Kolik je zvířetníkových souhvězdí? 
 
Na to, že si nás astronomy spousta lidí plete s astrology, jsme si už zvykli. Stálé vysvětlování subtilních rozdílů mezi těmito dvěma podobně znějícími profesemi je unavující a nemá žádoucí výsledek. Můžete se dušovat jak chcete, že se astrologií nezabýváte, že vás to nudí, že horoskopy nepíšete a budoucnost nevěštíte, lidé vám to stejně neuvěří. Spíše přemítají, co za tím je, že se nařčení z hvězdopravectví tak úporně bráníme. Někteří jsou přesvědčeni, že v hloubi duše astrologové jsme, jen se bojíme tuto živnost provozovat, protože ji máme zakázánu a strachujeme se o své teplé místečko na hvězdárně. Zajímavě reagují ti, kteří jsou přesvědčeni, že vše je jen otázkou peněz. Ti si z našeho jednání nutně odnášejí dojem, že jsme pro ně příliš drazí a v duchu kalkulují částku, na niž bychom zabrali. Tyto dvě kategorie horoskopuchtivých lidí jsou ještě únosné, neboť po chvíli přestanou naléhat a nechají nás žít. Bohužel jsou i tací, kterým je zcela jasné, že horoskopy umíme, ale že zrovna jim osobně ho z nějakých temných důvodů nechceme sestavit. Zde je obrana marná, protože cokoli řeknete, je okamžitě chápáno jako výmluva, neupřímnost nebo lež. A je-li astronom měkkosrdcatý nebo si to s dotyčným nechce rozházet, pak mu nezbude nic jiného, než začít plichtit něco jako horoskop, třebaže je přesvědčen, že je to nesmysl a ztráta času. Předtím se však musí alespoň letmo seznámit s tím, co vlastně ta astrologie je, a zejména si musí osvojit tu správnou astrologickou hantýrku. 
Hvězdopravectvím nedotčeného hvězdáře při četbě astrologických příruček jistě zarazí, co všechno astrologové při sestavování horoskopů nepotřebují. Astrologům, vycházejícím z babylonsko-chaldejské tradice, jsou totiž zcela lhostejné nejen hvězdy a souhvězdí, ale i komety a meteory. Jediné, co je z kosmických těles zajímá, jsou okem pozorovatelné planety, k nimž se někdy připojují i Uran a Neptun, Měsíc a Slunce. Všechny tyto různorodé objekty se pak nasypou do jediného pytle s označením planety. 
Planety, jak známo, se na pozemské hvězdné obloze pohybují nerovnoměrně a mezi hvězdami opisují i různé smyčky a kličky. Astrologům pro sestavení horoskopu ale stačí pouze vědět, jaký je průmět polohy dotyčné planety do ekliptiky, jinými slovy: potřebují znát pouze ekliptikální délku dotyčné planety. 
Ekliptika je roční dráhou Slunce mezi hvězdami. Je zajímavé, že už staří Egypťané poměrně přesně věděli, kudy mezi hvězdami ekliptika vede, i když to vůbec nebylo snadné určit. Proč? Protože nikdy přece nevidíme Slunce a hvězdy současně. Ve dne jsou hvězdy Sluncem přezářeny. I když přesně nevíme, jak se ve starověku při stanovování dráhy Slunce mezi hvězdami postupovalo, určitě v tom svou roli hrála zatmění, konkrétně zatmění Měsíce. Naznačuje to i samotný název "ekliptika", odvozený od latinského eclipsis, čili zatmění. K tomu, aby nastalo zatmění, musí Slunce, Měsíc a Země ležet takřka na jedné přímce. Je-li Měsíc v úplňku, bude to zatmění Měsíce, je-li v novu, pak z toho bude zatmění Slunce. Protože spojnice Slunce a Země vždy leží v rovině ekliptiky, bude Měsíc ponořený do zemského stínu značkovat místo, kudy vede ekliptika; bude ukazovat, kam se Slunce na své pouti mezi hvězdami dostane za půl roku po dni zatmění. Pospojováním dějišť jednotlivých měsíčních zatmění bychom pak mohli zrekonstruovat celou dráhu Slunce během roku. Nevylučuji však, že to starověcí hvězdáři dělali úplně jinak, že k tomu žádná zatmění nepotřebovali. 
 
