Na Mars ( a dále) 
Rozhovor Marcela Grüna pro časopis Živel 
 
Musím konstatovat, že jsi mne, Živle, trochu doběhl. Ne, že bych na všechny problémy obsažené v otázkách neměl svůj názor, ale proto, že vyjádřit se tak přesně, aby to bylo jednoznačné, by chtělo pomalu celou knížku. Na to, Živle, nemáš místo a já čas. Nicméně, per Aspera ad Mars! 

V posledni dobe se stale casteji objevuje v odbornych i verejnych kruzich otazka, zda-li investice do pilotovanych kosmickych letu maji z hlediska financni narocnosti smysl. Pujde trend dobyvani vesmiru spise cestou automatu nebo lidi? Jake jsou vyhody popr. nevyhody obou zpusobu? 
 
Myslím, že tahle otázka se objevuje přinejmenším stejně dlouho, jako létáme do vesmíru. Odpověď závisí na tom, co očekáváme. Pokud nám jde o výzkumu kosmického prostoru, pak nesporně zejména v počátcích řešení konkrétních úkolů a až do určitého stupně vystačíme jen s automaty a roboty. Dokud úkol zvládneme ekvivalentně vyřešit bez člověka, je pilotovaný let neopodstatněný. 
V pokročilejším stadiu se ukazuje být přítomnost kvalifikovaného pracovníka v kosmickém prostoru výhodnější -- stačí porovnat kvalitu vzorků, odvezených z Měsíce sondami Luna a Apollo. Pilotované lety jsou sice nákladné, ale získaný objem i kvalita informací tomu obvykle odpovídají. Kosmonaut se při tom stává nedílnou součástí technického systému, který ovládá, řídí a (zdaleka ne v poslední řadě) opravuje. 
Ovšem výzkum je jen první etapou toho, co bychom mohli nazvat poněkud pateticky "dobývání vesmíru". Jestliže nám jde o využívání kosmického prostoru, o jeho plné začlenění do civilizačních struktur (nebo naopak: rozšíření civilizačních struktur i do kosmického prostoru), o jeho integrování do člověčí kultury, pak je řeč o něčem jiném a v tom případě je přítomnost člověka nevyhnutelná. 
 
Uspesna expedice Pathfinderu znovu otevrela otazku letu cloveka na Mars. Dokonce je urceno priblizne datum letu -- 2016-20. Myslite, ze je to realne datum a ze dvacet let staci na to vybudovat potrebnou strukturu k realizovani tak narocneho ukolu? 
 
Ředitel NASA D. Goldin dokonce začal hovořit o konci 1. desetiletí 21. století -- ale to lze považovat spíše za vypuštění kontrolního chrousta. Teoretické studie už dávno ukázaly, kolik času k realizaci podobného projektu potřebujeme a s jakými relativními náklady -- ergo tedy víme, že stačí cca deset let. Datum 2016 v sobě skrývá značné reservy a co víc: je v souladu s dalšími plány technického rozvoje NASA (raketoplány druhé generace, zkušenosti s provozem orbitální stanice ISS, která začne na plno fungovat v roce 2002, využití všech možností výzkumu Marsu bezpilotními prostředky apod.) a je tedy zcela reálné. 
 
Jak se technicky bude lisit let na Mars ve srovnani s mesicnimi lety  Apolla? Jaka je filosofie tohoto noveho projektu? 
 
Jde o naprosto odlišné úkoly a jediné, čím by se mohly podobat, je úvodní věta po sestupu Armstrongova následovníka na povrch Marsu. Bezpečně víme, že loď k Marsu musíme postavit až na oběžné dráze kolem Země, že i nejkratší cesta potrvá mnoho měsíců apod. Ale hlavně bychom se měli poučit a vycházet z toho, čeho chceme dosáhnout. Jestliže má jít jen o osamocený "výlet" na Mars, nemusíme se do něj vůbec pouštět. Program Apollo vznikl jako americká reakce na závod o Měsíc, hlavní motivací byly nesporně politicko-propagandistické aspekty. V současnosti si myslíme, že tyto důvody rozvoje kosmonautiky (jakkoliv účinné, přece jen umělé) už pominuly. Ale nové vlastně teprve hledáme (problém je ostatně mnohem širší, než jen cesta na Mars -- lidská společnost hledá nové cíle...). V případě Marsu je zahájení pilotovaných letů "ospravedlnitelné" jen tehdy, jestliže první výprava bude součástí rozsáhlejšího, dlouhodobého programu, jehož výhledovým cílem je stálá přítomnost člověka na sousední planetě a její následná "terrifikace", byť trvala dlouhá staletí. 
Tedy nikoliv let na Mars s konkrétními (jen) vědeckými cíli, ale jako počátek lidské expanze. Vím, zní to zatím příliš utopisticky, ale v hrubých rysech už teď tušíme, jak na to. Mohl by to být docela dobrý New Deal. Kromě toho: ví někdo o lepším kšeftu než získat za pár set miliard dolarů novou planetu? Nejde o řešení starých problémů (přelidnění, únik atd.) -- jde o nový úkol: rozšířit lidskou civilizaci, dát jí novou dimenzi. Osedlat lidskou agresivitu, která se až dosud transformovala obvykle do válečných konfliktů, soupeřit s obtížemi a nebezpečím, jako tolikrát v hvězdných okamžicích lidstva, využít všech motivačních stimulů... 
 
Pathfinder a rover Sojourner nastolil novou etapu v dobyvani vesmiru. V cem je rozdil v porovnani napr. se sovetskymi Lunochody 1 a 2 na zacatku 70 let? (Napriklad v dalkovem rizeni pohybu) Je pravda, ze Rusove skutecne uvazovali o pojizdnem robotovi typu Lunochod urcenemu pro Mars? Jak to vypada s ideou vyzkumnych balonu (pote co zkrachovala sonda Mars-94) nebo penetratoru? 
 
