Co uvidíte v nejbližší době na obloze
Jestliže si budete chtít v květnu prohlédnout nějakou planetu sluneční soustavy, musíte si přivstat. Na večerní obloze je totiž pouze jedna -- Pluto. To je ovšem natolik slabé, že na něj potřebujete dalekohled s průměrem objektivu alespoň dvacet centimetrů. Z pěti planet sluneční soustavy, které lze uvidět bez dalekohledu, na ranní obloze najdete čtyři. Jupiter s Venuše jsou nepřehlédnutelní a vycházejí nad jihovýchodem ještě před svítáním. Merkur a Saturn jsou slabší, vycházejí později a tak už je není tak snadné nalézt. Patříte-li mezi ranní ptáčata, můžete se podívat na dvojici Saturn-Merkur 12. a 13. května, resp. Saturn-Venuše 28. a 29. května. 
Venuše a Jupiter jsou skutečně nejjasnějšími planetami květnové oblohy. Po svém těsném setkání ráno 22. a 23. dubna se jejich vzdálenost zvětšuje rychlostí asi jeden stupeň denně. Na začátku května jsou osm stupňů daleko, na konci již 37 stupňů. Jupiter je poněkud slabší než Venuše, na druhou stranu se jeho viditelnost neustále zlepšuje. Ráno 10. května najdete v blízkosti naoranžovělé hvězdy 6. velikosti (pouze osm úhlových minut), zatímco 20. bude u Měsíce po poslední čtvrti. U Venuše můžete v dalekohledu sledovat, jak její fáze roste (z první čtvrti do úplňku) a jak se současně úhlově zmenšuje. Zvětšuje se totiž její vzdálenost od Země -- na začátku května činí 141 milionů kilometrů, na konci 179 milionů kilometrů. Její viditelnost se také rychle zhoršuje. 
Saturn najdete nejlépe pomocí Venuše. Podívejte se doleva dolů takových půl hodiny před východem Slunce. Planeta ozdobená prstenem bude 10. května jen tři stupně od Merkuru. O den později již dva stupně a 12. a 13. května bude vzájemná úhlová vzdálenost činit pouze jeden stupeň. Skutečná vzdálenost Merkuru od Země bude ale 150 milionů kilometrů. Saturn pak je pak desetkrát dál. Spatřit obě planety ale nebude příliš jednoduché, pomoci by mohl triedr. 
Od 13. května vzájemná vzdálenost Merkuru a Saturnu poroste rychlostí více než stupeň za den. O dva týdny později "dorazí" Saturn k další jasné planetě Venuši: 26. května bude jejich vzdálenost menší než tři stupně, nejblíže si budou 28. a 29. května -- méně než jeden stupeň (dva měsíční průměry). V dalekohledech budou mít obě tělesa přibližně stejné úhlové rozměry. 
Měsíc den před první čtvrtí najdete večer 2. května jen pět stupňů od otevřené hvězdokupy Jesličky v souhvězdí Raka. 4. května bude ležet vedle Regula ze souhvězdí Lva, osmého u Spiky v Panně. Tehdy se také tento měsíc ocitne nejdál od Země: 405 tisíc kilometrů. 11. 5. je v úplňku, 19. v poslední čtvrti. Mezi 20. a 24. květnem postupně navštíví Jupiter, Venuši, Saturn a Merkur. 25. května bude v novu, den předtím bude nejblíže Zemi: 362 tisíc kilometrů.
  
