Z. Pokorny, foto IANŽivý vesmír 
Rozhovor se Zdeňkem Pokorným, pracovníkem Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně 
  
V  poslední době došlo k velké změně, která se svým způsobem týká také planetární astronomie. Hledání mimozemských organismů, respektive civilizací, bylo povýšeno ze zajímavé  zábavy na skutečnou vědní disciplínu. Myslíte si, že máme šanci uspět, nebo je takové hledání pouze ztrátou času a především peněz? 
  
Myslím si, že už byl skutečně čas, aby se to stalo doménou vědců a nikoli autorů science fiction, i když nikdo soudný nečeká hned nějaké výsledky. Pokud se objevují  zprávy, které se prezentují honosně třeba i na tiskovce, jako například před několika léty závěry NASA o možném fosilním životě ve vzorcích z Marsu, tak to musíme chápat jako zpracovávání veřejnosti, že je tento výzkum zapotřebí financovat a že nám může mnoho přinést.  
Biologové nás poučují čím dál názorněji, že to, co my si představujeme pod pojmem "život", ve skutečnosti může být mnohem jednodušší a může existovat za extrémních podmínek. Nakonec můžeme být překvapeni, kde všude se objeví něco, čemu podle našich kritérií budeme přece jenom říkat živá hmota. 
  
Foto IANJedním z nejvýznamnějších objevů minulých let je mimo jiné objev planet u cizích hvězd. Jsou však oprávněné námitky, že jsou tyto objevy podloženy pouze nepřímými důkazy. Ostatně např. v posledním čísle časopisu Sky and Telescope se objevil článek, který vyvrací existenci planet u některých pulsarů. Jsou podle Vás tato tělesa skutečně reálná? V čem jsou pro nás tak inspirující? 
  
Pokud mohu posuzovat výsledky, protože nic jiného nám nezbývá, my přímý výzkum na našich pracovištích neprovádíme, tak si myslím, že jsou velice věrohodné. Ve srovnání s těmi z první generace, řekněme van de Kampovými, se vůbec nedají srovnávat. Já jim věřím, přesněji, chci jim věřit a i když jsou tyto důkazy zatím nepřímé, je to jen otázka času, kdy budou k dispozici přímé důkazy. Nakonec řada projektů na počátku 21. století směřuje právě k tomu, aby byly objeveny nové planety. 
Tuhle snahu bych podporoval. Pokusy jsou inspirující v tom smyslu, že zatím objevené planety, ať už je dáme do uvozovek nebo necháme bez nich, jsou velice různorodá tělesa. Je to taková léčba z našeho antropocentrismu nebo solarocentrismu, zkrátka představy, že to co známe v těsném okolí je správné a nic jiného nemůže existovat. 
  
V nejbližší době nás čeká spousta zajímavých věcí, co se týká výzkumu sluneční soustavy: sonda Galileo poletí kolem Jupiterova měsíce Io, na Marsu přistanou nové dvě americké sondy a koncem příštího roku proletí Cassini kolem Jupiteru. Na jakou událost se těšíte právě vy? 
  
Nejzajímavější bude asi průlet kolem Io -- zda to už těžce pošramocená, přesluhující sonda Galileo vydrží, protože podmínky jsou tam opravdu těžké. Na druhé straně si nemyslím, že dojde k takovému objevu, jako byl objev sopek na Io před dvaceti lety, když proletěl kolem Io Voyager 1. Ale nakonec i v tomto případě si vulkanologové mysleli, že jediný vulkanismus je tady na Zemi a najednou se objevilo něco jiného... Takže bych se rád nechal znovu překvapit. 
  
Foto IANJste hlavním autorem známého vzdělávacího CD-ROMu Astro 2001, respektive dvou jeho dílů. Čtenáře bude určitě zajímat, zda má tento projekt nějaký vývoj, budoucnost. Dočkáme se například třetího dílu? 
  
To je ve hvězdách, samozřejmě moc bych si to přál. Po stránce koncepční je připraven, je zase úplně jiný než ty předcházející, ale tady zasáhla mocná příroda -- ekonomické záležitosti vydavatele neumožňují zatím pokračovat v českém vývoji třetího dílu a případně dalších dílů; takže bude-li vhodná konstelace, snad ano, ale nejsem věštec. 
  
Jaký astronomický objev je podle vás ve dvacátém století nejdůležitější a také jaký astronom byl v tomto století nejvýznamnější? 
  
To je otázka na odstřelení, to nejde odpovědět. My jsme stále ještě ve 20. století, ten odstup je hrozně malý a žádný soudný člověk si asi netroufá říci, co je největší, když v něm ještě žije. Když by se jednalo o začátek století, tam už se rýsují jakási jména a objevy... Z té první půlky bych jmenoval Arthura Eddingtona, Edwina Hubbla a jejich objevy, tedy termonukleární reakce ve hvězdách a především rozpínání vesmíru. Ale jak se přibližujeme ke konci, tady jsem hrozně na rozpacích, protože mám pocit, že velké objevy, pokud neční, a ony asi nečněly žádné, to se projeví až za chvíli. Já nevím, jak třeba hodnotili současníci Gutenberga, když objevil knihtisk, ale současníci Eddingtona a Hubbla nevěřili, zpochybňovali jejich výsledky... Takže jsem ve velice těžké situaci, když mám dění ve druhé polovině 20. století nějak ohodnotit. Zeptejte se mě za půl století! 
  
Děkuji za rozhovor 
Na Astronomickém festivalu 1999 se ptal Jiří Dušek. 
   
Neupravený záznam originálního rozhovoru je ve formátu mp3 a má velikost 1,7 MB (7,3 minuty)