Sondou Pathfinder jsem nadšen, v případě Marsu jde samozřejmě o novinku, ale "nová etapa v dobývání vesmíru" je poněkud nadnesené tvrzení. Z hlediska vědecké strategie je to další logický krok -- už v 60. letech jsme věděli, že by k němu mělo dojít. Jestliže v případě Měsíce došlo k určitému anachronismu, byl to důsledek paralelního, duplicitního a tedy ne zcela logického (efektivního) postupu Rusů a Američanů v závodě o Měsíc. 
Jiná věc je technické provedení. V šedesátých letech bylo rovněž jasné, že způsob přímého řízení robotů na Měsíci nemůže být aplikován u planety, od níž k nám signál letí mnohem déle. Připomeňme, že nejmenší vzdálenost Země-Mars obnáší tři minuty letu radiového signálu, s ohledem na způsob letu k Marsu (Hohmannovy dráhy s minimální energetickou náročností) je reálná vzdálenost po příletu k Marsu vždy kolem deseti světelných minut. Proto je Sojourner sice ovládán ze Země, ale má autonomní systémy řízení. 
Na sondě Mars 3 bylo zařízení, určené pro dopravu kamery kousek stranou od přistávacího pouzdra (cíl: získat stereoskopické záběry). Pohybu mělo být dosaženo přesunem dvou lyžin pomocí excentru. Pro technickou poruchu sondy nedošlo k realizaci experimentu a dozvěděli jsme se o něm až se zpožděním dvou desítek let. Pojízdný robot Marsochod, který začali Rusové stavět, byl později vybaven americkou elektronikou a zkoušen v různých obtížných pozemských terénech. Má hmotnost cca 100 kg, ale zdá se, že jeho úkoly stejně dobře splní 
jiná, mnohem lehčí zařízení. 
Balony byly výhledově určeny pro Mars-96 se startem 1998, nyní se o nich uvažuje možná pro program Mars Together, pokud bude samostatně realizován. Dva penetrátory ponese sonda Mars Surveyor Lander, která přistane na marsu r. 1999. Jde o "přidružený" výzkum podle programu New Millenium. Hmotnost každého je asi 2,5 kg (průměr 75 mm) a budou zaměřeny zejména na detekci podpovrchové vody pomocí mikrolaserového systému. Oddělí se od sondy těsně před jejím vstupem do atmosféry. Dopadnou na povrch rychlostí 200 m/s asi dvě stě kilometrů od přistávacího modulu a jejich spodní část pronikne do hloubky 0,5 až 2 metru. 
 
Jsou vam znamy nemecke projekty dobyvani vesmiru? Existoval ve  fasistickem Nemecku nejaky vyzkumny tym, ktery by se seriozne zabyval otazkou napr. Mesice nebo Marsu? 
 
O letech do vesmíru snili samozřejmě raketoví nadšenci koncem 20. a počátku 30. let i v Německu (prokazatelně H. Oberth, J. Winkler a další). V době nacistického režimu sice byla vytvořena technicky skvělá raketa Agreggat-4 (V-2, Vergeltungswaffe), avšak základnímu vědeckému výzkumu Hitler nepřál. Vím o jediném reálném kosmickém programu. Vědci měli slíbenou jednu raketu, pro niž roku 1943 připravoval dr. Kiepenheuer a Regener hlavici se spektrografem pro výzkum Slunce v ultrafialovém oboru. Byla by to bývala první registrace krátkovlnného záření z vesmírného zdroje, avšak válečné problémy nakonec způsobily, že i té jediné rakety bylo vojákům škoda... První ultrafialové spektrum Slunce pak získali v USA 10. října 1946 pomocí jedné z ukořistěných raket V-2. 
 
Maji dnes Japonci nejake plany na prumyslove vyuziti okoli Země a popr. i Mesice? Mohl by je k tomu tlacit i nedostatek vlastnich surovinovych zdroju a velka hustota obyvatelstva. Karel Pacner nam k tomu rekl toto: " Japonci mají veliké plány, o kterých prosakuji v nasich zemepisnych sirkach pouze velice utrzkovite informace. Jsou to plany na vyuziti Mesíce do roku 2050. Nakolik jsou realné, nevim, nevidel jsem je." 
 
Japonský kosmický program je skutečně velmi ambiciózní, ale vypadá docela reálně. Během nejbližších šesti let předpokládá starty 17 raket s 20 kosmickými tělesy, mj. s raketoplánem a infračervenou astronomickou observatoří Astro-F roku 2002. Co se týká měsíce a planet, spolupracují na něm obě japonské organizace -- ISAS i NASDA. První sondu k Měsíci ISAS vyslala již v lednu 1990 (Hiten). Start další sondy byl nyní odložen na únor 1999. Lunar-A (520 kg) bude navedena na kruhovou dráhu kolem Měsíce ve výšce 250 kilometrů a hlavním vybavením budou tři penetrátory. Dva jsou určeny k dopadu na přivrácenou stranu, jeden na odvrácenou stranu Měsíce a jejich seismometry budou desetkrát citlivější než ty, které dopravily na Měsíc lodi Apollo. Měly by se zabořit do hloubky 1 až 3 metry a fungovat po celý rok. V letech 2003 až 2004 by měla startovat sonda Selene 1, první ze série Lunar Precursor. Má mít hmotnost 2,8 tuny, počítá se s navedením na polární oběžnou dráhu ve výšce100 až 300 kilometrů a s přistáním pouzdra o hmotnosti kolem 350 kg. O dva roky později by měla být vypuštěna další sonda této hmotnosti (Lunar Precursor 2), která přistane na povrchu a vysadí tam vozidlo o hmotnosti 500 kg na sluneční baterie, které by mělo rychlostí 1 km/h během roku najezdit nejméně tisíc kilometrů od okraje Mare Serenitatis ke kráteru Copernikus. Na konec prvního desetiletí se uvažuje o sondě Lunar Precursor 3 o hmotnosti sedm tun, která by zajistila odvoz vzorků měsíčních hornin na Zemi. Nejpozději kolem roku 2019 by měl japonský program vyvrcholit pilotovanými lety -- ovšem je pravděpodobné, že tyto plány budou integrovány do společných mezinárodních programů. V japonsku již nyní probíhá v řadě firem a institucí výzkum, zaměřený na využití měsíčních surovin, ovšem spíše než vlastní národní problémy jsou motivací komerční záměry. 
Uskuteční se rovněž nejméně dva meziplanetární lety. V srpnu 1998 se vydá na cestu sonda Planet-B a na leden 2002 je plánován start sondy Muses-C o hmotnosti 360 kg pro výzkum planetek. Cílem je ověřit novou techniku letu k planetce Nereus (objevená 1982, průměr 1,5 km), přistání na jejím povrchu (v září 2003), vysazení mikroroveru (NASA-JPL) o hmotnosti cca 1 kg, které mj. odebere vzorky hornin, start návratové rakety v listopadu 2003 a přistání na Zemi v lednu 2006 -- mimochodem krátce poté, co americká sonda Stardust přiveze vzorky kometárního prachu. 
Japonská nosná raketa H-2 a její zesílená varianta 2A s nosností 20 tun na nízkou dráhu kolem Země plně vystačí pro příštích 10 let. Japonci rovněž vyvíjejí bezpilotní raketoplán HOPE-X (první start r. 2000) a udržují si i v této oblasti kontakt se světovou špičkou. 
Podstatné není, že lecos Japonsko samo umí nebo by umělo -- významnější je strategický důsledek: že totiž jakákoliv rozsáhlejší mezinárodní spolupráce se bez Japonska už dnes neobejde. 
 
