Úpicestory II. 
  
Čtyřicet let a prvních pět dní 
 
V roce 1960 se na pozemku Hvězdárny v Úpici uskutečnila premierová letní expedice mládeže. Určitě umíte počítat: 1998 mínus 1960 je třicet osm. Možná vám proto připadne zvláštní, že právě letos slavíme jubilejní čtyřicátou expedici. Důvod je ale prostý -- někdy na začátku, kdy to bylo přesně si už nikdo nepamatuje, proběhly během jednoho léta hned dvě podobné akce.Čtyřicítka je kulaté číslo a tak bylo už před mnoha měsíci rozhodnuto, že se pokusíme zorganizovat sraz pokud možno všech bývalých účastníků. Kolik jich bylo, asi nikdy nezjistíme. Každopádně je jasné, že se tato ojedinělá akce, která letos dosáhla středního věku, dotkla mnoho stovek zájemců o astronomii. Mnohdy se z nich stali přední vědečtí odborníci, ve výjimečných případech i známé osobnosti mezi širokou veřejností (telegraficky: Grygar, Mikulášek, Kvíz, Kohoutek), ale i když se nakonec ve všedním životě věnovali obyčejným činnostem, většina z nich vzpomíná na čtrnáct dní pod úpickou oblohou s láskou (starší i se slzou v oku). 
 
Expedice kdysi Expedice dnes
 
Režie výročního setkání byla jednoduchá. Úvodní slovo měla dr. Eva Marková, dnes ředitelka hvězdárny. Na staré, průkopnické časy pak zavzpomínal její předchůdce Vladimír Mlejnek. Bylo to velmi poučné. První Expedice 1960 se uskutečnila ve spartánských podmínkách. Pro vodu i jídlo se každý den chodilo, spalo se v plátěných stanech na slamníku. Tucet účastníků si dokonce muselo vykopat suchý záchod. Dnes šedesát středoškoláků a vysokoškoláků na čtrnáct dní okupuje dvě desítky stanů, vojenský hangár a prakticky celou budovu. Dalekohledy pro ně se svážejí ze čtyř dalších hvězdáren. Existují sprchy a umývárny, bazének(!), volejbalové hřiště a vůbec spousta atrakcí. Přesně tak. Někdy je dobré slyšet, jak expedičnili naši předchůdci. Zvlášť, když ti dnešní "remcají", že například došla teplá voda… 
Jubilejní setkání bylo poučné a protáhlo se značně do rána (viď Marceli). Nicméně již druhý den, v neděli 19. července začalo to, kvůli čemu jsme sem přijeli: astronomická Expedice. Líčení, jak probíhaly první dny, přenechám jiným, jenom představím některé aktéry. Doufám, že se nikdo neurazí, když na prvním místě jmenuji naši kuchařku paní Samkovou. Šedesáti hladovým krkům vaří dle norem pro "těžce Pani Samkova ve svem kralovstvipracující" (dělníky, horníky, dřevorubce apod.). Přesto nikdy nic nezbude. Naopak. Po obědu, kde si běžně dáte sedm až deset knedlíků, se za pár hodin nemůžete dočkat večeře, kdy do sebe "jako malinu" nacpete pět a více krajíců chleba s pomazánkou. Své fantastické chuťové výtvory přitom zhusta dotváří zeleninou z vlastní zahrádky! 
Existují sice teorie, že hodně jíme, jelikož se pohybujeme na čerstvém vzduchu a také málo spíme (není nad intenzivní čtyřhodinový několikrát přerušený spánek), mně je však jasné, že důvod je jediný: paní Samková prostě skvěle vaří! 
Na druhém místě je paní ředitelka Eva Marková. Není to sice vidět, ale dát dohromady veškeré papíry, sehnat peníze, organizovat věci, které normální účastník nevidí, není žádná sranda. A to nám ještě o půlnoci připravuje tak oblíbenou "půlnočku". Naprosto nedostižná je i ve shánění přednášejících. Letos nám například zajistila dr. Eliáše (Novinky z Marsu), dr. Borovičku (Padající hvězdy) a dr. Bochníčka (Geomagnetické pole Země). A určitě by pro ni byla hračka sehnat i spoustu dalších, nebýt nadupaného programu. Mimo to působí i jako strážce morálky. Na rozdíl ode mne, který by snad někdy mohl trpět slepotou a hluchotou, nedovolí expedičníkům během čtrnácti dní "zvlčit". (A to si pište, že se o to pokoušejí!) 
Koho bych měl zařadit na třetí místo mi už příliš jasné není. Nejlepší bude, když nikoho. Existují nejméně dvě skupiny, které si zaslouží třetí příčku: pracovníci hvězdárny a sbor vedoucích pozorovacích skupin. V mých očích má malinké bezvýznamné plus "oddíl náčelníků". Sehnat rozumné vysokoškoláky, kteří by Eva Markova behem uvodniho proslovuchtěli ostatním lidem vykládat o astronomii a za čtrnáct dní mít jedinou odměnu: stravu a byt (podlaha v hangáru) zdarma, není nic jednoduchého. Přitom všichni by se svými znalostmi mohli za stejnou dobu na brigádě vydělat balík peněz. A považte, že existují i tací vedoucí, kteří si na expedičních čtrnáct dní berou dovolenou! Velký dík tedy patří vedoucímu oddílu Krys Karlovi R. Codel Novákovi, vedoucímu oddílu Bratrstvo kočičí pracky Viktorovi (Kykyně) Votrubovi, vedoucímu oddílu SHDZKR Jožkovi (Těšíkov) Kapitánovi (mimochodem připravil si letos skvělý kurs astronomie), vedoucí skupině Asterixové Dance Korčákové (ženská!),  dvojvedoucímu skupiny Nightmare Creatures Tomášovi Apl Apeltauerovi a Lukášovi Královi (skvělý konstruktér), vedoucímu skupiny Kriters Tomášovi Havlíkovi a nakonec vedoucímu skupiny SRPŠ Markovi Ožlíku Kolasovi. Bez nich by to nešlo. Tolik úvodní představení a nyní už nechám povídat Marka Kolasu. 
 