   
Měsíční zastavení 
 
Reiner Gamma 
Jeden z nejpodivnějších měsíčních útvarů naleznete u západního okraje rozsáhlého Oceánu bouří (Oceanus Procellarum), blízko výrazného kráteru Reiner s průměrem třicet kilometrů. Je to malá světlá skvrnka nesoucí název Reiner Gamma. Uvidíte ji i malým dalekohledem, i když bližší detaily její struktury lze rozeznat až v dalekohledech o průměru nad patnáct centimetrů. Snad každého pozorovatele ale zaujme její zvláštní tvar připomínající pulce, malou rybku nebo znak McDonald´s. Kresba A. Rukl 
Možná si řeknete, že to není nic zvláštního, vždyť za úplňku můžeme takových světlých skvrnek vidět stovky. Podivné věci se ale s tímto útvarem začnou dít až blízko terminátoru. Téměř u všech jasných bodů, které tak impozantně přizdobují krásu úplňkového Měsíce se u terminátoru začnou prodlužovat stíny a díky tomu můžete většími dalekohledy velmi snadno rozeznat jejich reliéf. Poznáte tak, že ony světlé flíčky nejsou ničím jiným než kopci, osamocenými vrcholky nebo nejčastěji mladými krátery. Dostane-li se však k terminátoru Reiner Gamma žádný reliéf u něj nerozpoznáte. Znamená to, že je to zcela plochý útvar, jakési bílé místo v čedičovém magmatu vyplňující Oceán bouří. O tom se můžete sami přesvědčit osmého května kolem desáté večer, kdy se k nám navíc díky libraci v délce o něco přikloní. 
Reiner Gamma není jediným útvarem svého druhu. Na Měsíci má mnoho příbuzných, avšak všechny jsou pro nás skryty na odvrácené straně např. v Mare Marginis, Mare Ingenii nebo v kráteru Gerasimovich. Tyto útvary jsou si navzájem velmi podobné a vypadají jako „cosi světlého, roztopeného v dávné kaši magmatu“. 
Hypotéz, které se snaží vysvětlit původ těchto záhadných světlých „vírů“ není málo. Některé je vysvětlují jako důsledek velkých impaktů, jiné jako stopy po dopadech komet na měsíční povrch. Útvary typu Reiner Gamma tedy zůstávají pro selenology jedním z nevyřešených tajemství našeho nejbližšího souseda,  které možná rozluští sonda Lunar Prospector. 
 
Pavel Gabzdyl
 
K obrázku: Reiner Gamma na terminátoru. Jak sami vidíte, kromě několika mořských hřbetů, které přes světlý útvar procházejí, není zde ani náznak jakéhokoliv reliéfu. Vlevo je  kráter Reiner. Kresba Antonín Rükl. 
 
 
Pomozte astronomům! 
Tentokrát příležitost pro každého majitele videokamery 
 
V podvečer 28. dubna 1998 úzký srpek dorůstajícího Měsíce, nalézající se právě nad západním obzorem, „narazí“ do hvězdy 1. velikosti, červeného oka býka -- jasné hvězdy Aldebarana. Samozřejmě, že Aldebaran je přibližně o 60 světelných let dále od Země než náš Měsíc, který se nachází v naší bezprostřední blízkosti, pouhých 1,2 světelné sekundy daleko (či lépe řečeno blízko). Obě tělesa se tedy nesrazí, ale dojde k jejich zákrytu. Pozorovatelé prakticky z celé střední a jižní Evropy uvidí, jak okraj Měsíce, tušený jen díky nezřetelnému popelavému svitu, dojde pomalu ke hvězdě a ta náhle zhasne. O necelou půlhodinu později (pozorováno z České republiky) se však Aldebaran opět vynoří za opačným, osvětleným okrajem  Měsíce. Výstup bude, vzhledem k jasu srpku odrážejícího přímé sluneční paprsky, obtížněji pozorovatelný. Bude tomu tak i přesto, že v té době už obloha bude podstatně více ztmavlá než v čase vstupu. Ke spolehlivějšímu pozorování vám proto pomůže jedině dalekohled. 
Aldebaran je nejjasnější hvězdou (nepočítáme-li Slunce), kterou kdy může Měsíc na své cestě oblohou zakrýt. Úkaz 28. dubna nám poskytne jedinečnou příležitost přesvědčit se na vlastní oči o vlastním pohybu Měsíce po hvězdném pozadí, který si jinak prakticky většina z nás neuvědomuje. Kromě toho dostanou tentokrát mimořádnou šanci nejen astronomové amatéři, ale výjimečně i nejširší laická veřejnost, pomoci zmapovat profil Měsíce a to s neuvěřitelnou přesností několika desítek metrů. 
Úkaz bude pozorovatelný z celého území České republiky. Ke vstupu Aldebarana za Měsíc dojde nad západním obzorem (azimut = 276°) ve výšce kolem 16 stupňů nad horizontem (mezi 20:47 až 20:51 SELČ). Následný výstup očekávejte o necelou půlhodinu později ve výšce asi 12 stupňů nad horizontem na západo-severozápadě (v časovém intervalu 21:12 až 21:20 SELČ). Časový průběh vstupu a výstupu je zachycen na připojených mapkách. Čáry označené CA udávají hodnotu tzv. rohového úhlu (úhlovou vzdálenost hvězdy od severního rohu Měsíce). Samostatná čísla jsou pak celé minuty v daném časovém intervalu přechodu zákrytu přes naše území. 
 
