J. Vondrak, foto J. LunerČas a souřadnice 
Rozhovor s ing. Janem Vondrákem, členem jednoho z řešitelských týmů sondy Hipparcos 
  
Na Astronomickém festivalu 1999 jste měl přednášku na téma "fundamentální astrometrie". Co to vlastně je? Fundamentální astrometrie? 
  
Fundamentální znamená, základní. Fundamentální astronomie se tedy věnuje hlavně referenčním systémům, vůči kterým se určují polohy a časové změny těchto poloh. V návaznosti na to se zabývá astrometrií globální, kdy se vytváří astrometrické katalogy.  
Rozlišujeme také referenční systém a referenční rámec. To je termín poměrně nový, protože čeština pro to neměla výraz (v angličtině to byl reference frame a reference system). Referenční systém je jakási ideální představa, jak by to mělo vypadat. Například se řekne: Základní rovina je rovina rovníku pro epochu 2000.0 a základní bod je jarní bod pro tuto epochu. A referenční rámec: To jsou už fyzické body ve vesmíru, vůči kterým můžeme měřit. 
Takže třeba realizace donedávna používaného referenčního systému byl katalog "FK5", či-li soustava hvězd s přijatými polohami, s přijatými paralaxami, s přijatými vlastními pohyby. 
  
Má takováto astrometrie vůbec nějaký význam pro obyčejného člověka? 
  
No, to spíš ne, chleba kvůli tomu nebude ani dražší ani levnější. To má význam pro další astronomické disciplíny, které z ní vycházejí. Třeba nebeská mechanika, která potřebuje pozorované polohy těles sluneční soustavy, aby mohla spočítat jejich dráhy. Dnes už i astrofyzika, u které se dodal třetí rozměr vesmíru, tedy vzdálenosti zlepšené Hipparcem. A pořád tady ještě jsou rezervy. 
  
Vy jste byl členem týmu, který pracoval na výsledcích sondy Hipparcos, můžete nám nějak stručně charakterizovat její přínos? Čím byla unikátní? 
  
Obecně tu byla řada astrofyzikálních aplikací, kterým já moc nerozumím. Šlo hlavně o zpřesnění vzdáleností ke hvězdám v naší Galaxii. Pro mě osobně to mělo obrovský význam, protože jsme zpracovávali optická pozorování orientace Země, která se provádí už od konce minulého století. Povedlo se tahle pozorování shromáždit, bylo to asi 4,5 milionů jednotlivých pozorování hvězd z 31 observatoří světa, a všechna přepočítat na katalog Hipparcos. Protože se každá observatoř vztahovala k nějakému jinému katalogu, nebyla měření vzájemně moc konzistentní. Nyní však máme v rukou jednotný, homogenní, nebeský referenční rámec.  
J. Vondrak pri prednasce na Astronomickem festivalu (foto J. Luner)Vůči němu se neustále mění orientace Země, kterou můžeme nyní monitorovat. Problém je v tom, že rotace Země není rovnoměrná, vliv pólů se nedá předpovídat. Jediné, co jakž takž zvládneme, je precese a nutace, protože ty jsou dané dominantně vnějšími silami hlavně od Měsíce a Slunce, částečně taky od planet. Nám se přitom povedlo udělat takové řešení od začátku století až do roku asi 1992, pokud máme dostatečný počet pozorování, pro určení těchto všech parametrů orientace Země. 
  
Vy už jste tu nakousl problém zpomalování rotace Země. Jedna věc je, že se to dá zjistit za uplynulých sto let, kdy existovaly hvězdárny, ale jak dokážete odhadnout, jaká byla rychlost rotace Země např. před jedním nebo pěti tisíci roky? 
  
Před 5000 roky, to už je trochu horší, ale dejme tomu, když jdeme do toho roku -700, tak existují záznamy hlavně zatmění Slunce a Měsíce, ze kterých se to dá určit. V tomto století, resp. od roku 1956 máme velice uniformní škálu času z atomových hodin. Předtím byl nejlepší realizací rovnoměrného času tzv. efemeridový čas, který je daný jako nezávislá proměnná v pohybových rovnicích těles sluneční soustavy. Tak to bylo definováno až do roku 1967, kdy  se přijaly atomové hodiny jako závazná časová škála. Ze zatmění se můžeme určit rozdíl mezi efemeridovým a rotačním čase. Protože polohy nebeských těles vůči soustavě spojené se Zemí, třeba s místním poledníkem, nám udávají rotační čas, lehce spočítáme, jak byla Země natočená. Z polohy Slunce a Měsíce stanovíme i efemeridový čas, který je určen oběhem Měsíce kolem Země a Země okolo Slunce. Porovnáním těchto dvou časů máme až do roku asi -700 (samozřejmě s menší přesností) údaje o rovnoměrnosti rotace Země.  
Existují i metody, které jdou ještě dál do minulosti, ale to už souvisí s biologií, se studiem nějakých fosilií. Existují totiž živočichové, kteří žijí na břehu moře a jejich růst záleží na kolísání hladin moří, tedy slapových jevech. Z toho se dá určit kolik bylo dní v měsíci a kolik dní v roce. Tímto způsobem lze jít ještě zpátky, do milionů let. Ale čím dál, tím méně přesnosti. 
  