V posledni dobe jakoby sovetskou a ruskou kosmonautiku stihal jeden nezdar za druhym -- jde napr. v pripade Miru o selhani lidskeho faktoru nebo o prestarlou techniku? Jak na tyto veci bude Rusko reagovat? 
 
Rozdílné závady mají rozdílné příčiny, všechny však spojuje jeden faktor: nedostatek finančních prostředků. Mir samozřejmě přestárlý je, ale problémem zůstává, že zatím za něj nemáme žádnou náhradu. Podívejme se však na věc z druhé strany (připouštím, že to je poněkud cynický pohled): je to skvělá příležitost ověřit si možnosti řešení nouzových situací a modelování stavu, v němž lidský faktor občas selhává a selhávat musí. Lety do vesmíru nejsou (zatím) turistickými cestami, ale průkopnickou experimentální prací s určitou mírou rizika. Podle NASA bylo prozatím riziko přiměřeně únosné. 
Spojenou reakcí Ruska i Spojených států je, že se usilovně připravuje nová Mezinárodní kosmická stanice ISS. Stavba začne s mírným zpožděním v létě příštího roku a měla by být dokončena roku 2002. Po dalších patnáct nebo dvacet let se v ní pak budou nepřetržitě střídat mezinárodní posádky. V několikasettunovém komplexu budou mít pro vědecké práce k dispozici 33 uživatelských úseků. Celkový hermetizovaný prostor je 1140 m3, celk. příkon 110 kW (46 kW pro experimenty). 
Avšak projekt ISS není jen o vědě na oběžné dráze, právě tak jako stavba kosmické rakety není jen přípravou "tažného koně". Zvládnutí vývoje náročné techniky přináší neobyčejně velký "nepřímý" užitek -- také proto se kosmonautika stala před léty motorem vědeckotechnického pokroku. Bez významu není rovněž využití výrobního (letecko-kosmického) a lidského potenciálu Spojených států a Ruska. Bylo by naivní domnívat se, že "ušetřené" prostředky by byly lépe využity. Konečně, chceme-li věřit vizi globální mírové koexistence po definitivním skončení studené války, nemůžeme brát na lehkou váhu ani "politický moment". Je to vlastně první velký projekt, který už není motivován tak, jako tomu bylo v éře rozděleného světa. 
Společné moderní výzkumné pracoviště na oběžné dráze bude víc než jen bránou do vesmíru a odrazovým můstkem pro další kosmické programy, které jsou tak náročně, že je lidstvo může realizovat jen jako "joint venture". Bude rovněž zavazujícím příkladem pro řešení pozemských problémů. I proto považuji za tak důležité, aby se projekt Mezinárodní kosmické stanice nyní podařil. 
 
Nedavno probehla serioznimi novinami (LN-cerven) zprava, ze Valentina Tereskovova byla soucasti tajneho projektu, v nemz Soveti v 60. letech zkoumali moznost poceti v beztiznem prostoru. Dcera Valentiny (pocata pri jejim letu) je udajne drzena v lekarskem ustave na uzemi Ruska. je to pravda nebo jen novinarska kachna? 
 
Nebyla to agentura Wild Duck? Červnová čísla LN nemám. Ale bez ohledu na původ zprávy -- seriozně je to nesmysl, lékaři o žádném "projektu" početí v beztížném stavu nevědí a to ani v případě společného letu manželského páru. Těreškovová letěla sama, Nikolajev jí byl přisouzen jako manžel až později z propagandistických důvodů. 
Není tajemstvím, že manželství na společenskou objednávku nevyšlo (nebyl to jediný případ). Pokud její dceru někdo "někde" držel, tak spíše její matka stranou od (pardon) drzých novinářů. Inu, děti občas pykají nejen za viny, nýbrž i za zásluhy svých rodičů... 
 
Jsou vam dostupne informace o nekterych psychologickych experimentech ve vesmiru? Ciblijevova vyprava na Miru udajne zkoumala spanek a sny ucastniku expedice. O jake experimenty slo a co bylo jejich ucelem? 
 
Psychologické testy jsou standardním výzkumným programem při pilotovaných letech, spánek a jeho kvalita je rovněž logickým předmětem zájmu. Zvlášť, když na kosmické lodi je dost rušno, pořád na ní něco skřípe, klape a šumí. Takže kosmonauti si musí dávat vatu do uší (resp. klapky na uši), aby vůbec usnuli. 
 
Byly uskutecneny v ramci projektu Mir, Space shuttle atd. experimenty s lidskou sexualitou? Myslite, ze se na takovych projektech pracovalo, ale z etickych duvodu byly predmetem utajeni? 
 
Opravdu nejste externím redaktorem Blesku? Nuže -- oficiálně ani neoficiálně výslovně nebyly. Ostatně si nemyslím, že by něco podobného vyžadovalo speciální "projekt" a už vůbec ne utajovaný z etických důvodů (nebyl by problém např. odborné výsledky publikovat bez uvedení subjektu). 
Je ovšem samozřejmé, že lékaři tuto problematiku neopomíjejí. Při velmi dlouhých letech může sexuální půst působit negativně, ale to není problém jen kosmických letů a sexuologové dovedou poradit. Až dosud byli kosmonauti vždy motivováni dostatečně silně, než aby jim odloučení od rodin vadilo. Pokud jsou nyní smíšené posádky samozřejmostí, je to z jiných příčin a na doporučení skupinových psychologů. 
Jsem si tedy jist, že ačkoliv ve vesmíru už byl i manželský pár, za dělnické peníze (ani peníze daňových poplatníků) se na oběžné dráze dosud nesouložilo. Samotné provedení tohoto aktu by v beztížném stavu nebylo zcela jednoduché -- nejblíže by se mu asi podobalo milování ve vodním bazénu... 
 
