J. Zicha s kompozitnim zrcadlem v ruce (foto IAN)Obři nebo trpaslíci? 
Rozhovor ing. Josefem Zichou 
  
Velké observatoře, například na Havaji nebo v chilských Andách, nás zaplavují nádhernými záběry nejrůznějších vesmírných objektů. Poněkud stranou však zůstává skutečnost, že velké dalekohledy stojí také velké peníze. Chtěl jsem se zeptat, jestli pak díky velkým observatořím nechybí peníze na malé nebo střední dalekohledy? Ty totiž mohou být mnohem užitečnější, alespoň v dané oblasti, než velké přístroje, kde jsou velké čekací doby. (A nakonec člověk dostane tři pozorovací noci, z toho má jednou zataženo a zbudou dvě.) Která cesta je podle Vás lepší, efektivnější? Cesta malých specializovaných observatoří nebo několika velkých dalekohledů s fantastickým vybavením a skvělým dosahem? 
  
Myslím si, že se jako obvykle musí hledat rozumný kompromis. Problém byl ve značné míře již definován: Nové projekty jsou samozřejmě neobyčejně drahé, a proto se věnuje extrémní péče výběru pozorovacích míst a koneckonců i výběru pozorovacího programu. Pozorovací čas je pak obsazen zájemci třeba i na mnoho měsíců nebo delší období dopředu. Kdybychom to tedy přehnali, ad absurdum, pak by se při absolutní cílené podpoře velkých přístrojů astronomové již nedostali k povolání. 
Z toho tedy vyplývá užitečnost menších specializovaných observatoří, které mohou těm velkým například dodávat ideje jakým směrem se soustředit... Z druhé strany se domnívám, že dalekohled je do té doby živý, pokud produkuje data, která jsou po zpracování konkurenceschopná ve světovém měřítku. Ale to už není otázka dalekohledu, to je otázka lidí, kteří jsou kolem něj. 
  
Jaký je váš názor na ty úplně nejmenší dalekohledy, které jsou na lidových hvězdárnách anebo které vlastní zámožnější amatéři. Mohou dnes disponovat poměrně výbornou technikou, mají CCD kamery, když si k tomu koupí fotometrické filtry, tak mohou dělat solidní fotometrii. Před takovými deseti roky se říkalo, jak amatérská astronomie J. Zicha, P. Jakes (vpravo), foto J. Lunerskončila s příchodem nové techniky. Ale na druhou stranu teď se zase začíná hovořit o tom, že s příchodem nové techniky dostala amatérská astronomie novou dimenzi a její budoucnost je zajištěna. 
  
Tuto otázku nebo odpověď na ni rozdělím na dvě části, za prvé: nesmírně obdivuji konstruktérský a vůbec tvůrčí potenciál lidí, kteří dělají astronomii neprofesionálně, v podstatě pro své potěšení. Když člověk uváží, kolik času a prostředků jsou ochotní lidé věnovat svému mazlíčkovi, aby měl co nejlepší účinnost a já nevím, co všechno, tak je to obdivuhodné. Koneckonců i na tomto semináři bylo publikováno několik výsledků, které byly dosaženy malými přístroji. 
A teď k programům, tedy za druhé: existuje celá řada úloh, na které zejména s ohledem na drahý provoz velkých strojů není čas, a které právě tyto observatoře nebo tito zájemci mohou dělat: proměnné hvězdy, s potřebou každodenní prohlídky, řada projektů výukových a mnohé jiné... Tohle je zaměření, ke kterému se profesionální astronom nedostane. A tady vidím to správné místo zájemců o astronomii, i malých hvězdáren: mohou se na úkol soustředit, mohou ho dělat pravidelně a mohou ho dělat dlouho. 
  
Tady na Astronomickém festivalu proběhla diskuze na téma "Proměny života astronoma ve dvacátém století". Pokud si dobře pamatuji, tak jste na ni citoval pět základních změn v přístrojové technice. Mohl byste nám je ještě jednou zopakovat? 
  
Kupodivu jsem si to poznamenal, takže mi nedá moc práce to znova říct... Tak je to za prvé změna detekčních možností. V současné době pracují detektory s vysokou účinností, což vede ke zvýšení časové rozlišovací schopnosti. To znamená, že jsme schopni sledovat změny, které trvají krátkou dobu, že se ty změny nezamažou tím, že objekt pozorujeme příliš dlouho. Dále narůstá i prostorová rozlišovací schopnost a v kombinaci s vhodnou optikou je v mnoha případech lepší než rozlišovací schopnost fotografického materiálu, i když ta hranice není ještě vždy dosažena. 
J. Zicha, v odrazu autor rozhovoru, foto IANDruhý bod je filozofie v konstrukci astronomických přístrojů. Kdybych se zejména odvolal na dalekohledy nových technologií, nebo na přístroje, v jejichž konstrukcích se nových technologiích používá, tak varianty návrhů jsou v souvislosti s výpočetní technikou daleko bohatší. Dříve se dalekohled pojednával jako zařízení v podstatě statické, protože všechny pohyby byly relativně pomalé. V současnosti době se dělá třeba i modální analýza důležitých konstrukčních uzlů, aby byly respektovány dynamické vlastnosti, náchylnosti k vibracím, resonanční charakteristiky aj. Vlastnosti servopohonů pak musí uvedené parametry respektovat.  
Třetím bodem bylo obrovské rozšíření spektrálního rozsahu, zejména v souvislosti s výzkumem v kosmu. Těch asi osmdesát oktáv frekvencí v elektromagnetickém záření je téměř kompletně dosažitelných, což dává daleko přesnější představu o fyzikálních procesech, které probíhají v pozorovaných objektech a v jejich okolí. 
Čtvrtým bodem je to co, myslím bylo nesmírně potřeba -- zvýšená míra a dostupnost mezinárodní integrace a spolupráce. Jednak je to prostřednictvím výpočetní techniky, Internetu, emailu. Je ale také možné navazovat osobní kontakty s kolegy pracujícími na příbuzných problémech.  
Posledním bodem je věc, o které se poměrně málo hovoří a přemýšlí, ale je jednou z nevyužitých možností, jež skýtá základní výzkum. Jedná se o transfer technologií. Jsem přesvědčen, že základní výzkum by měl vždycky počítat s aspektem, co dobrého se dá vyvíjet a udělat u nás, aby to mělo mezinárodní kvalitu. V tomhle směru jsou nesmírně důležité právě mezinárodní instituce ESO, ESA a celá řada dalších, jako mají např. nukleární fyzici CERN nebo Ústav jaderných výzkumů. Interakce s odborníky v prostředí mezinárodních institucí mohou při dobré organizaci vést k transferu vyspělých technologií a k obohacení možností naší domácí produkce. 
  
My si tady na Astronomickém festivalu ohlížíme v čase nazpět a já bych se Vás chtěl zeptat, koho tedy považujete za nejvýznamnějšího astronoma v tomto století a jaký astronomický objev považujete za nejdůležitější ve 20. století? 
  
Nedomnívám se, že zrovna já bych měl povídat exaktně na tuto otázku, už také proto, že nejsem astronom. Já si myslím, že zejména v oblasti technické podpory astronomického výzkumu jde o výraznou týmovou práci. Takže asi bych nebyl schopen odpovědět na tuto otázku korektně. 
  
Děkuji za rozhovor. 
Na Astronomickém festivalu 1999 se ptal Jiří Dušek 
 
Neupravený záznam originálního rozhovoru je ve formátu mp3 a má velikost 2,3 MB (10 minut)