Jessenius v akci 
Jehla v kupce sena 
Změny na Měsíci: Falešný poplach 
Hubble pod vánočním stromkem 
Výprava k Hubblu v obrazech 
  
Přílohy IAN: 
Expedice Úpice '00 
Prohlídka Měsíce 
Amatérská prohlídka oblohy 
Slunce 99 
Rozcestník IAN 
Diskuze čtenářů

 
  
Kliknutim se podivate na obrazek v plnem rozliseni, jpg 370 kBJessenius v akci 
  
Možná nejsem jediný, kdo si nedovede představit, že by měl rozpárat někomu břicho, něco v něm upravit, zašít jej a udělat to celé tak, aby páraná oběť přežila. V tomto směru cítím bezbřehou úctu a obdiv ke všem lékařům, že krom nesmírných vědomostí mají v sobě také vypínač k záklopce, které já říkám odpor nebo vrozený strach z nevratné změny. Proto jsem si dovolil pojmenovat dnešní příspěvek do Novin po slavném průkopníkovi této životodárné vědy. Kosmickým Jesseniem se tentokráte stala sonda Chandra, jež úspěšně operuje na oběžné dráze zajímavé vesmírné objekty. 
O zbytku po supernově, jež se nachází v souhvězdí Kasiopeji a nese označení Cas A jsme psali jako o vůbec prvním pozorování této rentgenové laboratoře. Tenkrát jsme se věnovali hlavně slabé tečce nacházející se přibližně v centru mlhoviny, dnes se zaměříme na mlhovinu, jako celek. Podíváte-li se na přiložený obrázek pozorným okem, určitě si všimnete četných jasných filamentů, které dodávají celému objektu zajímavý vzhled. Bublina pokrytá vráskami, v jejímž centru sedí pravděpodobně degenerovaná neutronová hvězda. Vrásky, možná zbytečně poeticky pojmenované filamenty se staly terčem týmu astronomů, kteří se zabývají studiem supernov a jejich ostatky. 
Jak tvrdí dr. Hughes, jeden z autorů článku uveřejněného v Astrophysical Journal Letters z ledna tohoto roku, hned první pohled na mlhovinu v podání Chandry jej velmi příjemně překvapil. Tolik detailů, jako je patrných na snímku z velmi velkým rozlišením Chandry si dříve ani neuměl představit. Přibližně šest měsíců trvala jemu a jeho týmu příprava zmíněného článku, ve kterém se rozepisují o tom, jaké asi panovaly podmínky uvnitř progenitora supernovy a v jakých vrstvách pod povrchem se nacházely prvky, jež nyní pozorujeme v rozpínající se obálce. Závěry, které lze učinit z pozorování rentgenových, optických, radiových a spektroskopických jsou nadmíru zajímavé. Mírně rozmazané, do modra zabarvené okrajové části mlhoviny jsou oblasti bohaté na železo. Neostrost, kterou pozorujeme je zřejmě dána dodatečným rozpínáním jednotlivých filamentů, jež je asi způsobeno radioaktivním rozpadem niklu, zodpovědného za přísun energie potřebné k dalšímu rozpínání. Železo a některé další prvky jsou podle citované práce produktem reakcí, jež se odehrávaly poblíž jádra v okamžiku výbuchu a po něm. Ostřejší, žluto-bílé útržky látky obsahují křemík a další prvky, utvořené v částech od jádra vzdálenějších, v místech s menší teplotou. Rozložení prvků v mlhovině tedy vypovídá něco o tom, jak vypadala explodující hvězda těsně před výbuchem a co se dělo s látkou po něm. Na získaných datech mohou nyní vědci studovat modely exploze, nejrůznější zajímavé efekty a své představy o tom, jak to vypadá v supernově samé i jejím těsném okolí v různých časech kolem exploze.  
 

Podle Chandra News a ApJL
 
 
Která otevřená hvězdokupa je k nám nejblíže? 
Otevřené hvězdokupy jsou skupiny desítek až stovek hvězd,  
které vznikly společně a díky gravitační interakci  
zůstávají po desítky milionů let pohromadě.
Skupina Velké medvědice
Plejády
Hyády
 