Jakym zpusobem by se vyporadala expedice na Mars s pripadnym efektem psychologickeho stresu? V 60. letech se pocitalo pri dlouhodobych letech takoveho charakteru s moznosti hibernace, coz je dnes stale utopii. Jak by se resila otazka napr. nudy, klaustrofobie, sexuality? Jsou znamy experimenty se socialnimi problemy lidi v uzavrenem (dlouhodobe) prostoru? Je beztizny stav zasadni prekazkou pobytu ci zivota cloveka v kosmu? 
 
Experimentálně bylo prokázáno, že čtrnáctiměsíční pobyt v uzavřeném prostoru na oběžné dráze není problémem, beztížný stav žádnou překážkou není. O hibernaci se ani ve sci-fi neuvažuje pro takové prkotiny, jako je let k sousední planetě. 
Ještě delší období strávili dobrovolníci v izolaci tady na Zemi. Sociální vazby a psychologie jednání skupin lidí v uzavřeném prostoru se průběžně intenzívně zkoumají -- a let na Mars je při tom spíše sekundární. Obavy, že cestovatelé k Marsu se budou nudit, jsou směšné. Naopak, zkušenosti ukazují, že jim bude nutno dobře naplánovat odpočinek, relaxaci a zajistit trochu soukromí. Klaustrofobie by se při dobrém výběru (což už dávno umíme) neměla vyskytnout. A myslím, že ani sexualita není problémem -- jednak nevím, proč by si vysoce 
motivovaní kosmonauti nemohli sex na čas odepřít a jednak nevím, proč by si ho příp. stálé partnerské páry odříkat měly, jestliže bude zaručena antikoncepce. Protože to, na co dosud nejsme připraveni, by bylo těhotenství a hlavně akt zrození v kosmickém prostředí. Zejména si pak nejsme jisti, jak by se na vývoj dítěte podepsaly stísněné podmínky kosmické lodi, omezené prostředí a nedostatek přirozených podnětů. Ale o tom není nutno zatím reálně uvažovat. Mnohem spíš je nutno zajistit kosmonautům lékařské ošetření a na minimum snížit riziko úrazu či úmrtí. 
 
Jak by mohl vypadat scenar dobyvani Marsu v nejblizsich letech? 
 
Před realizací pilotovaných výprav by se měly plně vyčerpat všechny možnosti bezpilotních, robotických prostředků. Využít každé startovní příležitosti (tj. cca jednou za dva roky). A neutratit při tom víc, než je bezpodmínečně nutné. USA přijaly rozhodnutí, že v rámci bezpilotního "Mars Surveyor Program" budou do roku 2005 uvolňovat ročně částku cca 100 miliobů amerických dolarů. Projekty pro příští století však dosud nejsou konkretizovány. 
 

Planet-B
start: srpen/září 1998 raketou M-V-3, hmotnost sondy: 540 kg
První japonská sonda k Marsu, která bude navedena na oběžnou dráhu kolem Marsu ve výšce 150-50 000 kilometrů. Cílem je aeronomický výzkum vysoké atmosféry, včetně interakcí se slunečním větrem po dobu nejméně jednoho Marsovského roku. Ponese zařízení pro získávání detailních záběrů povrchu a aparaturu pro měření magnetického pole, vertikální struktury atmosféry, nabitých částic a detekci kosmického prachu. Jeden z přístrojů bude dodán NASA.
Mars-Surveyor (Orbiter)
start: 10.12.1998 raketou Delta 2/7326 (Med-Lite), okno: 10.12. - 29.12.98, hmotnost: 450 kg
Cílem je navedení sondy na dráhu kolem Marsu 24. 9. 1999, poté bude dráha změněna manévrováním v atmosféře (aerobraking) na pracovní ve výšce 380 km. Výzkumná činnost sondy by měla probíhat do konce roku 2001 a v další fázi by sonda sloužila jako retranslátor. 
Přístroje: miniaturní kamery s nekonvenční optikou pro multispektrální zobrazení (20x lehčí systém než byl na sondě Mars Observer); devítipásmový infračervený spektrometr pro získávání profilů tlaku, teploty, obsahu vodních par a prachu v atmosféře do výšky 80 km nad povrchem Marsu s cílem mj. monitorovat denní meteorologické změny a změny povrchu způsobené atmosférickými efekty; retranslační zařízení.
Mars-Surveyor (Lander)
start: 3.1.1999 raketou Delta II 7326 (Med-Lite), hmotnost: start. 431 kg, přistávací 230 kg, věd. aparatura 20 kg
Cílem je přímé přistání 6. 8.1999 v místě o souřadnicích 71 j.š., 210 z. d. (sev. okraj jižní polární čepičky), předpokládaná doba trvání výzkumu do 28. 2. 2000, případně déle. 
Lander je zařízení na přistávacích vzpěrách a se slunečními bateriemi. Vědecké úkoly zahrnují studium místních meteorologických podmínek, analýzu povrchového materiálu (zejména vody a CO2) a samozřejmě snímkování. 
Přístroje: Integrované zařízení o hmotnosti jen 17 kg, obsahující dvoumetrový manipulátor s kamerou, analyzátor obsahu vodního ledu a ztuhlého oxidu uhličitého v půdě, tyč se stereoskopickým zobrazovacím zařízením, meteorologická čidla, plynový analyzátor; zobrazovací systém; laserový dálkoměr pro měření vodní mlhy a prachu v atmosféře [dodá Ruská kosmická agentura]; penetrátory Deep Space 2.
Mars-Surveyor Program (Orbiter)
start: březen 2001
Sonda podobné velikosti jako z roku 1998, jejímž hlavním přístrojem by měla být poslední aparatura z nezdařeného Mars Observeru -- gama spektrometr pro registraci záření z radioaktivních prvků s cílem zkoumat přítomnost vody na Marsu. Předpokládá se, že to bude první sonda, která bude navedena na oběžnou dráhu kolem Marsu s využitím techniky "aerocapture", tj. zachycení atmosférou. 
Mars-Surveyor Program (Lander)
start: duben 2001
Uvažuje se o instalaci miniroveru nové generace, jehož dojezd by byl několik desítek kilometrů a který by mohl provádět mj. sběr vzorků pro pozdější odvoz. V současnosti se provádějí zkoušky vývojového prototypu.
Mars-Surveyor (Orbiter) -- 2003
Sonda, využívající k navedení na oběžnou dráhu kolem Marsu manévrování v atmosféře. Uvažuje se rovněž o ruském pouzdru o hmotnosti asi 100 kg, vybaveném plasmovými motory, které by bylo odděleno až na areocentrické dráze, přiblížilo se k měsíci Deimos a event. přistálo na měsíci Phobos.
Mars Surveyor (Lander) -- 2003
Dosud nespecifikovaná sonda pro přistání na Marsu. S největší pravděpodobností ponese jedno nebo více vozítek, vybavených manipulátory.
Mars Together -- 2003?
start: raketou Molnija
Sonda o celkové hmotnosti do 1200 kg, připravená společně NASA a RKA. Mohla by např. nést americký meziplanetární úsek a ruský přistávací modul s roverem "marsochod" o hmotnosti asi 100 kg, který byl původně proponován pro let Mars-96.
2005
V současnosti se uvažuje o flotile relativně levných družic, přistávacích pouzder a mobilních roverů. Není rovněž vyloučena realizace "Mars Sample Return Mission" (výprava s návratem vzorku hornin o hmotnosti do 3 kg), která by v nových podmínkách už nestála 2 až 10 mld. USD, jak se odhadovalo v době sond Viking, nýbrž jen 300 až 400 mil. USD.
 

