhledem k pokročilé hodině a právě zakončené pouti… 
 
 
Pondělí 27. července 
 
Bohužel, příroda je proradná. (Ve skutečnosti je něco jiného, ale to není možné na stránkách IAN uveřejnit.) Pořád je zataženo, zatím jsme měli jen dvě jasné noci. Dle telefonické konzultace s našimi kolegy v Hydrometeorologickém ústavu v Ústí nad Labem dokonce můžeme opět čekat přívalové srážky. Předpověď udává, že na každý metr čtvereční spadne asi polovina bojleru na ohřev vody (tedy vody, nikoli bojleru). To však nastane až za pár hodin. Jak jsme dopadli a co všechno se stalo v dalších dnech si můžete přečíst ve čtvrtek. 
 
Jiří Dušek
 
Prevlekajici R. Novak (27. 7., 21:45)P.S.: Už je to snad za námi. Nad Úpicí se přehnala další prudká přeháňka. Hangár nám tentokráte vydržel, jinak se ale louka, kde stojí stany, proměnila v jeden ohromný bazén. Obzvlášť stan vedoucích. Jako dokument přikládáme snímek "krátce poté". Uvidíme, co nám přinesou další hodiny. Pořád jsme si říkali, že je sice zataženo, ale alespoň neprší. Tak se to obrátilo proti nám. Nálada je však stále optimistická.