Zachraňte českou vědu! 
Uranovy a Neptunovy větry 
Jeden malý podvod... 
Vařila myšička kašičku 
Světlo pro Johna Glenna 
Európa a Kallistó
 
Vazeni kolegove, 
Podle navrhu statniho rozpoctu, ktery byl predlozen do parlamentu, hrozi vazne nebezpeci, ze pres puvodni prohlaseni vlady dojde v pristim roce k faktickemu snizeni financni podpory vyzkumu a vyvoje. Jiz ted, pres zapocteni zvysenych mezd, nepokryvaji navrhovane vydaje ani mezirocni inflacni narust. Je navrhovan pokles nejen realnych, ale i nominalnich nemzdovych vydaju na vyzkum. Uroven financovani vyzkumu a vyvoje neumoznuje ani zakladni reprodukci a udrzeni vyzkumnych kapacit, a to i bez eventualnich dalsich skrtu v deficitnim rozpoctu, ktere by tuto uroven posunuly jeste niz. 
Jsme presvedceni, ze je nejvyssi cas -- pet minut po dvanacte -- aby se vedecti pracovnici i vysokoskolsti ucitele aktivni kampani smerem k verejnosti i volenym organum zasadili o zvraceni tohoto trendu. 
Zadame Vas proto o spolupraci a navrhujeme, abyste posilali  protestni dopisy primo rozpoctovemu vyboru parlamentu a jednotlivym poslancum z Vasich volebnich obvodu, dle Vaseho vyberu. 
Jejich seznamy podle kraju naleznete na adrese: 
http://www.psp.cz/sqw/kraje.sqw 
a podle vyboru pak na adrese: 
http://www.psp.cz/sqw/vybory.sqw
Muzete je posilat za sebe jako jednotlivce, nebo po dohode spolecne za skupinu Vasich spolupracovniku, nebo zorganizovat podpisovou akci ve svem okoli a poslat dopis za vasi instituci. Nize si dovolujeme prilozit navrh takoveho dopisu, ktery podle Vaseho uvazeni muzete poslat bud v nezmenene forme nebo po upravach, ktere uznate za vhodne. Pokud napisete dopis 
vlastni, tim lepe. 
Originalni verzi navrzeneho dopisu s ceskou diakritikou, pod ktery staci doplnit Vase jmeno, adresu a podpis, naleznete ve formatu rtf, Word 7.0 a pdf na adrese: 
http://uemweb.biomed.cas.cz/veda/index.html
pripadne obratem obrzite po zaslani e-mailu na adresu: 
weiser@biomed.cas.cz
Uveden je tez na konci teto vyzvy. 
 
Adresa, na kterou by se dopisy mely posilat je: 
"jmeno adresata (poslanec/predseda rozpoctoveho vyboru...)" 
Poslanecka snemovna Parlamentu Ceske republiky 
Snemovni 4 
118 26 Praha 1 

Domnivame se, ze dostanou-li poslanci velke mnozstvi takovych osobnich dopisu, muze to ovlivnit jejich postoj k teto otazce a pomuze to zabranit nejhorsimu. Jak jiste vite, podobne akce poradaji vedci v obdobnych situacich i ve vyspelych zemich, jimz se snazime pripodobnit. 
Verime, ze v demokraticke spolecnosti je normalni, aby se skupiny obcanu snazily ovlivnovat rozhodovani svych volenych zastupcu. Dekujeme Vam za jakoukoliv osobni akci a iniciativu, kterou ve veci nas vsech vyvinete. 

Srdecne, 

Jiri Grygar, FZU AV CR, Praha,  tel. 02-6605 2660,  grygar@fzu.cz 
Jiri Zlatuska, MU, Brno, tel. 07-4212 8111, zlatuska@muni.cz 
 



