Soutěž pro čtenáře IAN! 
Epsílon Eridani: mladá planetární soustava 
Pathfinder -- rok poté 
Iridium zahajuje 
 
 Kliknutim se prenesete do Maleho pruvodce letni oblohou
  
Soutěž pro čtenáře IAN!  
Naše planeta je prakticky nepřetržitě bombardována kamením z vesmíru. Jen výjimečně se ale podaří takovou srážku řádně zdokumentovat. Víte vlastně, kdy a ve kterém státě byl poprvé fotograficky zaznamenán pád meteoritu? Jestli ano, pak nám čas a místo pošlete do redakce. Pro pět vylosovaných úspěšných řešitelů máme připravenu knížku astronoma dr. Ladislava Křivského "Já a moje panoptikum" s podpisem autora. Uzávěrka soutěže je v pondělí 13. července v 19 hodin.
 
 
  
Epsílon Eridani: mladá planetární soustava 
 
Objev první planety mimo sluneční soustavu, v okolí hvězdy 51 Pegasi, překvapil v roce 1995 prakticky celou astronomickou komunitu. Psychologická bariéra však byla prolomena a tak rychle následovaly objevy dalších těles. Dosud známé planety jsou skutečně pestrou sbírkou: jejich oběžné doby jsou v rozmezí od tří dní až po tři roky. Některé se pohybují po prakticky kruhových drahách, jiné naopak po velmi protáhlých elipsách. S rostoucím časem a ruku v ruce se zdokonalováním techniky však jejich počet rychle roste. V minulých dnech bylo planetární zoo rozšířeno hned o další dva exempláře.Zdroj Haute-Provence Observatory 
V severozápadní části souhvězdí Herkula najdete nenápadnou hvězdu sedmé velikosti, která se honosí označením 14 Herculis. Je o něco méně hmotnější než Slunce a podle měření sondy Hipparcos leží šedesát světelných let daleko. Přesná měření radiální rychlosti, která byla od roku 1994 prováděna na observatoři Haute-Provence v jižní Francii, přitom ukázala, že se k nám hvězda periodicky přibližuje a zase vzdaluje. Toto jemné "cloumání" je možné vysvětlit přítomností planety, která kolem mateřské hvězdy 14 Herculis obíhá po mírně protáhlé dráze s periodou 4,4 roku. Její hmotnost se odhaduje na 3,3 hmotnosti Jupiteru, vzdálenost od hvězdy činí 2,5 astronomické jednotky. (Astronomická jednotka je rovna průměrné vzdálenosti Země od Slunce.) 
Mnohem zajímavější objev však v minulých dnech přišel z mezinárodního týmu vedeného astronomkou Jane S. Greaves, který pracuje s radioteleskopem James Clerk Maxwell. Toto unikátní zařízení je součástí havajské observatoře na Mauna Kea. Radioteleskop o průměru patnáct metrů je největším přístrojem na světě, určeným ke studiu vesmírných objektů na milimetrových vlnách (viz snímek).James Clerk Maxwell radioteleskop 
Radioteleskop se v minulých měsících podíval na stálici epsílon Eridani. Jak už název napovídá, nachází se v souhvězdí Eridana, táhnoucího se od Orionu hluboko na jižní oblohu, téměř až k Malému Magellanovu oblaku. Hvězda nebyla vybraná náhodou, je totiž jednou z nejbližších. Její vzdálenost je pouhých deset světelných let a lze ji považovat za mladší sestru našeho Slunce. Stáří epsílon Eridani se totiž odhaduje na pět set milionů až jednu miliardu let, hmotnost na tři čtvrtiny Slunce a zářivý výkon na jednu třetinu Slunce. 
Maxwellův dalekohled v jejím okolí zachytil nápadný prachový disk (viz přiložený snímek), který může být obdobou tzv. Kuiperova pásu v naší soustavě. Tento pás se nachází za Plutem a obsahuje několik desítek tisíc velkých komet a stovky milionů menších těles. Graves se domnívá, že něco podobného nalezli i u epsílon Eridani. I když samozřejmě nerozlišili jednotlivá kometární jádra, disk leží v podobné vzdálenosti. Na rozdíl od sluneční soustavy ale tento systém obsahuje tisíckrát větší množství prachu a tedy i patřičně větší počet komet. To je ale v pořádku, obdobně vypadalo i okolí mladého Slunce. 
 
