Co uvidíte v nejbližší době na obloze
Během června pokračuje přehlídka stejných planet, se kterými jste se mohli setkat i v minulých měsících. Ani jedna z nich není vidět večer, snad až na Merkur, který by mohl být koncem měsíce pozorovatelný nízko nad západním obzorem. Jupiter, Saturn i Venuše jsou pořád ještě objekty spíše ranní oblohy. Merkur v těchto dnech mizí u Slunce a znovu se objeví až poslední červnový týden, kdy si jej můžete prohlédnout nad severozápadním obzorem třicet až čtyřicet minut po západu Slunce. 
Koncem května se nejvzdálenější planeta sluneční soustavy ocitla v opozici. Jako velmi slabou hvězdičku čtrnácté velikosti ji můžete nalézt na hranicích Hadonoše a Štíra. Nezbytně nutná však bude dobrá hledací mapka a samozřejmě velký dalekohled. Pozorovatelný je i Neptun a Uran, v souhvězdí Kozoroha. Dostatečně vysoko však budou až nad ránem. Zřejmě nejsnadněji vyhledáte Jupiter. V polovině června se od Slunce vzdálí již na devadesát stupňů. Každou sekundu se k Zemi přiblíží o asi 30 kilometrů, proto jeho úhlová velikost během čtyř týdnů vzroste z 39 na 42 vteřin. Ve větších dalekohledech si také můžete všimnout, že jeho západní okraj je poněkud temnější -- ano, i tato planeta jeví fáze. I když jen nepatrné. Třináctého června Jupiter s jasností -2,5 magnitudy projde kolem hvězdy páté velikosti 20 Piscium (nejmenší vzdálenost 10 úhlových minut). Druhou velkou planetu Saturn najdete také v Rybách. Zatím není příliš snadno pozorovatelná, situace se zlepšuje. Pod ním leží zářivá Venuše. Na začátku měsíce je bude dělit vzdálenost asi čtyři stupně. Jasnost Venuše -4 magnitudy však bude neporovnatelná se Saturnem (+0,5 mag). Každý den jejich vzdálenost vzroste o jeden stupeň. Koncem měsíce proto Saturn najdete zhruba uprostřed mezi Venuší a Jupiterem. Ve větším dalekohledu se také můžete přesvědčit, že má Venuše tvar úplňku. Mars prošel za slunečním diskem 12. května a pořád ještě je hodně úhlově blízko k naší mateřské hvězdě. Zanechte tudíž všech nadějí, že byste se na něj mohli podívat. Dvacátéhoprvního června je den letního slunovratu, začátek astronomického léta. Slunce bude nad obzorem zářit kolem patnácti hodin a vy si také můžete všimnout během noci nápadně světlého severního obzoru. (Slunce totiž v této době neklesá příliš nízko pod obzor.) A Měsíc? Druhého června je v první čtvrti. Pátého, kdy projde kolem Spiky ze souhvězdí Panny, se ocitne nejdále od Země (více než 400 tisíc kilometrů). Devátého června je v úplňku a najdete jej poblíž Antara ze Štíra. Sedmnáctého června se setká s Jupiterem, jejich vzdálenost bude činit asi dva stupně. Mimo naše území dokonce dojde k zákrytu. Tento den je Měsíc současně v poslední čtvrti. Dvacátého bude nejblíže Zemi (370 tisíc kilometrů), o den později jej najdete u Venuše (pět stupňů) a za další dva dny je v novu. 22. června ještě zakryje Aldebaran. Úkaz však nastane ve dne a tak bude prakticky nepozorovatelný.
  
 
25. týden na obloze (15. - 21. června 1998) 

V polovině tohoto týdne projde kolem největší planety sluneční soustavy Jupiteru Měsíc. V úterý šestnáctého a ve středu sedmnáctého června jej naleznete vlevo do Měsíce, ve čtvrtek osmnáctého vpravo. Náš nejbližší kosmický soused bude v poslední čtvrti 17. června. Tento den shodou okolností dojde přímo k zákrytu planety. Bohužel z našeho území je tento vzácný úkaz nepozorovatelný. Vy můžete našeho kosmického souseda nalézt pouze stupeň a půl od planety (tři měsíční průměry) ve druhé polovině noci. 
 

