Mars útočí! 
Další výsadek marťanské flotily 
Plný pytel jinoplanet 
  
Přílohy IAN: 
Prohlídka Měsíce
Amatérská prohlídka oblohy 
Slunce 99 
Rozcestník IAN 
Diskuze čtenářů
 

  
Monitory v JPL jsou bohuzel stale neme... (foto NASA TV)Mars útočí! 
  
Mars Polar Lander zachrání jenom zázrak. Ať už došlo k jakékoli události, monitory v řídícím středisku Laboratoře tryskových motorů v kalifornské Passadeně zůstávají od posledního kontaktu, dvanáct minut před dosednutím, stále beze změny. Drobná, ale nesmírně užitečná sonda od pátečního večera mlčí. I ti největší optimisté se přitom pomalu smiřují s tím, že to tak zůstane navěky věků. 
Až do poslední chvíle bylo všechno v naprostém pořádku. V pátek odpoledne, krátce před třetí hodinou našeho času osmisekundovým zapálením raketových motorů sonda naposledy mírně upravila svoji dráhu, aby cílovou oblast, vytipovanou o několik měsíců dříve, minula s chybou jenom několik kilometrů. Naposledy se přesně podle plánu ozvala tři minuty po jedenadvacáté hodině, krátce po vstupu do řídké atmosféry. Scénář dalších automatizovaných úkonů byl jednoduchý: Ve 21:05 se oddělil prstenec, který soužil během meziplanetárního letu a o deset sekund později z něj vyrazily i dvě experimentální sondy Admudsen a Scott. Ve 21:10 vlétl Mars Polar Lander do atmosféry a první minuty brzdil pomocí tepelného štítu. Ve 21:13 začal pracovat padák a současně s ním i kamera pro několik panoramatických záběrů. Asi devadesát sekund před dosednutím se Neuspech potkal i cleny tymu obou penetratoru (foto AP)rozevřely pavoukovité nohy a radar zahájil sledování povrchu planety. O třicet sekund později odpadl padák a zažehla se desítka malých raketových motorů pro jemné dosednutí. Mars Polar Lander se Marsu dotknul asi osm set kilometrů od jižního pólu ve 21 hodin 14 minut 45 sekund.  
Jen co dosedl zvířený jemný prach, roztáhl podivuhodný přístroj -- k údivu všech Marťanů -- panely slunečních baterií. Gyroskopy sondy zjistily, kde je sever, a podle toho natočily středně-pásmovou anténu směrem k Zemi. Ve 21 hodin 39 minut našeho času byla odvysílána zpráva: Haló, jsem tady! Bohužel, nestalo se tak. Celých čtyřicet pět minut prvního komunikačního okna nepřišlo z Marsu vůbec nic, kromě nic neříkajícího šumu. 
Jakékoli kontakty se sondou až do pondělního večera vyšly zcela naprázdno. Pozemní antény sice jednou zachytily jakési krátké "bliknutí", nicméně se nepodařilo zjistit, zda šlo o vysílání skutečné sondy nebo pouze o náhodný šum. První úvahy, že Lander potkaly jen drobné problémy, které zmátly orientaci a zabránily tak správnému natočení antény směrem k Zemi, proto postupně vystřídala chmurná představa o fatální katastrofě.  
Z počátku bylo možné chmurné mlčení vysvětlit tím, že Lander z nějakého důvodu přešel do tzv. "klidového" režimu. Tehdy odpojí většinu svých zařízení, aby tak minimalizoval spotřebu energie, a jednoduše čeká na povely ze Země. Pokud by se něco takového stalo, měla sonda začít automaticky vysílat ve druhém komunikačním okně, v pátek třetího prosince od 23:04 do 23:44 našeho času. Ani to se nastalo. Proto začalo řídící středisko v sobotu nad ránem směrem k Landeru posílat povel, aby začal s anténou systematicky prohledávat marťanskou oblohu a pokusil se tak nalézt Zemi. (Vysílač sondy se totiž musí na naší planetu zaměřit s přesností na pět stupňů. Pokud je odchylka větší než patnáct stupňů, pak neuslyšíme vůbec nic.) I tento pokus vyšel na prázdno.  
Technici proto sáhli po zřejmě poslední možnosti: Od nedělního večera zkoušejí s laboratoří mluvit prostřednictvím orbitální stanice Mars Global Surveyor. Pokud se totiž Lander nachází v klidovém režimu či pokud jeho středně-pásmová anténa nepracuje, skýtá tento způsob komunikace alespoň jisté naděje. (K dispozici je totiž ještě UHF anténa.) Všechny přicházející zprávy jsou však stále negativní... 
Naděje umírá poslední (resp. někdy v úterý večer). Proto bude hledání sondy několika různými způsoby pokračovat i v následujících hodinách. Poté, co bude Lander definitivně prohlášen za mrtvého, pokusí se Mars Global Surveyor alespoň z dálky identifikovat jakékoli stopy po přistání. 
