Co uvidíte v nejbližší době na obloze
Během června pokračuje přehlídka stejných planet, se kterými jste se mohli setkat i v minulých měsících. Ani jedna z nich není vidět večer, snad až na Merkur, který by mohl být koncem měsíce pozorovatelný nízko nad západním obzorem. Jupiter, Saturn i Venuše jsou pořád ještě objekty spíše ranní oblohy. Merkur v těchto dnech mizí u Slunce a znovu se objeví až poslední červnový týden, kdy si jej můžete prohlédnout nad severozápadním obzorem třicet až čtyřicet minut po západu Slunce. 
Koncem května se nejvzdálenější planeta sluneční soustavy ocitla v opozici. Jako velmi slabou hvězdičku čtrnácté velikosti ji můžete nalézt na hranicích Hadonoše a Štíra. Nezbytně nutná však bude dobrá hledací mapka a samozřejmě velký dalekohled. Pozorovatelný je i Neptun a Uran, v souhvězdí Kozoroha. Dostatečně vysoko však budou až nad ránem. Zřejmě nejsnadněji vyhledáte Jupiter. V polovině června se od Slunce vzdálí již na devadesát stupňů. Každou sekundu se k Zemi přiblíží o asi 30 kilometrů, proto jeho úhlová velikost během čtyř týdnů vzroste z 39 na 42 vteřin. Ve větších dalekohledech si také můžete všimnout, že jeho západní okraj je poněkud temnější -- ano, i tato planeta jeví fáze. I když jen nepatrné. Třináctého června Jupiter s jasností -2,5 magnitudy projde kolem hvězdy páté velikosti 20 Piscium (nejmenší vzdálenost 10 úhlových minut). Druhou velkou planetu Saturn najdete také v Rybách. Zatím není příliš snadno pozorovatelná, situace se zlepšuje. Pod ním leží zářivá Venuše. Na začátku měsíce je bude dělit vzdálenost asi čtyři stupně. Jasnost Venuše -4 magnitudy však bude neporovnatelná se Saturnem (+0,5 mag). Každý den jejich vzdálenost vzroste o jeden stupeň. Koncem měsíce proto Saturn najdete zhruba uprostřed mezi Venuší a Jupiterem. Ve větším dalekohledu se také můžete přesvědčit, že má Venuše tvar úplňku. Mars prošel za slunečním diskem 12. května a pořád ještě je hodně úhlově blízko k naší mateřské hvězdě. Zanechte tudíž všech nadějí, že byste se na něj mohli podívat. Dvacátéhoprvního června je den letního slunovratu, začátek astronomického léta. Slunce bude nad obzorem zářit kolem patnácti hodin a vy si také můžete všimnout během noci nápadně světlého severního obzoru. (Slunce totiž v této době neklesá příliš nízko pod obzor.) A Měsíc? Druhého června je v první čtvrti. Pátého, kdy projde kolem Spiky ze souhvězdí Panny, se ocitne nejdále od Země (více než 400 tisíc kilometrů). Devátého června je v úplňku a najdete jej poblíž Antara ze Štíra. Sedmnáctého června se setká s Jupiterem, jejich vzdálenost bude činit asi dva stupně. Mimo naše území dokonce dojde k zákrytu. Tento den je Měsíc současně v poslední čtvrti. Dvacátého bude nejblíže Zemi (370 tisíc kilometrů), o den později jej najdete u Venuše (pět stupňů) a za další dva dny je v novu. 22. června ještě zakryje Aldebaran. Úkaz však nastane ve dne a tak bude prakticky nepozorovatelný.
  
 
Měsíční zastavení 
 
Phocylides 
  
Kouzla světla a stínu, která se neustále odehrávají na povrchu našeho blízkého souseda, dokáží někdy zvláště blízko terminátoru sehrát dokonalá představení. Mnohdy se proto stane, že jsme šikmým slunečním osvětlením oklamáni a vůbec nerozumíme tomu, co v okuláru dalekohledu vlastně vidíme. Často podléháme dojmu, že hledíme např. na bezedné trhliny v měsíčním povrchu, které mají ve skutečnosti jen velmi mírné svahy, ze kterých by jsme se ani nemohli skutálet, nebo máme dojem, že před sebou máme vysoké hory, které však mohou být jen mírnými vybouleninami. 
Podobně nás mohou oklamat i četné měsíční krátery. Jejich dlouhé stíny vytvářejí při šikmém osvětlení divotvorné obrazce a kombinace, které zcela změní skutečný vzhled dané krajiny. Jeden z takových klamů se každou lunaci odehrává při východu Slunce ve velkém stočtrnáctikilometrovém kráteru Phocylides. Ten najdete v blízkosti opravdu velkého kráteru Schickard. Při vhodném osvětlení se nám může zdát, že vidíme obrovský kráter, přes jehož hladké dno se táhne dlouhý a mohutný stín kráteru Phocylides C, který se nachází na jeho východním valu. Ve skutečnosti je tomu ale zcela jinak! Phocylides totiž překrývá jiný, o něco menší kráter Nasmyth (průměr 77 km). Onen stín tedy nepochází od malého kráteru na východním okraji, ale od zborceného valu Phocylida, který spojuje oba krátery. Podíváte-li se na Měsíc těsně před jeho západem sedmého června okolo druhé hodiny ranní středoevropského času, budete tuto iluzi moci shlédnout na vlastní oči. 
 
Pavel Gabzdyl
Obrázek nahoře: CCD snímek kráteru Phocylides (vlevo) i s jeho dlouhým klamným stínem. Vpravo je obří kráter Schickard. Snímek pořídil Maurice Garvin pomocí dvanáctipalcového dalekohledu Meade.  
Obrázek dole: Autorova kresba zachycující kráter Phocylides téměř za shodného osvětlení jako předchozí snímek. I zde je zachycen dlouhý klamný stín severní části jeho valu. Refraktor 80 mm, zvětšení 110x. Východ dole, sever vpravo.