Co byste dělal, kdyby na nás měla za tři týdny spadnou pětikilometrová planetka? 

Po pravdě řečeno, myslím si, že ať odpovím cokoli, budu lhát. Měl jsem zatím to štěstí, že během svého života jsem nezažil žádnou globální kritickou situaci, je celkem jedno, jde-li o dopad kosmického tělesa na povrch Země, nebo světovou válku. Nemohu tedy odpovědět, co bych ve skutečnosti dělal, ale mohu se pokusit popřemýšlet o tom, co by asi bylo nejlepší udělat.  
Je jasné, že obecný návod, jak se zachovat před blížícím se nebezpečím je nesmírně těžké. Vše hodně záleží na tom, jaké by byly počáteční podmínky celé situace. Jak velké těleso by se na nás řítilo, jak by vypadaly podmínky ve společnosti (zákaz cestování, zákaz vycházení, zákaz všeho,...) a tak dále. Budu tedy předpokládat -- a to prosím pro jednoduchost, že mohu dělat vše a že mám přístup ke všem informacím.  
V takovém případě bych nedělal nic. Alespoň ze začátku. Čekal bych na přesnou předpověď celého divadla a pokusil bych se rozvrhnout vše tak, abych se stihl přemístit na jakékoli místo na Zemi během jednoho dne. Pokud by se na nás neřítila padesátikilometrová planetka, měl bych asi docela velkou šanci, že impakt přežiji. Bylo by však nutné znát přesně místo dopadu a přemístit se pro jistotu na druhou polovinu zeměkoule. Je jasné, že technicky by byla celá situace asi velmi náročná a drahá, ale s ohledem na to, jak rád jsem na světě, by se vyplatila.  
No a pokud by se někdo v předpovědi zmýlil a hnala by se na nás skutečně obrovská planetka, pak bych nedělal nic až do konce. Nějakou dobu by jistě fungovala síť, takže bych si vesele serfoval, protože linky by byly ďábelsky rychlé. A dostatečně dlouho před dopadem bych se uvelebil v křesle, zapálil si doutník, popíjel nějakou dobrou whisky a díval se na svět kolem. 
  

Rudolf Novák
 
 
Nejdříve bych koupil láhev dobrého šampaňského -- na oslavu největšího meteoru, který kdy spatřím. Pak bych si sehnal auto s plnou nádrží a začal sledoval zprávy. Jakmile by bylo jasné, kam planetka spadne, vyrazil bych směrem právě opačným. (Cestou bych samozřejmě popíjel to šampaňské…) 
  
Jiří Dušek
 
 

