Na ostří nože! 
Gigantické oči lidstva 
O druhé novinářské slepici 
K minulé slepici... 
Pohled klíčovou dírkou 
  
Přílohy IAN: 
 
  
  
Soucasna podoba ISS, vlevo Zarja, vpravo Unity (foto NASA)Na ostří nože! 
  
Zdá se, že frustrace z věčného zdržování výstavby Mezinárodní kosmické stanice dosáhla nejvyšší možné míry. Vedoucí klíčového Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) Daniel Goldin totiž na sklonku minulého týdne prohlásil, že by měly Spojené státy začít připravovat zvláštní výpravu, která celý projekt konečně posune dál. 
Daniel Goldin se v minulých dnech sešel se zástupci amerického Senátu a poprvé nahlas coby zástupce oficiální kosmické agentury prohlásil, nezbytnost přehodnocení ruské role při výstavbě prestižní orbitální základny. Není divu. Poté, co se na oběžnou dráhu v prosinci 1998 dostala Unity a Zarja, byla jakákoli další výstavba zastavena: Ruská kosmická agentura totiž až do dnešní doby nedokázala přistavit další 190milionový servisní modul: ubytovnu, elektronický mozek a vestibulární aparát stanice. Nejdříve chyběly peníze, v polovině minulého roku pak došlo k dvěma nehodám nosné rakety Proton. Jejich vyšetřování mělo za následek další, prakticky dvanáct měsíců dlouhé, zpoždění... Nyní se Rusové zaklínají, že k očekávanému letu dojde v průběhu června, snad dvacátého, tedy o dva měsíce dříve než se původně soudilo. (Zajímavé je, že oficiálně se tato pozitivní změna zdůvodňuje, lepšími světelnými podmínkami při spojení modulu se stanicí. Na rozdíl od července a srpna totiž k manévru dojde za denního osvětlení.) 
Mezinárodní kosmickou stanici proto stále tvoří jenom dva moduly. Ruská Zarja za americké peníze a šesti spojovacími uzly vybavený americký Unity, který poslouží k připojení dalších částí základny. 
Proč je vlastně tento ryze ruský příspěvek tak klíčový? Nelze ho nahradit a Rusy obejít? "Pochopitelně, že lze, ale jen po technické stránce. Diplomatické problémy z toho vzniklé si totiž jen obtížně dovedeme domyslet. Vyšachování Rusů z projektu ISS by hodně zmrazilo vzájemné vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy, snad až na pokraj studené války. Ruští specialisté by byli houfně vrženi do náručí diktátorům třetího světa a studená válka by mohla dostat velmi horký spád... V praxi by to zcela určitě znamenalo nejspíš konec jakékoliv orbitální stanice na dlouhou dobu nebo stavbu ISS po delším odkladu znovu od začátku bez Rusů. Náklady na náhradu ruského podílu by spolykaly další miliardy dolarů. Rusové by nyní neměli peníze na provoz nového Miru, i kdyby využili právě servisního modulu, který už je vlastně hotový. Zkrátka, hněv a ukvapenost nejsou dobří pomocníci. Zatím bych takový krok považoval za nezodpovědný," odpověděl nám Marcel Grün, ředitel pražské hvězdárny a přední český popularizátor.  
D. Goldvin (foto archiv IAN)Bohužel, zdá se, že pohár trpělivosti definitivně přetekl. Poslední kapkou je nová mise k původně definitivně opuštěné stanici Mir. Prakticky celá výprava se sice zaplatí ze soukromých zdrojů, nicméně existují obavy, zda nezabere příliš sil a především času. "Jsme na bodě zlomu," řekl doslova minulou středu Dan Goldvin. "Rusové musí Američanům a všem mezinárodním partnerům ukázat, jak moc se ve výstavbě angažují." 
Nálada je taková, že pokud se servisní modul nedostane do vesmíru v průběhu srpna, nadejde čas pro "plán B": NASA urychleně dostaví a k zárodku stanice připojí "dočasný kontrolní modul", který dokáže zajistit kontrolu letu, neposkytne však prostor pro budoucí posádku. Bez něj hrozí, že se Zarja s Unity vymknou kontrole a časem zaniknou v zemské atmosféře.  
Odhaduje se, že americký modul přijde na dalších 168 milionů dolarů, neplánovaný let raketoplánu pak na 42 milionů. Na cestu se může vydat už v únorů příštího roku. Ruský servisní modul však i nadále zůstane pro budoucí stanici nesmírně důležitý. Bez něj zde totiž mohou astronauti pracovat pouze s připojeným raketoplánem. Hovoří se však o modifikaci některých jiných částí, které umožní existenci alespoň minimální posádky. 
Do problémů se dostává i kalendář letů samotných kosmických letounů. Letos je jistá pouze jediná výprava: Již za několik dní Endeavour pomocí mikrovlnného radaru osahá podstatnou část zemského povrchu. Všechny ostatní jsou vázány na stavbu Mezinárodní kosmické stanice. Proto existuje několik variant: V dubnu se k základně vydá Atlantis, jehož posádka sem dopraví další materiál a provede několik oprav. Ve stejné době se definitivně rozhodne o realizaci Dočasného kontrolního modulu. Pokud však Rusko dokáže servisní modul vyslat na sklonku léta, pak bude dubnová mise zrušena a Atlantis odletí někdy v září. V opačném případě se na přelomu roku dočkáme "Plánu B". 
Setrvalé problémy samozřejmě nahrávají oponentům současného vedení NASA. Mezinárodní stanice je prý skutečný propadákem. Její stavba má několikaleté zpoždění, pohltila několik desítek miliard dolarů nejen americké kosmické agentury a znemožnila tak mnoho jiných neméně zajímavých projektů. "Aniž bych bagatelizoval problémy, doufám, že to propadák zatím stále ještě není. Několikaleté zpoždění je samozřejmě velmi nepříjemné nejen růstem nákladů, ale především zastaráváním použité technologie a absencí očekávaného vědeckého pracoviště. Pokud ovšem dojde k podstatnějšímu překročení plánované životnosti základního ruského modulu FGB Zarja, mohly by to být opravdu "průhonice". Na druhé straně nutno uvážit, že byla zvolena mezinárodní dělba práce v dosud nikdy nevyzkoušeném měřítku a v tom zůstává ISS unikátní a nová, i když zastarává," pokračuje v hodnocení Marcel Grün. 
"Miliardy dolarů spolykané zbytečně navíc jsou opravdu stínem projektu, i když si myslím, že by stejně nebyly věnovány na kosmonautiku. Bylo by naivní si myslet, že by byly investovány do ušlechtilého průzkumu ultrafialového záření nebo prstenců Uranu... Jde totiž o víc než jen základní vědecký výzkum -- gigantický projekt představuje přínos pro celý letecko-kosmický průmyslový potenciál této planety." 
  
