Co se děje se SOHO? Zprávy z centra dění (po uzávěrce 30. 6. 13:00) 
Mrtvé SOHO 
Nová planeta přímo na zápraží 
Nečekaný meteorický roj 
Pozor hoří! -- křičí družice 
 

  
Po uzávěrce 30. 6. 1998 13:00: 
  

Co se děje se SOHO? Zprávy z centra dění 

Vazeni, 

Nevim jak jste informovani ohledne stavu SOHO, a proto dovolte nekolik poznamek. Jak vite, koncem minuleho tydne, behem rutinnich operaci pri rizeni satelitu (z Goddardu) bylo ztraceno spojeni, ktere se dosud nepodarilo obnovit. Automaticka orientace ke Slunci v podstate selhala a behem vikendu nebylo jasne, kde vubec SOHO je - i pres nasazeni veskere 'deep space network' komunikacni techniky NASA. V patek NASA zverejnila oficialni 'press release' o preruseni pozorovani na SOHO (lze nalezt 
na sohowww.nascom.nasa.gov), ale jinak mnoho oficialnich zprav nebylo. Jeste vcera (pondeli) panoval dost velky pesimismus. Dnesni neoficialni zpravy vsak jsou lepsi, a i lide jako napr. Art Poland rikaji, ze je nadeje. Momentalni zavery tymu inzenyru z NASA, ESA a Matra a tymu 'satellite dynamics' jsou asi tyto: 

  • Bylo zjisteno, kde SOHO je;
  • satelit rotuje, nastesti pomalu, asi 1 RPM;
  • pri teto rotaci by nemelo dojit k poskozeni slunecnich panelu;
v urcitych okamzicich behem rotace by melo byt mozne vyslat serii povelu na satelit, coz by neslo pri puvodne uvazovane rotaci asi 10 RPM; zatim vsak stale zadny kontakt; celkovy zaver je tedy ponekud optimisticky, ale zpravy se meni ze dne na den. 
Jen pro zajimavost, ke ztrate spojeni doslo i v pripade Ulysses, a to udajne az na tri tydny. Samozrejme nejhorsi je, kdyz se vubec nevi, kde satelit je nebo pokud rotuje tak, ze neni mozne, aby prijimal ridici povely. Tyto dve fatalni situace jsou snad tedy (doufejme) po nekolika dnech zazehnany. 

Zdravi 

Petr Heinzel

  
Kresba NASA/ESAMrtvé SOHO  

V noci ze čtvrtka 25. na  pátek 26. června, přesně v jednu hodinu šestnáct minut našeho času ztratila pozemní kontrola kontakt se Sluneční a heliosférickou observatoří (zkráceně SOHO). Veškeré pokusy o navázání spojení byly dosud bezvýsledné. 
Tuto velmi úspěšnou observatoř provozuje americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku spolu s Evropskou kosmickou agenturou. Do vesmíru se vydala v prosinci 1995. Počítalo se, že po dobu nejméně dvou let bude bedlivě v různých oborech spektra sledovat povrch Slunce a jeho nejbližší okolí (což se také výtečně podařilo, sonda nedaleko Slunce mimo jiné objevila více než padesát komet!). 
Aby měla nerušený výhled, byla SOHO umístěna do tzv. Langrangeova bodu L1 ve vzdálenosti jeden a půl milionu kilometrů od Země směrem ke Slunci. Během pátečního rutinního manévru, kdy se mírně upravovala její dráha, však došlo k náhlému přerušení spojení. S touto možností konstruktéři počítali a tak se sonda přepnula do zvláštního nouzového režimu "Emergency Sun Reacquisition". Během něj měla obnovit orientaci na Slunce a znovu navázat spojení. Do podobných problémů se přitom v minulosti dostala již třikrát, vždy se však během několika minut všechno vrátilo do normálního stavu. 
SOHO v dubnu tohoto roku překročila svoji plánovanou dvouletou životnost. Nedávno byl proto její pozorovací program prodloužen o další čtyři roky, aby tak mohla zachytit nárůst sluneční aktivity. Maximum sluneční činnosti totiž připadá na roky 2000 či 2001. 
V těchto chvílích se pozemní kontrola snaží navázat se sondou kontakt prostřednictvím sítě antén NASA a ESA. Občas se podaří zachytit slabý signál, takže je známa aktuální poloha SOHO. Nicméně oboustranná komunikace dosud obnovena nebyla. Do Goddardova centra kosmických letů v Marylandu, odkud se řídí veškeré záchranné práce, již také dorazil tým specialistů z Evropské kosmické agentury a z firmy Matra Marconi Space, která observatoř postavila. 
 

