Hoří ve Slunci vodík? 
  
Na pravidelných školeních požární ochrany nám bylo vtloukáno do hlavy, že hořet může jen tehdy, jsou-li současně splněny tři podmínky: 1) máme-li tu nějaký hořlavý materiál, 2) může-li k němu okysličovadlo, tedy nejčastěji sám kyslík, a konečně 3) že teplota v daném místě je vyšší než teplota zápalná. Látka, z níž se skládá Slunce, je směsí žhavých plynů, v níž převládá vodík, ale nechybí v ní ani kyslík. Je tu tedy Foto SOHO/ESAhořlavina i klasické okysličovadlo. Teplota ve Slunci je mnohonásobně větší, než je zápalná teplota vodíku. Z hlediska požárních předpisů by tedy ve Slunci mělo hořet. 
S hořením vodíku to však není tak jednoduché. Podívejme se na celou záležitost trochu podrobněji. Hoření vodíku je chemická reakce, při níž se dva atomy vodíku slučují s jedním atomem kyslíku v tříatomovou molekulu vody H2O. Aby ve Slunci kompletně shořel všechen vodík, musel by v něm na každé dva atomy vodíku připadat jeden atom kyslíku. Jinak řečeno: na spálení 1 kilogramu vodíku je zapotřebí 8 kilogramů kyslíku (kyslíkový atom je šestnáctkrát hmotnější než atom vodíku). Bohužel, ve slunečním materiálu na 1 kilogram vodíku připadne jen 10 gramů kyslíku, což je osmsetkrát méně, než je potřeba. Takže i kdyby se všechen kyslík ve Slunci sloučil s vodíkem na vodu, ubylo by tak jen 1,3 promile vodíku. 
Je tedy ve Slunci všechen kyslík vázán v molekulách vody? Zdaleka ne. Znamená to snad, že by ve Slunci platil zákaz slučování vodíku a kyslíku? Ne. Žádný takový zákaz vydán nebyl. K reakcím, do nichž vstupuje vodík a kyslík (a vzniká přitom voda), dochází zcela běžně v celém objemu Slunce. Jiná věc je ovšem, že život takto vzniklých molekul vody je vpravdě jepičí. Může za to vysoká teplota slunečního materiálu, konkrétně velmi časté a velice prudké, ba přímo hulvátské srážky mezi částicemi. Po jedné, po dvou takových srážkách s okolními částicemi se křehoučká molekula vody rozpadne. 
Volnému slučování atomů kyslíku a vodíku brání ještě jedna okolnost. Do reakce musí vstupovat atomy kompletní, tj. vodík s jedním elektronem, kyslík s osmi. V opačném případě se reakce neuskuteční. V důsledku srážek je však naprostá většina atomů silně ionizovaná, elektrony jsou z nich doslova očesány. Jak patrno, s molekulami vody se ve Slunci nikdo nemazlí. 
Co říci na závěr? Chemické procesy, k nimž patří i hoření, jsou vzhledem k ostatním dějům probíhajícím v žhavém slunečním plazmatu natolik bezvýznamné, že je ani není třeba brát v úvahu. Hoří tedy ve Slunci vodík? Ano, jistě, ale Slunci to vůbec nevadí. 
  
Zdeněk Mikulášek
  
Z. Mikulášek, Z. Pokorný, 220 záludných otázek z astronomie, Rovnost 1996