Pouhá tři čísla  
 
"Na čem stojí svět?" zeptal se ve staré Indii syn svého moudrého a vzdělaného otce. "Na slonovi," zněla odpověď. "A na čem stojí ten slon?" ptalo se dál dítě. Otec pravil: "Na dalším slonovi." "A ten stojí na čem?" nedalo se dítě odbýt. Otec se rozzlobil: "Také na slonovi. Až dolů jsou samí sloni." Čímž chci říci, že každá kultura má svou kosmologii, od přívětivých k aztécké, která denně hltala srdce živých lidí vyrvaná nožem ze sopečného skla, neb by se jinak zhroutil svět, a co ještě horšího, kněží by přišli o živnost. 
Vypadá to, že naše kosmologie stojí na třech číslech. První se jmenuje Hubbleova konstanta, H0. Říká, s jakou rychlostí se vesmír rozpíná. Druhé bylo nazváno Omega0. Sděluje, kolik je ve vesmíru hmoty. Číslo třetí se zove Lambda. Není nikterak jisté, že mu, kromě matematické představivosti, ve skutečnosti něco odpovídá. Lambda je vyjádřením možnosti, že vakuum, skutečné fyzikální prázdno, kde není vůbec nic, má svou energii. Pouhá tři čísla -- přitom společně vyjadřují velikost, stáří, prostorové uspořádání i rychlost, s jakou se vesmír rozpíná. 
Jste-li kosmologem, potřebujete bezmeznou představivost, matematického génia, přátele astronomy, kteří tráví svůj život nikoli tvorbou nekonečného množství teoretických vesmírů na drahých počítačích, ale pozorovací dřinou, stejně dobré přátele ze světa nejmenších událostí, neboli kvantové fyziky, a nadto smysl pro humor překonávající těžké chvíle, v nichž zjistíte, že váš model nefunguje. Neboť: má-li váš model platit, musí sedět. Což znamená, že H0 musí nějak odpovídat číslu Omega, obě musí odpovídat číslu Lambda (pokud za ním něco je) a nadto všechna tři musí odpovídat událostem z nejmenšího světa atomů, neboť z těchto nejmenších cihliček je největší svět. 
K číslům, o nichž vyprávím, se dospívá měřením. Nic jednoduchého. Hubbleova konstanta se měří několika způsoby. Výsledky byly rozmanité. Když se Hubbleova konstanta kupříkladu naměřila moc vysoká, byl vesmír mladší než jeho nejstarší hvězdy, což je nesmysl. Naštěstí se teď zdá, že se odborníci shodli a rozdíly ve výsledcích měření pochopili. S Omegou0 je snad ještě větší svízel. Jestliže je Omega0 menší než 1, bude se vesmír rozpínat stále, kdyby byla větší než 1, nakonec se smrskne, protože gravitace převáží nad rozpínáním, které měl vesmíru udělit Velký třesk. Jestliže se Omega0 rovná právě 1, je vesmír "plochý", svým způsobem stálý, matematicky krásný a jednoduchý, odpovídající velmi rozšířenému modelu. 
Což chce zjistit, kolik vlastně je ve vesmíru hmoty. Té, která svítí, je pro kosmology, co mají rádi nejrozšířenější model vzniku vesmíru, málo. Hmoty, které se říká temná, neboť nesvítí, je ve vesmíru neznámé množství, už proto, že se přesně neví, z čeho všeho by měla být, je pro oblíbený model také asi málo. Takže je buď v nepořádku model, nebo způsoby měření, nebo je ve vesmíru něco, co zatím nikdo pořádně měřit neumí... A Lambda, kterou si prapůvodně vymyslel, poté zavrhnul sám Einstein? Co když za Lambdou, kterou Einstein označil za největší omyl svého života, přece jen něco je? Vysvětlí možnost, že se rozpínání vesmíru -- možná -- nezpomaluje, ale naopak zrychluje? Sladí současné výsledky pozorování s milovaným modelem "plochého" vesmíru? 
 
František Koukolík
Časopis Týden 42/1998 (12. října 1998).