Pristal vubec Mars Polar Lander na Marsu? Kresba JPLMars Polar Lander mohla umlčet celá řada věcí: Přistání na povrchu cizí planety je bezesporu nejrizikovější část mise a byť se lze připravit na nejrůznější situace, existují nehody, kterým nelze nijak zabránit. Pokud vyloučíme podobné zrady jako u posledního Mars Climate Orbiteru, mohlo k chybě dojít ještě před vstupem do atmosféry, kdyby se neoddělil prstenec s technikou pro meziplanetární let. Stejně tak mohla sonda tvrdě dopadnout na povrch poté, co vypověděl službu jeho přistávací radar. Jedině on totiž dokázal zjistit výšku sondy nezbytnou pro regulaci přistávacích raket. V takovém případě byl finální náraz natolik silný, že si Lander zlomil nohy, případně se ještě více poškodil. Problémy však mohly přijít až po bezvadném přistání. Lander se totiž mohl objevit v nečekaně členitém terénu, převrátit se a opět se pochroumat. 
Stejný osud -- zdá se -- postihnul i minisondy Admudsen a Scott. Po prudkém dopadu měly provézt několik málo měření a výsledky každých pět minut odvysílat směrem do okolního prostoru. Zaslechnout je při pravidelně se opakujících přeletech pak měla sonda Mars Global Surveyor, která by je poté při nejbližší příležitosti odeslala na Zemi.  
Rozbor dráhy obou penetrátorů byl ovšem značně nepříjemný. Zdá se totiž, že se obě zřítily na okraj či dovnitř asi padesát kilometrů velikého, bezejmenného kráteru asi šedesát kilometrů od Landeru. Tato oblast je plná nejrůznějších balvanů, sesuvů, šikmých ploch a podobně nevhodného terénu. Pokud tedy dopadly do příliš prudkého svahu nebo se trefily do větší skály, je jejich osud navždy zpečetěn. Palubní baterie zajistily vysílání na 29 až 32 hodin, takže naděje na objevení Admudsena se Scottem jsou v těchto chvílích prakticky nulové. 
Planeta Mars svá tajemství prostě nevydá zadarmo. Podíváme-li se totiž do přehledů meziplanetárních výprav, pak zjistíme, že dobře dopadla přibližně každá druhá. Je přitom lhostejno, kolik peněz na sondu obětujete: Vždyť ztroskotal jak Mars Climate Observer za "pouhých" 150 milionů dolarů, tak i Mars Observer, který byl šestkrát dražší. 
Mars Polar Lander je s největší pravděpodobností ztracen -- pátrání po vodě a oxidu uhličitém se neuskuteční, neuslyšíme poprvé v historii zvuky cizí planety a zapomenout musíme na fantastické záběry podivuhodné krajiny... Jestli se sonda roztříštila při tvrdém nárazu na povrch červené planety či ji postihla nějaká jiná nehoda, zřejmě nikdy nezjistíme. Už brzo však uvidíme, jak tato nehoda ovlivní další výpravy k Marsu a vlastně i M. Grun, foto IANsamotnou NASA. Nastalou situaci pro nás exkluzivně dnes v poledne okomentoval Marcel Grün z pražského planetária: "Znám jediné tajemství úspěchu: ZNOVU. Dnes je šestého odpoledne a je ještě brzy lámat hůl nad celým projektem -- natož brát hůl do ruky a začít někoho tlouct. ZNOVU a ZNOVU je nutno zkoušet různé varianty spojení. Šance stále ještě zůstává, i když je pochopitelně den za dnem menší. Určitě budeme moudřejší zítra k večeru. Vzpomeňme si na českého Magiona 5 - ten se taky zdál být ztracený... 
Pokud se ovšem nestane malý technický zázrak, přijde okamžik, kdy se začne odborná i laická veřejnost ptát: "Proč!" A skandovat: "Kdo za to může?" S neúspěchy v kosmonautice musíme počítat vždycky. Z tohoto hlediska by ztráta letošních expedic byla jen jednou z mnoha, které nás potkaly v minulosti a které nás nutně potkají i v budoucnosti. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Mars Observer byl průšvih za miliardu dolaru a přispěl k tomu, že se vsadilo jednoznačně na kartu "levněji, rychleji". Vlastně právě proto, že ztráta dvou stovek milionů dolaru má bolet méně. Určitě se ovsem začne diskutovat o tom, zda se to s šetřením nepřehnalo, zda příliš levné řešení složitého úkolu nevede k neúnosně malé pravděpodobnosti úspěchu. Jinými slovy: Má NASA tolik peněz, aby kupovala levné zboží?  
Byl jsem v minulých dnech v Jet Propulsion Laboratory a s mnoha lidmi diskutoval mj. i na toto téma. Případný neúspěch Landeru (stále ještě neříkám definitivní) by podobné diskuse nepochybně přenesl na veřejnou půdu. Na stínání hlav je ještě brzy.  V případě "katastrofické" verze předpokládám nejprve zemětřesení v JPL a pak i v NASA. Hlavy možná padnou -- ale pochybuji, že to přinese rozumný efekt. Ten mohou ovlivnit jen peníze..." 
 

