Měsíční zastavení 
  
Přímá stěna  
Pohlédnete-li 14. ledna krátce po setmění na oblohu, určitě vaši pozornosti neujde podívaná na krásný půlměsíc ve tvaru písmene D spolu s Jupiterem, zářícím asi šest stupňů severně. Pokud budete mít po ruce malý astronomický dalekohled o průměru objektivu alespoň 5 cm, rozhodně byste si neměli nechat ujít pohled na našeho nejbližšího souseda do rozhraní světla a tmy. Svá "čarovná sklíčka" zamiřte k nápadné skupince kráterů Ptolemaeus, Alphonsus a Arzachel a "sjeďte" k jihu. Tak se dostanete k východním břehům Moře oblaků (Mare Nubium), kde se rozprostírá snadno pozorovatelná měsíční lahůdka s názvem Rupes Recta (Přímý zlom nebo také Přímá stěna). Ve zmíněný večer se bude jevit jako 110 km dlouhá černá linie stínu, sevřená mezi krátery Birt a Thebit. Při větším zvětšení vás nejspíš zamrazí v zádech, protože si uvědomíte, co vlastně vidíte -- obrovskou přímou stěnu, strmě se pnoucí nad okolní měsíční terén. Je to však klam! Podrobné studie stínu Přímé stěny ukázaly, že je to návrší s výškou  240 až 300 m, avšak s šířkou 2 500 m. Sklon svahů je pouze 40 stupňů, takže těžko můžeme mluvit o "stěně".  
Možná teď nebudete věřit, ale je velmi pravděpodobné, že kdyby jste stáli pár kilometrů na západ od Přímé stěny, možná byste si ji vůbec nevšimli. Mnoho útvarů, které jsou zřetelné z nadhledu, totiž nemusí být na povrchu vůbec postřehnutelné. Mohou to potvrdit i astronauti Alan Shepard a Ed Mitchell z Apolla 14, kteří měli za cíl své procházky Cone Crater. Tento útvar, tak nápadný na snímcích ze sond nenašli, i když pozdější analýzy prokázaly, že Shepard s Mitchellem se promenádovali přímo po jeho svazích! 
Ať je to s "turistickou" atraktivitou Rupes Recta jakkoliv, nic to nemění na skutečnosti, že je vynikajícím objektem k prohlídkám dalekohledem. Tento útvar totiž můžete pozorovat po většinu měsíčního dne. Když Měsíc dorůstá a po měsíčním povrchu se plazí ranní terminátor, vypadá Rupes Recta jako stále se ztenčující linka stínu. Po úplňku je však možné Rupes Recta vystopovat jako naopak světlou linku, neboť Slunce nyní svítí z opačného směru, než před úplňkem.  
Rupes Recta je vůbec nejnápadnějším zlomem na Měsíci. Lunární geologové ale nejsou v názoru na jeho původ zajedno. Určitou stopu nám však nabízí velký erodovaný kráter obklopující celou oblast, viditelný jen při velmi šikmém osvětlení. Tato velmi stará impaktní struktura byla zaplavena lávou z přiléhajícího Moře oblaků. Jakmile se láva ustálila a utuhla, mohlo uvnitř  kráteru dojít k posuvu, čímž se vytvořil zlom, který dnes můžeme obdivovat.  
   
S použitím materiálů Michaela T. Kitta
Pavel Gabzdyl
  

Geminidy 
  
Stalo se něco neuvěřitelného. Navzdory předpovědi počasí bylo včera, 13. 12. v noci úplně JASNO! Neváhal jsem a šel jsem pozorovat. Když jsem se jen tak, na zkoušku, chvíli díval na oblohu, viděl jsem asi 12 meteorů. Bylo tedy jasné, že lítaj. Podmínky byly naprosto skvělý a skvělými zůstaly další 2,5 hodiny, během nichž jsem viděl na 75 meteorů. 63 z toho byly Geminidy. Po 50 hodinách pozorováních se mi konečně poštěstilo vidět pořádný roj a je to tedy taková malá náplast na letošní Leonidy!  
Meteory vyletovaly z dosti malé plochy nedaleko hvězdy a Gem, byly beze stopy, většinou i bez typického "ohonu", takže opravdu připomínaly padající hvězdy. Jasnější z nich měly obvykle žlutou či modrou barvu. Nejvíce mne potěšila pomalá rychlost, takže jsem si stačil většinu z nich dostatečně "vychutnat".  
Dnes ráno se situace téměř do puntíku opakovala, bylo jasno a tak jsem viděl dalších 35 "meťasů", frekvence byla už slabší. Ti, kteří Geminidy měli to štěstí jako já a viděli je (a neviděli Leonidy), určitě mi dají za pravdu, že to bylo úžasné. Na závěr tabulka mnou pozorovaných ZHR. 
 

Datum UT ZHR +/-
1999:12:13 0335 43 18
1999:12:13 2250 68 13
1999:12:13 2324 61 13
1999:12:14 0007 47 12
1999:12:14 0045 78 18
1999:12:14 2236 45 9
1999:12:14 2335 28 6
 
Michal Haltuf
  
Dobry den. 
Pozoroval jsem Geminidy v noci ze 13. na 14. a v noci ze 14. na 15. 
13.12. vecer jsme pozorovali s brtatrem a obsahli tak celou vychodni polokouli. Obloha byla bez mracku. Napocitali jsme: 
21.30 - 21.45: 6, 
21.45 - 22.00: 10.
14. 12. od 03.15 do 03.30 jsem pozoroval sam, ale videl jsem jen uzkou skvirou v mracich a v ni za tu dobu dva meteory. 15. 12. jsem pozoroval vecer v leze od 22.20 do pul dvanacte - vymetena obloha. Nejdriv jsem se dival primo do radiantu, od tri ctvrte na 11 do zenitu. Pocty:  
22.20 - 22.35: 18,  
22.35 - 22.50: 17,  
22.50 - 23.05: 8,  
23.05 - 23.20: 12. 
Jasne meteory byly budto ciste bile, nebo zelene. Ve 22.23.46 jsem videl nadherny modrozeleny (mag -4 az -5) se stopou ve smeru Gem - UMa, stopa asi 10 stupnu. No a ve 23.25.21 zlaty hreb vecera, ten mohl mit tak -7, letel kolmo k zapadnimu obzoru pres Persea. Sam meteor svitil ostre zelene ale stopu nechaval oranzovo-ruzovou. Byla takova cela rozstrapatela, skoro jako by za sebou nechaval malicke 'viry'. Kdyby to letelo v opacnem smeru, skoro bych si myslel, ze je to rachejtle, ale i na ni by to letelo dost rychle.  
  
Petr Scheirich, Stochov
 
  
Kuřim, noc ze 13. na 14. prosince 1999 
 O půl desáté večer jsem uviděl jasnou oblohu. Tak jsem zavolal kamarádům a vydal se na kopec Záruba. Postupně jsem si oblékl troje ponožky, čtvery tepláky, triko, košili, mikinu, svetr, teplákovou a zimní bundu a čepici. Jako textilní koule jsem se téměř nevešel do spacáku. Za chvilku přišli na Zárubu Radka a Jirka Soškovi. Pozorovali jsme 40 minut od 22:30 do 23:10. Za tu dobu jsem uviděl 11 malých a 10 středních meteorů, všechno Geminidy. Plus čtyři kousky, které viděli jen kamarádi. Obloha byla téměř jasná, mezní hvězdná velikost 4 magnitudy. Před půlnocí jsme usnuli a ráno byly naše spacáky úplně bílé od jinovatky. 
  
Martin Vičar