Jiří Dušek
 
Klasická expedice začala oficiálně v sobotu příjezdem účastníků, stavbou stanového tábora, přípravou bazénku pro ovlažení se v letních vedrech a hřiště, na kterém budou expedičníci pořádat klání v odbíjené. Několik nadšenců dokonce začalo budovat golfové hřiště. Zatím se jim podařilo postavit pouze tzv. Golfový klub (celtový přístřešek), který  velmi dobře slouží jako ochrana před horkým Sluncem či malou dešťovou přeháňkou. Z nedělního programu nemohu opomenout vzájemné představování: jak se ukázalo, nejvíce účastníků pochází z okolí "Pánve" (Ostravsko), Brna, Olomouce, Prahy a Úpice. Jsou zde ale účastníci i ze Slovenska a Polska. Pak následoval "oblíbený" test znalostí, ve kterém byli jednotlivci tázáni na různé záludné otázky. Ve čtrnáct hodin byl oběd a pak povídání o denících, baterkách, atlasech, dalekohledech a ostatních věcech důležitých pro příštích čtrnáct dní (jako obvykle již po mnoho let Jirka Dušek). Vše bylo prostřídáno prvním vzájemným měřením sil ve volejbale (jak poznamenává Lukáš Král prostě jsme si zapinkali). Také proběhla první porada vedoucích, kde byli jednotliví účastníci rozděleni do pozorovacích skupin (pojmenovány různě bizardními jmény). Po tomto vyčerpávajícím odpoledni následovala večeře a po ní rozdělování dalekohledů a důležité školení, jak s nimi zacházet. 
Jelikož nám počasí hned první den přálo, šli jsme pozorovat. Začátečníci se seznamovali se souhvězdími na obloze, pokročilí si "oživovali" staré známé objekty a postupně se vydávali do nových, neznámých zákoutí hvězdné oblohy. Všichni pak svorně bojovali s různě (ne)funkčními dalekohledy. Vedoucí koordinovali, usměrňovali, radili, utěšovali, aby vše mířilo ke zdárnému provádění pozorování. První noc proto mohu označit za úspěšnou. Nase prirodni loze 
Druhý den expedice započal již v klasické podobě. Ráno budíček 10:15 (začínám nenávidět kolejnici), poté  snídaně v 10:30. Po snídani volno, pak přednáška. V pondělní ráno to byla o historii Atlasu Coeli, a následně i jeho slepení. (Každý z nováčků totiž dostal zmenšenou kopii tohoto skvělého díla.) Ve čtrnáct hodin nastalo to, kvůli čemu jsme sem přijeli -- jeden z výtvorů geniální kuchařky paní Samkové. 
Po obědě následovalo volno, ve kterém je  možno dělat prakticky vše, co neodporuje platným zákonům České republiky a stanovám Letní astronomické expedice v Úpici 1998 (např. odpočinek, návštěva městečka Úpice, zpracování pozorování, příprava mapek -- to neodporuje). Zhruba v 17:30 volno skončilo a začala odpolední přednáška: Kurz astronomie vedený Pepou a Viktorem. První část přednášek se setkala s nebývalým úspěchem. Přišli ji shlédnout i někteří vedoucí,což je jevem nebývalým… 
Následovala večeře (19h SELČ) a večerní povídání. Tentokrát Tom Havlík (Štaflík) o deep-sky (tedy objektech za hranicemi sluneční soustavy). Jelikož bylo opět pěkně, ve 22h SELČ začalo noční pozorování. Kromě klasických objektů hlubokého nebe a planet, se letošní pozorování obohatilo o pozorování zjasnění družic Iridium (proklamované Jirkou Duškem). Také poprvé větší množství pozorovatelů "vydrželo" až do východů Venuše, Měsíce a konečně i Slunce (jak mi tady Mojmír napovídá, ve skutečnosti vydrželo větší množství pozorovatelů pozorovat pozorovatele východu Venuše, Měsíce a Slunce, no každý má na to svůj názor). 
Úterní ranní vstávání odpovídalo předchozí délce pozorování jednotlivých pozorovatelů (východ Slunce není bez následků). Po snídani následovala přednáška o meteorech (V. Votruba) a odpoledne sluneční soustavě (V. Votruba).  Teď je večer, já se dívám z okna kde se na obloze stahují mraky. Večerní pozorování moc růžově nevypadᅠ
 