Konfrontace planu a skutecnosti na konci roku 2000
  
Problémy s Mezinárodní kosmickou stanicí jsou bezesporu v plenkách. Jde totiž o unikátní projekt. Vždyť se ho pod vedením Spojených států účastní hned 16 národů: Rusko, Kanada, Japonsko, Brazílie a jedenáct evropských zemí. K výstavbě je nezbytných více než čtyřicet startů raketoplánu a kolem desítky ruských nosičů. Výsledný komplex stlačí péro ohromné váhy na značku 480 tun a zabere plochu jako dvě fotbalová hřiště.  
Je také na sto procent jisté, že se i Mir dočká další návštěvy. Třetího února se k němu připojila servisní loď Progress-M1. Je plná materiálu nezbytného pro dvouměsíční pobyt trojice kosmonautů, kteří sem dorazí koncem března. Mimo jiné s sebou vzala dostatek vzduchu, který z osiřelého Miru od srpna minulého roku pozvolna unikal. Motory dopravní lodě současně zvýšily oběžnou dráhu stanice o čtyřicet až šedesát kilometrů, M. Grun, foto IANkterá se nyní pohybuje ve výšce kolem 370 kilometrů nad zemí. Pro pobyt již 28. ruské posádky, Sergeje Zaletina a Alexandra Kaleriho, je tedy všechno připraveno. (Jako třetí může být herec Vladimir Steklov.)  
Ruská kosmická agentura dokonce oznámila, že spolu se soukromou společností MirCorp hledá dvě stě až tři sta milionů dolarů nezbytných pro další provoz Miru. Může sloužit jako luxusní hotel, internetový server, pozorovací vyhlídka k dálkovému studiu Země, dílna k údržbě a opravě drahých satelitů... 
"Věc se mění úhlem pohledu. Rusové neopustili Mir dobrovolně," odpověděl Marcel Grün na otázku, zda nebylo opuštění ruské stanice předčasné. "Donutila je k tomu katastrofální ekonomická situace na straně jedné a silný nátlak Američanů na straně druhé. Proč? Oficiálně zdůrazňovaná motivace je vedena snahou Spojených států dotlačit Rusy k větší zainteresovanosti na projektu ISS. Ale je tu i skrytá, jen občas prosakující snaha, kterou bych s trochou nadsázky formuloval 'když já nemám žádnou kozu, ať ji nemá ani můj soused – a až oba nebudeme mít nic svého, založíme JZD'." 
 
