repro autorKnižní hlídka II 

Pozvánka k nečtení aneb kovce 
V dávném pravěku, když jsem ještě chodil na gymnázium, absolvovali jsme v Beskydech takzvané "branné cvičení". Protože počasí bylo skvělé a nuda veliká, chodili jsme po horách. Nevím už přesně jak, ale začaly mezi námi spory o to, co se pase na svahu vzdáleného kopce. Polovina spolužáků tvrdila, že ovce. Zbytek však trval na tom, že to jsou kozy. Nesmyslný spor se rozhořel do nebývalých rozměrů, obě strany se snažily stupňovat své argumenty. Jenže dalekohled neměl nikdo a tak jsme tehdy smířlivě vytvořili nový živočišný druh, KOVCE.  
To vše jsem si vybavil při pokusu o četbu knihy Geoffreye Cornelia, Průvodce noční oblohou, protože ji také nedokážu zařadit, je to patrně kniha o astronologii nebo astrolomii. Název naznačuje klasickou astronomickou knihu. Ale již členění obsahu je zvláštní: hlavní souhvězdí, menší souhvězdí, putující hvězdy (sem patří Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn a moderní planety). Se souhvězdími je čtenář seznámen běžným astronomickým způsobem, informace o "putujících hvězdách" jsou na astrologicko-historicko-bájeslovné platformě. 
Na zadní straně vazby je pár slov o autorovi, který je konzultantem v oboru astrologie, je bývalým prezidentem Londýnské astrologické lóže. V roce 1999 tuto knihu v překladu Veroniky Volhejnové vydalo v hezké grafické úpravě nakladatelství Knižní klub a Balios v Praze. 
Jestliže se chcete poučit, co to jsou hermetické hvězdy, pak si tuhle knihu rozhodně kupte! Jinak je to dokonalý psychologický tah nebo také kniha-gulášek, po jejímž přečtení odborník žasne a laikovi se patrně gulášek uhnízdí v hlavě. 
  

Tomáš Gráf
  
 
 
L. Kohoutek (foto IAN)Mezi hvězdami 
Rozhovor s Lubošem Kohoutkem 
  
Vašim úkolem na Astronomickém festivalu bylo představit či zhodnotit mezihvězdnou hmotu, tedy jak se změnil tento obor astronomie v uplynulém století. Co se vlastně pod takovým pojmem mezihvězdná hmota vůbec skrývá, co si máme představit? 
  
Mezihvězdná hmota je, jak už ten název říká, hmota mezi hvězdami. Je to plyn a prach, který je ozářen hvězdami, vznikají reflekční mlhoviny. Jsou-li tyto hvězdy teplejší, je plyn ionizován a vznikají difúzní mlhoviny. Pozorujeme mlhoviny také u  Wolf-Rayeitových hvězd, u nov, supernov, pozorujeme planetární mlhoviny... To jsou všechno galaktické mlhoviny, svítící mračna. Kromě toho pozorujeme samozřejmě  i temná mračna a víme, že existuje mezihvězdná hmota, kterou nevidíme, která se projevuje absorpcí. 
  
Čím je studium mezihvězdné hmoty zajímavé?  Co nám přináší nového, proč vlastně se o ni astronomové zajímají? 
  
Studium meziplanetární hmoty v podstatě dokončuje studium hvězd. Je to studium koloběhu vývoje neživé hmoty. Astronomie, myslím, přispěla podstatně, a to zejména v tomto století. Podobně jako existuje vývoj živé hmoty, mám na mysli vývojovou teorii, jejíž základem byli práce od Darwina v minulém století, existuje i vývoj hmoty neživé, vznik a vývoj hvězd. A k takovým představám vede studium  mezihvězdné hmoty. 
  
Foto P. BartosJá vím, že vy se zabýváte planetárními mlhovinami, především. Kromě toho jen tak objevujete komety a novy. Vaším nejslavnějším objevem je právě ona známá Kohoutkova kometa. Jak jste ji vlastně objevil? 
  
Vy myslíte kometu 1973f. Tak tu jsem našel na deskách, které byly pořízeny schmidtovou fotografickou komorou v Belgedorfu v březnu v roce 1973. Bylo to na jedné straně náhodou, na druhé straně jako výsledek hledání jiné komety. A to komety Biela, která nebyla pozorovaná od roku 1852. Zbytek této komety jsem nenašel, zato ale asi celkem 50 planetek, z nichž jsem některé chtěl pozorovat v měsíci lednu až dubnu 1973. Proto jsem exponoval desku dvakrát... Kometa 1973f se na ní jevila jako dvojitá  mlhovinka asi šestnácté hvězdné velikosti. Jsem především rád, že jsem ji nepřehlédl nebo nepokládal za dvojitou galaxii. 
  
Vy jste tedy objevil i nějaké planetky? Mohu se zeptat jaké? 
  
Planetky jsem na deskách pořízených schmidtovou komorou taky objevil, asi tak 60 v počtu. Takže tam najdete jména jako například Hus, Komenský , Masaryk, Palach, Smetana, Dvořák, to kvůli bratrovi, který je muzikant, Janáček, Čapek, Neruda, ale také Luboš Perek,  Hauk, Hafner a Grygar. 
  
My se tady na Astronomickém festivalu ohlížíme za uplynulým stoletím nazpět... Jaký objev vy osobně považujete za  nejdůležitější v tomto století a koho byste označil za největšího astronoma 20. století? 
  
Za nejvýznačnější objev... To je nesnadné říci... Ale myslím, že velmi přispěl ke všem objevům HST Hubble Space Telescope. Jeho snímky jsou velmi ostré, kvalitní, s velkou rozlišovací schopností a zahrnují prakticky všechny obory astronomie, galaktický výzkum, extragalaktické objekty, sluneční soustavu. Co se týče nejvýznačnějšího astronoma 20. století je to ještě těžší otázka. Napadají mne jména jako Oort, Hubble, Bade, Zwicky nebo Šklovskij a jistě  mnohá další, ale  který z nich je nejvýznačnější, to bych nemohl zatím posoudit. To bude možné ještě o něco později. 
  
Děkuji za rozhovor. 
Na Astronomickém festivalu se ptal Jiří Dušek. 
  
Neupravený záznam originálního rozhovoru je ve formátu mp3 a má velikost 1,4 MB (6 minut)