Tým Pathfinderu mezi hvězdy 
Další přímý zásah 
Soutěž pro čtenáře IAN! 
Ió je nejteplejší... 
Z ponorky do vesmíru 
Nový druh asteroidů? 
 
 
 
  
Sojourner (foto NASA)Tým Pathfinderu mezi hvězdy  
 
Tento víkend tomu bylo právě rok, co na povrchu rudé planety přistála velmi úspěšná sonda Mars Pathfinder. Vozítko, které se nyní dokonce vyrábí jako hračka pro děti (Matell), zkoumalo povrch planety, jenž byla dlouho považována za nositelku života podobně jako Země. Krátce po úspěšném přistání byl Internet, ale i ostatní média zaplaveny megabajty snímků a animací okolí místa přistání. V některým z příštích vydání IAN se o výsledcích mise dočtete podrobněji, dnes jsme proto připravili jen malou noticku o tom, že se jména některých odborníků JPL (Jet Propulsion Laboratory), kteří na projektu pracovali, dostala mezi hvězdy. Astronomka Eleanor F. Helinová totiž desátého června v průběhu slavnostního zasedání JPL v Pasadeně oznámila, že čtyři planetky pojmenuje právě jmény členů týmu kolem vozítka. Ti šťastní jsou Donna L. Shirley (design), Matthew P. Golombek (vedení výzkumu), Anthony J. Spear a Brian K. Muirhead (manažeři). Největší planetkou kvarteta je 5624 Shirley s průměrem kolem dvaceti kilometrů, další tři 6456 Golombek, 6487 Tonyspear a 7818 Muirhead obíhají uvnitř dráhy Marsu. 
 
Rudolf Novák
Podle Sky & Telescope Weekly News Bulletin
 
 
 
Další přímý zásah 
 
Dvacátého června večer dostala naše planeta další přímý zásah -- asi sto kilometrů od města Tašauz na severu Turkmenistánu (dvě stě kilometrů jižně od Aralského jezera). Na denní obloze byl před pádem zpozorován jasný oranžový bolid, který letěl od jihozápadu na severovýchod. Tmavá kouřová stopa zakrývala Slunce. Ve výšce deset až patnáct kilometrů explodoval a hřmění bylo slyšet ve vzdálenosti až sto kilometrů. Meteorit se za letu rozpadl nejméně na tři kusy. Největší fragment po dopadu vytvořil kráter o průměru pět až šest metrů a hloubce kolem čtyř metrů. Na jeho dně nalezl výzkumný tým z Národnícho hydrometeorologického ústavu Turmenistánu kamenoželezný meteorit o průměru asi sedmdesát centimetrů a hmotnosti mezi tři sta až pěti sty kilogramy. V těsné okolí pak bylo sesbíráno několik menších fragmentů o celkové váze 40 kilogramů. Další dva velké kusy se dosud hledají. 
 
Jiří Dušek
Podle Sky & Telescope News Bulletin, informací Národního hydrometeorologického ústavu Turkmenistánu
 
  
Soutěž pro čtenáře IAN!  
Naše planeta je kamením z vesmíru bombardována prakticky nepřetržitě. Jen výjimečně se ale podaří takovou srážku řádně zdokumentovat. Víte vlastně, kdy a ve kterém státě byl poprvé fotograficky zaznamenán pád meteoritu? Jestli ano, pak nám čas a místo pošlete do redakce. Pro pět vylosovaných úspěšných řešitelů máme připravenu knížku astronoma dr. Ladislava Křivského "Já a moje panoptikum" s podpisem autora. Uzávěrka soutěže je v pondělí 13. července v 19 hodin.
 
 
  
Foto NASAIó je nejteplejší...  
 