Je Ceska republika nejak zahrnuta do priprav na projektech tykajicich se Marsu? O koho jde a co je jejich naplni? 
 
Let na Mars není dosud organizován jako olympijské hry, "republika" není zahrnuta do ničeho. Ale jednotlivé vědecké týmy ano. Na základě samostatných grantů šlo mj. právě o problematiku skupinové psychologie a lze říci, že zatím s dobrými výsledky. V minulosti byla vysoce hodnocena např. "akce štola". 
 
Jak vidite dalsi pripadny podil Cechu na kosmickych aktivitach. 
 
Nápadů mají naši odborníci dost, zkušeností rovněž, co chybí je lepší management vědy. V oblasti kosmických aktivit zde katastrofálně chybí když už ne řízení, tak alespoň koordinace -- a když ani ta ne, tak aspoň centrální dokumentace a evidence. Troufám si říci, že ani jediný vládní úředník nemá přehled o všem, co se v této branži u nás dělalo a dělá, natož aby věděl, co by se dělat mohlo! (pokud se mýlím, budu se mýlit rád a s chutí se omluvím). 
Po rozpadu bývalých struktur mezinárodní vědecké spolupráce přestala Akademie věd kosmonautiku gestorovat a trvalo dlouho, než se našel vládní úřad k tomu ochotný. Cítíte to: pasivně "ochotný", nikoliv iniciativní. Abych byl spravedlivý: vím o jedné osobnosti, která projevovala sama zájem. Oním vzácným mužem byl ministr Vavroušek...). Nyní je garantem MŠMT. 
Každý z nás si vzpomíná na polistopadové heslo "Zpátky do Evropy". Pro mne mělo specifickou příchuť, protože jsem se od poloviny 60. let ve svých článcích soustavně analyzoval a propagoval evropskou kosmickou spolupráci. Naivně jsem se domníval, že nyní nastal čas, aby se do ní zapojili i čeští odborníci. Evropská kosmická agentura opravdu brzy nabídla postkomunistickým zemím velmi výhodnou formu spolupráce (jejíž zásady by se daly formulovat jako "zadarmo přístup ke všemu") -- protože je to mezivládní organizace, žádala ovšem vládní garance. Ubíhaly měsíce a roky, dohodu podepsalo i Rumunsko... Až 4. ledna 1995 vyslovila vláda ČR s podpisem dohody o spolupráci s ESA souhlas a (již!) 7. listopadu 1996 ji I. Pilip a J.-M. Luton, generální ředitel ESA podepsali. 
Avšak pevně doufám, že některá z našich budoucích vlád, možná spíše vedena vnějšími okolnostmi, začne kosmickou aktivitu (a to není jen čistá věda) konečně v rozumné míře podporovat. Vždyť i takové státy, jako je Irsko, vydávají na kosmické záležitosti kolem čtvrt miliardy korun (aniž by se o výsledcích ve světě nějak moc vědělo). V našich podmínkách a při skromnosti našich odborníků by stačilo řádově méně. Asi tolik, jako kdyby každý dospělý občan ušetřil ročně jedinou jízdu městskou hromadnou dopravou... A efekt by byl zaručen, 
vždyť jsme v tomto oboru patřili a dosud patříme mezi předních dvacet nebo nejhůře třicet zemí světa. 
Když říkám podpora, nemyslím vždy jen na peníze. Pomohlo by už i jen vytvořit určitý prostor, možnosti -- to je ona výše zmíněná záležitost managementu. Některé naše odborné týmy si udržují světovou pověst i v současné, pro ně nepříliš příznivé době, zejména díky zahraničním grantům. 
 
Bude se opakovat projekt PHOBOS? Jsou uz dnes znamy duvody krachu sond Phobos 1 a 2? Slo o technickou chybu nebo o nejakou shodu nahod (meteority?)? V souvislosti se ztracenou sondou Mars Observer, s niz se prerusilo spojeni v posledni fazi letu, se dokonce mluvi o "martanskem utoku". Co o tom vite blizsiho? 
 