Jiří Dušek
 
 

Měsíční zastavení 

Theophillus a spol. 
V noci z třináctého na čtrnáctého června se neúprosný večerní terminátor tiše přiblíží až k západním břehům nevelkého Moře nektaru (Mare Nectaris). Pohled byť jen malým triedrem umožní shlédnout v těchto končinách úchvatné trio tří zhruba stejně velkých kráterů, které budou majestátně vzdorovat šikmým slunečním paprskům a dovolí nám prohlédnout jejich nádherné tvary. 
Celá trojice kráterů názorně prozrazuje časový sled katastrof, které se v tomto zákoutí odehrály. Nejprve zde vznikl kráter, který jako jeden z mála na Měsíci nese ženské jméno -- Catharina. Tato stará stokilometrová rozrytá jizva je pojmenována podle údajně velmi krásné Sv. Kateřiny, která v roce 307 postoupila mučednickou smrt mečem. Je to nejstarší člen celé kráterové skupiny a je to také náležitě znát. Jeho rysy jsou značně setřeny dlouhodobým bombardováním mikrometeoridy a také velkým impaktem, který dal přímo na jeho dně za vznik čtyřicetipětikilometrovému kráteru Catharina P. 
Postoupíte-li dále na sever, narazíte záhy na další velký a nápadný kráter -- Cyrillus. Oba krátery spojuje dokonce jakési údolí, které je patrně pozůstatkem gigantického valu samotného Moře nektaru. Dno Cyrilla zdobí centrální pohoří složené ze tří izolovaných kopců. Tento poměrně nápadný a krásný kráter ale od jihovýchodu překrývá nejmladší člen skupiny Theophillus. 
Theophillus patří k nejkrásnějším a nejzachovalejším kráterům na Měsíci vůbec. Už v triedru můžete během lunace sledovat jeho proměny způsobené různým sklonem slunečního osvětlení. Ve větším dalekohledu můžete obdivovat mohutný komplex jeho středových vrcholů, nádherné terasovité stupňování valů a též horninu rozhozenou do okolí kráteru, zvláště na hladkém povrchu přilehlého Moře nektaru. 
Toto působivé trio by si nikdo neměl nechat ujít, protože na terminátoru sehrávají skutečně nezapomenutelný koncert. 
 

Pavel Gabzdyl
Obrázek nahoře: Nádherné trio -- krátery Theophillus, Cyrillus a Catharina (shora dolů) při zapadajícím Slunci. Snímek z Lickovy observatoře. 
Obrázek dole: Theophillus je útvarem, který je vděčným námětem k prohlídce téměř za každého osvětlení. Při úplňku se prozrazuje jen jako světlý prstenec s jasnými středovými vrcholy uprostřed. Jindy se v něm stíny rychle prodlužují a vykreslují množství detailů, které můžeme pomocí větších dalekohledů pozorovat. Jeden z nejfantastičtějších okamžiků ale nastává v interiéru Theophilla na rozhraní terminátoru, kdy je celé dno ponořeno do hluboké tmy, nad níž ční výrazný ostrov světla -- středový vrchol. 
 
 
Mir + Discovery 
 
10. června
Vážená redakce IAN! 
Konečně jsem získal zeměpisné souřadnice svého bydliště a mohl -- dle Vašeho odkazu -- využít serveru www.gsoc.dlr.de/satvis/ k předpovědi průletů Miru nebo záblesků družic Iridia nad Olomoucí. 
K pozorování jsem využil hned první nabízené možností -- průlet Miru 9.6. v 21:44:17 a záblesk Iridia 28 (-6 mag) 10.6. v 3:46:29. 
SKUTEČNĚ TO FUNGUJE!!! Jak honička stanice Mir s raketoplánem Discovery, tak záblesk Iridia 28 byla jedinečná podívaná. 
Protože si myslím, že je více potenciálních pozorovatelů těchto jevů, kteří neznají svou zeměpisnou polohu, uvádím, že v Olomouci lze pro výpočet předpovědi použít 49.59°N, 17.27°E pro okolí hlavního nádraží ČD (ověřeno dnešním pozorováním) nebo 49.59°N, 17.26°E pro centrum města (neověřeno).   
 
8. června
Dobry vecer, 
tak jsme prave se synkem Honzou zhledli let kosmickych teles ve dvojici, trochu slabsi Mir letel napred a nasledovala ho Discovery. V 22:45 byli od sebe 2,5 stupne. Jasnost si neodhadnu urcit, dost svitil Mesic. Podarilo se mi jeden z objektu chytit do sveho 60mm refraktoru pri zvetseni 37 - nic moc, druhy objekt byl mimo zorne pole. 
 
Diky za informace 
\ :-)  Jan Kovanic