 
Pozorování zákrytu takto jasné hvězdy je zajímavé v každém případě. Ale abychom mohli navíc získat i odborně použitelné údaje a stát se tak z pouhých diváků spolupracovníky rozsáhlého astronomického projektu, je nutné splnit určité podmínky. Jak sami uvidíte nejedná se o nijak náročné požadavky. Z technické stránky zabezpečení v zásadě nejde o nic jiného než mít k dispozici videokameru a v dosahu svého pozorovacího stanoviště moci přijímat televizní vysílání stanice Nova. 
 
 
Měření času zákrytu videokamerou  
 
Jak konkrétně postupovat? S dostatečným předstihem před úkazem je nezbytné provést kontrolu zdroje videokamery a připravit si stativ z  něhož budeme úkaz filmovat (držet kameru v ruce při velkém zoomu je problematické). Jako pozorovací stanoviště je nutno zvolit co nejtmavší místo s otevřeným výhledem na západní obzor. Současně byste neměli být příliš daleko od televizního přijímače, který vám umožní co nejtěsněji kolem úkazu nafilmovat program Nova. Z připojených mapek si interpolací zjistíte přibližný čas kdy pro vaši polohu nastane zmizení (vstup) a znovuobjevení se (výstup) Aldebarana. Několik minut před úkazem zapněte videokameru, aktivujte nahrávání vnitřního času videokamery (který jste předem alespoň přibližně srovnali s časovým signálem) a nahrajte minimálně minutovou sekvenci programu stanice Nova. Poté, bez vypnutí videokamery, přejděte ke stativu, zamiřte přístroj na Měsíc a pokračujte v plynulém nahrávání. Je nutno použít maximální možný optický zoom (pozor digitální zoom není vhodný) a pokud vám to vaše videokamera umožní, přepněte na manuální zaostření, kterému věnujte dostatečnou pozornost, aby vaše záběry byly ostré. Okamžitě po úkazu, stále se zapnutým nahráváním, se přesuňte zpět k televiznímu přijímači a nahrajte další, alespoň minutovou sekvenci programu. Teprve poté můžete přerušit plynulé nahrávání. 
 
 
K tomu, aby bylo možno získané záběry využít k dalšímu zpracování je nezbytné nejen dodržení výše popsaného postupu, ale ještě co nejpřesnější určení zeměpisných souřadnic pozorovacího stanoviště a jeho nadmořské výšky. Chyba by neměla převyšovat dvě desítky metrů. Na první pohled složité, ale stačí dostatečně přesně popsat svoji polohu s ohledem na význačné body v okolí (jako např. střed křižovatky), které je možno najít na podrobné mapě. Nejnázornější a nejpřesnější je pořídit plánek polohy pozorovacího stanoviště. 
Své videozáznamy a plánek co nejdříve dopravte (poštou, osobně,...) na Hvězdárnu v Rokycanech (Voldušská 721/II,  Rokycany,  337 11). K zásilce prosím připojte nejen zpáteční adresu (vaši pásku vám samozřejmě pošleme zpět a doplníme i informace o případných výsledcích), ale udejte i svůj telefon (domů nebo do zaměstnání), fax či e-mailovou adresu, aby bylo možné dovyjasnit si případné nesrovnalosti. 
Tato výzva je prosbou o co nejširší spolupráci, která by mohla vyústit ve získání skutečně unikátního pozorovacího materiálu a to s pomocí každého z vás. Pro úspěch projektu je zcela nezbytné aby se do něho zapojil co největší počet pozorovatelů. Spolupracujte proto s námi nejen vy sami, ale pokuste se ke spolupráci získat i co největší počet svých přátel rozmístěných na co největším počtu pozorovacích stanovišť. 
 