Fobos 1 "dojel" na lidskou chybu (což ovšem mohlo být předem "ošetřeno"). 29. srpna 1988 byl obsluhou vyslán palubnímu počítači chybný povel: místo zapojení gama-spektrometru se vypojila pneumatika systému orientace a stabilizace. V důsledku toho došlo k přerušení orientace panelů na Slunce a vybití palubních akumulátorů -- na to se však přišlo až 2. září, když se v plánovaném termínu nepodařilo navázat se sondou spojení. 
Fobos 2 selhal až na oběžné dráze kolem Marsu z technických příčin -- které však mohly být (ba, měly být!) rovněž předem předpokládány. Došlo k přetížení energetického systému, selhání počítače a v důsledku toho ke ztrátě prostorové orientace. Lze říci, že dokud nenastaly neočekávané (ale očekávatelné) problémy, sonda fungovala dobře. Ale nebyla připravena na to, že by problémy mohly nastat... 
O přímém opakování se vůbec neuvažuje, snad někdy za deset let by Phobos a Deimos mohly být předmětem dalšího detailního výzkumu. 
Mars Observer selhal těsně před navedením na oběžnou dráhu kolem Marsu: byl zřejmě poškozen (zničen) výbuchem poté, co netěsný ventil způsobil smíšení okysličovadla a paliva v potrubí hlavního pohonného systému. 
 
Myslite, ze je dulezite prozkoumat oblast Cydonia? Jde o oblast na Marsu, kde po vyhodnoceni snimku z Vikingu byly podle ufologu udajne nalezeny  jiste dukazy o martanske civilizaci -- martanska "tvar" a "pyramidy". Jde v tomto pripade skutecne o hru nahody, stinu, vizualniho klamu? Jak je mozne, aby v tak malem prostoru doslo k takove kumulaci vizualnich zkresleni? 
 
Je to důležité proto, aby "ufologové" dostali konečně pádnou odpověď a doufám, že sonda MGS potřebné snímky pořídí. Odborníci mají už dávno jasno, že jde o hru stínů a podobné příklady znají i ze Země. Zajímavé, ale ne záhadné -- v okolí jsou i další podobné útvary, které však mají tu smůlu, že nikomu nic nepřipomínají... 
 
Existuji nejake zakony, nejake pravo ve veci dobyvani kosmickeho  prostoru? Co je zarukou, ze tento trend nepujde smerem trustove kolonizace, jak tomu bylo behem 17.-18. stoleti -- tj vytvoreni uzemnich kolonii s heslem "kdo driv prijde, ten driv zere."? 
 
Kosmické právo patří mezi vzkvétající obory a potěšitelné je nejen to, že jeho základy položil Čech, ale že i v současnosti hrají čeští právníci světově významnou roli. Mezinárodní dohody, které byly v rámci OSN zatím přijaty se pokusily eliminovat nebezpečí vojenského zneužívání kosmického prostoru a jiných vesmírných těles a položily jakési-takési základy jejich společnému využívání. Asi tak, jak je tomu s Antarktidou. Ostatní záleží na lidech. Člověk si zaslouží vždy jen lidskou spravedlnost. 
 
Dockame se oziveneho zajmu o Mesic? Proc doslo po letech Apolla k takove stagnaci? Byly vysledky mesicnich expedici natolik skepticke, ze se od podobnych financne narocnych projektu upustilo? 
 
Věřím, že ano a již brzy. Vlastně diskuse o objevu vodního ledu na Měsíci ukazují, že k němu již došlo. Stagnace po Apollu má více příčin -- své primární i sekundární cíle Apollo ovšem dokonale splnilo a nic dalšího jsme si vlastně včas nevytýčili (motivace "éry studené války" to ostatně ani neumožňovaly). Výsledky byly naopak skvělé, snad až příliš. Ukázaly, čeho všeho je člověk schopen dosáhnout, když opravdu chce. A tak si lidstvo začalo ověřovat, zda toho jsme schopni i v jiných oblastech. 
 
Oproti 60. a 70. letum byla 80. leta v kosmonautice urcitym vystrizlivenim. Zacaly se budovat podpurne systemy -- zrizeni orbitalnich stanic (Spacelab, Mir, Space shuttle,). Proc se predtim slo heroickou, agresivni cestou lamani rekordu? Nebyly to promarnene penize? 
 
V prvním období letů do vesmíru peníze nehrály rozhodující roli. Nebo spíše se o nich nemluvilo, protože skutečnost ukazuje, že nikdy nepřesáhly relativní výdaje možnosti příslušné země. I v USA v dobách nejštědřejších to nebylo víc než 1 % GNP. Což nelze říci o vojenských rozpočtech, které představovaly v některých případech skutečně neúnosné zatížení jednotlivých ekonomik. Vědci, jak bývá zvykem, uvolněných prostředků dovedli obvykle dobře využít. Nenazýval bych to "agresívní cesta lámání rekordů", ovšem heroické období to bylo. Jako vždy na počátcích něčeho úplně nového. 
Aniž by se změnila motivace, po extenzívním rozvoji následoval rozvoj intenzívní. To je logické. Lze to nazvat vystřízlivěním? Vždyť jsme si v 60. letech přáli, aby se kosmonautika dostala do služeb např. spojové technice. A když se tak stalo, měli bychom plakat, že už tyto služby zevšedněly a nejsou předmětem exkluzivního zájmu? 
V nejnovějších výzkumech veřejného mínění v USA o politice federální vlády panuje výrazná a jednoznačná spokojenost právě jen s americkým kosmickým programem... 
 
Proc Americane po krachu Skylabu v roce 1974 stagnovali ve vyvoji  orbitalnich stanic? Doslo tam k nejakemu zlomu? 
 
Jste si jisti, že se ptáte na to, na co jste se chtěli ptát? O jakém krachu má být řeč? Skylab byl skvělý, byť byl pouze torzem zamýšleného programu Apollo Applications. Ale drastické škrty v rozpočtu Spojených států, tehdy válčících ve Vietnamu, které předčasně ukončily program Apollo smetly ze stolu i další projekty, orbitální stanici nevyjímaje. Při tom koncepce amerického raketoplánu byla od počátku přímo vázána na existenci orbitální stanice... 
 
Jaky vliv na kosmonautiku mely tzv. Hvezdne valky? Lisily se nejak  prostredky SDI, vyvijene v USA, od obdobnych protiprostredku, vyvijenych Sovetskym svazem? 
 
