Hvězdný posel 
 
V roce 1564 se zrodili dva velikáni: v Anglii William Shakespeare, v Itálii Galileo Galilei. Ve svých líčeních soudobých mocenských bojů volí Shakespeare dvakrát jako dějiště dramatu benátskou republiku: v Kupci benátském a v Othellovi. Jistě to bylo tím, že v roce 1600 středem světového dění byla středomořská oblast a jádrem této oblasti byly Benátky. Do Benátek proudili ctižádostiví muži, aby tam svobodně pracovali, přicházeli obchodníci, dobrodruzi, vzdělanci, nespočetní umělci a řemeslníci. Tísnili se v ulicích, jako se tísní i dnes.Galileovy dalekohledy 
Benátčané byli praktičtí, věcní lidé. Galileo se věnoval intenzívně základním vědám v Pise. Avšak Benátčané, aspoň podle mého názoru, si ho najali jako profesora matematiky v Padově hlavně pro jeho nadání k praktickým vynálezům. Některé z jeho přístrojů se dochovaly v historické sbírce Accademia Cimento ve Florencii. Jsou to nádherné předměty, jak koncepčně, tak provedením. Je tam kupříkladu vypouklý přístroj z litého skla na měření rozpínavosti tekutin, připomínající teploměr. Jsou tam citlivé hydrostatické váhy, kterými se zjišťovala hustota vzácných předmětů na principu Archimédova zákona. Pak je tam ještě přístroj, který Galileo Galilei sám nazval vojenským kompasem (měl i obchodní talent), ačkoliv to ve skutečnosti je počítadlo, připomínající dnešní logaritmická pravítka. Galileo přístroje ve své vlastní dílně vyráběl i prodával. 
Rozumnou, praktickou vědu Benátčané uznávali a obdivovali. Není proto divu, že když koncem roku 1608 výrobci brýlí z Flander vynalezli jakýsi primitivní dalekohled, vydali se do Benátek, aby vynález zpeněžili. Jenže benátská republika měla ve svých službách vědce nad vědce a matematika nad matematiky v osobě Galilea Galileiho, kterému se nikdo v severní Evropě nevyrovnal a který se také uměl prosazovat. Když sám také vyrobil dalekohled, vytáhl benátský senát na vrchol Campanilu, aby jim ho předvedl. 
Galileo byl malý, sporý, čilý rusovlasý muž a měl větší počet dětí, než se na starého mládence sluší. Bylo mu čtyřicet pět let, když se doslechl o vlámském vynálezu. Okamžitě zahájil horečnou činnost. Promyslel sám princip dalekohledu za jedinou noc a vyrobil potom přístroj, který se zcela vyrovnal vlámskému. Přístroj zvětšoval asi trojnásobně, tedy přibližně tak, jako dnes lepší operní kukátko. Než se však vydal na benátský Campanile, zvýšil zvětšení na osmi až desetinásobek. To už byl skutečný dalekohled. Z vrcholu Campanilu, odkud je rozhled na třicet kilometrů, jím bylo vidět nejen lodi plující na obzoru, ale dokonce i lodi vzdálené od přístavu ještě dvě i více hodin plavby. Možnost takového pozorování měla značný praktický význam pro obchodníky. 
Galileo popsal celou událost svému florentskému švagrovi v dopise z 29. srpna 1609:Galileovy kresby Mesice 
 
Musíš vědět, že tomu budou dva měsíce, co se zde roznesla zpráva, že ve Flandřích předložili hraběti Mořici tak sestrojené kukátko, že se v něm předměty vzdálené zdají blízké a člověka je možno zřetelně rozeznat až na dvě míle. Usmyslil jsem si soustřediti se na zhotovení přístroje. To se mi podařilo, a sice tak dokonale, že můj přístroj zdaleka předčil slávou přístroj flanderský. Je tomu šest dní, co se zpráva, že jsem kukátko zhotovil, donesla do Benátek a já byl povolán na signorii, abych přístroj předvedl jim i celému senátu, a to k velikému úžasu všech. Mnoho pánů i senátorů, byť již letitých, nelenilo vyjíti i vícekráte po schodech nejvyšších věží benátských, aby pozorovali vzdálené plachetnice a jiná plavidla po moři, jak se blíží k přístavu.  
 
Galileo je původcem moderního vědeckého přístupu. Uskutečnil první moderně pojatou vědeckou práci během šesti měsíců po svém triumfu na Campanilu, přestože takový triumf by jinému stačil pro celý život. Galilea napadlo, že by flanderská hračka mohla sloužit i k jiným účelům než k navigaci. Přístroj by mohl sloužit vědě, zkoumání, a to byla myšlenka v jeho době zcela nová. Zvýšil zvětšení na třicetinásobek a zadíval se dalekohledem ke hvězdám. Tak skutečně první vykonal to, co dnes považujeme za vědeckou výzkumnou práci: sestrojil přístroj, provedl pokus a zveřejnil výsledky. Učinil tak v období mezi zářím 1609 a březnem 1610, kdy v Benátkách vydal nádhernou knížku Sidereus nuncius, Hvězdný posel. V díle předložil ilustrovaný popis svých astronomických pozorování. Co píše? 
 
Uviděl jsem myriády hvězd, dříve nikdy nespatřených, v počtu převyšujícím desetinásobně počet hvězd dříve známých. To, co vzbudí vpravdě největší úžas a co tak silnou mocí vskutku na mne zapůsobilo, že jsem na pozorování upozornil všechny astronomy a filozofy, byla skutečnost, že jsem objevil čtyři planety, které přede mnou žádný z astronomů neznal ani nespatřil. 
 
Byly to Jupiterovy družice. Galileo v Hvězdném poslu také popisuje, jak dalekohledem pozoroval dokonce i Měsíc. Galileo jako první zveřejnil mapy Měsíce. Dochovaly se také jeho původní akvarely. 
 
Jest to obdivuhodně nádherný a povznášející pohled, patři v tvář plného Měsíce ... Jest jisté, že jeho povrch není rovný a hladký, avšak naopak hrubý, nerovný, jako povrch Země samotné, s mnohými rozlehlými vyvýšeninami, rozeklanými hlubokými stržemi a údolími. 
 
Galileovy astronomické objevy vzbudily rozruch a získaly mu větší ohlas než jeho triumf u kupců. Všude však nebyly tak vítané, protože to, co Galilei uviděl na nebi a ukázal každému, kdo byl ochoten se dívat, znamenalo, že Ptolemaiův systém přestal být upotřebitelný. Koperníkova pronikavá hypotéza byla potvrzena a stála nyní v plném světle zcela jasná. To, jako mnoho jiných novějších vědeckých objevů, příliš nepotěšilo tehdejší oficiální veřejnost ovládanou předsudky oné době vlastními. 
 
Jacob Bronowski
  
Část stejnojmenné kapitoly z knihy Vzestup člověka (Odeon, Praha 1985). Překlad Jaroslava Davidová-Moserová.