Na snímku vlevo je v umělých barvách vyveden prachový prstenec, pozorovaný kolem hvězdy epsílon Eridani. Pořídila jej speciální kamera SCUBA (Submilimeter Common User Bolometr Array), která umožňuje detekovat elektromagnetické záření s vlnovou délkou kolem desetiny milimetru. Proto je také ochlazována na teplotu jen desetinu stupně nad absolutní nulou.Obrázek zachycuje záření prachových částic o velikosti zlomku milimetru, které obíhají kolem hvězdy. Nejsvětlejší oblasti (žlutá/červená) ukazují místa, kde je ho nejvíce, nejtmavší (modrá, černá) naopak oblasti, kde je prachu nejméně. Prstenec má poloměr asi šedesát astronomických jednotek. Hvězda samotná vidět není -- je příliš malá a prakticky vůbec nezáří na rádiových vlnových délkách. Nápadné zjasnění v prstenu by mohly tvořit prachové částice, zachycené podél dráhy mladé planety, či mnohem méně pravděpodobněji zbytky po kolizi dvou velkých kometárních jader. Rozhodnout to mohou až další pozorování. Na obrázku vpravo je model naší sluneční soustavy (ve viditelném světle), jak by se jevil případným astronomům z hvězdy epsílon Eridani. Naše Slunce je za Plutem, ve vzdálenosti asi 40 astronomických jednotek obklopeno tzv. Kuiperovým pásem. Kresba zachycuje pouze zanedbatelný zlomek kometárních jader. Stejně jako naznačené planety je i jejich velikost značně zvětšená. Na první pohled je zřejmá podoba obou portrétů. Epsílon Eridani je však mnohem mladší. Její věk se odhaduje na 0,5 až 1 miliardu let, zatímco Slunce je staré více než čtyři a půl miliardy let. Prachové částice epsílon Eridiani se také dosud zcela nezformovaly do kometárních jader. (Foto James Clerk Maxwell Telescope)
 
V prachovém prstenu radioastronomové také zachytili nápadnou světlou skvrnu. Může se jednat o vznikající planetu, případně o pozůstatek po kolizi dvou velkých kometárních jader. Možnou existenci planet ve vnitřní oblasti však naznačuje absence prachu v blízkosti hvězdy: ten byl jednak spotřebován při jejich vzniku, jednak díky gravitačními vlivu velkých těles byl vymeten na okraj soustavy. Je to podobné jako v naší sluneční soustavě. 
Epsílon Eridani je již několik desítek let horkým kandidátem na přítomnost mimozemského života. Když v padesátých letech začal Frank Drake seriózní hledání signálů jiných civilizací, byla tato hvězda jednou ze dvou, na kterou zaměřil svoji pozornost. Dnes je jasné, že to bylo zbytečné. Systém planet, (v případě, že vůbec existuje) je totiž nesmírně mladý. Nanejvýš se zde mohl zatím vyvinout jen velmi primitivní život. Ale ani ten to nemá lehké: všechna tělesa v nové planetární soustavě jsou, obdobně jako v první miliardě let v případě sluneční soustavy, nepřetržitě bombardována menšími i většími tělesy. 
Ať už jsou tedy u epsílon Eridani planety či nikoli, ať už zde existuje primitivní život či nikoli, jedno je jisté: máme tu před očima obraz toho, jak vypadala mladá sluneční soustava před takovými čtyřmi miliardami let. 
 
Jiří Dušek
Podle tiskové zprávy The James Clerk Maxwell Telescope a Haute-Provence Observatory
 
 
  