Sklon k pacifismu, blízký mnoha vědcům, odpor proti khaki-drilu i sovětská propaganda působily v tomto případě podobným směrem: k odmítání všeho, co souviselo s vojenským výzkumem v oblasti kosmonautiky. Skutečnost však není černobílá a musíme připustit i pozitivní vlivy a stimulace. (Nezapomenu, jak jsme s mým maďarským přítelem dlouze vysvětlovali ruské kolegyni, že vývoj laserového dálkoměru sondy Fobos je vlastně duplicitní k vývoji vojenského zařízení...). Co naplat: technika není ani dobrá, ani zlá. Nůž je skvělý nástroj v rukách matky, krájející dětem chleba a vražedná zbraň v rukách zločince. Kosmonautika není cíl -- je to především metoda, nástroj. SDI přinesly i pozitivní stimulaci a zefektivnění technického vývoje. Byly to rakety, které se staly největší hrozbou iráckého diktátora -- ale nikdo nepochybuje o tom, že právě družice a kosmická technika snížily neobyčejným způsobem množství lidských ztrát (a to nejen v řadách spojenců). Sonda Clementine, pohrobek SDI ukázala nové možnosti kosmické techniky. Můžeme tvrdit, že bez vojáků by to šlo také, ale dosavadní historická zkušenost je jiná. 
 
Projekt Daidalos (Daedalus) -- let na Barnardovu hvezdu. Melo jit o sestrojeni automaticke sondy (s atomovym pohonem), ktera by v roce 2050 mela opustit slunecni soustavu. Jak to vypada s projektem Daidalos nyni, uvazuje se o tom jeste? 
 
Byla to studie členů Britské meziplanetární společnosti, nikoliv projekt schválený k realizaci. Splnila svůj účel, ovlivnila myšlení (jak je zřejmé, nejen odborníků) a ve vhodnou dobu se k ní nepochybně vrátíme. Zatím je ještě příliš brzy, ale na jaro máme zaděláno... 
 
Z letu Apolla jsou znamy pripady syndromu zvaneho Stesk po Zemi. Udajne jde o psychickou deprivaci neznameho charakteru jiz byli  vystaveni lide, kteri se ocitli tisíce kilometru od rodne planety,  videli ji z kosmicke perspektivy. O co jde? 
 
Pokud si vzpomínám, tak z éry Kolumbových výprav jsou známy případy syndromu, kterému bychom mohli říkat stesk po pevnině. Údajně šlo o psychickou deprivaci neznámého charakteru, jíž byli vystaveni lidé, kteří se ocitli tisíce kilometrů v širém oceánu bez perspektivy pevné země na obzoru. 
Víte už teď, o co šlo při letech Apolla? 
Kosmonauti zůstávají lidmi i při plném pracovním nasazení daleko od prostředí, v němž se po miliardy let život vyvíjel a nesou si sebou své city a pocity, své tužby, sny, vítězství, prohry i zklamání. Pohled na vzdálenou rodnou planetu většinu vedl k úvahám o její křehkosti, k vědomí zodpovědnosti za její zachování pro nás i naše potomky. To nebyla deprivace, to byla mobilizace inspirací. 
 
Jsou znamy mj. Drakeovy a Saganovy pokusy o vypatrani umelych signalu, popr. komunikaci s mimozemskymi civilizacemi (CETI a SETI). Pokracuje se dnes v techto projektech nebo jsou v dnesni dobe zcela odsunuty jako neucinne? 
 
Pominu nepřesnosti v otázce. V pátrání po mimozemských signálech umělého původu se pokračuje -- nebo spíš teprve pořádně začíná. Překážkou jsou nedostatečné finanční prostředky, ale jde to i s pouhými několika miliony dolarů ročně. Značný podíl na tom má The Planetary Society. Máme k dispozici zas o něco lepší techniku, než koncem 50. nebo počátkem 60. let (např. Serendip analyzuje 168 frekvenčních kanálů v intervalu necelých 2 sekund!) a hledáme nové efektivní cesty zpracovávání. Jednou z nich by mohl být program SETIhome: od jara příštího roku by měly být na Internetu dostupné bloky dat, zájemci by obdrželi potřebný software a po zpracování by analyzovaná data vraceli na centrální server. 
 
Co si myslite o nyni znovu bujicich diskusich o navsteve mimozemstanu na Zemi- UFO, unosy, obilne kruhy? Jde o nevysvetlitelne atmosfericke  ukazy, mytotvorne lzi nebo o realitu? 
Ondrej Neff je znamy svoji predstavou agresivniho typu kontaktu  s mimozemstany. Jeho teorie vychazi z pozemske evoluce zivota. Myslite, ze v pripade takoveho kontaktu by to nutne muselo jit timto smerem? Koneckoncu i obsah a nazev posledniho romanu St. Lema "Fiasko" svedci o neprilis ruzovych vyhlidkach. 
 
Představa objevu jakýchkoliv vyšších forem života jinde ve vesmíru nás jistě musí nadchnout, avšak rovněž varovat před přímým fyzickým kontaktem. Skutečně nevím, proč by jiní měli být lepší než my sami. Vždyť vývoj živé hmoty kdekoliv musí být nepřetržitý zápas o přežití. A boj mezi civilizacemi by nejspíš neměl vítěze, jen poražené. Už jen na základě rozdílných biologií. Ale to naštěstí musí vědět i druhá strana. 
 
Je opravnene tvrdit, ze lidska bytost je nejzassim modelem pro inteligenci, tak jak nam to predvadi 20. stoleti? Lze uvazovat o forme inteligence zcela jineho typu? 
 
Vy máte pocit, že nám 20. století něco takového skutečně předvedlo? Já bohužel nikoliv. Oč byli řekněme tvůrci tzv. Pasionálu abatyše Kunhuty méně inteligentní než Einstein? Jiná věc je, že člověk je dnes více než kdykoliv dříve nucen spoléhat se ve svém životě na pomocné berličky techniky. Aby bylo jasno: nebrojím proti tomu, nevolám "zpátky na stromy". Jen konstatuji, že téměř stejný tvor, který ještě relativně nedávno byl pouhou nahou opicí nyní řídí nadzvukovou dopravní techniku a má moc rozhodovat nejen o vlastním osudu, ale o osudu celého svého živočišného druhu... Nejvýstižnější se mi zdá líčení "vzniku člověčenství" v Clarkově Vesmírné odysei, úvahy o tom, jak žijeme ve vypůjčeném čase. A pevně věřím: "něco už nás napadne!" 
 
