Tunguzský meteorit 
Rozhovor s Dr. Jiřím Borovičkou 
 
Pokud je mi znamo, navstivil jste se v minulem roce misto dopadu tunguzskeho meteoritu. Pri jake prilezitosti se tak stalo? Vzdyt misto padu je ukryte hluboko v srdci Sibire...  
 
Místo dopadu, lépe řečeno oblast výbuchu, jsem navštívil v létě roku 1995 společně s kolegou Pavlem Spurným. Tehdy se v Tomsku konala mezinárodní konference na téma dopadu kosmických těles a po jejím skončení následovala dobrovolná exkurze na "místo činu". Nebyla to vědecká expedice, v oblasti jsme mohli strávit jen tři dny. Místo je to opravdu odlehlé. Z Tomska jsme letěli přes tisíc kilometrů do Vanavary a odtud ještě pár desítek kilometrů vrtulníkem. Pro středoevropana je nezvyklé ocitnout se na místě, kde do nejbližší vesnice je to po sotva znatelných pěšinkách tři dny cesty. A nejbližší vesnice je zároveň jediná v okruhu několika set kilometrů. Tunguzský meteorit si uměl vybrat neškodné místo. Je však pravda, že na zeměkouli je takto řídce osídlených oblastí většina (i když nepočítám oceány). 
 
Od padu uplynulo jiz mnoho desitek let. Existuji po teto udalosti jeste stopy? Nasly se vubec nejake fragmenty z meteoritu? Pad Tunguzskeho meteoru ocima umelce (kresby archiv IAN) 
 
Oblast jsme naštívili 87 let po události a mnoho stop už nezbylo. Bedlivý pozorovatel by si všiml, že na rozsáhlém území (asi 60x40 km) rostou pouze relativně mladé stromy. Nad ně občas vyčnívá suchý kmen bez větví. To jsou tzv. "telegrafní sloupy", stromy jimž tlaková vlna orvala větve, tím je zahubila, ale nevyvrátila je. Kupodivu některé stojí dodnes. Kmeny vyvrácených stromů jsou patrné pod vrstvou mechu, ale nejsou již tak nápadné neboť je tam také dost stromů vyvrácených mnohem později větrem. Žádné meteority se nikdy nenašly, což samozřejmě dává prostor různým spekulacím. Pozorovaly se zvýšené koncentrace prachových částic zachycených ve smůle přeživších stromů, ale jejich přesné datování a přiřazení k tělesu je obtížné. 
 
Muzete ctenarum alespon v kratkosti popsat, jak cely jev probihal?  
 
30. června 1908 po sedmé hodině ráno, za plného slunečního světla, pozorovaly tisíce lidí přelet jasného bolidu nad rozsáhlou oblastí Sibiře. Bolid zanechával výraznou světelnou stopu a byl následován detonacemi. Ve vesnici Vanavara byl pociťován žár a tlaková vlna. Seismografy v Irkutsku, Taškentu, Tbilisi a Jeně zaznamenaly posléze chvění půdy. Atmosférická tlaková vlna dvakrát oblétla zeměkouli. Následující noci byly v Evropě a v západní polovině Ruska mimořádně světlé. Teprve po dvaceti letech byla Evropany v tajze objevena oblast povaleného lesa o rozloze 2150 čtverečných kilometrů (větší než New York). Stromy ležely v radiálním směru, pouze ve středu oblasti byly směry náhodné, některé stromy stály, ale přišly o větve, některé přežily. Část lesa byla spálená. Díky liduprázdnosti celé oblasti nedošlo k lidským obětem. 
 
Je dneska jasne, co vlastne tento ukaz zpusobilo? Mluvi se o malem jadru komety, planetce, ale i o miniaturni cerne dire ci ztroskotane kosmicke lodi. Co vsechno o telese vime?  
 
Víme, že nastala gigantická exploze ve výšce někde mezi 5-10 km nad zemí (nejpravděpodobněji 8,5 km). Energie exploze byla asi 10 Megatun TNT (5x1016J), tj. asi tisíckrát více než v případě hirošimské atomové bomby. Těleso přiletělo od východojihovýchodu. Další parametry, např. úhel sklonu dráhy, a zejména fyzikální parametry tělesa jsou méně jisté. Nejpravděpodobnější je, že šlo o malou kamenou planetku o průměru 60 až 100 metrů. Ve výšce kolem osmi kilometrů došlo k narušení pevnosti materiálu a náhlému uvolnění kinetické energie ve formě výbuchu. Někteří vědci však stále trvají na tom, že Země se střetla s kometou, a vyskytují se dokonce názory, že celý jev byl geofyzikální a vůbec se nejednalo o průnik kosmického tělesa. Úvahy o černé díře či o kosmické lodi patří spíše do říše sci-fi. Zvýšená radioaktivita nebyla v oblasti zjištěna. 
 
Děkuji za rozhovor.
Ptal se Jiří Dušek