Nejteplejším tělesem sluneční soustavy je bezesporu Slunce. Jeho povrchová teplota je přibližně 5500 stupňů Celsia, centrální teplota dokonce o několik řádů vyšší, dosahuje hodnot kolem deseti milionů kelvinů. Podíváme-li se na ostatní tělesa, zjistíme, že většina z nich už dnes není uvnitř aktivní a proto jejich povrchová teplota závisí především na tom, v jaké vzdálenosti od Slunce se nacházejí a jaká je obklopuje atmosféra. Poslední výzkumy však ukazují, že nejteplejší povrch má s největší pravděpodobností Jupiterova družice Ió. 
Satelit, jenž objevil roku 1610 Galileo Galilei, obíhá v průměrné vzdálenosti 421 tisíc kilometrů od největší planety sluneční soustavy. Jeho hmotnost je přibližně rovna dvěma setinám hmotnosti Země, poloměr má přibližně čtvrtinový. Ví se také, že Ió je kromě Země (a asi též Venuše) jediným tělesem s vlastní aktivní vulkanickou činností. Sopky, které vyvrhují do prostoru materiál rychlostí kolem jednoho kilometru za sekundu, jsou udržovány především slapovým působením Jupiteru. Ió se totiž, díky gravitačnímu působení dalších dvou měsíců (Europa a Ganymed), pohybuje po eliptické dráze kolem obří planety, takže při blízkém průletu kolem planety je jeho tvar slapově deformován, v "odjupiteří" (či jak říkají astronomové -- v apojove) se pak naopak snaží tuto deformaci vyrovnat. Právě v těchto fázích dochází k zahřívání vnitřku satelitu a následně pak k vulkanické aktivitě. Materiál, který je ze sopky vyvržen, ale ne dostatečně rychle na to, aby povrch opustil, padá zpět a v místech dopadu se utvářejí horké skvrny, jejichž teplota 2200 stupňů Celsia převyšuje až třikrát povrchovou teplotu nejteplejších míst Merkuru. (Teplota zbývajících částí měsíce je přitom kolem 150 stupňů pod bodem mrazu.) K těmto závěrům došli planetární odborníci z University of Arizona (Brown University), kteří se věnují zpracování měření sondy Galileo. Výzkum aktivního měsíce Ió je velmi důležitý mimo jiné proto, že nám říká něco o tom, za jakých podmínek se utvářel povrch Země, jakož i Venuše a dalších vnitřních planet. 
 
Rudolf Novák
Podle Breaking News Astronomy Now
 
 
  
Tubsat-NZ ponorky do vesmíru  
 
Dle sdělení agentury ČTK uskutečnilo Rusko dnes 7. července neobvyklý let do vesmíru. Z ponořené atomové ponorky "Novomoskovsk" byla odpálena balistická raketa, která vynesla na oběžnou dráhu malou vědeckou družici. 
Unikátní se uskutečnil v Barentsově moři. Na oběžnou dráhu byl bez problémů uveden německý vědecký satelit Tubsat-N.  Kosmická raketa z paluby atomové ponorky sice již jednou odstartovala -- v roce 1993, plavidlo ale tehdy bylo na hladině. Thubsat-N váží pouze deset kilogramů a vešel by se do malého kufříku. Ve skutečnosti jej tvoří dva pidi-satelity, které se oddělí až na oběžné dráze. Jejich prakticky jedinou výbavou jsou nezávislé vysílače. Poslouží ke sledování větších savců, odcizených automobilů a při sběru dat z některých pozorovacích bójí umístěných v severním Atlantickém oceánu a v okolí Kanárských ostrovů. Jejich konstrukci i provoz má na starosti Technická univerzita v Berlíně. 
Podle zpráv v novinách Krasnaja zvezda byl Tubsat-N umístěn na vrcholu útočné rakety SS-N-23 místo jaderné hlavice. Jelikož se tento zajímavý pokus zdařil, otevřela se snad nová možnost, mnohem humánnější, jak využít tuto válečnou výzbroj. 
 
Jiří Dušek
Podle CNN News, ČTK a berlínské Technické univerzity
 
 
  
Nový druh asteroidů?  
 
Vypadá to zase na další drtivý dopad. Astronomové Havajské university objevili novou planetku, jejíž dráha se celá nachází uvnitř orbitu Země (viz přiložený obrázek). Planetku, která nese označení 1998 DK 36, objevil David Tholen spolu se svým studentem Robertem Whiteleyem na 2,24 m zrcadlovém dalekohledu na Mauna Kea. DX 36 je první známá planetka, jejíž dráha se nenachází mezi Zemí a Sluncem, přičemž v odsluní je téměř tečná k dráze zemské. "Může se tedy stát", jak tvrdí Tholen, "že planetka do Země narazí ve dne, bez jakéhokoli varování". V současné době je soubor dat, popisujících její dráhu, velmi malý na to, aby se dalo s jistotou tvrdit, že hrozí skutečné nebezpečí. K tomu, aby se mohla přesně a dostatečně dlouho dopředu propočítat dráha nově objeveného objektu, musí proběhnout delší a systematické pozorování. Již dnes je ale jasné, že na podobných drahách mohou obíhat i další tělesa a je jen dobře, když o nich víme. 
 
Rudolf Novák
Podle Internetu a Breaking News Astronomy Now