Deep impact Drtivého dopadu 
 
Tak jsem viděl nejnovější hollywoodský katastrofický sci-fi film, Deep Impact, pro českou distribuci nazvaný Drtivý dopad. Film je to pěkný, třebaže jsem čekal více. Než se dostanu k podstatnějším věcem, chci vysvětlit, že v dalším budu důsledně uvádět jen původní název filmu, Deep Impact. Ten má více významových rovin, které tvůrci filmu pravděpodobně chtěli zdůraznit, ale které byly přejmenováním na Drtivý dopad pominuty. Jde zejména o význam "silný účinek na lidské jednání a život vůbec", které by událost zobrazená ve filmu měla. 
Deep Impact je film o srážce komety se Zemí. Mohla by to být i planetka (to je ve skutečnosti pravděpodobnější), ale kometa je filmařsky vděčnějším objektem, takže vybrali ji. Příběh začíná v okamžiku, kdy prezident USA oznámí, že byla objevena kometa, která míří na Zemi. Připravuje se dosud utajovaná kosmická mise, která má srážku odvrátit. Tomuto skutečnému začátku předchází 5 až 10 "vysvětlujících" minut, v nichž jsou popsány značně nepravděpodobné okolnosti objevu. Jak vůbec mohla taková kometa zůstat utajena jiným astronomům po celém světě, zůstává záhadou. Začátek považuji za jeden ze tří nerealistických, slabých momentů filmu. Nejlépe je nebrat jej příliš vážně. 
Lidé již vědí o nebezpečí možného dopadu, ale téměř nikdo se příliš nevzrušuje, prakticky všichni se spoléhají na úspěch záchranné mise. Toto vykreslení jednání lidí (a nejen v této, ale i v pozdějších fázích příběhu) považuji za druhou z těch tří nerealistických stránek filmu. Copak si nikdo neuvědomuje, že technologie, kterou kosmonauté chtějí použít, není na kometách vyzkoušená, a snadno se tedy může stát, že nebude fungovat? Proč tyto pochybnosti nevynesou na světlo jindy tak šťouraví novináři? Proč astronomové zabývající se kometami nevyjádří pochybnosti vyplývajících z nejistých vlastností kometárního materiálu, jehož odezva na naše akce může být jiná, než očekáváno? Proč se lidi nepokoušejí zachránit si vlastní kůži, když je výsledek záchranné mise nemusí být jistý? 
Místo toho společnost funguje dál, jako by nic nehrozilo, i když fakticky nastal válečný stav a všechnu činnost by bylo potřeba podřídit potřebám války, potřebě přežití. Nic takového se však neděje. Do srážky zbývá asi rok. 
Mise selže. Kometa dále míří na Zemi, po explozi instalovaných náloží ovšem již ve dvou kusech. Jeden má velikost dva kilometry, druhý pak asi osm kilometrů. 
Milion obyvatel Spojených států má být zachráněn ve speciálně budovaném obřím podzemním komplexu, ostatní stovky milionů ať se postarají o sebe, jak mohou. Poslední pokus zastavit srážku raketami vystřelenými ze Země selhává. Teď je již jisté, že oba kusy komety na Zemi dopadnou.  
Menší kus dopadá do Atlantiku. Nastává nejlepší a jedna z nejrealističtějších částí celého filmu, a to dopadem způsobená vlna tsunami, která smete pobřežní oblasti Ameriky, Evropy a Afriky. Větší kus má dopadnout o tři hodiny později. Všem je jasné, že toto teprve bude ta pravá katastrofa, podobná té, při níž vyhynuli dinosauři. Všechno ale dobře dopadne, neboť záchranná mise se obětuje a v poslední chvíli rozbije kometu na tak malé kousky, že ty jen neškodně shoří v atmosféře jako meteorický déšť. To je třetí nerealistický moment filmu. 
Takže nakonec tu vlastně máme happy-end. Ne každý to sice přežil, ale vlastně se nic tak hrozného nestalo. Civilizace funguje dál stejně jako před katastrofou. Vida, i tak velká kometa je v pohodě, když to vezmou do ruky Američané. Závěrečný falešný vzkaz lidem tedy zní: Nakonec se vždycky nějak zachráníme. 
I přes výše zmíněné nedostatky je Deep Impact dobrý film. Zobrazuje realisticky, i když stále ještě příliš mírně, přímý důsledek dopadu komety do oceánu. Ve skutečnosti by kromě zobrazené obrovské tsunami ještě pravděpodobně došlo k vytvoření kráteru do mořského dna a vyvržení značného množství směsi vodních par, přehřáté vody a roztaveného materiálu dna na suborbitální dráhy. Tyto by pak dopadaly po celé zeměkouli a i když by zčásti shořely v atmosféře, způsobily by pravděpodobně rozsáhlé škody a požáry i ve vnitrozemských oblastech. Velmi dobře je také zobrazen charakter kometárního jádra -- prudká aktivita jeho povrchu sice začíná příliš brzy po východu Slunce, ale jinak jsou děje na povrchu jádra dosti věrohodné. 
Co je však na filmu to nejlepší, je jeho mírnost v projevech hrdinství. Je to film o katastrofě a opravdu to bolí a není v tom nic akčního, když k ní dojde. Když lidé vědí, že zemřou, ať už je to kosmonaut ve skafandru smetený výtryskem plynu a odlétající od komety větší než únikovou rychlostí, nebo žena se svým otcem na pobřeží před přicházející vlnou tsunami, tak je to prostě strach a nic jiného. Přečtěte si recenzi Michaela Atkinsona, kde je tento aspekt filmu výborně popsán. Ve filmu není žádná hlavní postava. Několik postav je vykresleno ve větším detailu, žádná z nich není černá či bílá a žádná není příliš v popředí. Ve filmu nejsou žádné "velké herecké hvězdy", to je mu ale jen ku prospěchu.Téa Leoni, hrající postavu TV reportérky, hraje velmi dobře, totéž se dá říci o dalších hercích, jako např. Robert Duvall v roli starého velitele záchranné mise, Morgan Freeman v roli prezidenta, Vanessa Redgrave a Maxmilian Schell v rolích rozvedených reportérčiných rodičů a další. 
Nečekejte žádná silná slova a tvrdé akce. Všichni jsou prostě ... normální. 
Nejvíce jsem se zasmál při tom, když objevitel komety Leo Biederman, kluk ze střední školy, jako jsme byli mnozí z nás, má tiskovou konferenci a na ní mu jeden z jeho spolužáků nahlas místo dotazu oznámí, že mu velmi závidí, že objevil takovou věc, protože teď může mít holek kolik chce. Zasněný výraz, s jakým o tom Leo uvažuje, mi připomněl stav a naděje mnoha z nás v onom věku. 
Jděte na tento film. Režisérka Mimi Lederová odvedla slušnou práci. Užijte si jej, celkově je to dobrý film. Nedostatky, o kterých jsem se zmínil výše, mu lze odpustit, klady převažují. Oč méně jsem měl v krvi adrenalinu, než tomu bylo po jiných filmech na podobné katastrofické téma, o to lepší celkový zážitek jsem si odnesl. 
 

