Proč po nás Mars metá meteory? 
 
Mezi meteority, objevenými v Antarktidě, se ocitly i velmi zajímavé kusy. Exemplář o hmotnosti 31 gramů, který byl nalezen v roce 1981 a nese označení ALHA 81005, nepochází z pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, ale -- z Měsíce! Kdysi to byla součást měsíčních pahorkatin. S tímto poznatkem byla seznámena světová vědecká veřejnost v březnu 1983 na pravidelné Měsíční a planetární konferenci v Houstonu. Od té doby se zvýšil počet meteoritů, pocházejících z Měsíce, na třináct (stav z roku 1994). Ale nejen to. 
Existuje i několik meteoritů, jež se označují v žargonu jako snics, přesněji jsou to SNC-meteority (zkratka je odvozena podle minerálů, které obsahují: shergottity, nakhlity a chassignity). Jejich chemické složení a struktura svědčí o tom, že tyto kousky mimozemské látky jsou původem z Marsu. Nyní je známa už desítka takových případů, řada meteoritů byla nalezena také v antarktických ledech. Jiné meteority zase pocházejí z planetky Vesta, Božněmcová, Parthenope, Thetis, Amphitrite... Seznam se bude zřejmě v blízké budoucnosti utěšeně rozrůstat. 
Jak se ale tyto kousky vzdálených světů dostanou až na zemský povrch? Nejdříve pár slov o tom, jak uniknou do meziplanetárního prostoru; u planetek to není žádný velký problém. Při náhodné srážce planetky s nějakým jiným projektilem fragmenty střely i planetky snadno získají únikovou rychlost, neboť ta je velmi nízká. Proto ani neudivuje, že meteority pocházejí většinou právě z planetek. 
U Měsíce je však úniková rychlost už poměrně vysoká (2,4 km/s), u Marsu je samozřejmě ještě vyšší (5  km/s). Sopečné erupce nepřicházejí v úvahu, nejsou dost razantní, a tak opět zbývají jen velké srážky s cizími tělesy, schopné vyhodit část materiálu rychlostí vyšší než únikovou. 
Jakmile se takový úlomek ocitne mimo dosah gravitačních sil mateřského tělesa, stává se z něj docela obyčejná planetka nebo jen jakési skalisko, pohybující se po své dráze kolem Slunce. Rušivým gravitačním působením okolních planet, zejména Jupiteru, se dráha ovšem často mění. Mění se výstřednost i velikost dráhy, drobná planetka se čas od času přibližuje také k planetám. Střetne-li se s naší Zemí a přežije-li její malá část průlet atmosférou, dopadá na Zemi meteorit, který pak možná i najdeme. Zdá se, že toto je nejlevnější způsob přepravy vzorků hornin z povrchů planetek, Měsíce a Marsu. 
 
Zdeněk Pokorný
Z. Mikulášek, Z. Pokorný, 220 záludných otázek z astronomie, Rovnost 1996