Podle zpráv na Internetu
   
  
  
Kliknutim se podivate na cely obrazek, jpg, 90 kBGigantické oči lidstva 
  
Je až k nevíře, jakou rychlostí a hlavně do jakých rozměrů se dnes konstruují obří teleskopy. Ještě teď mám v živé paměti období mým prvních krůčků v astronomii před patnácti léty. Tehdy se hrdě prohlašovalo, že největším a nejlepším dalekohledem světa je známý Kavkazský šestimetr sestrojený v SSSR. Často se také poukazovalo na fakt, že větší dalekohledy snad ani postavit nejde, protože se optické plochy velkých zrcadel bortí vlastní vahou. 
Dneska na prahu třetího tisíciletí jsou problémy s konstrukcí obřích dalekohledů o poznání jiné. Za posledních patnáct let bylo postaveno nebo alespoň vymyšleno na rýsovacích prknech (tedy na hardiscích počítačů) více než tucet výkonnějších dalekohledů, o kterých se nám před patnácti lety mohlo jen zdát. 
To jak rozličně mohou vypadat obří oči a o jaký kus kupředu postoupila přístrojová technika za těch několik málo posledních let, se můžete přesvědčit na přiloženém obrázku "obřích očí". Jsou zde vyobrazeny v poměrných velikostech zrcadla největších dalekohledů severní polokoule (zrcadla znázorněna modrou barvou) a jižní polokoule (zrcadla vyobrazena barvou okrovou). Dalekohledy jež mohou pracovat pospolu jsou pak zvýrazněny kružnicí. K nejznámějším a také největších přístrojům planety patří rozhodně dvojče Keck I a II na Havajských ostrovech nebo VLT -- Very Large Telescope na Cerro Paranal. Zajímavým je rozhodně i HET -- Hobby Eberly Telescope obří segmentové zrcadlo nad kterým může být zavěšeno až několik detektorů, každý v závislosti na své poloze pozorující jinou část oblohy. Ve výstavbě je i další velké "dvojče" -- Large Binocular Telescope, jen o málo menší než slavné Keckovo dvojče. Za zmínku stojí i projekt Gemini, stavba dvou identických dalekohledů nové konstrukce, které budou moci ve dvojici pracovat i na vzdálenost několika tisíc kilometrů.  
Chcete-li se podívat na některé obry z menší vzdálenosti, může vám k tomu  dobře posloužit stránka www.seds.org, kde najdete spoustu zajímavých informací o těchto gigantických očích lidstva. 
 
  
  
Jak se jmenuje nejbližší, bez dalekohledu viditelná hvězda? 
(Pokud samozřejmě pomineme Slunce.)
Proxima Centauri
Toliman
Sírius
 
  
V4641 Sgr na zaberech z VLA (Robert Hjellming, National Radio Astronomy Observatory )O druhé novinářské slepici 
  
"Svět je nějaký divný," říká redakční kolega Rudolf Novák. Kde jsou ty časy, kdy se na veřejnost dostávaly jen suchopárné výsledky sceděné recenzními komisemi. Medializace vědy, nezbytné tiskové konference, prohlášení ozdobená bombastickými titulky, nafouknutá reklama, je běžnou součástí většiny moderních vědeckých ústavů. Alespoň těch zahraničních. Nepříjemnou daní za bezesporu užitečnou a zcela jistě i důležitou popularizaci je však dojem, že věda je "až příliš snadná". Ještě horší je, když se odborných poznatků chytnou lidé takříkajíc "neznalí". kteří řádky tiskové zprávy či věty vyřčené na konferenci důkladně semelou, upečou a podají jako nádhernou lahůdku. Lahůdku šťavnatou, avšak pro mírně informovaného čtenáře/posluchače notně zapáchající. 
V polovině ledna deník Blesk uveřejnil zprávu o černé díře, která se rychlostí světla řítí směrem k nám, aby nás v průběhu 1600 roků nemilosrdně pohltila. Skutečnost je však "poněkud" jiná. Ostatně posuďte sami. 
Náš příběh začal 15. září 1999, kdy si jeden australský amatér Ron Stubbings všiml, že hvězda V4641 Sgr (tedy 4641. známá proměnná v souhvězdí Střelce) nečekaně ale o to výrazněji zvětšila jasnost. Objev si naštěstí nenechal pro sebe, ale poslal ho prostřednictvím Internetu do celého světa. Jeden ze čtenářů, Japonec Taichi Kato, pak upozornil, že tato nestálá stálice je podle italsko-holandské observatoře BeppoSAX proměnným zdrojem rentgenového záření. 
  
