Okna vesmíru dokořán 
Krásné a nebezpečné Leonidy 
Nejvýraznější meteorické roje 
Mars Global Surveyor odchází 
 
 
 
Televizni Okna vesmiru dokoran prece jen dokoncena? 

Podle sdeleni Ceske televize bude pokracovat repriza serialu Okna vesmiru dokoran, ktera byla prerusena letos v lednu po odvysilani 16. dilu, a to vysilanim 17. dilu s nazvem: 
  

Letosni pohled na vesmir vloni (= rok 1985)
  
na okruhu CT 1: v pondeli 4. kvetna 1998, 20.55-21.35, ve ctvrtek 7. kvetna, 11.20-12.00. 
  
Je pravdepodobne, ze dalsi dily (c. 18 - 30) budou vysilany v podobnych casech v nasledujici pondelky. Krome toho jsou do vysilani jiz pripraveny dva nove dily (Okna vesmiru dokoran plus; c. 31-32), obsahujici poznatky z obdobi od skonceni serialu v Bratislave v r. 1991 priblizne do pocatku r. 1998. 
  
S pozdravem 
otvirac JG
 
 
 
  
Krásné a nebezpečné Leonidy 
 
Země každý rok kolem sedmnáctého listopadu prochází proudem částic uvolněných v minulosti z komety P/Tempel-Tuttle. Když vám bude přát počasí a vy tento den nad ránem vyhlédnete z okna, můžete na tmavé obloze spatřit během hodiny osm až dvanáct meteorů -- "padajích hvězd", které budou vylétat ze souhvězdí Lva (latinský název je Leo, proto Leonidy). Osm až dvanáct meteorů za hodinu není mnoho. Během roku si můžete prohlédnout několik dalších rojů (např. srpnové Perseidy či prosincové Geminidy), které jsou mnohem bohatší. Leonidy jsou ale v něčem výjimečné. Přibližně každých 33 let explodují a na několik desítek minut zaplaví oblohu desítkami až stovkami tisíc "padajících hvězd". Jelikož z nebe doslova prší meteory, nazývá se tento vzácný úkaz "meteorický déšť". 
Naposledy se tak stalo v roce 1966 kolem 12. hodiny světového času. Úkaz byl tehdy pozorovatelný pouze v západních oblastech Severní Ameriky. Na jiných místech zeměkoule byl buď den, nebo se pozorovatelé nacházeli na odvrácené straně planety a tudíž mohli "sledovat" (samozřejmě, že nic neviděli) pouze proud odlétající částic, které měly to štěstí, že se nesrazily s naší atmosférou. 
Pozorování Leonid v letech 1899, 1932 a 1966 naznačuje, že jejich zvýšenou aktivitu můžeme očekávat tento a příští rok. Jak moc bude jejich návrat intenzivní, není jisté a nikdo ze soudných astronomů vám nedá stoprocentní předpověď. Již teď se ale stávají malou noční můrou mnohých družicových operátorů a vědců. Mohou totiž ohrozit a v extrémním případě i vyřadit z provozu některé umělé družice Země. 
 
Proud drobných částic, které na Zemi pozorujeme jako Leonidy, má prakticky stejnou dráhu v prostoru jako jejich mateřská kometa Tempel-Tuttle. Dráha komety je vůči rovině, v níž obíhá Země, skloněna pod úhlem 17 stupňů. Země a kometa se prakticky pohybují proti sobě, naše planeta tudíž naráží na Leonidy rychlostí 70 km/s. Ve výřezu vlevo dole je schematicky zakresleno setkání Země s nejhustší částí proudu Leonid. Jeho průměr byl v roce 1966 odhadnut na pouhých 35 tisíc kilometrů. Proto je možné meteorický déšť sledovat jen po krátkou chvíli na omezené části planety.  
(Kresba Sky and Telescope)
 