 
Slunce projde celou ekliptikou právě za rok, tedy zhruba za 365 dní. To je také jeden z důvodů, proč se kruh odedávna dělí na 360 stupňů. Číslo 360 je příjemné i tím, že jej lze beze zbytku dělit spoustou čísel, mj. i 12, což je počet měsíců v roce. Za jeden měsíc tak Slunce na obloze urazí v průměru 30 stupňů a potřebuje k tomu přibližně 30 dní. Proto byla celá ekliptika pomyslně rozdělena na dvanáct stejných dílů po třiceti stupních. Každý takový dvanáctý díl ekliptiky se jmenuje znamení a každý dostal jméno podle souhvězdí, které do něj spadalo či mu bylo nablízku. 
Kromě ekliptiky, jež je vlastně průsečnicí pomyslné nebeské sféry s rovinou dráhy Země kolem Slunce, existuje ještě jiná důležitá rovina, rovina zemského rovníku, která na sféře vytíná tzv. světový rovník. Jak víte, zemská rotační osa je vůči rovině dráhy planety skloněna pod úhlem 23 a půl stupně. Ekliptika na obloze protíná světový rovník dvakrát. Při jarní rovnodennosti je Slunce právě v tom průsečíku ekliptiky s rovníkem, jemuž říkáme jarní bod. Dostane se tam vždy kolem 21. března, kdy začíná astronomické jaro. Odtud postupuje Slunce zprava doleva a po ekliptice vystupuje na sever od rovníku. Nejvýš se dostane zhruba za čtvrt roku, přičemž projde právě třemi znameními. Vystoupá až k bodu letního slunovratu, odkud sestoupí k tzv. sestupnému uzlu, k podzimnímu bodu, do něhož se dostane v okamžiku podzimní rovnodennosti. Odtud pak Slunce přejde na jižní polokouli, aby o zimním slunovratu dosáhlo té nejhlubší pozice. 
V prvopočátcích astronomie, tedy před asi dvěma tisíci let, spadalo do prvního jarního znamení souhvězdí Berana, do druhého souhvězdí Býka, do třetího souhvězdí Blíženců a tak bychom mohli pokračovat dál ve výčtu zodiakálních (zvířetníkových) souhvězdí. Právě podle těchto souhvězdí získala jednotlivá astrologická znamení, třicetistupňové úseky ekliptiky, svá jména, která používáme dodnes. Smůla ovšem je, že nyní, po 2000 letech bychom znamení pojmenovali úplně jinak. 
 
souhvězdí/znamení znamení souhvězdí
Beran  21. 3. - 19. 4. 19. 4.- 13. 5.
Býk 20. 4. - 20. 5. 14. 5. - 21. 6.
Blíženci 21. 5. -20. 6. 22. 6. - 20. 7.
Rak 21. 6. - 22. 7. 21. 7. - 10. 8.
Lev 23. 7. - 22. 8. 11. 8. - 16. 9.
Panna 23. 8. - 22. 9. 17. 9. - 30. 10.
Váhy 23. 9. - 23. 10. 31. 10. - 22. 11.
Štír 24. 10. - 21. 11. 23. 11. - 29. 11.
Hadonoš 30. 11. - 17. 12.  
Střelec 22. 11. - 20. 12. 18. 12. - 19. 1.
Kozoroh 21. 12. - 19. 1. 20. 1. - 15. 2.
Vodnář 20. 1. - 19. 2. 16. 2. - 9. 3.
Ryby 20. 2. - 20. 3. 10. 3. - 18. 4.
 