Petr Pravec
 
 
Zkáza přišla z kosmu a bylo vyvolených...  

Mám rád apokalyptické filmy. Mám rád dobré sci-fi filmy. Mám rád horory. Někteří z vás si možná pamatují, jak jsem na stránkách IAN vychválil poslední Vetřelce či veselý Pátý element. Dnes mě však čeká nelehký úkol -- napsat o filmu, který až tak moc sci-fi není. Alespoň ne námětem. 
O hrozícím nebezpečí srážky Země s tělesem putujícím sluneční soustavou se toho mluví a píše hodně. Většinou však v mediích, jejichž dosah není nikterak valný (IAN,...). PůvabnáJennyje konečně slavná... Konečně se však toto ožehavé téma dostalo na mušku hollywoodským producentům a na světě je film, který podobnou katastrofu zobrazuje. Jak reálně? Toto posouzení je na vás, když si do kina zajdete. Já se pokusím přenést sem z klávesnice několik dojmů, které z filmu mám. 
V České republice měl Deep Impact (Drtivý dopad) premiéru ve čtvrtek. V Praze i v Brně. Spolu s Jirkou Duškem jsme se domluvili už předem, že uskutečníme redakční besídku v kině Kapitol a o filmu přineseme pokud možno objektivní a nezávislé zpravodajství. Celá zápletka je jednoduchá(?). Amatérský astronom Leo Beiderman (Elijah Wood) je okolnostmi astronomického tábora donucen objevit kometu. Vzhledem k velikosti použitého dalekohledu, zorného pole a limitní hvězdné velikosti přístoje byla kometa téměř na hranici pozorovatelnosti pouhým okem. Dokonce měla ocas. Ale přesto byl Leo jediný astronom na celém širokém světě, ktrý si ji všiml. Pokud vám předcházející věta připadá trochu "rýpavičná", tak se omlouvám. Je však zároveň poslední tohoto druhu. Trochu mě totiž mrzí, že Kdy se dočkáme černé hlavy USA?jinak poměrně slušně informovaní a poučení tvůrci filmu začali své dílo velmi slabě a nereálně. Stejně jako zjištění, že kometa spadá do kategorie křižičů bylo velmi absurdní až komické. Z jediné polohy (maximálně dvou) tak přesné elementy rozhodně nezjískáte. Tuto pasáž filmu berte prosím s hodně velkou rezervou. Reálný svět hvězdářů není tak akční a už vůbec ne zbrklý. I když pamětníci nedávno objeveného "pseudokřižiče" 1997 XF 11 by mohli namítnout, že i astronom si utne, ale chyba se občas stane každému. Zpět k filmu. 
Po objevu se děj přesune do života mladé novinářky Jenny Lerner (Téa Leoni). Velmi půvabná blondýna (moc se mi líbila) se dostane k případu šéfa kabinetu, který odchází z politické scény. Údajně kvůli nemoci své ženy. Jenny se pustí do relativně rutinní práce novináře a naprostou náhodou se dostává k informaci tisíciletí. Dokonce prezident ji přemlouvá, ať se zveřejněním počká. Je toho potřeba tolik udělat a času je tak málo. Zde bych se rád zastavil u dvou drobností. Jediný šéf kabinetu (nebo senátor, už přesně nevím co vlastně byl) dostal rozum, sbalil si jídlo, pití a vyrazil na lodi za štěstím, protože o všem věděl a úspěchu záchraných akcí nevěřil. A další maličkost je postava amerického prezidenta. Doufám, že to teď nebude vypadat rasisticky, ale představa černého Američana s tetovanou rukou je dnes na hlavu státu světové velmoci trochu odvážná. 