Meteor -- čili jev v ovzduší -- není nic jiného než páry tělíska (tzv. meteoroidu), které se srazilo s atmosférou a ve výšce asi devadesáti kilometrů začalo prudce vřít. Za zlomek sekundy či několik sekund se proto zcela vypařilo. 
Právě meteoroidy mohou být velmi nebezpečnými projektily. Jsou sice většinou menší než jeden milimetr, v případě Leonid se však pohybují rychlostí až 70 kilometrů za sekundu. Setkání družice i s malou částicí může být osudné. Drobné úlomky družic a posledních stupňů nosných raket se na dráze kolem Země pohybují rychlostí pouze 10 km/s a jejich srážky s aktivními tělesy se i přesto v posledních letech stávají velmi vážnou hrozbou. (Srážka s tělískem o velikosti zrnka písku je za takových rychlostí podobná jako srážka s rozjetým osobním vlakem.) 
Příkladem je velmi intenzivní návrat Perseid v roce 1993, kdy bylo možné spatřit několik desítek jasných meteorů za hodinu. Tehdy byly poškozeny sluneční panely kosmické stanice Mir a kosmonauti slyšeli údery mikrometeoroidů na plášť lodi. Ve stejnou dobu také ztratila družice Olympus orientaci právě po zásahu slunečního panelu Perseidou. 
Návrat Leonid by přitom mohl být tento či příští rok ještě intenzivnější. Jaký dopad budou mít na rozrůstající se počet umělých satelitů, nikdo neví. Poslední meteorický déšť v roce 1966 se přece uskutečnil na začátku kosmického věku. Tehdy bylo na oběžné dráze asi sto družic a průlet 150 tisíc drobných částeček nezanechal žádné viditelné stopy. Dnes je ale kolem Země pětkrát více aktivních těles a odhady o intenzitě návratu Leonid se pohybují mezi pěti a sto tisíci za hodinu. 
Proto se také v minulých dnech ve Spojených státech uskutečnilo setkání Leonid Meteoroid Storm and Satellite Threat Conference za účasti více než dvou set odborníků. Existují totiž oprávněné obavy, že například sluneční panely umělých družic mohou během několika desítek minut mechanicky zestárnout o "celé roky", že může být poškozena citlivá optika a některé další detektory apod.. Je však nutné uvést, že kvalifikované odhady meteorický déšť Leonid vylučují. Donald Yeomans například předpovídá, že v roce 1998 a 1999 uvidíme "pouze" pět set až dva tisíce meteorů za hodinu. Ať tak, či onak -- jisté preventivní kroky budou učiněny. Americký raketoplán zůstane na Zemi, dráhy a natočení některých dalších družic -- např. Hubblova kosmického dalekohledu, pak budou upraveny tak, aby se případné riziko alespoň snížilo. 
 
Nejvýraznější meteorické roje
Quadrantidy jsou prvním rojem roku a jedním ze tří vůbec nejaktivnějších. Jejich ostré maximum aktivity, které trvá pouze několik hodin, nastává 3. či 4. ledna. Roj je pojmenován podle dnes již neužívaného souhvězdí Quadrans Muralis mezi Herkulem, Pastýřem a Drakem. Jejich radiant (místo, odkud při pohledu ze Země vylétají) najdete východně od hvězdy Alkaid z Velké medvědice (éta UMa). Za bezměsíčné noci můžete pozorovat až sto meteorů za hodinu. Mají menší podíl slabých meteorů než jiné roje. První záznam o pozorování Quadrantid pochází z 2. ledna 1825 od Itala Antonio Brucalassi.
Lyridy mají radiant poblíž Vegy a aktivní jsou v období mezi 16. a 25. dubnem s maximem kolem 22. dubna. Pozorovatelné jsou tedy v ranních hodinách s frekvencí kolem 10 meteorů za hodinu. Občas lze u nich sledovat krátká ostrá zvýšení aktivity, v minulosti se též projevily jako meteorický déšť (víc než pět meteorů za minutu). Například v noci z 19. na 20. dubna 1803 několik pozorovatelů z východních částí Spojených států spatřilo až sedm set meteorů za hodinu.
Delta Aquaridy mají větší zastoupení slabších meteorů. Bohužel jsou zastíněny mnohem známějšími Perseidami. Také poloha jejich radiantu, aktivnější jižní větev ho má severně od Fomalhautu, je pro nás severozemské pozorovatele nevýhodná. V maximu, které nastává koncem července, ale i tak můžete pozorovat až dvacet meteorů za hodinu. Protože se s prvními Aquaridami setkáte už na začátku července, můžete je považovat za roj první půlky prázdnin.
Perseidy, též Slzy Sv. Vavřince, jsou určitě nejslavnějším meteorickým rojem. Není divu. Jejich maximum nastává 11. či 12. srpna za teplých nocí pomalu doznívajícího léta. Není nic krásnějšího než si lehnout do trávy a dívat se na ně. Během jedné hodiny jich totiž uvidíte až šedesát (někdy víc, někdy míň). Ve dnech kolem 12. srpna leží radiant Perseid poblíž dvojice hvězdokup chí a h Persei. První záznamy o jejich pozorování pocházejí najdete v čínských záznamech z roku 36. Další odkazy jsou uvedeny v čínských, japonských a korejských textech v 8., 9., 10. s 11. století. První propočty dráhy Perseid v prostoru provedl mezi roky 1864 a 1866 Giovanni Virginio Schiaparelli (1835-1910), který ji také ztotožnil s dráhou periodické komety Swift-Tuttle. Byl to první případ úspěšného spojení mateřské komety a meteorického roje. V souvislosti s návratem této vlasatice koncem roku 1992 došlo ke krátkodobému zvýšení jejich aktivity. V Evropě bylo možné spatřit dvě stě až pět set meteorů za hodinu.
Tauridy lze rozdělit na dva proudy -- jižní (radiant je začátkem listopadu u hvězdy 5 Tauri) a severní (radiant je v půli listopadu jihovýchodně od Plejád). Oba mají za mateřskou kometu P/Encke. Kombinací obou rojů můžete pozorovat 3 až 4 meteory za hodinu s dvěma maximy 3. listopadu (jižní) a 13. listopadu (severní), kdy dosáhnou frekvence až deset meteorů za hodinu.
Leonidy jsou většinou nevýrazným rojem s maximem kolem 17. listopadu a radiantem poblíž Algieby ze souhvězdí Lva. Jednou za 33 let ale můžeme sledovat výrazné zvýšení jejich aktivity, kdy lze po několik desítek minut pozorovat frekvenci až 2500 meteorů za minutu(!) a frekvenci bolidů (meteorů jasnějších jak Venuše) až 15 za minutu (!). Nejbližší velký návrat Leonid, které vděčí za svůj vznik kometě Tempel-Tuttle (její oběžná perioda je 33,2 let), se zřejmě uskuteční v roce 1998 nebo 1999.
Geminidy jsou posledním bohatým rojem roku. Ostré maximum jejich aktivity můžete pozorovat kolem 13. prosince. Když se zadaří, tedy bude jasno a Měsíc pod obzorem a vy vydržíte ten mráz, budete spokojeni. Svou bohatostí totiž mohou předčít i letní Perseidy! Za mateřské těleso je považována planetka (vyhaslé kometární jádro) 3200 Phaeton. Jejich radiant leží poblíž Castora ze souhvězdí Blíženců.
V případě radiantů se udávají polohy v den, kdy potkává Země nejhustší část roje. Přesnější předpovědi okamžiků maximální aktivity, ale také údaje o dalších možných rojích najdete ve hvězdářských ročenkách, případně astronomických časopisech.
 
