Zatmění Měsíce 21. ledna 2000 
  
Hned první letošní úplněk, který nastane ráno 21. ledna bychom si rozhodně neměli nechat ujít. V první půli noci, kdy bude krásně kulatý Měsíc zářit vysoko na obloze, nebude ničím výjimečná, zato po půlnoci se začnou dít věci nadmíru podivné. Ve tři hodiny ráno totiž začne levý okraj měsíční tváře ukrajovat zemský stín - nastane úplné zatmění Měsíce.  
  
Vznik měsíčních zatmění 
Už řecký filozof Anaxagoras (500 - 428 př. n. l.) věděl, že zatmění Měsíce nastává tehdy, vstoupí-li náš soused do stínu Země. Za naší krásnou planetou osvětlenou Sluncem se táhne sbíhavý kuželový plný stín a rozbíhavý kuželový polostín. Proto zatmění nastávají v době úplňku, kdy je Měsíc naproti Slunci. Zároveň však nesmí být Měsíc příliš vzdálený od roviny zemské dráhy. Proto z 12 úplňků do roka, mohou nastat nanejvýš tři zatmění, někdy dvě nebo jedno, ale také nemusí nastat žádné. Dostane-li se Měsíc pouze do polostínu (polostínové zatmění), nevšimneme si prakticky ničeho. Jas úplňku totiž poklesne pouze o 0,7 magnitudy. Abychom spatřili stopy prvního našedivělého ztemnění levého okraje, musíme si počkat, až se jeho kotouč vnoří alespoň do 1/2 svého průměru. Jakmile se Měsíc dotkne plného stínu (začátek částečného zatmění) zdá se nám, že ukrajovaná část Luny je naprosto tmavá a neprůhledná. Po té, co se však Měsíc zcela vnoří do plného stínu (úplné zatmění), uvidíme ve většině případů cihlově až krvavě zabarvený kotouč i bez dalekohledu. Na Měsíci 

Na Měsíci 
Je 21. ledna 2000 zhruba půl třetí ráno pozemského času a většina lidí na noční straně Země sladce spí. Je však i mnoho těch, kteří na místech bez oblačnosti se zájmem sledují Měsíc v úplňku. My však Zemi opustíme a představíme si, že se nacházíme na povrchu našeho souseda uprostřed velkého kráteru Ptolemaeus. Nutno dodat, že jsem si vybrali opravdu skvělé místo k pozorování zatmění. kresba J. NasmythHlavní představitelé velkého nebeského divadla - Slunce se Zemí jsou totiž odtud vidět téměř v zenitu a kolem nás se rozprostírá jen šedá pláň, neboť valy kráteru jsou pro nás skryty za měsíčním horizontem. Od východu Slunce už uběhlo sedm pozemských dní a oslnivé Slunce už září velmi vysoko na temné měsíční obloze. Při pohledu očima bychom si možná ani nevšimli, že poblíž té žhnoucí a oslnivé koule se nachází ohromný temný disk naší Země. Všimnout bychom si toho měli až v okamžiku, kdy začne Měsíc vstupovat do zemského polostínu, tehdy se totiž začne obraz Slunce deformovat vlivem refrakce a extinkce vysoké atmosféry. Na okraji úplného stínu se nejprve obraz Slunce promění ve tvar připomínající trojúhelník. Jasnost tohoto zvláštního přízraku prudce stoupá s rostoucí výškou nad zemským povrchem. Stejně tak se mění i zabarvení od temně rudého k jasně žlutému na horním okraji. I v době, kdy se skutečné Slunce zcela schová za Zemí, uvidíme jeho obraz deformovaný refrakcí podobně jako gravitační čočkou. Slunce by se nám jevilo jako úžasný srpek světla 45 obloukových minut dlouhý a jen 15 obloukových sekund široký. S postupujícím zatměním se nám ještě na druhé straně objeví mnohem tenčí rudý druhý obraz Slunce! Oba srpky se potom spojí v prstenec světla obklopující celý disk Země o průměru dvou obloukových stupňů. Zatmění vrcholí, úchvatný prstenec je pouze 3 obloukové sekundy široký a je často přerušovaný oblačností, která je výše než 6 km nad povrchem.  
  
Kudy půjde terminátor? 
Nejkrásnějším doplňkem zatmělého Měsíce je bezesporu jeho kouzelné zabarvení. To však stejně jako jeho jas není vždy stejné. Stačí nahlédnout do starých kronik a dovíme se, že zatmění nebyla vždy barevná. Tak například o zatmění z 2. dubna 1056 se v Belgické kronice píše, že Měsíc byl téměř po dvě hodiny černý jako vyhaslý uhel. Z oblohy úplně zmizel Měsíc i při zatmění 15. června 1620 Johannu Keplerovi nebo 14. dubna 1642 polskému hvězdáři Heveliovi. Ztmavnutí zemského stínu zapříčiňují zvláště silné vulkanické erupce obohacující vrstvu stratosféry o aerosoly síry, které pohlcují sluneční světlo. Tak tomu bylo například při zatměních z let 1982, 1992 a 1993, které výrazně ztmavily silné erupce sopek El Chicon (1982) a Pinatubo (1991). Na základě mnohých pozorování bylo zjištěno, že tmavá zatmění nastávají i po silných meteorických rojích. Meteorický prach dokáže nejvíce atmosféru "zaneřádit" asi 30 dní po maximu roje, kdy padá z výšky 100 km až k zemskému povrchu. Za 60 dní se atmosféra opět vyčistí a dosáhne normálu.  
Proměnlivá je nejen tmavost ale i velikost zemského stínu. Zmíněné vulkanické erupce zmenšují průměr stínu až o 15 km. Ještě více ovlivňuje velikost stínu aktuální koncentrace ozónu. Podle modelů Ericha Karkoschky (Arizona´s Lunar and Planetary Laboratory) může zmenšená koncentrace ozónu zvětšit průměr stínu až o 90 km. Z tohoto hlediska asi bude zajímavé zatmění, které proběhne 9. listopadu 2003. Na něm by se podle Karkoschkova modelu měla projevit i ozónová díra, neboť právě při tomto zatmění bude terminátor (hranice stínu na Zemi) zahrnovat i oblast Antarktidy. Vzhled a zabarvení zatmělého Měsíce je do jisté míry ovlivněna i atmosférickými podmínkami v místech kudy bude během zatmění probíhat terminátor. V případě lednového zatmění bude probíhat terminátor Tichým Oceánem, vzhled Země pozorované z Měsíce při největší fázi zatmění si můžete prohlédnout na přiložené mapce.   
 Průběh zatmění
vstup Měsíce do polostínu 3h 04,3min SEČ
začátek částečného zatmění  4h 01,8min 
začátek úplného zatmění 5h 05,0min
střed zatmění 5h 43,5min
konec úplného zatmění 6h 22,0min
konec částečného zatmění 7h 25,2min
výstup Měsíce z polostínu 8h 22,6min
  

Zemská atmosféra při západu Slunce (pohled z raketoplánu)
  
Zatmělý Měsíc a hvězdy 
Protože jas zatmělého Měsíce neruší svým slabým svitem hvězdy, můžeme během úplného zatmění pozorovat množství zákrytů hvězd Měsícem. Předpověď zákrytů pro Valašské Meziříčí při zatmění naleznete zde. Při zatmění 21. ledna se nám naskytne opravdu krásná podívaná, protože zatmělý Měsíc se bude nacházet nedaleko otevřené hvězdokupy Jesličky - výborný námět k pěknému snímku!   
Pavel Gabzdyl