 
Paní poslankyně, páni poslanci, 
Obracíme se na vás s naléhavou žádostí v souvislosti s návrhem státního rozpočtu pro rok 1999. Minulé vlády se opakovaně zavázaly systematicky zvyšovat podíl hrubého domácího produktu (HDP) věnovaného na výzkum a vývoj na 0,7% HDP v době vstupu do EU. Nynější vláda ve svém programovém prohlášení proklamovala snahu docílit toho, aby se česká společnost stala společností vzdělání. Předkládaný návrh státního rozpočtu však přes určitý nominální růst ve skutečnosti znamená reálný pokles výdajů na výzkum a vývoj z letošních 0,477% HDP na 0,437% HDP. Vzhledem k již započtenému zvýšení mzdových tarifů dojde zejména k poklesu nemzdových výdajů na vědu a výzkum. Za pet minut dvanactObáváme se navíc, že při projednávání rozpočtu v parlamentu dojde vzhledem k předpokládanému deficitu k pokusům o další krácení výdajů v této oblasti, které by mělo pro naši vědu již skutečně fatální důsledky. 
Paní poslankyně, páni poslanci, nedopusťte další devastaci vzdělanostní úrovně a tvůrčího potenciálu naší země. Prameny inovačních schopností naší ekonomiky vysychají, protože situace technických a přírodních věd, výzkumu včetně vysokého školství v naší zemi je vážná a aplikovaný výzkum téměř zanikl. Zadlužené podniky na výzkum nemají prostředky a státní výzkumná pracoviště bojují o přežití. Z existenčních důvodů je opouštějí špičkoví vědci, často po návratu z mnohaletých stáží v zahraničí. Únik mozků v řadě oborů výzkumu a vývoje dosáhl takového stupně, že zanedlouho nebude mít co unikat. Přitom částky, které by bylo potřeba na výzkum a vývoj vynakládat, jsou ve srovnání s jinými kapitolami státního rozpočtu relativně velmi malé a ušetřit na nich se tak jako tak příliš nedá. Bylo by naivní zavírat oči před skutečností, že skomírání vědy a výzkumu přispívá k našemu dalšímu technologickému zaostávání. 
Osobní kontakt s vědou a výzkumem je naprosto nezbytnou a integrální součástí nejvyšší odborné výchovy. Bez mezinárodně srovnatelného základního výzkumu nemůžeme mít mezinárodně srovnatelné vysoké školství a mezinárodně srovnatelnou ekonomiku. Vyspělý svět na nás nepočká. 
Naše schopnost dosahovat vysoké úrovně vzdělání lidí, schopnost vytvářet nebo aktivně přejímat nové technologie a rozvíjet podniky produkující "chytré výrobky", bude dlouhodobě určovat životní i kulturní úroveň naší země v integrované Evropě. Vývozem laciné pracovní síly a surovin nemůžeme v dnešní globální ekonomice konkurovat. Když už se rozvoj vědy a výzkumu v naší zemi zatím nestal celospolečenskou prioritou, sledovanou veřejností a prosazovanou politickými elitami, jako je tomu ve všech vyspělých zemích, nedopusťte alespoň likvidaci zbytků kvalitní vědy a výzkumu v Čechách. 
 
"Vase jmeno, tituly, zamestnani, adresa a podpis"
 
 
  
Uran (kliknutim ziskate obrazek v plnem rozliseni 200 kB)Uranovy a Neptunovy větry 
 