Karel Halíř 
Člen výboru Zákrytové sekce České astronomické společnosti 
  
 
Záblesky "Souhvězdí Iridia", Lyridy a Slunce 
 
Cau Jirko, 
taky jsem vcera videl Iridium, a to dokonce dvakrat. Prvni zablesk jsem spatril (23. 4.) v 20h 25min 52s, na sekundu presne  podle predpovedi. Bylo to uzasne; kdyz jsem to uvidel, tak jsem vykriknul (= hodne spisovny vyraz). Bylo 25 minut po zapadu Slunce a obloha byla jeste modra, nebyly videt zadne hvezdy. Dival jsem se z okna koleje na dane misto (vychod, vyska 73 st.) a najednou jsem spatril nesmirne jasny bod, pomalu se pohybujici na jihovychod. Ta jasnost byla skutecne ohromujici (podle predpovedi -7 mag), naprosto nesrovnatelna treba s Venusi (ta by na te modre obloze nebyla vubec vyrazna). Udrzela se asi tri sekundy, pak objekt rychle zeslabl a jeste chvili jsem jej sledoval, nez po deseti sekundach zmizel (presne ve 20h 26min 02s). Jednalo se o satelit Iridium 59. 
Ve 22h 01min 8s jsem pak jeste pozoroval Iridium 4, ale to se uz s predchozim zazitkem nedalo srovnat - zablesk mel byt 0 mag, ale myslim ze byl jeste slabsi, asi kolem 1 mag. Vzestup i pokles jasnosti byl podstatne pomalejsi, takze to nevypadalo jako zablesk, ale jako cast preletu Miru. Trvalo to neco kolem 15 sekund. 
Uz se tesim, az nejaky zablesk -7 mag nastane za tmy. To pak bude jeste daleko uzasnejsi zazitek. 
  . 
Lukáš Král
 

Vazena redakce, 

pred casem-mam dojem, ze v cisle 51, jste upozornovali na meteoricky roj Lyridy. Rozhodl jsem se tedy, ze Vam napisi neco o tom, co jsem videl. 
Protoze bylo maximum predpovezeno pooledne 22., rozhodl jsem se pozorovat rano 22. a vecer 22., co kdyby se vyskytla nejaka vedlejsi maxima, ktere se udajne u tohoto roje objevuji. S pozorovanim jsem zacal v 1h SEC a skoncil ve 4h SEC. Kvuli nemoci jsem pozoroval pouze z okna smerovaneho na vychod, v posledni hodince jsem se prestehoval na jih. 23. jsem pozoroval opet oknem smerovanym na vychod. 
 

datum čas (SEČ) interval Lyridy alfa-Sco sporadické
22. 4. 1:00-2:00 0,93 h 0 nepozoroval 1
22. 4. 2:00-2:45 0,7 h 1 nepozoroval 1
22. 4. 3:00-4:00 0,93 h 3 3 0
23. 4. 0:35-1:23 0,73 h 1 nepozoroval 0
 
Frekvence Lyrid tedy vyrazne stoupla v posledni hodine, tedy asi 8h pred maximem, na 7/hod (opraveno o zenitovou korekci a vynasobeno dvema (omezene zorne pole), jinak jejich frekvence nestali za nic. 
Zastoupeny byly predevsim stredne jasne meteory (3mag.), ale objevily se i meteory, ktere svou jasnosti zapasili s Vegou, nebo naopak byly stezi postrehnutelne. 
Prekvapenim(alespon pro mne) byly alfa Scorpionidy, ktere mezi 3-4h dosahli zenitove frekvence (opet opravene na omezene zorne pole) asi 9/hod. A to prosim asi tyden pred maximem aktivity. 
  
SLUNCE: dne 25. 4. jsem na Slunci pozoroval jednu skvrnu. Je ale tesne u vychodniho obzoru, takze se mi spatne odhadovala velikost. Ma asi 1,5 az 2 Zeme a pokud nezanikne mela by byt pozorovatelna dalsi 2 tydny. Je mozne, ze se nachazi i ve skupine o vice clenech, ktere vysly vcera (26. 4.) 
 
Michal Haltuf