  
zdroj NASA/JPL/Malin Space Science SystemsJehla v kupce sena 
  
Hledat jehlu v kupce sena, není vůbec snadné. Mnohem horší, ba přímo beznadějné, je ale hledat v kupce sena jehlu, která není vůbec vidět. Bohužel, do podobné situace se dostal i tým pátrající po stopách zkrachovalé mise Mars Polar Lander. Elektronické oči jediné umělé družice červené planety, Mars Global Surveyoru, jsou sice hodně dobré, drobnou sondu, či její trosky však pravděpodobně nezahlédnou. 
Výprava Mars Polar Landeru skončila nečekaně, krátce před vstupem do řídké marťanské atmosféry, v pátek třetího prosince loňského roku. Řídící středisko se od té doby bezvýsledně zkouší se sondou spojit. Selhalo jak přímé vysílání ze Země, tak i z paluby satelitu Mars Global Surveyor. Zoufalé pokusy sice budou pokračovat až do poloviny ledna, nicméně už dnes pracuje vyšetřovací komise, která má určit možné příčiny ztráty laboratoře a dvojice penetrátorů Admudsen a Scott. Klíčem se přitom mohou stát záběry z umělé družice, na nichž se ukáže sonda, její padák či odhozený aerodynamický kryt. Skutečně? 
Analýzy naneštěstí ukázaly, že i v ideálním případě bude na nejostřejších záběrech místa přistání Mars Polar Lander vypadat jako hrstka nijak výjimečných šedých čtverečků. Od poloviny prosince Mars Global Surveyor dvakrát denně přelétává nad oblastí, kde se nachází trosky sondy. Jeho kamera s největším rozlišením však s objektivem o průměru 35 centimetrů odhalí z výšky čtyři sta kilometrů objekty velké pouze 1,4 metru. Tedy zhruba stejné jako je největší rozměr Landeru. 
Její schopnosti ostatně názorně demonstrují přiložené snímky. Na prvním je podoba sondy při rozlišení 0,01 metru na pixel, pak se zhoršuje až na 1,5 metru na pixel. V takovém, reálném případě pak záběry místa přistání připomínají spíše charakteristické zrnění černobílé televize. I když tedy na zpracování použijeme všechny dostupné statistické metody, nikdy si nebudeme jistí, že právě tyto "dva pixely" představují sondu.  
Poněkud větší šance jsou ale v případě dalších částí Landeru, na základě jejichž existence lze usoudit, zda přistání dopadlo dobře či nikoli. Jedná se o padák, jenž brzdil sondu v první fázi, a aerodynamický štít, který ji chránil při vstupu do atmosféry. Mají ležet do vzdálenosti jednoho kilometr a k jejich identifikaci snad poslouží výrazně bílá barva na pozadí červeně zabarveného povrchu. Padák, pokud leží zcela otevřený, má v průměru asi šest metrů, na záběrech Mars Global Surveyoru tak zabere čtyři pixely. Kromě toho se vyšetřovací tým pokusí odhalit stopy po přistávacích tryskách, v podobě tmavého prstence s jasným pixelem uprostřed (část sondy), a samozřejmě i malý impaktní kráter. Výsledky vyšetřování budou zveřejněny začátkem března. 
 
Podle materiálů NASA
 
 
 
  
Autor Paul Spudis, NASA, ClementineZměny na Měsíci: Falešný poplach 
  
Koncem října jsme všechny pozorovatele našeho vesmírného souseda potěšili zprávou, že se konečně podařilo objevit dlouho očekávaný důkaz o existenci tzv. měsíčních přechodných jevů. Dnes je bohužel zklameme. Jednalo se totiž o falešný poplach. 
Měsíční přechodné jevy (LTP -- lunar transient phenomena), mezi které patří různé záblesky, zabarvení či zamlžení měsíčního povrchu, byly mnohými odborníky přisuzovány spíše "zamlžením" zraku jejich pozorovatelů, než skutečným událostem na povrchu Měsíce. Dosud totiž byly pozorovány pouze vizuálně, takže jejich objektivnost byla velmi sporná. Výjimku tvoří pouze spektrogram přechodného jevu v kráteru Alphonsus zaznamenaný N. A. Kozyrevem. V polovině října loňského roku se však objevil další dlouho očekávaný důkaz: Skupina vedená Bonniem Burattim (Jet Propulsion Laboratory) totiž prohledala snímky pořízené "před" a "po" údajně pozorovaném přechodném jevu v oblasti kráteru Aristarchus z 23. dubna 1994.  
Tato záhadná oblast je přikrytá relativně mladým vulkanickým příkrovem a je místem, kde bylo v minulosti pozorováno nejvíce podobných jevů. Dvě jasné skvrny u západního valu se přitom na snímku z 27. dubna jevily zřetelně červenější, než na záběru ze 3. března, tedy ještě před pozorováním LTP. Přiložený pestrobarevný záběr okolí Aristarcha vznikl kompozicí záběru v modré, červené a infračervené oblasti spektra. Názorně tak ukazuje jasové poměry jednotlivých částí měsíčního povrchu. 
Bohužel, ostré záběry pořízené Clementine neprošly novým zpracováním. Po pečlivé korekci osvětlení a řady dalších efektů totiž barevné změny zmizely. Měsíční přechodné jevy se tak vrátili do říše astronomických bájí a mýtů. Možná mají reálný podklad, možná ne. Kdo ví? 
 
Podle zpráv všude možně.
 