Hubblův kosmický dalekohled opět zabrousil do sluneční soustavy. Poslední snímky, které se minulý týden objevily na stránkách Space Telescope Science Institute, se věnují atmosférám Uranu a Neptunu. 
Podívejme se nejdříve na planetu pojmenovanou dle boha nebe a vládce nad světem po prvopočátečním Chaosu -- Úrana. Na přiloženém portrétu, samozřejmě v umělém zabarvení, najdete čtyři hlavní prsteny obklopující planetu a deset se sedmnácti známých satelitů. Pořídilo jej 8. srpna tohoto roku zařízení NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer), jenž umožňuje získat snímky vybraných nebeských objektů v infračerveném oboru spektra (mezi 0,8 a 2,5 mikrometry) a současně pracuje jako spektroskop. 
Hubblův dalekohled poslední dobou nalezl v Uranově atmosféře téměř dvacet rozsáhlých oblaků. Na snímku mají oranžové zabarvení a nacházejí se poblíž nápadného světlého pásu, který se pohybuje rychlostí více než pět set kilometrů v hodině. Jejich odstín současně udává výšku v atmosféře. Podle Marka Marleyho (New Mexico State University) vyznačují oblasti se zelenou a modrou barvou místa, kde je na Uranu "jasno" a kde sluneční světlo proniká hluboko do plynného obalu planety. Žluté a šedé části odpovídají výše položeným mlhám a oblačným vrstvám, oranžové a červené útvary se pak nacházejí nejvýše. (V porovnání s naší planetou odpovídají cirrovité oblačnosti ve výšce deset kilometrů nad zemí.) 
Neptun (kliknutim ziskate obrazek ve vetsim rozliseni 25 kB)Neptun byl římským bohem moře, totožným s řeckým Poseidónem. Právě po něm byla pojmenována osmá planeta sluneční soustavy objevená v polovině minulého století. Jeho atmosféra je ještě zajímavější než Uranova. Jak totiž ukazují pozorování pozemských a především pak kosmických observatoří, fouká zde pěkně silný vítr. Simultánní pozorování Hubblova kosmického dalekohledu a infračerveného dalekohledu NASA na Havajských ostrovech totiž ukázala, že zde existuje rozsáhlá vichřice, při které rychlost větrů podél rovníku dosahuje závratných tisíc dvě stě kilometrů v hodině. 
Vědci se na planetu dosud podrobně podívali jenom třikrát: poprvé v roce 1989, když kolem prolétl Voyager 2, pak o sedm let později pomocí Hubblova dalekohledu a na začátku tohoto roku potřetí. Nicméně série portrétů umožnila vědeckému týmu vedeného Lawrence A. Sromovsky (University of Wisconsin-Madison) alespoň v hrubých rysech zdokumentovat změny počasí v Neptunově atmosféře (mov, 1,5 MB). Tajemné na celé věci je to, že tato planeta dostává od Slunce pouze jednu devítisetinu energie v porovnání se Zemí. Za takových podmínek bychom v atmosféře spíše očekávali "líně se převalující" mračna a mírný vánek. Pravý opak je pravdou: podél rovníku dosahuje rychlost skutečné vichřice tisíc dvě stě kilometrů (pro srovnání: pozemské hurikány docílí 130 kilometrů v hodině a nejhorší tornáda "jen" pět set kilometrů v hodině.) Směrem od rovníku rychlost větru klesá, až na padesátý stupeň šířky, kde je prakticky nulová. Dál k pólům rychlost atmosférických proudů opět roste, tečou však opačným směrem. Z východu na západ Neptunovy prsteny (foto Richard Terrile a NASA/JPL/Caltech)urazí polární pásy až osm set kilometrů v hodině. "Zdá se, že nemáme žádnou rozumnou představu, jak k takovému jevu dochází," komentuje dění na Neptunu L. Sromovsky. 
Hubblův dalekohled se také podíval na prsteny, které obklopují Neptun. Již od osmdesátých let se totiž během zákrytů jasnějších hvězd planetou v některých případech pozorují před samotným zmizením stálice za kotoučkem Neptunu série drobnějších poklesů jasnosti. K tomuto jevu však docházelo jen občas a tak k definitivnímu rozuzlení došlo až při průletu Voyageru 2. Ukázalo se, že Neptun je obklopen velmi nevýraznými prsteny, ve kterých však existují nápadné zhustky (právě ty způsobily sledované poklesy jasnosti zakrývaných hvězd). Zdá se, že za jejich existenci Neptun vděčí malému měsíci Galatea, jenž vlastní gravitací ovlivňuje rozložení materiálu v prstenech. 
Hubblovu dalekohledu se přitom podařilo s kamerou NICMOS pořídit záběry samotných prstenů. Nejedná se o nic snadného -- materiál, ze kterého jsou prstence složeny, odráží totiž pouze tři procenta dopadajícího světla (dvakrát méně v porovnání s černými sazemi). "Zkuste v noci na temném pozadí vyfotit něco, co je dvakrát temnější než saze," dokumentuje pozorování Richard Terrile (Jet Propulsion Laboratory), "půl hodiny po západu Slunce je přitom na Zemi stejné světlo, jako v poledne na Neptunu." 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv STSCI a dalším materiálů (foto STSCI/NASA)
 
 
  
Galaxie ESO 184-G82 a supernova SN 1998bw (foto ESO)Jeden malý podvod...  
 
