Nový Globus a Páni světa  
(Pohádka pro Steve Proška) 
  
Tak jsme se ženou Ivanou navštívili v pondělí nový hypermarket Globus na konečné metra ve Zličíně. Když už jsem vychválil sousední Tesco, nebylo by korektní smlčet další přírůstek stodůlecké nákupní zóny.  
No, je to zase jenom nový velkokrám. Oproti Tescu je zde navíc milý bufet a spousta malých krámků. Je poněkud neobvyklé courat se po parfumerii s obrovitým nákupním vozíkem, ale člověk si zvykne. Když se vnoříte na samotnou prodejní plochu, uvítá vás milá hosteska a hned vám nabídne bestiální slevu dne, v pondělí to bylo šest dvoulitrových flašek hnědé sladké bublinkové limonády v ceně čtyř flaší téže.  
V Globusu jsem byl hlavně coby řidič rodinného wagenu, ale projel jsem s vozíkem i hlavní trasy nákupového bludiště. Ceny na úrovni hypermarketu, široký výběr některých komodit (koukal jsem se po čaji). Terén rekognoskovala hlavně žena. Ta pravila, že v textilu má tenhle obchoďák stejný sortiment, jako Vietnamci na tržišti, ale dražší. Ocenila, že by si tu mohla koupit i noční košili, na kterou jinde nenatrefila.  
Zápory: Uspořádání zboží mělo možná jinou strukturu, než jak jsme zvyklí, připadalo nám poněkud chaotické. Nízký strop (možná pět metrů, zcela jistě však nízký vypadal) na mne působil tísnivě, ale někomu tohle lépe vyhovuje. Nevím, jak to dělali se světlem, ale Ivana i já jsme zpočátku začali najednou blbě (blběji než normálně) vidět. Snad proto, že zářivky jsou taženy šikmo přes směr chůze i pohledu a v každé řadě svítí jiná fáze? (Hypotéza.) Pak jsme si zvykli, ale oči mne pálily ještě večer.  
Hned u Nápojového centra (Dobrá voda za 8,50) mají také knihy, ale zde je jedno velké plus: Ne zlevněné! Normální cena jako v knihkupectví. (Někdy vám vysvětlím svůj amatérsky knihkupecký pohled na to, jak zlevňování knihy zdražuje). Dokonce se tu pyšní oběma letošními svazky Neviditelného psa i novým Astonovým románem Tma. Mezi knihami jsem čekal, až Ivana obkrouží celý areál. Taky tu měli knížku o kruzích v obilí, tak jsem na to přišel, co je způsobuje. Někdy vám o tom napíšu.  
Proč ne hned? Tak tedy: Je to přece evidentní. První kruhy v obilí (a vysoké trávě) vznikly v Austrálii v roce 1966. V Anglii se začaly objevovat v roce 1972 a celá léta to pak bylo hlavně tam. Později v Německu i jiných zemích, po roce 1994 i v Česku. Stále se zvyšoval jejich počet i jejich propracování. Už nešlo jen o kruhy a soukruží, ale i jiné obrazce, dokonce složité fraktálové struktury. V roce 1989 jich už byly stovky ročně. V roce 1990 nastal řádový skok na tisíce. Ještě vám to nedošlo?  
Letecké fotografie ukazují preciznost, přesnost a složitost obrazců. Nade vší pochybnost jde o umělé výtvory a nade vší pochybnost je nevyrobili návštěvníci z kosmu. Na Měsíci přistáli pozemšťané pomocí raketové techniky. Nepřiletěli tam balónem, ani kluzákem či Concordem. Vydali se tam se svou špičkovou technikou a po celou dobu programu Apollo ji zásadně neměnili. Dovedete si představit, že by k nám přiletěli jinoplanetníci se svou skvělou technikou a až tady by ji ještě zlepšovali?  
Takže obrazce v obilí mají na svědomí lidé, a jistě je všechny neudělali pilní britští důchodci. Až sem to bylo čiré konstatování, dál už jsou jen spekulace:  
Rok 1972 svědčí o tom, že je využíváno kosmické techniky, obrazce jsou kresleny z oběžné dráhy. Nejde o geostacionární družice, pro které by v našich zeměpisných šířkách byla kreslicí plocha příliš šikmá, ale o družice s výrazně eliptickou drahou, perigeum asi 500 km, apogeum až 40.000 km, sklon k rovníku 30 až 65 stupňů, možná je i polární dráha. Také by mohly být na kruhových extrémě vysokých drahách s poloměrem až 100.000 km, ale to by zase neměly jejich hledáčky ráže Hubblova teleskopu takové rozlišení a družice by se zbytečně dlouho flákaly nad jižní polokoulí.  
V roce 1966 se v australské Woomeře přípravoval samostatný britský kosmický program, nakonec odsud odstartovaly jen dvě družice. (V listopadu 1967 WRESAT1 na upravené americké raketě Redstone a v říjnu 1971 X3 Prospero s vlastním britským nosičem Black Arrow.) Tehdy ještě nešlo o kresbu z vesmíru, jen o přípravné pokusy WRE (Weapon Research Establishment, Zbrojního výzkumného ústavu), který polygon spravuje. Pak byl pro finanční náročnost samostatný britský kosmický projekt zrušen a časem nahrazen společným evropským programem. Zatím utekli Bondovi zbrojíři do Ameriky.  
Tak teď víme odkud se kreslí a kdo kreslí.  
Čím kreslí? Řekl bych, že úzce směrovaným mikrovlnným signálem. Možná to není tak jednoduché, snad vstupují do hry i rezonance s povrchem Země nebo i s podpovrchovými vrstvami. Nejspíš to bude nějaký druh maseru.  
Proč kreslí? Odpověď je částečně dána předchozím odstavcem. Jde o produkt z vývoje "hvězdných válek". Předpokládám, že k válečnému nasazení se toto zařízení absolutně nehodí. Myslím si, že ono záření, ať už je jeho povaha jakákoli, nikomu příliš neublíží, pokud je aplikováno krátkodobě. Měla to být zbraň, ale při zkouškách se zjistilo, že nanejvýš položí vysokou trávu či obilí. Nudící se operátoři si zvyšovali svou kvalifikaci i touto neškodnou zábavou. Nekreslí ručně, pochopitelně, ale mají na to stále lepší kreslící programy. Po skončení studené války v roce 1990, neměli pro svou hračku ani jiné použití!  
Bylo by možné jiné použití? Jistě. Jako přesného zaměřovače k dalším energetickým zbraním, které snad ještě nejsou vyvinuty. Možná by dlouhodobé působení onoho záření dokázalo zlikvidovat nepohodlného jedince uprostřed davu. Ležíte si na pláži, smažíte se na sluníčku a smažíte se možná ještě na něčem jiném. Přivolaný lékař pak už jenom konstatuje infarkt z přehřátí.  
Co tam ta ženská tak dlouho dělala? Snad tři hodiny! Po úspěšném nákupu jsme se naobědvali, já si teda dal místní sekanou s knedlíkem a zelím za 33,- Kč, žena vepřový řízek s broskví a bramborovou kaší za 55,-. Cestou zpátky na Lužiny jsme pozorovali, jak u Stodůlek vyrůstá za Jeremiášovou ulicí další velkoprodejní stavba. Jenom by měli páni stavebníci umejvat kola svejch náklaďáků, v sedmdesátce najet na to rozmaťhaný bláto na silnici nemusí být bezpečné.  
Ještě když vás pronásleduje smrtící paprsek odhalených Pánů světa.  
  
Jan Kovanic 
Napsáno pro Neviditelného psa