Foto NASAPathfinder -- rok poté 

Vzpomeňte si: právě před rokem -- 4. července 1997 -- z přímého letu k Marsu vlétla do atmosféry této červené planety malá přístrojová sonda Pathfinder. Na povrch dopravila miniaturní vozítko Sojourner, které pak pojíždělo v okolí místa přistání dvanáctkrát déle než plánovaných sedm dní. Sama sonda vydržela pracovat tři měsíce, zatímco podle plánu to mělo být jen 30 dní. Na Zemi se dostalo 2,3 gigabitů dat: bylo to 16 500 snímků z přistávací části a 550 záběrů z vozítka, 16 chemických analýz, osm a půl milionu měření atmosférického tlaku, teploty, síly a směru větru. 
Je to hodně či málo, je to úměrné vynaloženým nákladům? A co nového v našem pohledu na bezesporu velmi zajímavou planetu tento let přinesl? O hodnocení s ročním odstupem se pokusili na tiskové konferenci v Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně čelní představitelé projektu. Z jejich prohlášení lze vyčíst velké uspokojení nad úspěšným dílem. Jeden z vědců projektu -- Matthew Golombek -- se věnoval otázce vody na Marsu. Ta se zde v první jedné a půl miliardě existence planety vyskytovala ve velkém množství. Na dávnou historii vlhkého a o poznání teplejšího Marsu než je nyní poukazují nakupeniny drobného štěrku a mnoha oblázků; dva kopce na horizontu, známé pod označením Dvojčata, mohou být ostrůvky v někdejším vodním proudu. "Od doby velkých záplav je ale místo přistání suché a beze změn", říká Golombek. 
Zatímco krajinu od té doby voda již nijak nepřetvářela, měnila se působením větru. Ten stále erodoval horniny na povrchu. Z analýzy obrázků z Pathfinderu plyne, že působením větru byl odstraněn materiál o tloušťce tří až pěti centimetrů. Na jiných místech na Marsu, třeba v oblasti Amazonis Planitia, se nakupilo až několik metrů velmi jemného prachu. Přistání na tomto místě by zřejmě nebylo možné, v jemňoučkém prachu bychom se dozajista utopili. 
Chemický rozbor hornin pomocí rentgenového spektrometru není dosud definitivně vyhodnocen, nicméně předběžné výsledky naznačují mnohá překvapení. Horniny připomínají vulkanické materiály s vysokým obsahem křemíku. Nejvíce se podobají se pozemským andesitům, se kterými se můžete potkat na Islandě nebo na ostrovech Galapagos. Je zajímavé, že marsovské horniny zkoumané sondou Pathfinder jsou chemicky velmi odlišné od meteoritů, nalezených na Zemi, o kterých se soudí, že pocházejí z Marsu. 
Na snímcích Pathfinderu se objevovaly také udivující prachové víry, jakási tornáda. Jejich základna činí od 15 do 80 metrů a výška dosahuje 24 až 340 metrů. Tyto atmosférické úkazy byly poprvé zaznamenány již sondami Viking, nyní máme možnost je prozkoumat mnohem podrobněji. 
Sonda Pathfinder je již řadu měsíců mrtva a stojí na povrchu červené planety jako unikátní pomník. Mars je však stále v centru zájmu astronomů, geologů, meteorologů či biologů. Kolem planety obíhá velká sonda Mars Global Surveyor a připravuje se na důkladné mapování celé planety, chystají se i další mise: v prosinci 1998 a v lednu 1999 odstartují  sondy Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander -- takže těšme se na další překvapení. 
 

Zdeněk Pokorný
 
 
  
Iridium zahajuje 
 
Společnost Iridium, průkopník satelitní mobilní komunikace potvrdila, že bude poskytovat první celosvětový paging. Služba tak slibuje komunikační rozmach pro obchodní cestující, novináře a další mobilní profesionály -- zpřístupněna bude již při zahájení provozu satelitní sítě Iridium 23. září tohoto roku. Její součástí bude i doplňková služba "Follow me" pro uživatele satelitních telefonů Iridium. 
Ve svém důsledku tato služba znamená to, že uživatelé pagingu IRIDIUM budou dosažitelní kdekoliv na planetě během několika vteřin i v případě, že jejich satelitní telefon Iridium nebo klasický mobilní přístroj bude vypnut. Sjednotí tak nejatraktivnější služby systémů mobilních telefonů s komfortem celosvětové satelitní sítě. Frekvence signálu dovoluje přijímat zprávy i v budovách a suterénních prostorách, kde signál tradičních celulárních sítí (GSM) není dostupný. 
"Bude to první celosvětový paging a stane se neocenitelnou výhodou nejen pro všechny uživatele telefonní sítě Iridium," řekl Thomas Loewenthal, ředitel Iridium Communication Germany. Při kombinaci s telefonním přístrojem Iridium, je zajištěno doručení zprávy kdekoli na zeměkouli aniž by byla známa přesná poloha příjemce. Pro uživatele telefonního přístroje Iridium bude k dispozici i doplňková služba "Follow me" neboli "Následuj mě". Ta v případě, že telefonní přístroj je vypnutý, přesměruje všechny textové zprávy na pager anebo zašle zprávu oznamující přijetí hlasové zprávy do schránky. 
Zprávy bude možno posílat přes operátora, počítač nebo telefonní přístroj (pouze numerické zprávy). V případě nedostupnosti lze zadat až pět míst, na které bude zpráva přesměrována. Služby budou hrazeny měsíční paušální částkou. 
Kompaktní přístroj s kapacitou baterií na jedno nabití, které vydrží přibližně 30 dní, je možné přenášet v kapse nebo ve speciálním pouzdře na pásku, které je součástí výbavy. Na podsvíceném displeji lze zobrazit 20 znaků ve čtyřech řádcích. Alfanumerické zprávy mohou obsahovat až 200 znaků, numerické 20. Služba bude podporovat řadu světových jazyků. 
 
Podle tiskové zprávy firmy Axicom