Velmi zajímavý objev se podařilo učinit astronomům na La Silla v Chile a týmu pracovníků družice BeppoSax. Dvacátého pátého dubna tohoto roku zaregistrovala tato observato5 záblesk gama záření v souhvězdí Dalekohledu (na jižní obloze). Krátce poté pořídili na La Silla snímky podezřelého pole -- činí tak často v rámci hledání optických protějšků gama záření -- a ejhle: Velmi blízko polohy udané italskými astronomy (BeppoSax) objevili novou hvězdu, nebo raději stelární objekt, jako součást slabé galaxie ESO 184-G82, vzdálené asi sto čtyřicet milionů světelných let od Země. Během několika týdnů a měsíců se jim podařilo nasnímat novou hvězdu v několika barevných filtrech a pořídit spektra, takže mohli s jistotou říci, že jde o supernovu. Dostala označení SN 1998bw. Ukázalo se, že tato supernova je výjimečná: Exploze, která zánik hvězdy provázela, musela být doslova olbřímí. Dokonce se zařadila mezi nejjasnější supernovy v radiové oblasti -- na těchto vlnových délkách zazářila již několik dnů po výbuchu, přičemž obvykle dojde k detekci v tomto oboru spektra teprve po několika týdnech.  Astronomové na La Silla soudí, že pozorování mohutné radiové a gama spršky má na svědomí vznik černé díry -- supernova byla prostě dost těžká na to, aby místo neutronové hvězdy vznikla černá díra. 
Díky plodné spolupráci tak učinili astronomové docela zajímavé pozorování, které má i vliv na to, jak vypadají modely výbuchujících supernov. Spektra na La Silla jsou totiž v dobré shodě s tím, co se podařilo namodelovat nejmodernějšími metodami na počítačových simulátorech. 
Výsledek je to jistě velmi zajímavý, ale posloužil spíš jako návnada. Jediný závěr totiž je, že gama záblesků je určitě několik druhů -- což je všeobecně známo, a že tento případ je výjimečný pouze proto, že k výbuchu došlo blízko Zemi. Úvod tiskové zprávy přitom naznačuje, že pozorování SN 1998bw vede blíž k odhalení záhady záblesků gama záření, jako takových. To je jistě pravda, ale na této cestě je několik objížděk a zákazů vjezdu. Ovšem, ruku na srdce -- není se čemu divit. Jak jsme už psali mnohokrát. Astronomové jsou také lidi a potřebují na svoji práci peníze. Ti ve světě se už narozdíl od českých kolegů alespoň poučili, že je potřeba prodat cokoli, i když to tak velkou cenu nemá. Dnes tedy končím sloganem: "Učte se čeští badatelé popularizovat svoji práci a vzbuďte u lidí zájem! Jinak skončíte špatně."  
 
Rudolf Novák
Podle ESO Press Release 15/98
 
 
  
Vařila myšička kašičku 
 
Astronomové University of Colorado v americkém Boulderu pomocí Hubblova kosmického dalekohledu (jak jinak :-), objevili rodící se plynoprachový disk u tří velmi mladých hvězd. Tak zní úvodní část tiskové zprávy. A co se za ní skrývá? 
Plynoprachové disky jsou u velmi mladých stálic pozorovány poměrně často. Ty, které se podařilo nalézt v okolí tří hvězd ve Velké mlhovině v Orionu (vzdálené 1500 světelných let), jsou však poněkud odlišné. Malé prachové částice se v nich slepují dohromady -- stejně jako se zvětšuje sněhová koule, kterou valíte s kopce dolů -- a dávají tak za vznik větším tělesům, jež mohou být použity při tvorbě skutečných planet. 
Jelikož se Hubblův dalekohled podíval na prachové disky v různých vlnových délkách, mohou dnes astronomové spolehlivě říci, že je tvoří prachové částice o velikosti nejméně deset mikrometrů (desetkrát menší než tloušťka lidského vlasu), i když by mohly být i mnohem větší -- například jako pomeranč. Prachová zrníčka v mezihvězdném prostoru, tedy taková, jaká obsahovala zárodečná mlhovina, ze které se mladé hvězdy před jedním milionem roků zrodily, jsou přitom stokrát menší. Henry Throop, v jehož práci byly tyto výsledky publikovány, k tomu dodává: "Trojice pozorovaných disků v souhvězdí Oriona nám může prozradit, jak se z mezihvězdného prachu v okolohvězdných obálkách rodí nové planety." 

K obrázkům: Snímky pořídil John Bally pomocí kamery WFPC2 na Hubblově kosmickém dalekohledu v roce 1995. Portrét vlevo zachycuje rozsáhlý disk na který se díváme z boku (průměr asi tisíc astronomických jednotek), vpravo je pak podobný útvar, ovšem při pohledu seshora (průměr 225 astr. jednotek). Temné jsou proto, že se na ně díváme na pozadí výrazně světlé Velké mlhoviny v Orionu. Pozorování na různých vlnových délkách (v rozmezí 0,2 až 1,9 mikrometru) přitom ukázala, že prachové částice, ze kterých jsou obálky složeny, musí být mnohem větší než vlnová délka světla. Autoři odhadují jejich průměr na nejméně 10 mikrometrů. Velikost částic lze totiž odhadnout na základě toho, jak rozptylují procházející světlo mlhoviny. 
 