Američtí vědci tvrdí, že konec světa přijde za 1600 let. 
Zemi pohltí černá díra? 
NEW YORK (SAD? alf) - Čtete rádi knihy o tom, jak bude lidstvo vypadat za 2000 let? Můžete s tím přestat. Američtí astronomové totiž zveřejnili šokující odhalení, které vypovídá o budoucnosti země. Za 1600 let naši planetu spolkne černá díra, jeden z nejtajemnějších objektů vesmíru. Země zmizí a neexistuje šance, jak tomuto konci světa zabránit. Meteority, které nás ohrožují z kosmu, lze rozbít raketami, černá díra ale klidně pohltí I slunce! 
Černé díry jsou neuvěřitelně těžkými pozůstatky po výbuchu supernovy. Jejich gravitace je tak obrovská, že ani částečky světla nemají šanci uniknout z jejich povrchu, a proto nejsou vůbec vidět. Víme o nich jenom díky tomu, že neustále pohlcují mezihvězdnou hmotu a při tomto procesu se uvolňuje silné záření. 
Podle součastných poznatků nakonec celý vesmír skončí v černých dírách, které se spojí v jednu jedinou, ta zase exploduje a vše bude pokračovat jako po Velkém třesku, kterým náš vesmír začal svoji existenci. Ale to bude až po nesčetně miliardách let. Pro zemi je tento strašný osud mnohem blíže. 
Nebezpečná černá díra, která hrozí Zemi, nese označení V4641 Sgr a je od nás v současnosti vzdálená 1600 světelných let. Jelikož se k nám pohybuje tařka rychlostí světla, dosáhne naší planety za 1600 let a pohltí ji. Černá díra V4641 Sgr je přitom z kosmického hlediska malým objektem... 
  
deník Blesk, 19. ledna 2000
  
Podivuhodné chování V4641 Sgr přispělo k tomu, aby se na něj vzápětí podíval satelit Rossi X-ray Timing Explorer, který každé dvě hodiny kontroluje celou dostupnou oblohu. Ukázalo se, že jde o skutečně zvláštní rentgenový vysílač: V průběhu několika hodin se výrazně zjasnil a zase pohasl. 
Za dalších 24 hodin k netradičnímu objektu mířily i citlivé a hlavně velmi dobré oči Velmi Velké Sítě radioteleskopů v Novém Mexiku. "Ihned bylo zřejmé, že se jedná o ... ... o veliký objekt," komentoval koncem ledna na zasedání Americké astronomické společnosti v Atlantě první výsledky Robert Hjellming. Na záběrech se totiž objevil objekt asi třikrát větší než vzdálenost Pluta od Slunce. "To, co jsme spatřili, byly rychle se rozpínající výtrysky látky." Záznamy z Very Large Array a řady dalších observatoří pak prozradily nejen to, že se hmota v těchto "fontánách" pohybuje úžasnou rychlostí odpovídající devíti desetinám rychlosti světla, ale že jde o zvláštní dvojhvězdu ve vzdálenosti asi 1600 světelných roků. 
Very Large Array v Novem Mexiku (foto NRAO)Je zřejmé, že v případě V4641 Sgr jde o společenství dvou objektů: černé díry s hmotností tří až deset Sluncí, která obíhá kolem společného těžiště s obyčejnou, byť značně vyvinutou stálicí spektrální třídy K. Nenasytná singularita však okrádá řídký obal své kolegyně. Plyn, který proudí do černé díry, nejdříve vytváří rozsáhlý až několik milionů stupňů horký akreční disk. Právě on má na svědomí pozorované změny rentgenového, rádiového i viditelného světla. (Hlavním zdrojem v optickém oboru však zůstává standardní hvězda.) V černé díře ovšem nekončí veškerý odsátý plyn. Některé nabité částice jsou magnetickým polem urychlovány až k rychlosti světla ve směru rotační osy disku, do dvou od sebe vybíhajících výtryscích, a současně se stávají silným zdrojem rádiového záření. Ve velké vzdálenosti se však ochladí a zmizí z dohledu našich detektorů. 
Systém V4641 Sgr je tak miniaturní obdobou ohromných kvasarů, které sledujeme v jádrech vzdálených galaxií. Tento typ objektů se nazývá mikrokvasary a v naší Galaxii známě nejméně tři takové případy. V4641 Sgr je však nejjasnější a také nejbližší. "Tyto objekty mohou mít vlastně stejnou fyziku, včetně magnetických polí, a přitom jsou daleko více po ruce než vzdálenější kvasary. Výhodou je také to, že se u nich značně urychlují všechny vývojové procesy, takže během několika let můžeme pozorovat to, co bychom u velmi hmotných děr ve velmi vzdálených kvasarech zjistili za dobu několika milionů let," objasnil nám jejich význam před časem Martin Rees. 
Takže co je pravdy na této novinářské slepici? Hvězdáři skutečně objevili zajímavý objekt, velmi blízký mikrokvasar, jehož součástí je dosud nejbližší známá černá díra. Studium tohoto systému nám leccos prozradí i o skutečných kvasarech. Rozhodně však žádným způsobem život na Zemi neovlivní, neletí k nám rychlosti světla a ke Slunci se nikdy příliš nepřiblíží. Konec světa, vesmírný armagedon, se nekoná. Alespoň ne díky V4641 Sagittarii. 
 
