Co byste dělal, kdyby na nás měla za tři týdny spadnou pětikilometrová planetka? 

Vzhledem k tomu, že už o věci něco vím, tak asi nic. Ani bych se nesnažil nějak se "vyrovnat se životem" -- vždyť koho z těch ubožáků, kteří by přežili, by něco takového jako můj život, úspěchy a nezdary zajímaly? Ti a jejich potomci (budou-li jací) se budou muset postarat především o sebe.  
Nebo jinak: ze všech sil bych se snažil nepodlehnout situaci. Možná, že to ani nejde. Kulisu posledních tří týdnů si ovšem představit nedovedu (i když jisté vypodobnění najdou čtenáři IAN ve "Zkáze...", pokud se za pár pokračování dočtou až téměř ke konci). Myslím si jen, že znalci lidských duší by v té době měli možnost nahlédnout hodně hluboko na našeho nitra. Kdyby nás nakonec projektil z nějakého důvodu nezasáhl, asi bych se pustil do studia toho, co psychologové za doby této velké krize lidstva vysledovali. 
 

Zdeněk Pokorný
   
   
Předpokládám, že bych alespoň nějaký čas během těch tří týdnů strávil počítáním různých variant dráhy toho objektu v naději, že nakonec povede mimo nás. Co dále? První co mne napadá je odcestovat někam: být s rodinou a přáteli, naposledy navštívit některá z nejkrásnějších míst naší ke zničení odsouzené planety. Opuštění této planety by samozřejmě mohla být dobrá myšlenka, ale nepraktická: i kdyby ji člověk opustil, co by dělal, až by se dostal někam jinam, jako například co jídlo a pití? Jídlo a pití! To je určitě dobrá odpověď -- zkusit všechny ty drahé pochoutky a výborná vína, dříve, než by mi dovolili zveřejnit ten poslední, vrcholný IAU cirkulář, s oznámením té srážky, po něm by ty pochoutky a vína již kupoval každý. Ledaže by se na to všichni vykašlali -- Téa Leoni a její "otec" měli správnou ideu. 
  
Brian Marsden
 
 
Vzal bych si třítýdenní dovolenou a věnoval se rodine a nejbližším přátelům. 
Jiri Grygar
 
 
Zdaleka ne tak drtivý dopad  
 
Otevřeně přiznávám, že na Deep Impact jsem se opravdu těšil, protože srážka naší planety s kometou je námětem, který jsou dnes schopni machři z DreamWorks přetvořit ve velmi poučnou podívanou. Zároveň jsem ale vcházel do kina s nemalými obavami. Měl jsem totiž strach, že kometa bude jen dalším cílem k přesvědčování o tom, že nás přece nemůže potkat nic zlého, když je tady Amerika s Národní gardou a neohroženými americkými hrdiny v čele s panem prezidentem, kteří si vědí rady vždy a se vším: ať už je to napadení mnohem vyspělejší mimozemskou civilizací (Independence Day), nebo výbuch sopky uprostřed Los Angeles (Vulcano). V tom mě Deep Impact docela příjemně překvapil, i když scén ve kterých jsem měl chuť rvát si vlasy, nebylo zrovna nejméně. 
Nejpůsobivějším a nejrelističtějším momentem celého filmu byl ale pro mně přeci jen vlastní dopad, jenž mi oněch padesát korun utracených za lístek bohatě vynahradil. Když jsem vyšel z kina, připomněl jsem si s povzdechem český kinoautomat. Kdybych měl totiž možnost zvolit mezi tím, jestli ten větší kus komety bude zničen, nebo přeci jen dopadne, nechal bych ho se vší silou dopadnout. Pak by Deep Impact skutečně získal mé sympatie. Snad příště -- jen ne naživo, protože Drtivý dopad by proti tomu byl jen nechutně sladkou hollywoodskou báchorkou. 
 
Pavel Gabzdyl