-- jd --
(Podle zpráv z Internetu a Báječného světa hvězd)
 
  
Mars Global Surveyor odchází 
 
"Záhadná Cydonia" definitivně odkráčela mezi své přátele: skřítky, čarodějnice, duchy, letající talíře a další nádobí. Krátce po svém 258. průletu v blízkosti Marsu sonda Mars Global Surveyor pořídila třetí a zatím poslední snímek části této oblasti (označované jako "čtvercové náměstí"), na kterém jsou dva velké vrcholky ve tvaru pyramid. Nejmenší detaily mají velikost jenom tři a půl metru. Jak si můžete sami přesvědčit, nic tajemného zde není. (Pro srovnání je vlevo dole uveden snímkem téže oblasti ze sondy Viking.) 
 
Foto NASA
 
 
Uprostřed výřezu je "malý kráter".
Dvojice vrcholů "Twin Peaks".
Okraj velkého kráteru, na jehož valu je druhý menší ("Rimshot crater").
Jeho poloha je vyznčena šipkou.
Snímek z Mars Global Surveyoru.
 
Snímek "velké pyramidy" pořídil Mars Global Surveyour 22. dubna. Jen krátce předtím se sondě podařilo zachytit i okolí místa přistání dnes již legendárního Pathfinderu, jehož snímky zaplavily Internet minulé léto. Nejmenší detaily mají velikost jen 3,3 metru. Sonda spolu s airbagy zabírá na Marsu zhruba trojúhelník se stranou dlouhou pět metrů. K jeho rozlišení je však nutné, aby zabíral více než jeden pixel. Kromě toho Slunce bylo v té době asi 40 stupňů nad obzorem a tak Pathfinder nevrhal téměř žádný stín. Nicméně zpracování snímků nadále pokračuje. Na obrázku si zatím můžete prohlédnout některé větší útvary, na které přistávací modul dohlédl. Ve výřezech nahoře jsou jejich snímky přímo z Pathfinderu. 
Na další čerstvé obrázky z Mars Global Surveyoru si nyní musíme nejméně měsíc počkat. Od 30. dubna do 26. května se totiž planeta natolik přiblíží ke Slunci, že nebude možné se sondou komunikovat. 
 
-- jd --
(Foto NASA)