Jiří Dušek
Dle zpráv NASA/ESA
 
 
  
Gliese 876 (Digital Sky Survey)Nová planeta přímo na zápraží 
 
V pondělí 22. června byl oznámen objev malého tělesa (planety či hnědého trpaslíka), které obíhá kolem hvězdy Gliese 876 v souhvězdí Vodnáře. Zajímavá je její malá vzdálenost od nás: leží pouhých patnáct světelných let od Země. 
Hvězdu označenou Gliese 876 najdete v jižní polovině souhvězdí Vodnáře. Ve srovnání se Sluncem má pouze třetinovou hmotnost, jedná se totiž o tzv. červeného trpaslíka -- málo hmotnou a na povrchu chladnou hvězdu (viz přiložený snímek). Soustavné změny radiálních rychlostí, které byly v minulých letech pozorovány na třímetrovém dalekohledu Lickovy observatoře a v poslední době i na desetimetrovém Keckově teleskopu I., lze přitom vysvětlit tak, že se kolem stálice pohybuje malé těleso -- planeta či hnědý trpaslík (viz graf). 
Perioda oběhu je pouze 61 dní, jeho nejmenší možná hmotnost dva Jupitery. Kolem mateřské hvězdy se v průměru pohybuje ve vzdálenosti pětkrát menší než Země kolem Slunce. Nová planeta je nejspíše podobná Saturnu či Jupiteru. Úvahy o existenci měsíců a případného života na nich jsou však pouhou spekulací.  
Zajímavý objev se podařil Geoffrey Marcymu (San Francisco State University) a jeho týmu. Pohyby hvězdy sledovali již od roku 1995, definitivní potvrzení však přišlo až v polovině června. Přítomnost planety vzápětí doložil i další tým hledačů planet u cizích hvězd vedený Michelem Mayorem z Ženevské univerzity. 
Jak už bylo řečeno, planeta u Gliese 876 nebyla pozorována přímo. Na její existenci se usuzuje z periodického přibližování a zase vzdalování stálice. Vzhledem k malé vzdálenosti je však možné, že již brzy budeme mít k dispozici i její skutečný snímek. Pomocí dvojice Keckových dalekohledů na Havajských ostrovech či Velmi velkého dalekohledu na hoře Paranal v Chile by se to snad mohlo podařit. Kosmická observatoř Terrestrial Planet Finder, jejíž vypuštění se plánuje na rok 2010, by dokonce mohla provést analýzu chemického složení této blízké planety. 

Ke grafu: Pozorování provedená v minulých létech na Lickově observatoři a s pomocí Keckova dalekohledu ukazují, že se k nám červený trpaslík Gliese 876 s periodou 60,7 dne pravidelně přibližuje a zase vzdaluje. Tyto drobné změny je možné vysvětlit přítomností tělesa o hmotnosti nejméně 1,9 Jupiteru. 
Ke snímku: Uprostřed přiloženého snímku je červený trpaslík Gliese 876. Označení znamená, že se jedná o 876. objekt katalogu W. Glieseho, ve kterém jsou uvedeny všechny hvězdy do vzdálenosti 20 parseků (1 parsek = 3,26 světelného roku). Foto Digital Sky Survey. 
 

Jiří Dušek
Dle zpráv z Internetu
 
 
 
Nečekaný meteorický roj 
 
Jestliže jste strávili alespoň část noci ze soboty na neděli pod noční oblohou, mohli jste být překvapeni množstvím meteorů -- na nebi prakticky každých několik minut zazářila alespoň jedna "padající hvězda". S odstupem několika desítek hodin je jasné, že naše planeta neplánovaně prošla hustším proudem kosmických částic, které způsobily toto zajímavé divadlo. 
Nečekaný nárůst aktivity poprvé zaznamenali kolem poledne našeho času japonští astronomové. Nejvíce meteorů jsme však mohli pozorovat až my v Evropě. Například Derek Penn z Portugalska napočítal během pouhých patnácti minut 27 meteorů! Totéž později potvrdili i kalifornští astronomové v Severní Americe. 
Zdá se, že meteory vylétaly ze severní části souhvězdí Pastýře. Pravděpodobně se jednalo o tzv. Bootidy, které objevil v roce 1916 W. F. Dennig. Naše planeta se s nimi setkává mezi 27. červnem a 5. červencem. Nejvíc jich létá kolem 28. 6. Tehdy můžete spatřit zpravidla jeden až dva meteory za hodinu. Jak ovšem uvádějí záznamy, občas jsou Bootidy mnohem aktivnější. Kromě roku 1916 se tak stalo v letech 1921 a 1927, a jak je nyní zřejmé, i v roce 1998. 
 
Jiří Dušek
Dle zpráv z Internetu
 
 
  
Pozor hoří! -- křičí družice 
 
Každý rok na naší planetě podlehne rozsáhlým požárům 175 milionů akrů lesů a dalších porostů (zhruba dvě procenta zalesněné pevniny). Takto uvolněné emise mají nezanedbatelný dopad na stav naší atmosféry i život člověka. Připomeňme jen rozsáhlou pohromu, která se odehrála minulý rok v Indonésii. Vědci se proto snaží rozjet program na globální monitorování rozsáhlých požárů. 
Celosvětová hlídka má být založena na soustavě umělých družic, letadel i pozemních hlídek. Snad se tak podaří zjistit, jak velký dopad mají tyto rozsáhlé požáry na klima a kvalitu ovzduší. Budou také přesněji zjišťovat velikost zasažených ploch, ať ještě stále hořících, či již spálených, složení kouře i uvolněných plynů. Některé z výsledků budou k dispozici prakticky v reálném čase. Kromě amerického National Geophysical Data Center na projektu spolupracuje i řada dalších států. 
 
Jiří Dušek
Dle zpráv z Internetu