 
 
  
Foto NASAHubble pod vánočním stromkem 
  
Raketoplán Discovery se sedmi astronauty na palubě úspěšně přistál v noci z pondělí 27. na úterý 28. prosince. Skončila tak netrpělivě očekávaná oprava Hubblova kosmického dalekohledu a americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku se v klidu připravil na oblíbený Y2k. Vesmírná observatoř, nejdražší astronomické zařízení všech dob, současně vykročila do příštího tisíciletí. 
Během devíti dní letoun 119krát oblétl naši planetu a procestoval tak více než pět milionů kilometrů. Astronauti dálkovým manipulátorem Hubbla nejen úspěšně zachytili, ale také ho umístili do nákladového prostoru. Vždy ve dvojici pak během tří výstupů dohromady strávili 24 a půl hodiny ve volném kosmickém prostoru. Nejdříve ze všeho vyměnili klíčové nefunkční gyroskopy, poté se dostalo i na nová zařízení, například lepší počítač. Na svoji samostatnou cestu se teleskop opět vydal v noci z 25. na 26. prosince. 
Hvězdáři se tak dočkali velmi milého dárku a NASA si současně zvýšila svoji poněkud pošramocenou pověst. Pomineme-li totiž problémy u sousední planety, nevyznamenaly se letos ani americké raketoplány. Pro zdržení ve výstavbě Mezinárodní vesmírné stanice a sérii technických závad se vloni do vesmíru vydaly jenom třikrát. V květnu posádka Discovery dovezla první zásoby na novou orbitální stanici. V červenci, s první velitelkou v čele, pak Columbia vynesla na oběžnou dráhu unikátní rentgenovou observatoř Chandra za jeden a půl miliardy dolarů.  
Nový detektor pracuje bezvadně, nicméně měl na mále. Start kosmického letounu byl kvůli zkratu málem zrušen a předčasně ukončen nouzovým přistáním na záložním letišti v Africe. Závada si vyžádala rozsáhlou inspekci všech raketoplánů. Jejím výsledkem bylo, že původně říjnový start Discovery k Hubblovu dalekohledu byl neustále odkládán, až se nakonec uskutečnil v poslední možný den roku 1999, tedy 19. prosince. 
Letos se zřejmě dočkáme dvojnásobného počtu letů. První z nich, koncem ledna, bude zasvěcen radarovému mapování Země, všechny ostatní pak Mezinárodní vesmírné stanici ISS. Nejdříve ze všeho se ale musí k dvěma již vypuštěným částím Zarja a Unity připojit ruský servisní modul Zvezda, který poskytne hlavní ubytovací prostory pro první posádku. Momentálně se však čeká na výsledky vyšetřování selhání nosné rakety Proton z podzimu loňského roku.  
Po úspěšném připojení se do vesmíru na palubě Sojuzu vydá první posádka, dva Rusové (Jurij Gidzenko a Sergej Krikalev) vedení Američanem Billem Shepherdem. Pět letošních amerických výprav pak ke stanici dopraví mimo jiné i laboratorní modul Destiny pro vědecké experimenty. 
A jak raketoplány přežily Y2k? Samozřejmě, že zcela bez problémů. Jedinou závadou byla mírně poškozená keramická ochrana Discovery při letu atmosférou. Bude přilepena nová. 
 
Podle materiálů NASA
  
Výprava k Hubblu v obrazech:  
(QuickTime, NASA TV)
260 kB Zástupce NASA Dave King oznamuje, že první start Discovery, v pátek 17. prosince, znemožnilo špatné počasí, déšť a nízká oblačnost. Již deváté zdržení přišlo NASA na palivu a přesčasech na 750 tisíc dolarů. 
350 kB Sedmičlenná posádka letu STS-103 (Michael Foale, Claude Nicollier, Scott Kelly, Curt Brown, Jean-Francois Clervoy, John Grunsfeld, Steve Smith) odchází v neděli 19. prosince odpoledne na odpalovací rampu 39B. 
610 kB V noci z neděle devatenáctého na pondělí dvacátého prosince, v 1:50 středoevropského času, se zapálily motory Discovery a začala tak třetí servisní výprava k Hubblovu dalekohledu. Pokud by to nevyšlo ani tentokrát, další pokus by začal až v příštím roce. 
220 kB Asi dvě minuty poté se oddělila dvojice pomocných raket na tuhé palivo. Discovery se nacházel ve výšce asi šedesát kilometrů a motory dopadly ve vzdálenosti asi sto kilometrů od kosmodromu.
460 kB Astronaut Michael Foale, mimochodem britského původu, vytahuje při druhém výstupu do volného prostoru z útrob Hubblova dalekohledu starý centrální počítač 386, který nahradil výkonnější 486.
570 kB Během třetí vycházky astronauti mimo jiné vyměnili palubní magnetofon. Jeden kosmoplavec se v té době pohyboval v nákladovém prostoru letounu, druhý na konci dálkového manipulátoru. V pozadí ubíhá Země.
750 kB Po třech servisních zásazích byla observatoř znovu vypuštěna v noci z 25. na 26. prosince. Záběry ukazují uvolnění dálkového manipulátoru a pomalé vzdalování dalekohledu za tři miliardy dolarů.
360 kB V noci z pondělí 27. na úterý 28. prosince přistál Discovery na floridském Kennedyho kosmickém středisku. Šlo v pořadí o třinácté noční dosednutí na ranvej osvětlenou xenonovými lampami.
 
Zdroj NASA, Astronomy Now