Jenny souhlasí s mlčením a za odměnu je na tiskové konferenci první, kdo se ptá a to hned na několik otázek. Prezident sdělí světu a svým Američanům, co je čeká a z Jenny se stane přes noc mediální hvězda. Situace není až tak špatná. Žene se na nás kometa o velikosti Mt. Everestu, narazí do nás za rok. My jsme však odvážní chlapíci a pošleme k ní raketu. Pojmenovali jsme jí Mesiáš a úkolem posádky bude přistát na kometě v noci, uložit do jejích útrob jaderné nálože, včas je odpálit, přežít a kometu tak zničit. Není nic lehčího. Jen jeden detail nám to celé kazí. V životě jsme nic podobného neudělali a může se tedy stát, že se to nepovede. V takovém případě jsme vykopali bunkr pro milión lidí. Ti přežijí. Zbytek má smůlu, pravidla výběru jsou následující... 
A tak dál a tak dál. Svět najednou stojí před zvláštní otázkou. Co když to do nás narazí? To jako umřeme? 
Ani tato situace se mi nezdá přiliš reálně vyobrazená. Lidé jsou víceméně klidní. Naštěstí pro nás však mise Mesiáše selže a nastává panika. Lidé se nervově hroutí, rabují obchody a snaží se zachránit. To už docela ujde, ale je poznat, že režii dělala žena. Ženy obecně bývají trochu klidnější než muži a tak se zmatky obešly bez střílení, mrtvol a poprav rabujících habánů. Půvabná Jenny 
Drama vrcholí ve chvíli, kdy selže poslední šance lidstva -- skvadra jaderných zbraní vystřelených na kometu v poslední chvíli ze Země. Nastává zběsilý úprk, lidé se ženou do pobřeží do hor -- čeká se velká příbojová vlna (tsunami), která smete pobřeží během pár okamžiků. Možná jsem zapoměl poznamenat, že Mesiáš rozdělil kometu na dva kusy. První je jen asi dva kilometry velký a dopadne 50 kilometrů od New Yorku, druhý mnohem větší pak trefí Kanadu a ničivé následky tohoto druhého impaktu uvrhnou lidstvo na minimálně dva roky do temnoty a boje o přežití. 
Ono to sice dopadne trochu jinak -- Američané si netroufnou natočit skutečné apokalyptické vypodobnění impaktu, protože by se mohlo stát, že na film by nepřišlo tolik lidí, ale nebojte, menší část komety se dostaví a její příchod je ztvárněn věru působivě. 
Nechce se mi tu líčit všechny detaily filmu. Možná bych vás tím ošidil z vlastních zážitků, protože byste věděli co se stane, ale ani se mi nechce rýpat do několika závažných nedostatků. Abych řekl pravdu, "fyzikální nesmysly" ve filmech větinou ignoruji, o tom to většinou není. Fyzika, matematika, astronomie, biologoie a vůbec veškerá věda je v moderních filmech často jako Deus ex Machina a není dobré být rušen detaily, když se tento Bůh zakoktá. 
Film je víceméně rodiný. Nenáročný, nehraje v něm žádná hvězda Hollywoodu. O to je ale působivější. Trochu mě však zklamala daň maminkám, které si na drama odskočí z nákupu. Trochu sladké a romantické postavy film kazí. Chyběl mi jinak všudypřítomný padouch, na kterého bych se mohl zlobit, alespoň jsem se dočkal té pohledné blondýny. Nerad bych však naznačoval, že se mi film nelíbil. Nedoporučuji ho milovníkům perel stříbrného plátna, doporučuji ho všem, kdo chtějí na chvíli nechat shon každodeního života za stěnami kinosálu a přejí si odpočinout. Dokonce ho doporučuji i astronomům. Nemusíte se bát, že by vás něco uráželo, něco bylo vyloženě špatně (už teď beru zpět :). Chyb má film spoustu, ale to je daň komečnímu světu. "Nezáživná" a rutinní práce kolegů, kteří hledají křížiče naší planety, by miliony zřejmě nevydělala. Tento film by jim ale mohl přinést nemalou sumu na zdokonalení pozorovacího vybavení a pracovních podmínek. Pokud by se totiž na Zemi nějaká vlasatice skutečně řítila, Leo Beiderman by ji dozajista nedobjevil. A kdyby, bylo by už pozdě na všechno. I na modlení... 
 