Jiří Dušek
Podle materiálů na Internetu
 
 
  
John Glenn v roce 1962 a 1998 (foto NASA)Světlo pro Johna Glenna 
 
První Američan, kterému se podařilo -- a to hned třikrát -- oblétnout naší planetu byl John Glenn. Stalo se tak dvacátého února 1962. Již za několik dní, dnes jako sedmasedmdesátiletý veterán, se na palubě raketoplánu Discovery vydá do vesmíru znovu. Kromě samotné osoby bude obě výpravy symbolicky spojovat ještě jedna událost: "Město světel -- australský Perth". 
John Glenn se na palubě kosmické lodě Friendship 7 vydal na cestu v 9 hodin 47 minut. O několik minut později se již ocitl na oběžné dráze kolem Země a kromě pilotáže, drobných experimentů mu zbyl i čas podívat se z okna ven -- na naši planetu. Poprvé spatřil africké pobřeží, nad Indickým oceánem se pak stal prvním Američanem, který si z vesmíru prohlédl západ Slunce. Na poetické vyjádření nebyl čas a tak se John Glenn omezil jen na výstižné: "překrásné". Při letu nad noční stranou planety přišlo na řadu pozorování hvězd, počasí a zemského povrchu. John Glenn tehdy pozemní kontrole popsal nápadně osvětlené město někde v Austrálii -- jak se později ukázalo, byl jím milionový Perth na západním pobřeží kontinentu. 
Nejednalo se však o žádnou náhodu. Téměř polovina "perthňanů" tehdy totiž vyšla do ulic, spontánně zapnula co největší množství světel a upozornila tak na sebe. Stejná "upoutávka" se plánuje i během letu raketoplánu Discovery. Australané byly požádáni, aby 31. října opět zapnuli všechny dostupná světla a zopakovali svůj netradiční projev účasti z doby před šestadvaceti lety. Jak se ale ukazuje, kosmický letoun se tentokráte bude pohybovat mnohem severněji než Friendship 7 -- šance, že by mohl John Glenn noční Perth zahlédnout tu však jsou. Doufejme, že se mu to podaří. 
 
Jiří Dušek
Podle materiálů na Internetu
 
 
  
Európa a Kallistó 
 
Během minulého týdne se na Internetu objevily nové portréty dvou Jupiterových měsíců: Európy a Kallistó. Pořídila je, jak jinak, americká sonda Galileo. Dnes jsme pro vás vybrali tři snímky (kliknutím je získáte ve větším rozlišení), ostatní najdete na domovské stránce Jupiterovy umělé družice
 
Tato mozaika ukazuje mnohonásobný kráterový val na druhém největším Jupiterově měsíci Kallistó. Pojmenována je Asgard a její celkový průměr se odhaduje na tisíc sedm set kilometrů. Vznikla po pádu planetky či jádra komety. Kolem kráteru se tehdy vytvořil několikanásobný, koncentrický systém valů. Podobné útvary jsou známy i na jiných tělese sluneční soustavy (např. Mare Orientale na Měsíci). Mozaika vznikla seskládáním portrétů s rozlišením devadesát metrů na pixel v září 1997, spolu se snímky s menším rozlišením (1,1 km/pixel) z listopadu 1996. Na vrcholu "ostřejšího" pásu, uprostřed světlé planiny, najdete asi padesátikilometrový kráter Doh.
 
Vyrážka či krátery? Tak lze charakterizovat snímek jiné části Kallistó. Ve výřezu vlevo nahoře si můžete všimnout, jak hustě je tato oblast pokryta menšími i většími krátery. Některé z nich přitom nemají kruhový tvar. Existují dvě teorie, jak takový typ terénu může vzniknout. Buď se jedná o dosud neznámé útvary, jež jsou výsledkem endogenních (povrchových či těsně podpovrchových) procesů, nebo to mohou být erodované tzv. sekundární krátery. Ty vznikají po dopadu velkého tělesa, kdy se na balistické dráhy dostane velké množství materiálu, jenž po pádu zpět na měsíc vytvoří i v poměrně velkých vzdálenostech spoustu menších kráterů. Teprve podrobné studium jednotlivých dolíků, jejich orientace, rozložení apod. umožní nalézt správné řešení. Sever je stejně jako u předcházejícího obrázku nahoře a záběr má velikost 70x50 kilometrů. Nejmenší detaily jsou velké alespoň sto metrů. Pořízen byl 17. září 1997 ze vzdálenosti 8800 kilometrů.
 
Zvláštní struktura na Europě. Zbrázděný, různě rozlámaný a zase scelený ledový povrch je skutečně bohatý na zajímavé detaily. Tento záběr se podařilo získat 31. května 1998 se vzdálenosti 23 tisíc kilometrů (rozlišení 235 metrů na pixel). Materiál, který tvoří zvláštní útvar ve středu snímku (tak trochu podobný baseballové rukavici), je zřejmě složen ze zmrzlé ledové kaše vytlačené nad okolní -- rozlámaný a pokleslý -- povrch. Ve hře je opět několik mechanismů vzniku: vytlačená ledová "láva", tekutá voda vyteklá z podpovrchového oceánu apod.
 
Jiří Dušek
Podle zpráv Jet Propulsion Laboratory