Co uvidíte v nejbližší době na obloze
Z planet se můžete ráno podívat na nepřehlédnutelnou Venuši-Jitřenku a poněkud slabší Jupiter. Venuši najdete nad východo-jihovýchodním obzorem krátce před východem Slunce. 17. dubna projde jen třetinu stupně od hvězdy 4. velikosti naoranžovělé lambda Aquarii. Největší planetu sluneční soustavy -- Jupiter -- uvidíte na začátku dubna 18 stupňů dolů doleva od Venuše. Během měsíce se ale obě planety k sobě přiblíží. Každý týden se jejich vzájemná vzdálenost zmenší o pět stupňů. 18. dubna Jupiter najdete pouhých sedm úhlových minut od hvězdy 4. velikosti fí Aquarii. Planeta tak bude ozdobena "jedním" jasným měsícem navíc. V této době bude také vzdálenost od Venuše činit jen pět stupňů. 20. dubna se přiblíží na o něco více než dva stupně, 21. na méně než jeden a půl a o den později budou pouhých půl stupně daleko. Pohodlně se tudíž vejdou do zorného pole i velkých dalekohledů. Tento den se k nim také přidá Měsíc, i když toho najdete asi deset stupňů daleko. Nejblíže se obě planety ocitnou 23. 4. pouhých 18 minut daleko. Bude se jednat o nejtěsnější setkání od srpna 1992. Také Měsíc bude ležet v jejich těsné blízkosti -- asi dva stupně daleko. V některých oblastech na jižní polokouli pak lze dokonce spatřit zákryt obou planet Měsícem. Například v Brazilii či Angole. Následující ráno se Měsíc ocitne jen několik stupňů od Merkuru, v té době však budou obě tělesa vycházet jen necelou hodinu před Sluncem a nebude je tudíž snadné spatřit. Viditelnost Slunci nejbližší planety se ale začátkem května zlepší. Ostatní planety jsou v dubnu nepozorovatelné. Měsíc najdete 6. a 7. dubna poblíž Regula ze souhvězdí Lva. 11. dubna bude v úplňku a tehdy se ocitne u Spiky z Panny. 15. a 16. dubna se přiblíží na asi deset stupňů k Antarovi ze Štíra. O tři dny později bude v poslední čtvrti. Novem projde 26. 4. Ve druhé polovině dubna se také můžete podívat na meteorický roj Lyridy. Jejich maximální aktivita nastane v ranních hodinách v noci z 21. na 22. dubna (bude tedy rušit Měsíc). Lyridy -- vylétající jakoby ze souhvězdí Lyry -- také nejsou příliš jasné a budete jich moci spatřit asi deset za hodinu. Duben je také vhodné období na pozorování zodiakálního světla.
   
 
Jak se má supernova 1998S?  

Slábne. Dnes je tomu téměř přesně měsíc, co jsme vás na stránkách IAN informovali o jejím objevu. Objevují se první světelné křivky, dá se čekat, že přijdou první odborné práce. Ještě dnes je ale supernova viditelná v dalekohledech hvězdáren a proto neváhejte a na některou se vydejte. Jako malou návnadu přidáváme CCD snímek pořízený na brněnské hvězdárně 31. března kamerou ST-7 přes filtr R. 

-- rkn --
Supernova 1998S - foto Rudolf Novak
 
 
 
Měsíční zastavení  
  
Převleky kráteru Linné  
To, že lunární útvary někdy dokážou pěkně zamotat hlavu astronomům, dokazuje kráter nazvaný podle Carla von Linného (1707 - 1778), švédského botanika, lékaře a cestovatele. Tento velmi malý kráter s průměrem pouhých dva a půl kilometrů se nachází v západní části rozlehlého Moře jasu (Mare Serenitatis). Dozajista by byl mnohem méně známý, nebýt jeho oslnivě jasného okraje, který je velmi dobře patrný na povrchu tmavého moře. Při západu nebo východu Slunce je Linné nepatrným útvarem, pozorovatelným jen velkými dalekohledy. Jakmile se ale Slunce dostane výše nad měsíční obzor, narůstá jas jeho dvorce tak oslnivě, že kráter samotný se úplně ztrácí v jeho záři. Světlý lem se pak rozprostírá až do vzdálenosti deseti kilometrů od jeho okrajů. 
Budete-li v průběhu lunace pečlivě sledovat jeho vzhled, brzy si povšimnete, jak výrazně se jeho vzhled mění v závislosti na sklonu osvětlení. Vynikající příležitost se vám k tomu nabídne osmnáctého dubna ráno, kdy Měsíc projde jižně od otevřené hvězdokupy M 25. Krása této hvězdokupy však bude zastřena oslnivým svitem Luny, stejně jako jas Linného, který se bude ztrácet u večerního terminátoru. Uvidíte sami, jakých dozná změn, až se znova zaleskne pod strmými slunečními paprsky. Foto NASA 
Nápadných změn Linného si všimli astronomové už v 19. století, kteří věřili, že je způsobuje geologická aktivita kráteru. Tato domněnka přetrvala kupodivu až do 20. století a dokonce i vědci zastávající impaktní původ převážné většiny kráterů, věřili, že Linné je výjimkou, ve které dochází k lokální vulkanické aktivitě. Podle této hypotézy, měl být Linné aktivní sopkou, která kolem sebe v pravidelných cyklech rozhazuje světlý materiál. Jiní astronomové zase pozorovali zvětšování světlého lemu Linného při měsíčních zatměních, což vysvětlovali tím, že okolí kráteru se za náhlého poklesu teploty pokrývá jinovatkou vody nebo kysličníku uhličitého! 
Protože prohlídka tak malého kráteru z pozemských observatoří už nemohla přinést žádné nové poznatky, museli si vědci počkat až na fotografie pořízené během mise sondy Lunar Orbiter. Ty ukázaly, že Linné je jen velmi čerstvým kráterem, jehož stáří nebude větší než jen několik desítek miliónů let. Má dokonale mísovitý tvar dna a jeho okolí je vyzdobeno světle zbarvenými vyvrženinami. Nenašlo se nic, co by alespoň vzdáleně naznačovalo současnou nebo dávno minulou vulkanickou aktivitu v této oblasti. 
To však vůbec nic neubírá ze svitu, kterým jasný a drobounký kráter Linné dodnes láká zraky zvědavých pozorovatelů. 
 
Pavel Gabzdyl
 
Přiložený snímek zachycuje jeden z nejmladších měsíčních kráterů -- Linné tak, jak jej zblízka vyfotografovala sonda Lunar Orbiter.