Rudolf Novák
P.S. Jenny ve filmu umře. Ale úplně zbytečně. 
 
 
Škola hrou 
 
Hvězdné války jsem viděl pětkrát, na E.T. jsem před léty brečel a u Vetřelce okusoval židli, co byla přede mnou. Už dávno jsem totiž pochopil, že vědeckofantastické filmy jsou především skvělými pohádkami pro dospělé. 
Stejně tak to bylo i s Deep Impact. Chvílemi jsem se samozřejmě usmíval. Zvlášť, když filmaři ukazovali, jak si představují profesionálního astronoma. (Škoda, že mu ta pizza na tu klávesnici nespadla!). Nehledě na známá klišé (děti a psi neumírají, někteří hlavní hrdinové však ano!). Stejně se ale chová biolog či chemik, když uvidí "výjev" ze svého oboru. Jenže uvidí?  
Kdybych vám měl vyjmenovat, jaký jsem spatřil chemický, zeměpisný či matematický velkofilm, asi byste slyšeli jen kručivé mlčení. Právě v tom je Deep Impact zajímavý. Je totiž svým způsobem poučný. Astronomy si lidé často představují jako potrhlé staříky (za opaskem kalkulačka, podpaží tlustá kniha s nesrozumitelnými -- ta hrůza! -- vzorečky), kteří pijí litry kávy, neustále studují černé díry, kvasary a sem tam, ale tajně, udělají i nějaký ten horoskop. Deep Impact však nenápadně ukázal, že mohou být užiteční. Ba co víc, že doopravdy, dnes, zítra, za sto padesát let, mohou sehrát významnou roli při napínavé hře zvané "Budoucnost lidstva". 
Na televizi Prima dávají každý pátek seriál o "mladém" Indiana Jonesovi, který se jako "dospělý" proslavil při hledání ztracené archy, svatého grálu a chrámu zkázy. Seriál je -- to ostatně bývá pravidlem -- odvarem tří filmů. Jedno se mu ale musí nechat: on totiž prosím nenápadnou a zábavnou formou vzdělává v historii. (Ruku na srdce, kolik víte o světě třicátých a čtyřicátých let tohoto století?) Totéž dělá i Deep Impact, akorát v jiném oboru. Proto se mi líbil. A jestli se budou hvězdářům, kteří se vydali na průkopnickou cestu v hledání blízkozemních těles, nyní lépe shánět peníze, pak na něj nedám dopustit. 
 
Jiří Dušek
 
Deep Impact (Drtivý dopad), Dreamworks SKG, premiera v USA 8. května 1998, v České republice 21. května 1998, režie: Mimi Leder, hrají: Robert Duval, Téa Leoni, Elijah Wood, Vanessa Redgrave, Maximilian Schell, Morgan Freeman, Leelee Sobieski, James Cromwell, Mary McCormack, Blair Underwood, Dougray Scott, Ron Eldard, Alexander Balujev, Jon Favreau. Web: http://www.deepimpactmovie.com/