Historie hvězdárny v Ondřejově 
  
Historie hvězdárny je spjata s bratry Fričovými, kteří se narodili jako synové revolučního demokrata, novináře, básníka a spisovatele Josefa Václava Friče, který žil ve Francii. Josef se narodil 12. dubna 1861 a Janovi, o dva roky mladšímu, byl kmotrem přítel J. V. Friče, básník Jan Neruda, který byl u něho v Paříži na návštěvě. Po čase se Fričova rodina mohla vrátit do vlasti, ale bez otce. Po střední škole začal Jan studovat v Praze na české technice a Josef na Karlově universitě, kde se zapsal na paleontologii. U Jana se brzy projevil talent pro jemnou mechaniku. Bratri Fricove (vlevo Josef Jan, vpravo Jan) 
Oba bratři se rozhodli, že založí vlastní dílnu na výrobu astronomických přístrojů a tím získají finanční prostředky k vlastní astronomické práci. Jejich snahou bylo nekopírovat, ale vyrábět originální přístroje vlastní konstrukce. Roku 1883 založili v Praze na Vinohradech poblíž nuselských schodů firmu "Josef a Jan Frič, dílna pro přesnou mechaniku". Jednou z prvních zakázek byla konstrukce dalekohledu s kovovým zrcadlem pro profesora Šafaříka, syna známého slavisty Pavla Josefa Šafaříka, který si koncem 19. století postavil v Praze Na Slupi hvězdárnu, již později přemístil na Vinohrady nad Grégrovy sady. Fričové vyrobili několik zakázek pro astronomický ústav české techniky, ale ty nemohly uživit začínající firmu. Nejenže se dostali do dluhů, ale neměli ani živnostenské povolení, čímž vznikly nepříjemnosti. Známostí J. V. Friče, který se zatím navrátil z exilu, však pomohly firmu finančně zachránit.  
Přátelé poradili bratrům, aby se věnovali konstrukcím přístrojů, kterými by získali prostředky pro realizaci svých astronomických plánů. Mezi přístroje často originálních konstrukcích zaznamenaly velký úspěch přístroje pro cukrovarnický průmysl, zvláště polarimetr, který byl poté přijat za úřední normál USA. Velký komerční úspěch měla výroba geodetických přístrojů. U hornického theodolitu "Duplex" použili jako jedni z prvních na světě skleněného kruhu s vyrytou úhloměrnou stupnicí na čtení vodorovných úhlů. Dokonalosti dosáhli ve zhotovování různých odečítacích stupnic do skleněných destiček svých přístrojů, o čemž svědčí vleptání první sloky naší národní hymny na plochu menší než jeden milimetr čtvereční.  
Ve volných chvílích se věnovali astronomii. Na zahradě domu, kde bydleli, pozorovali oblohu vypůjčeným zrcadlovým dalekohledem od Profesora Zengera z české techniky, u kterého byl Jan Frič v letech 1882 až 1887 asistentem. Od listopadu do února 1885 vyfotografovali na 174 obrázků Měsíce v různých fázích jeho zatmění, pořídili i fotografie planet. Pro jejich firmu byla velice důležitá účast na jubilejní Zemské výstavě 1891 v Praze. Výstava znamenala pro Friče komerční úspěch, a protože zvýšený objem zakázek nestačil být realizován v původních dílnách, zakoupili v roce 1895 dům v dřívější Krameriově, nynější Americké ulici a přestavěli jej pro potřeby výroby. Stara cast hvezdarny v Ondrejove 
Na půdě domu zařídil Jan jako překvapení pro Josefa malou hvězdárnu s otevírací střechou. Do této observatoře umístil vlastnoručně zhotovený dalekohled s fotografickou komorou na astronomické montáže s pohonem hodinového stroje. Zde v temné komoře experimentovali s různými vývojkami a byli schopni i několikahodinové expozice kosmických objektů.  
Bohužel, 21. ledna 1897 Jan Frič zemřel po operaci akutního zápalu slepého střeva. Bylo mu necelých 34 let. Po smrti Jana zůstává Josef osamocen, přijímá Janovo křestní jméno. Jejich společné dalekosáhlé plány náhle ztroskotaly. Jan před smrtí navrhl a vyhotovil plány pro velký astrograf -- fotografický dalekohled s čočkovitým objektivem, kterým měla být fotografována Mléčná dráha.  
Myšlenkou postavit hvězdárnu na českém venkově se oba bratři zabývali už dávno. Již tenkrát byly podmínky pro stavbu hvězdárny špatné. "Ruch uliční, na sta komínů kolem s rušivými teplými proudy, kalný vzduch plný prachu i sazí, atmosféra vysoko ozářená prudkými světly a nejistá budoucnost odvislá od postupu staveb a velkoměstské kultury -- toť okolnosti, které práci astronoma činí více méně svízelnou," vyjádřil Josef situaci jednoznačně.  
Dne 1. ledna 1898, rok po smrti Jana, podepsal Josef Jan Frič kupní smlouvu na zalesněný kopec Mandu o rozloze 8 jiter, tj. asi 6,4 hektarů za pouhých 900 zlatých u obce Ondřejov u Prahy. Tato cena byla stanovena pod podmínkou, že bude sloužit pouze k vědeckým účelům (tedy ne k výdělečné činnosti). Tím Josef Jan Frič založil hvězdárnu na kopci Manda, který na památku svého bratra přejmenoval na Žalov.  
Koupě pozemků na Mandě od některých majitelů nebyla jednoduchá. Nechtěli je prodávat jen proto, že se na nich postaví hvězdárna. Pomocnou ruku Josefu Janovi Fričovi při jednáních podala slečna Eleonora Gaierová z Ehrebergů, která vlastnila pod kopcem vilu. Tuto operní pěvkyni, vynikající koloraturistkou a také první představitelku Prodané nevěsty a Jitky v Daliboru v Národním divadle měli tamější lidé v úctě, a tak některé pozemky zakoupila ona. Poskytla též hvězdářům útulek pro přístroje na pozorování v roce 1900. Dřevěná budova nazvaná "U zelené Žáby" o rozměrech 8 x 18 metrů stála na pozemku slečny Gaierové na úpatí Mandy.  
V provizorní observatoři u "U zelené Žáby" se začalo vědecky pracovat v roce 1901, tato pozorování byla publikovaná v " Green Frog Observatory Publications ". Jelikož všichni astronomové ( J.J. Frič, profesor F. Nušl a Dr. B. Mašek) měli svoje zaměstnání, pozorování se věnovali ve volném čase a o prázdninách.  
Na začátku roku 1905 ožil zalesněný kopec Žalov stavebním ruchem; stromy byly vykáceny, terén upraven v plošinu a na ní postupně vyrostly objekty observatoře -- ústřední budova, dvě kopule, pozorovací domečky se sklápěcí střechou a budova s pilířem na fotografování refrakčních anomálií. Návrh celého areálu provedl architekt J. Fanta, autor Slavkovského památníku, budovy Wilsonova nádraží v Praze. Celý komplex staveb pojal velice účelně. Musel vyhovovat astronomickým pozorováním, ale současně musel být zajímavý i z hlediska architektonického.  
V roce 1913 byla na ondřejovské observatoři vztyčena první soukromá anténa v Čechách, sloužící pro příjem časových signálů. Po vypuknutí první světové války byl její provoz zastaven a anténa sejmuta.  
K desátému výročí vzniku republiky v roce 1928 věnoval Josef Jan Frič hvězdárnu Karlově univerzitě. Kromě staveb, přístrojů a parku věnoval Frič státu bohatou knihovnu, která pozůstávala z jím vybudované knihovny a z knihovny z pozůstalosti Vojtěcha Šafaříka. Celková hodnota předávané hvězdárny byla přibližně 3,000.000 Kč. Ředitelem observatoře, která nesla název "Žalov", hvězdárna Josefa a Jana Friče při Univerzitě Karlově, se stal profesor Nušl.  
   