Dva tisíce let je dlouhá doba, během níž se leccos změnilo. Osa otáčení Země totiž nemíří stále do jednoho místa na obloze, ale pozvolna se posouvá. V prostoru opisuje plášť kužele s osou kolmou k rovině oběhu a vrcholovým úhlem 47 stupňů. Jakkoli tedy sklon osy k rovině dráhy zůstává zhruba zachován, mění se její směr. Poloha ekliptiky na hvězdné obloze se sice zachovává, mění se však poloha průsečíků rovníku s ekliptikou. Jarní bod putuje ve směru proti ročnímu pohybu, tedy od východu k západu. Celou ekliptiku projde za jeden tzv. platonský rok, tj. zhruba za 26 000 let. Je to jistě dosti pomalý pohyb, nicméně již stačil k tomu, aby se za dobu 2000 let znamení oproti svým vzorům výrazně posunula. Jarní bod tak dnes neleží v souhvězdí Berana, nýbrž v souhvězdí Ryb. Vzhledem k tomu, že astrologii tato disproporce ani v nejmenším nevadí, používají se názvy znamení tak, jak byly stanoveny kdysi dávno. Takže vzdor tomu, že v současnosti poslední z dvanácti znamení -- Ryby -- leží ze dvou třetin v souhvězdí Vodnáře, a první znamení -- Beran -- zase skoro celé v souhvězdí Ryb, říkáme tomu dvanáctému znamení stále Ryby a prvnímu jarnímu stále Beran. 
Není divu, že se to většině lidí plete, ono se to plete i astronomům, kteří by v tom měli mít stoprocentně jasno. Nicméně bychom měli velmi přísně rozlišovat mezi souhvězdími zvířetníku a znameními zvířetníku, měli bychom zpozornět, když někde v denním tisku najdeme zprávu, že dnes, v první jarní den, vstoupilo Slunce do souhvězdí Berana. Tak tomu jistě není, protože do souhvězdí Berana se nedostane 21. 3., ale až takřka o měsíc později, 19. 4. 
Nicméně vraťme se k otázce této kapitoly. Zajímá nás počet zvířetníkových souhvězdí. Nikoli tedy znamení, jichž je právě dvanáct. Ptáme-li se však na zvířetníková souhvězdí, pak máme na mysli skutečný stav, který můžeme zjistit jen podrobnou inspekcí novodobé hvězdné mapy s vyznačenými hranicemi souhvězdí. S překvapením shledáme, že souhvězdí, jimiž prochází ekliptika, není dvanáct, ale třináct. Vyskytují se zde všechna souhvězdí s názvy známými ze zvířetníkových souhvězdí a navíc je tam ještě zcela zvláštní "zvíře" -- Hadonoš, který se vklínil mezi Štíra a Střelce. Z přiložené tabulky lze teď vyčíst vše. 
Dejme tomu, že jste se narodili 15. 5. a jste pověrčiví a současně astronomicky poučení. Jaký že přívěsek byste měli nosit na krku, aby vás co nejúčinněji chránil jak před lidmi, tak před temnou energií, která se na vás valí z vesmíru? Měl by být z vašeho znamení, ale měl by mít i vztah k souhvězdí, v němž se při vašem narození Slunce skutečně nacházelo. Pohledem do tabulky zjistíte, že se na vás usmálo štěstí, protože v obou případech je to Býk. Zakupte si odpovídající býčí přívěsek, motoristé si mohou na přilbu přivařit rohy. Co však dělat, jestliže jste na svět přišli 30.12. Astrologicky sice patříte ke Kozorohům, ale Slunce tehdy sídlilo v souhvězdí Střelce. Nosit dva různé přívěsky prý nosí smůlu, takže vám doporučuji zakoupit si oba a pružně je střídat. Posledním, a otevřeně si řekněme že nejnešťastnějším klientem naší astrologické miniporadny bude osoba narozená na Mikuláše, tj. 6. 12. Tento smolař patří oficiálně mezi Střelce, nicméně v době jeho narození nebylo Slunce ani ve Střelci, ani v sousedním Štíru, ale v Hadonoši. No a schválně zkuste teď někde sehnat přívěsek s Hadonošem! 
 
Zdeněk Mikulášek
Záludné otázky z astronomie, šestý sešit, Paráda, 1998 Brno