Podle Hubble Heritage
  
K minulé slepici... 
 
Mila redakce, mily Jirko, vazeni kolegove! 
Mam tuseni, ze znam stopu. Pak to ale nebyla novinarska slepice, ale docela sprosty zamer. Ale to je Nova. Puvodne nesmysl o dvou Sluncich otiskl Blesk jeste koncem r. 1999. Odkud to vzal, nemam tuseni. 21.1. mela Nova ve zpravach rezervovano misto pro zatmeni Mesice, ale protoze 
nebylo co odvysilat (bylo zatazeno), narychlo potrebovali neco místo toho. Prijeli s tematem ety Carinae a jejich pripraveny komentar byl novacky (nemyslim tim Rudolfa Novaka) upraveny, tzn. neco ve smyslu konce sveta. Od nas z hvezdarny odjeli (po dlouhem boji o slovicka) s realnymi informacemi, ale prisla snehova kalamita a pry to neodvysilali. 
Zda se tedy, ze to odvysilali o 14 dni pozdeji. Z nas to taky nikdo nevidel (zrejme se nase vyberova skupina na zpravy Novy nediva), ale podle vseho si to upravili a predevsim zmenili opet k obrazu svemu. Redaktor se jmenoval Pavel Tuna. 
Na konec aspon neco dobreho k tomu spatnemu: lidi se ptali, hvezdarny zapusobily jako seriozni informacni zdroje a IAN sestrelily dalsi slepici. 
  
Zdravi Pavel Suchan
  
 
  
Kliknutim ziskate plne rozliseni, jpg 500kB (NASA a The Hubble Heritage Team (AURA/STScI))Pohled klíčovou dírkou 
  
V posledním čísle IAN jsme se mimo jiné podívali na podivuhodnou stálici éta Carinae a jí obklopující mlhovinu přezdívanou Klíčová dírka. Shodou podivuhodných náhod je této části nebe zasvěcen i další záběr ze známého Hubblova odkazu, který prostřednictvím šesti filtrů pořídila známá širokoúhlá kamera WFPC 2.  
Mlhovina se jmenuje podle nápadně velkého kruhového útvaru, jenž v polovině minulého století Johnu Herschelovi připomínal klíčovou dírku. Objekt je od nás vzdálen asi 8000 světelných roků a je součástí rozsáhlého molekulového mračna kolem éta Carinae (za pravým horním okrajem). V  mlhovině se však ukrývá řada dalších výjimečných hvězd: každá má hmotnost až několik desítek Sluncí a úměrně tomu i značnou svítivost. Přiložený obrázek je kompozicí černobílého záběru ze Země a barevného z vesmíru. (Kliknutím získáte plné rozlišení.) 
Samotná "klíčová dírka" obsahuje jak proudy horkého zářícího plynu, tak i temná a chladná molekulární oblaka plynu a prachu. Vše v rychlém, chaotickém pohybu. Vynikající rozlišovací schopnosti Hubblova dalekohledu přitom umožnila pořídit alespoň hrubý prostorový model. Kromě toho se ukázalo, že řada menších temných skvrnek, tzv. globulí, právě kolabuje na nové hvězdy. V levé horní části záběru jsou patrné pilíře a "bubliny" jakoby míří směrem k masivní, za okrajem ukryté hvězdě HD 93162. Právě ona je osvětluje a díky pronikavému ultrafialovém záření a silného hvězdnému větru je i pomalu ohlodává. Časem se tak zcela vypaří. 
Mlhovina má průměr nejméně dvě stě světelných roků, samotná klíčová dírka jenom sedm. Záběr vznikl 18. dubna 1999 během necelých dvou hodin expozice. Moc hezký snímek, že? 
 
Podle zpráv na Internetu