  
Astronomický ústav Akademie věd České republiky  
  
je jednou z nejstarších vědeckých institucí v naší zemi. Je přímým následníkem jezuitské hvězdárny, vystavené v Klementinu roku 1722, v níž započala pozorování především meteorologického charakteru.  
Od té doby prodělala hvězdárna mnoho změn, které odrážely jak zcela profesní, tak někdy i politické a sociální změny, probíhající v naší zemi. Po vzniku samostatného Československa byla tato instituce přejmenována na "Státní hvězdárnu"; v r.1940 byla přestěhována do několika místností obytného domu v Budečské ulici v Praze-Vinohradech. Ondrejovsky dvoumetr 
V roce 1898 byla započata stavba soukromé hvězdárny v blízkosti obce Ondřejov, 35 km jihovýchodně od Prahy. Ta byla v r. 1928 věnována svými majiteli Universitě Karlově v Praze.  
Místo, zvolené Josefem Janem Fričem pro stavbu hvězdárny v Ondřejově se ukázalo být velmi dobře vybráno, v poměrně čisté části pražského okolí ve výši 500 m n.m. Po založení Československé akademie věd v r.1953 se ondřejovská hvězdárna spojila se Státní hvězdárnou v Praze do jednoho útvaru, Astronomického ústavu ČSAV. V roce1993 byla pražská část ústavu přemístěna do budovy Geofyzikálního ústavu v Praze-Spořilově.  
Hlavní astronomický výzkum se nyní provádí na observatoři v Ondřejově, která je svým uspořádáním v podstatě nezávislým celkem, se svým vlastním vodovodem, kanalizací, teplárnou a také s obytnými budovami ubytovávajícími kolem 40 rodin svých zaměstnanců a poskytujícími též pokoje pro zahraniční návštěvníky.  
Československý astronomický výzkum se v období po druhé světové válce podstatně rozšířil jak co do vědeckého obsahu, tak i co do počtu pracovníků. Po společenských a ekonomických změnách v r. 1989 se sice počet pracovníků podstatně snížil, z 225 na současných asi 120 osob, nicméně počet vědeckých sil zůstal v podstatě zachován (45) a produktivita práce a úroveň výsledků se spíše zvýšila. Rovněž se podstatnou měrou rozšířila mezinárodní spolupráce, která je nutnou podmínkou pro zachování světové úrovně našich astronomických výzkumů.  
  
Ondřej Kotrč
  
Další informace najdete na neoficiální stránce Astronomického ústavu.