Podle materiálů na Internetu
  
Další výsadek marťanské flotily 
Po ztroskotání Mars Climate Orbiteru a pravděpodobně obdobném osudu Mars Polar Landeru se v okolí červené planety nachází jediná funkční sonda: Mars Global Surveyor. Na oběžnou dráhu se dostala v září 1997 a po sérii manévrů ve svrchních vrstvách atmosféry se intenzivně věnuje dálkovému studiu planety: především snímkování a topografii. Tato fáze má podle původních plánů skončit v lednu příštího roku. Poté měl Surveyor sloužit do roku 2003 jako retranslační stanice pro sondy na povrchu Marsu. Žádné takové však existovat nebudou. Energeticky nejméně náročné lety lze uskutečnit každých 26 měsíců, proto budou další výpravy startovat "ve vlnách" s odstupem dvou let.
Nozomi:
Kresba NASAJaponské želízko v ohni odlétlo 4. července 1998 a přilétnout mělo v říjnu tohoto roku. Tato 258 kilogramů těžká laboratoř je vybavena hned několika důmyslnými přístroji pro studium Marsu. Z oběžné dráhy 150 až 50 tisíc kilometrů bude detailně portrétovat povrch planety a dva její měsíce, měřit magnetické pole, vertikální strukturu atmosféry, nabité částice a také detekovat kosmický prach. Aby se ušetřilo na pohonných hmotách proletěla kolem Měsíce a Země a postupně tak zvýšila svoji rychlost. V těsné blízkosti naší planety se naposledy ocitnula 20. prosince. Když byla asi tisíc kilometrů daleko, zapálil se na sedm minut její raketový motor a sonda se definitivně vymanila z gravitačního objetí Země a odlétla k Marsu. Spotřebovala však mnohem více paliva než se původně plánovalo, takže musí počkat až do prosince 2003 na výhodnější a palivově méně náročnou polohu Marsu. Pracovat zde bude nejméně do roku 2005, spíše však ještě déle.
Mars Surveyor 2001 Lander:
Kresba NASAVyrazí na cestu 10. dubna z Mysu Canaveral a v rovníkové oblasti dosedne v lednu 2002. Plánuje se snímkování během sestupu na povrch, meteorologická měření, rozbor hornin a součástí je samozřejmě také spektroskopická kamera s velkým rozlišením. Přiveze s sebou kopii známého vozítka Sojourner, Marie Curie, pro mineralogické rozbory, které se vydá do vzdálenosti až sto metrů od místa přistání. Sonda je konstrukcí v zásadě shodná s Mars Polar Landerem. Testem projde také několik technologií, které mohou zásadním způsobem ovlivnit budoucí misi s lidskou posádkou.
Mars Surveyor 2001 Orbiter:
Kresba NASAHlavním přístrojem nové umělé družice bude gama spektrometr pro registraci záření z radioaktivních prvků na povrchu nebo z interakce kosmického záření s atomy atmosféry či na povrchu, kamera s vysokým rozlišením a infračervený spektrometr. Startovat bude 30. března 2000 z vojenské základny ve Vandembergu pomocí rakety Delta II, k Marsu dorazí v říjnu téhož roku. Tři následující měsíce věnuje brždění o řídkou atmosféru a pak se plně oddá vědě. Po této fázi od listopadu 2003 do roku 2005 poslouží jako retranslační stanice. Životnost umělé družice Marsu se odhaduje na tři roky.
2003:
Americká NASA opět vyšle dvě sondy: jednu na oběžnou dráhu, druhou na povrch.  Na cestu se pak vydá i západoevropský pokus Mars Express s přistávacím pouzdrem Beagle 2. 
 