Objeveni "oceanu" na Jupiterove mesici Europe a stopy vody na nekterych dalsich mesicich nas dovadi k moznemu predpokladu, ze puvodni skepticke zavery v 70. a 80. letech o moznosti zivota na jinych planetach slunecni soustavy nejsou zcela na miste. Myslite, ze dalsi trend vyzkumu soustavy pujde smerem revize puvodnich vysledku? Co bychom meli delat v pripade kontaktu s cizim mikroskopickym zivotem? 
 
Každý nový výzkum se provádí proto, abychom revidovali výsledky výzkumu předchozího. Ale neviděl bych to jako žádný "obrat o 180 stupňů", spíš další body "pro život". Skepticismus v otázce života zůstává na místě, optimismus ohledně vody panoval už dřív. V čem dochází ke změnám je míra těchto hodnocení a především komplexnost poznání. 
Na druhou otázku odpovím lakonicky: přečíst si "Kmen Andromeda". Nejlépe se do fyzického kontaktu vůbec nedostat a jestliže by k němu už došlo, zavést přísnou karanténu, třeba i doživotní. I vzorky přivezené z Marsu bychom měli zkoumat v laboratoři mimo Zemi a na Mars se sami vydat jen tehdy, budeme-li mít jistotu, že v současnosti tam už žádné formy aktivního života nejsou. Rovněž s přihlédnutím k tomuto riziku pokládám pro zahájení pilotovaných letů na Mars období kolem r. 2016 za nejreálnější. 
 
Existuje dnes nejaky projekt, ktery by se seriozne zabyval  pilotovanym letem na Jupiter (Uskutecneni Clarkovy Odyssey)? Jak dlouho by takova expedice trvala a co by bylo jejim ucelem? 

Neexistuje. Prostě proto, že prozatím není zapotřebí (viz odpověď na první otázku). 
 
Nezda se Vam prinejmensim poburujici, ze v Cechach stale jeste neexistuje velkoryseji pojaty casopis zabyvajici se astronomii a kosmonautikou (neco jako slovensky KOZMOS)? Co brani tomu aby se takovy casopis u nas objevil? Nedostatek zajmu o vedu v ceske verejnosti? (Vime, ze casopisy jako Rise hvezd ci Astropis jsou kvalitni casopisy, vydavane nadsenci, ale chybi jim zrejme sirsi podpurne zazemi.) 
 
Pláčete upřímně, ale na nesprávném hrobě. Nedostatek zájmu tu určitě není, naopak. Ale zeptejte se pana Eugena Gindla, kolik činí dotace na KOZMOS od centrálních slovenských úřadů a zajistěte ji u nás. Nedá se nic dělat, o peníze jde až na prvním místě. Říši hvězd chybějí právě podpůrné prostředky. Astropis je ukázkou, co všechno zmůže nadšení -- ale i kde jsou hranice, za nimiž hrozí nebezpečí, že nadšení bude zmoženo. 
 
Zustanou transportni kosmicke prostredky v podobe dnesnich raket ci Space Shuttlu? Nepujde vyvoj i smerem kosmickych letadel -- kluzaku, jaka projektuji napr. firmy Rockwell  a Lockheed? Nebo smerem jednostupnove a mnohokrat pouzitelne univerzalni rakety Delta Clipper (Mc Donnell Douglas)? (V teto souvislosti vystupuje i otazka ultralehkych slitin na bazi lithia ci jinych exotickych ultralehkych a pevnych materialu) 
 
V horizontu několika desítek let se zřejmě kosmická doprava principiálně nezmění. Rozhodujícím kritériem jsou finanční náklady -- využíváno bude to, co bude při slušné spolehlivosti nejlevnější. Vrcholnou aplikací dosud exotických materiálů se zřejmě stane to, co vznikne na základě projektů X-33 a X-34, tedy nová generace raketoplánů. Dosavadní letka Space Shuttle může při nynější frekvenci letů vydržet ještě dobrých dvacet let. Ale trh s malými družicemi vystačí s menšími jednorázovými raketami, jako je např. Pegasus, startující z letadla. Perspektivní jsou rakety série Atlas (s ruskými motory), Zenit i nové verse Sojuzu -- Rus. Také s vojenskými raketami, vyřazenými v rámci konverse z výzbroje bude dobrý obchod. 
 
Je kosmicky prostor kolem Zeme zajimavy i z financniho, ekonomickeho hlediska? Mohou se krome telekomunikacnich a meteorologickych druzic vyplacet i napr. orbitalni tovarny a elektrarny, tezba surovin na asteroidech a Mesici? 
 
Jsem si jist, že "obchodnící s vesmírem" mají skvělé perspektivy. Komercionalizace je na postupu i v kosmonautice a pokud se nám to nelíbí, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme to kritizovat, ale to je všechno. Trh se rozvíjí nejen v oblasti kosmických služeb, ale i nosných prostředků a stavby družic, příp. jejich subsystémů. Pod pojmem orbitální továrna si nemusíme představovat železárny -- spíše výrobní laboratoře. Už nyní se komerčně využívají kosmické lety pro čištění některých látek, užívaných ve farmakologickém průmyslu. 
Těžbu surovin na planetkách bych ponechal na stránkách vědeckofantastických románů. Ale v horizontu půl století bych si vsadil na kosmické elektrárny a zejména exploataci Měsíce -- i když nikoliv proto, abychom z něj suroviny dováželi na Zemi. 
 
V jakem stavu jsou plany na obranu Zeme pred srazkou s asteroidy nebo kometami?  (Projekty Spacewatch a Spaceguard, sondy Clementine a podil Pentagonu na techto aktivitach.) Muzeme se citi na Zemi bez teto ochrany bezpecne? 
 
Podobné plány jsou prozatím sci-fi. Nemáme ani připravené prostředky, ani rozpracované metody. Dokonce jsme ještě ani nejednali o problematice rychlé evakuace celých států... Zůstáváme stejně zranitelní, jako dinosauři a co hůř, v téhle věci se zatím chováme stejně prozíravě, jako oni. Budeme-li mít štěstí, mohla by nás včas varovat menší, lokální katastrofa, která by nás snad vyburcovala k reálnému jednání. Nechci šířit poplašné zprávy, ale být naživu je hrozně nebezpečné! 
 

Odpovídal Ing. Marcel Grün
Převzato s laskavým svolením časopisu Živel.