Astronomie a fyzika 
 
Astronomie je starší než fyzika. Ve skutečnosti ona dala podnět ke vzniku fyziky tím, že ukázala nádhernou jednoduchost pohybu hvězd a planet. Pochopení tohoto pohybu bylo začátkem fyziky. Nejpozoruhodnějším objevem celé astronomie je však skutečnost, že hvězdy se skládají ze stejných atomů, jaké se nacházejí na Zemi. 
Jak se na to přišlo? Atomy vyzařují světlo, jež má určité frekvence, podobně jako barva tonu hudebního nástroje, který má přesnou výšku (frekvenci zvuku). Když uslyšíme směs rozličných tónů, můžeme v ní rozpoznat jednotlivé tóny. Když však hledíme na směs barev, nerozeznáme jednotlivé její složky, neboť oko nemá takovou schopnost rozlišení jako ucho. Frekvence světelných vln však můžeme analyzovat pomocí spektroskopu, a tím poznáme všechny "tóny" atomů nacházejících se na rozličných hvězdách. A tak dokonce dva chemické prvky byly objeveny na hvězdách dříve než na Zemi. Hélium bylo zjištěno na Slunci -- odtud pochází i jeho jméno, a technécium bylo objevené na jistých chladných hvězdách. 
Poznání, že hvězdy se skládají ze stejných prvků jako Země, to je velký pokrok v jejich studiu. Nyní o atomech víme již tolik, zejména o jejich chování za vysokých teplot a nevelkých hustot, že pomocí statistické mechaniky můžeme analyzovat chování látky tvořící hvězdy. I když na Zemi nedokážeme napodobit podmínky panující ve hvězdách, pomocí základních fyzikálních zákonů víme často velmi přesně, nebo téměř přesně, co se stane. Tak fyzika pomáhá astronomii. Může to připadat podivné, ale opravdu lépe chápeme chování látky v nitru Slunce než uvnitř Země. O tom, co se děje uvnitř hvězdy, víme víc, než by se dalo zjistit z jediného pohledu dalekohledem na malou světelnou skvrnku, neboť dokážeme spočítat, jak se chovají atomy v rozličných podmínkách. 
Mezi nejpůsobivější astronomické objevy patří i vysvětlení původu energie hvězd, která jim umožňuje zářit tak dlouho. Jeden z těch, kteří se o tento objev zasloužili, byl se svou přítelkyní večer na procházce krátce poté, co pochopil, že hvězdy září proto, že v nich probíhají jaderné reakce. Na zvolání své přítelkyně unesené nádherou hvězdnatého večera: "Pohleď, jak ty hvězdy krásně svítí!", odpověděl: "Vidím to a v této chvíli jsem asi jediným člověkem na světě, který také ví, proč svítí." Jen se na něj usmála. Vůbec ji nedojalo, že se osobně zná s mužem, který v tom čase jako jediný znal rozluštění hádanky hvězdného světla. Nu což, je smutné, když člověka nechápou, ale tak už to na světě přece chodí. 
 
Richard P. Feynman
 
Z knihy R. P. Feynmana, R. B. Leightona a M. Sandse The Feynman Lectures on Physics, Addison-Wesley Publishing Comp., 1966 (slovenský překlad J. Foltina a D. Krupy /Alfa, Bratislava 1980/ upravil Zdeněk Pokorný)