V Ondřejově se slavilo 
 
… a důvod k oslavám tu byl zajisté pádný: právě letos uplynulo sto let od založení této hvězdárny. Hned po velikonocích -- v úterý 14. dubna se na ondřejovské observatoři sešli téměř všichni čeští astronomové a řada významných a milých hostů, aby vzpomínali a bilancovali způsobem jim vlastním, totiž dvoudenním seminářem. Nová seminární místnost, zasunutá do lesa nedaleko kopule dvoumetrového dalekohledu (dříve to býval příbytek pro sálový počítač), ve chvíli zahájení semináře praskala ve švech. Neobávejte se, že vás nyní zahrnu výčtem šestnácti příspěvků, jež byly na programu (a všechny se doopravdy podle plánu uskutečnily!). Ani se nebudu snažit popsat ve zkratce vše, co se na ondřejovské observatoři událo za sto let, vždyť to nejde! Posloužit mohu jen svými dojmy a trochou zpravodajství právě z těchto dvou dubnových dnů.Stara budova Ondrejovske hvezdarny 
Nálada setkání byla hned od počátku výborná, přednášející disciplinovaně končili své příspěvky na pokyny nekompromisních předsedajících (takže nevznikal pověstný časový skluz), pozorní byli i posluchači. Ve velkých skocích (jak jinak?) jsme se přenášeli ze středověku až na konec minulého století, kdy k oslavované události došlo. Jména bratří Fričů a profesora Nušla tu zněla nejčastěji. Pak přišlo na řadu bilancování práce hvězdárny (či dnes musíme říci: Astronomického ústavu AV ČR), hezky po oborech, později po odděleních ústavu. Po pravdě řečeno, moc se mi tahle forma nelíbí, je to jaksi moc úřední, ale co naplat, takový styl máme asi v krvi. 
V podvečer došlo na zcela ryzí oslavné akce: po projevech předsedy Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka a rektora Univerzity Karlovy Karla Malého bylo slavnostně otevřeno muzeum ondřejovské hvězdárny. Je to rozsahem nevelká, ale mile přítulná expozice, připomínající především první léta existence hvězdárny. Poté ministr školství, mládeže a tělovýchovy Jan Sokol odhalil bustu zakladatele hvězdárny Josefa Jana Friče. Pro pana ministra to byla zvláštní chvíle, jak se přiznal v krátkém projevu při odhalování sochy, protože Ondřejov je krajem jeho mládí (Jan Sokol je vnukem profesora Františka Nušla). V nedalekém hotelu S.E.N. v Senohrabech se pak uskutečnila přednáška astronauta Johna Blahy o jeho pobytech v kosmu. Byl to pozoruhodný zážitek, poslouchat tohoto plukovníka amerického letectva a dnes už veterána kosmických letů (a pak že vojáci jsou suchými patrony, bez vtipu a šarmu!). Tenhle Blaha, jehož kořeny jsou v kraji u Humpolce, zaujal plnou kongresovou halu hotelu určitě proto, že se ani náznakem nepokoušel učinit ze sebe supermana, ale vylíčil svůj "job" jen jako poněkud netradiční povolání. Večer pak završil koncert v podání Komorní dechové harmonie Brno, jejímž uměleckým šéfem je Zdeněk Mikulášek (v civilu ředitel brněnské hvězdárny). 
Druhý den seminář pokračoval výčtem astronomických úspěchů, jež jsou spjaty s ondřejovskou hvězdárnou, a výhledy Astronomického ústavu do budoucnosti. Odpoledne se pak observatoř zpřístupnila veřejnosti a v rámci dne otevřených dveří bylo možné navštívit všechna vědecká pracoviště ústavu. Sečteno a podtrženo: byly to dva dny setkávání, potřásání rukou, vzpomínání. Bylo snadné podlehnout nostalgii. Organizátoři byli milí, pozorní ke každému -- alespoň tak jsem to pociťoval sám. 
Teď se asi moc nehodí, abych uváděl své výtky či negativní pohled na věc, ale přesto jednu takovou připomínku si neodpustím: s ondřejovskou historií je spjata i výrazná vlna astronomické emigrace, vyvolaná politickými poměry v zemi (a jistě i na tomto pracovišti). Jenže emigranti přišli jaksi zkrátka. Oficiálním řečníkem z jejich řad byl jen Zdeněk Švestka, nikdo nijak zvlášť nepřipomínal, jak tito lidé pomáhali mnohým z ústavu i za svého nedobrovolného pobytu v cizině. Nikdo se jim ani formálně neomluvil. Mám pocit, že tuto kapitolu historie Astronomického ústavu v Ondřejově budou řešit věcně a bez emocí či předsudků až účastníci podobného semináři, kteří se někdy za padesát či sto let sejdou, aby se zase jednou zastavili, ohlédli do minulosti, zhluboka nadechli -- a zamysleli. Výročí založení takové hvězdárny je přece k tomu báječnou příležitostí. 
 
Zdeněk Pokorný