Proč nemám rád eliptické galaxie 
Rozhovor s dr. Zdeňkem Mikuláškem, Csc. 
 
V minulých Instantních astronomických novinách bylo veřejně prozrazeno, že nemáte rád eliptické galaxie. Proč? 
 
Eliptické galaxie skutečně rád nemám. Jsou prostě příliš jednoduché, mají na můj vkus příliš velkou koncentraci hmoty k centru a tudíž na žádné fotografii nevypadají nijak pohledně. Jsou málo fotogenické a vcelku i málo zajímavé. Pokud v nich vůbec nějaké nové hvězdy vznikají, jedná se o nenápadné, nepříliš svítivé hvězdy s malou hmotností. 
Musím ovšem přiznat, že moje neláska k eliptickým galaxiím je v rozporu s mou náklonnosti k  interagujícím a aktivním galaxiím. Ukazuje se totiž, že zdaleka nejčastěji jsou kanibaly nebo hostiteli velice aktivních galaktických jader právě eliptické galaxie. Typickým příkladem tu jsou třeba kvasary. Důvodem je tu jejich, již zmiňovaná, silná koncentrace látky ke středu soustavy. 
A ještě pár upřesnění: Rudolf Novák správně vypozoroval, že pokud o něčem mluvím s despektem, pak se můj hlas automaticky snižuje. Ovšem tvrdit, že až o oktávu, je skutečně velice přehnané. Jsem ochoten připustit snížení tak o sekundu, byť o velkou. Také místopřísežně prohlašuji, že mám obě oči. Tedy zatím. Jižním oblohu pak nevidím proto, že dřepím v Brně a zeměkoule je neprůhledná. 
I kdybych ale viděl jižní oblohu, nemyslím si, že bych získal nějakou zvláštní afinitu vůči eliptickým galaxiím. Pokud jde však o Centaurus A, tak tu naopak rád mám, dokonce jsem o ni psal i v knize Sto astronomických omylů -- tuším na stránce 156, jako o eliptické galaxii, která právě svačí mé oblíbené spirální galaxie, které doplácejí na to, že jsou spíše placaté, než koncentrované ke středu. 
 
Z eliptických galaxií je zřejmě nejznámější M 87, jež se nachází poblíž dynamického centra kupy galaxií v Panně. Tato obří hvězdná soustava je důvodně podezřelá z toho, že za svůj život spolykala více než desítku jiných galaxií. Nejhmotnější eliptické galaxie skutečně nejčastěji nachází v centrálních oblastech galaktických kup, v místech, kde vzájemné srážky a splývání galaxií je na denním pořádku. 
To, zda je ta či ona galaxie eliptická či spirální, zavisí na jejich specifickém momentu hybnosti (moment hybnosti připadající na kilogram). Zatímco svižně rotující spirály mají tento moment relativně velký, galaxie eliptické mají tento moment malý nebo takřka nulový. Jestli vám pak splyne postupně takových pět, šest a více spirálních galaxií, pak nejspíše dojde k tomu, že se jejich momenty vzájemně vyruší a výsledně dojde ke snížení specifického momentu hybnosti. Z pohledných spirál vzniknou nudné eliptické galaxie. 
 
Uvádí se, že v eliptických galaxiích neexistuje prakticky žádná mezihvězdná hmota. Jak je to možné, vždyť spirální galaxie, které jsou pohlcovány, jí mají dostatek. 
 
Ano, jenže mezihvězdná hmota se v eliptických kanibalech ukládá jinde, než ve spirálách. Vzhledem k tomu, že eliptické galaxie prakticky nerotují, má mezihvězdná hmota dvě možnosti -- buď spadne dovnitř, do centra galaxie, kde buď napadá do centrální černé díry, nebo z ní povstane nová generace málo svítivých hvězd, nebo je vypuzena ven, do mezigalaktického prostoru. U spirálních galaxiích, se naproti tomu plyn a prach usazuje v rovině galaxie, a to relativně daleko od jejího centra. V této relativně tenoučké vrstvě hmoty pak mohou vzniknout zajímavé děje, které tuto látku uspořádávají do tolik obdivovaných spirálních ramen. Právě zde vznikají mimořádně hmotné a tudíž i mimořádně svítivé hvězdy, které uspořádání mezihvězdné látky do spirál prokreslují a zviditelňují. 
 
Děkuji za rozhovor. 
 Ptal se Jiří Dušek.