Vraťme se ještě k sondě Hipparcos, pokud vím, byl to jen technologický experiment. Chystají se nějaké budoucí astrometrické projekty? 
  
No, nebyl to pouze technologický experiment, byl to dobře vypracovaný projekt, měl stanovené úlohy na dané úrovni techniky. Byl to nejlepší, čeho se dalo dosáhnout. To všechno i přesto, že na začátku byly hrozné problémy s družicí. Původně měla být geostacionární, pak se ale nepodařilo zapálit raketový motor, takže zůstala na velice eliptické dráze. Místo jedné přijímací stanice na Zemi, jak se původně čekalo, musely být čtyři a v době, kdy byla blízko Zemi, tak se nedalo vůbec přijímat. Nakonec byla celková životnost o něco delší, než se plánovalo a také i přesnost byla o něco lepší, na začátku se mluvilo o dvou milisekundách a nakonec to je asi 0,7.  
Samozřejmě se chystají i další projekty, hlavně z toho důvodu, že vlastní pohyby jsou ze sondy Hipparcos často velmi problematické, zejména u dvojhvězd nebo vícenásobných systémů. Během tří let se podařilo změřit jen nějakou okamžitou složku vlastního pohybu. Pokud však složka vykonává nějaký periodický pohyb, pak určíte tečnu k nějaké sinusovce a když ji budeme extrapolovat ať už dopředu nebo zpátky v čase, tak bude spočítaná poloha úplně špatná. K odhalení takové nepřesnosti potřebujete mnoho delších řad pozorování, což není u družicových projektů možné.  
Teď se to řeší tak, že se jednak kombinují se zemskými pozorováními, která jsou dostatečně časově odlehlá a potom se připravují další projekty po desíti, patnácti či dvaceti letech, aby se daly srovnat polohy z Hipparca s novými, které budou založeny na novější technice a budou daleko přesnější. 
  
Koho považujete za nejvýznamnějšího astronoma dvacátého století a jakého objevu si v tomto století nejvíce ceníte? 
  
To nevím, asi obecná teorie relativity, když jde o objev století a nějaké jméno: já nevím, nejsem astrofyzik. 
  
Děkuji za rozhovor. 
Na Astronomickém festivalu 1999 se ptal Jiří Dušek. 
 
Neupravený záznam originálního rozhovoru je ve formátu mp3 a má velikost 2,5 MB (10,5 minut)  
 
 
 
Zdroj Paramount Pic.ZULU, ZULU, ZULU II 
  
Možná není nutno se podivovat ani rozčilovat. Slovo ZULU, označující UTC, pochází z letecké frazeologie, kodifikované pro jednotnost a k zamezení možných nedorozumění Mezinárodní organizací pro civilní letectví ICAO a v prakticky stejné podobě používané i vojenskými letectvy.  
Karel Pospíšil
  
Proč Zulu? Povrch zeměkoule je rozdělen na 25 "celočíselných" časových zón. Tyto zóny mají své obecně známé občanské označení. Nejznámější z těchto zkratek je zřejmě GMT (Greenwich Mean Time), pro nás také CET, nebo v překladu SEČ. Kromě těchto "občanských" zkratek existuje také označení používané vojáky a letci. Ti označují časové zóny písmeny abecedy od A do Z (písmeno I není použito). V tomto systému má časové pásmo GMT přiděleno označení "Z". Ve vojenství a letectví se ovšem informace často předávají telefonem nebo vysílačkou a pro vyslovování zkratek a jednotlivých písmen se používají hláskovací tabulky. Proč ZULU? Mezinárodní (anglická) hláskovací tabulka má pro písmeno "Z" přiděleno slovo ZULU -- dotyčný důstojník tedy údajem "1330 ZULU" říká, že se jedná o údaj odpovídající časové zóně "Z", pro nevojáky a neletce tedy v GMT. Proč je pro "Z" právě ZULU, to opravdu nevím -- možná je jediným důvodem to, že si ho v praskajících sluchátkách a v rachotu střelby nespletete s jiným slovem, a nepopletete.  
A malé varování na závěr: až za několik let uvede televize napínavý evropský seriál z prostředí spojených sil NATO, je možné, že v českém -- "horkou jehlou" dělaném -- dabingu uslyšíme třeba: "Budeme tam v 15:20 listopad." Vysvětlím vám to předem: NOVEMBER je totiž hláskovací slovo pro písmeno N -- a to je vojenské označení jedné exotické časové zóny. V jednom místním jazyce se jí říká středoevropský čas.  Podle materiálů na greenwichmeantime.com/  
  
Martin Slunečko