Marek Kolasa
 
PS: Vedení golfového klubu zastoupené zákládajícími členy Tomem Havlíkem a Mojmírem Horákem důrazně protestuje proti způsobu, jakým byl tento klub prezentován ve výše uvedeném příspěvku jako "několik nadšenců", což by jej mohlo poškodit v očích golfové veřejnosti. 
 
 
Oblíbené čekání na východ Slunce si expedičníci -- převážně z řad vedoucích, spestřili starými songy. Až si poslechnete přiloženou krátkou zvukovou ukázku, určitě pochopíte, proč jsou jejich obličeje rozmazané.
 
Skutečně, třetí noc se nevydařila. Kolem jedenácté hodiny večerní jsme sice po zralé úvaze rozhodli nastoupit k pozorování (expedičníci, kteří již měli jinou zábavu, příliš nadšeni nebyli), počasí se však chovalo dle předpovědi. V jednu hodinu se dalekohledy opět balily. Po obloze se honily mraky, nebe bylo zakalené a vůbec -- déšť byl na spadnutí. Přišel kolem šesté ranní. Kroupy nejdříve dokonale probudily Tomáše Havlíka, který se uložil pod širákem, poté i obyvatele velkého hangáru. Experimentálně jsme zjistili, že je nutné provést jeho novou impregnaci. Mrholení bylo v podstatě příjemné. Naštěstí bylo druhý den opět krásně. 
Středu jsme se rozhodli věnovat proměnným hvězdám. Nováčci byli nejdříve nažhaveni úvodem Rudolfa Nováka. Lukáš Král jim poté prozradil, jak tyto "záludné stálice" pozorovat a jelikož bylo k večeru opět škaredě, hned si expedičníci vyzkoušeli i trenažér (sérii diapozitivů, na kterých je zachycena skutečná hvězda měnící jasnost). Vedoucí se mezitím oddávali různým radovánkám. Například vyrazili do drogerie a trochu vyšperkovali svoji podobu. Ostatně viz přiložený snímek. Ve všeobecné euforii jsme se rozhodli s podobnými překvapeními pokračovat: co den, to šok. Uvidíme, jestli nám bude stačit fantazie. 
Bohužel, ani středeční noc nebyla k nám pozorovatelům hvězdné oblohy přátelská. Ba přímo naopak. Hustý déšť odřízl hangár od zbytku světa. Blesky křižovaly oblohu (jeden se strefil i do starého radaru na pozemku hvězdárny) a tak přišla na řadu obvyklá zábava. (V Úpici spadlo jen dvacet milimetrů srážek, v blízkých Orlických horách však desetkrát víc.) 
Abychom si přírody užili v dostatečné míře, ráno bylo v hangáru, kde spí většina vedoucích a množství jejich asistentů a asistentek, jako v sauně. Přes noc sem napršelo, během dopoledne se celta ohřála na pekelně vysokou teplotu: v naší velkokapacitní ubytovně pak bylo jako v tropech. (Já osobně jsem dobrovolně vstával o celou hodinu dříve, než jsem musel!) 
Čtvrtek měl opět standardní průběh. Dopoledne nám Eva Marková povykládala o Slunci, které si vzápětí expedičníci zkusili nakreslit. Vedoucí mezitím obnovili své barevné vlasy, ostříhali Tomáše Sýkoru a přivítali nečekanou návštěvu z Prahy. Cestou po táborech se totiž na hvězdárně zastavil ing. Petr Sojka ze Štefánikovy hvězdárny. Využili jsme příležitosti a nechali ho popovídat o vzniku unikátního díla Atlasu Coeli Novus 2000.0. Tím jsme se ale dostali do současnosti. O tom co přinese budoucnost, se dočtete příště. 
 
Jirka Dušek