 
 
  
ilustrace Lynette CookPlný pytel jinoplanet 
  
S objevy planet u jiných hvězd se doslova roztrhl pytel: Ještě nestačila utichnout zpráva o objevu u mnohonásobných systémů a už tu máme další novinku. Měření shromážděná na Keckově observatoři na Havaji týmem ostřílených prospektorů (Steven Vogt z Univerzity v Santa Cruz, Geoff Marcy z Univerzity v Berkeley, Paul Butler z Carnegieova Institutu ve Washingtonu a Kevin Apps z Univerzity v Sussexu) prozradila existenci dalších šesti kousků. 
K objevu těchto těles opět posloužila detailní měření odchylek Dopplerova posuvu. Opět se také jedná plynné giganty, jejichž nejmenší hmotnost se pohybuje v rozmezí 0,8 až 6,6 Jupiteru. Poněkud překvapující je, že většina z nich obíhá po dráze v tzv. zóně života -- ve vzdálenosti, kde je možná existence vody v tekutém stavu a teoreticky i života na podobné bázi jako u nás na Zemi. Například planeta u hvězdy HD 134987 má průměrnou teplotu asi 42 stupňů Celsia!  
  • HD 192263: Mateřská hvězda má spektrální typ K2V a leží ve vzdálenosti 65 světelných let. Okolo ní obíhá planeta o hmotnosti nejméně 0,8 Jupiteru a to ve střední vzdálenosti 0,15 astronomické jednotky. (Hmotnost planety, jak známo také závisí na sklonu roviny oběhu vzhledem ke spojnici Slunce-hvězda, a ten bohužel neznáme.) Jediná z nových planet, která se nepohybuje v zóně života.
  • HD 37124: Spektrální typ G4V, leží ve vzdálenosti 108 světelných let. Planeta má zhruba hmotnost Jupiteru a díky výstřednosti dráhy obíhá hvězdu ve vzdálenosti v rozmezí od 0,45 až 0,65 astr. jednotky.
  • HD 177830: Spektrální typ K2IV, leží ve vzdálenosti 192 světelných roků. Vlastní planetu s hmotností nejméně 1,22krát větší než Jupiter. Obíhá ve vzdálenosti v rozmezí 0,63 až 1,57 astronomické jednoty, tedy přepočítáno na kilometry 94 až 236 milionů.
  • HD 1349987: Spektrální typ G5V, vzdálenost 83 světelných let. Planeta má hmotnost 1,58krát větší než Jupiter. Vzdálenost od hvězdy je od 0,62 1,0 astronomické jednotky.  Rovnovážná teplota této planety je 42 stupňů Celsia. Nesmí se ale zapomenout na zásadní vliv atmosféry.
  • HD 222582: Spektrální typ G3V, vzdálenost 137 světelných let, planety nejméně 5,4 Jupiteru. Hvězdu oběhne jednou za 576 dní, přičemž se pohybuje po značně protáhlé dráze (60 až 350 milionů kilometrů).
  • HD 10697: typ G5IV, vzdálenost 106 světelných let. Hmotnost planety je 6,6krát větší než Jupiter a její vzdálenost s periodou 1072 dní kolísá mezi 1,87 a 2,39 astronomické jednotky.
Zajímavou zprávou je, že dráhy těchto planet jsou hodně excentrické, na rozdíl od situace v naší soustavě, kde velká tělesa (vyjma Pluta) kolotají po takřka kruhových trajektoriích. Jedna z nových planet se dokonce zřejmě zapíše do Guinessovy knihy rekordů jako ta s největší výstředností: HD 222852 se totiž v přísluní přibližuje na vzdálenost 0,39 astronomické jednotky a v odsluní vzdaluje až 2,31 astronomciké jednotky. (Astronomická jednotka odpovídá průměrné vzdálenosti Země-Slunce, tj. 150 milionům kilometrů.) Stará dobrá sluneční soustava, kde se planety pohybují jenom po mírně excentrických dráhách je tak spíše výjimkou než pravidlem.  
Získané informace o dalších a dalších jinoplanetách slouží k prohloubení našich  znalostí o nejen o plynných planetách, ale mohou také odpovědět na otázku, zda jsou planetární systémy u hvězd výjimkou nebo častým jevem. Studie totiž naznačují, že mnohé ze sledovaných stálic vlastní více než jednu velmi hmotnou planetu. Kolik je těch menších, podobných Zemi, zjistíme určitě už hodně brzo. 
 
Podle tiskové zprávy UC Santa Cruz
Co je to bílý trpaslík?
degenerovaná hvězda
pulsující proměnná hvězda
televizní seriál
 
TOPlist