S čističem skvrn na neutrina 
 
Není beznadějné chytit nějaké neutrino? I když je pravděpodobnost zachycení neutrina látkou velice malá, přece nějaká je. Jak ho však máme chytat, abychom poznali, že jsme ho chytili? Jako bude vypadat náš přístroj na zachycování neutrin? Je to chlor, jehož jádro 3717Cl se změní v jádro argonu 3718Ar, když zachytí neutrino. Důležitou vlastností argonového jádra 3718Ar je, že po určité době zachytí elektron ze svého elektronového obalu. Na uprázdněné místo v elektronovém obalu skočí některý elektron z vnější části obalu a přitom vyšle rentgenový foton. A právě tento foton můžeme zaznamenat; je pro nás zprávou, že došlo k zachycení jednoho neutrina. Kolik rentgenových fotonů náš přístroj naměří, tolik neutrin bylo v chloru zachyceno. Teď už víme, jak na to. Jak se takové měření provádí prakticky? Řekněme si o nejstarším a neznámějším zařízení na měření slunečních neutrin. 
V hlubokém dolu v Jižní Dakotě (USA) je umístěno asi čtyři sta kubických metrů levné čistící kapaliny C2Cl4 (perchloretylén). Atomy chloru -- přesněji řečeno jejich jádra -- se snaží pro nás zachytit nějaké neutrino. Z nesmírného toku slunečních neutrin, která rychlostí světla nepřetržitě prolétají tak velké množství měřící kapaliny, se jich za měsíc zachytí jen několik. 
Zachycení neutrina atomem chloru je velmi vzácný jev. Tím však teprve měření začíná: máme určit celkový počet zachycených neutrin a z něho vypočítat, kolek neutrin Slunce opravdu vysílá. Číslo 2.1038 neutrin bylo vypočteno za předpokladu, že ve středové oblasti je teplota 13 milionů kelvinů, hustota stokrát větší než hustota vody, a že všechny energie se uvolňuje přeměnou vodíku v helium. To vše, i počet vyzařovaných neutrin za sekundu jsou výsledky teorie. A zde jsme u kořene měření: jestli se nám podaří změřit neutrinovou zářivost Slunce (to jest množství neutrin vysílaných Sluncem za 1 sekundu), můžeme srovnávat naměřené hodnoty s vypočtenými. Tak si přímo můžeme ověřit, zda naše úvahy a výpočty o slunečním nitru jsou správné nebo zda jsme se dopustili chyby. Zkrátka neutrina nám dovolují "vidět" přímo do hlubokého nitra Slunce, zatímco fotony nám dovolují vidět jen jeho vnější část -- to je atmosféru. 
Opravdivým divem techniky je vylovit několik atomů radioaktivního argonu 3718Ar z tak velkého množství kapaliny (které by se vešlo do velkého plaveckého bazénu). Nejdříve se nechá všemi čtyřmi sty kubickými metry probublávat helium. Jak znáte z chemie, helium a argon jsou příbuzné plyny, oba jsou netečné a jsou v témž sloupci Mendělejovy tabulky. Proto helium s sebou strhne atomy argonu. To znamená, že v proudu helia, které probublalo kapalinou, je několik atomů argonu. Dalším krokem je "vylovit" atomy argonu z helia. Směr obou plynů se nechá projít živočišným uhlím; helium projde, kdežto atomy argonu se zachytí v uhlí. Nyní nám zbývá určit, kolik jich tam vůbec je. Obklopí se ze všech stran fotonásobiči, které zaznamenají každý rentgenový foton. Kolik fotonů naměříme, tolik atomů argonu se vytvořilo zachycením neutrin. Tak tedy změříme, kolik neutrin bylo zachyceno v našem "neutrinovém dalekohledu"!. 
 
Josip Kleczek
Vesmír kolem nás, Albatros Praha 1986