Teď nebo nikdy! 
Vyžhavené dráty 
Starý pes s novými kousky 
Nad Galaxií se zatahují vodíková mračna 
Bomba! Nova viditelná pouhým okem! 
  
Přílohy IAN: 
Amatérská prohlídka oblohy 
Slunce 99 
Rozcestník IAN 
Diskuze čtenářů
 
 
Sobota 4. prosince, 8.45
Ticho jako v hrobě... Mars Polar Lander se dotknul Marsu přesně ve 21 hodin 14 minut a 45 sekund našeho času. Od posledního krátkého spojení se Zemí, jen několik minut před vstupem do řídké atmosféry (21:03), však o něm už nikdo neslyšel. Kontakt s ním, až na několik krátkých zapraskání, která však mohla být i náhodnou poruchou, se bohužel dosud nepodařilo navázat. Technici byli neúspěšní jak během prvního 45minutového okna, tak i několika následujících... Širokopásmová anténa Landeru, která by měla systematicky prohledávat oblohu a pokusit se nalézt vysílání řídícího střediska zřejmě nepracuje. Důvodů může být hned několik: od toho, že Lander přešel do tzv. klidového režimu, že dosedl do velmi špatného terénu až po fatální nehodu při horkém průletu atmosférou. 
Průser je, že zatím mlčí i oba drobné penetrátory Admudsen a Scott: Retranslační Mars Global Surveyor je měl poprvé zachytit kolem 4:25 našeho času, výsledek byl bohužel negativní... Jedním z důvodů však mohla být jeho malá výška nad obzorem. Pro minisondy byl jenom 22 stupňů vysoko. Stejně špatná zpráva však přišla i při dalším přeletu, kdy byl už 51 stupňů vysoko... Nechtěl bych teď sedět v řídícím středisku.... 
 
Pátek 3. prosince, 15.30
Podle oficiální zprávy Jet Propulsion Laboratory provedl ve 14.39 našeho času Mars Polar Lander drobnou korekci dráhy osmisekundovým zapálením raketových motorů. Včerejší rozbor totiž ukázal, že se sonda blíží do atmosféry pod poněkud strmějším úhlem než se předpokládalo.
 
    
Mars Polar Lander jeste v montazni hale (foto JPL)Teď nebo nikdy! 
  
Pořádně se připoutejte, Mars Polar Lander jede do finále. V pátek třetího prosince, o tři čtvrtě na deset našeho času, buď měkce dosedne nebo se v podobě ohnivé koule zřítí do terasovité krajiny u jižní polární čepičky. V prvním případě, po krátkých ale určitě intenzivních oslavách, nastane několik měsíců báječného studia malého plácku sousední planety, ve druhém se na Laboratoř tryskových motorů a celý americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku na hodně dlouho snese stín hořkého zklamání. 
Obavy jsou na místě. Letos v září, díky lidské chybě a především selhání snad všech kontrolních mechanismů, totiž špičkoví odborníci ztratili Mars Climate Orbiter -- umělou družici červené planety, která byla ke dnešnímu výsadkovému modulu rovnocenným partnerem. Výsledkem studené sprchy je několik desítek techniků, vědců a specialistů nejrůznějšího druhu, kteří byli na poslední chvíli napumpováni do bezesporu zajímavého projektu. Pouhých deset dní před příletem se tak podařilo objevit jednu závadu, která mohla vést k fatální nehodě. 
Mars Polar Lander se pomocí rakety Delta II na cestu vydal 3. ledna 1999. Od matičky Země se po dvou letech příprav, stavby a nejrůznějších testů odpoutal přesně ve 22:21 našeho času. O šedesát šest sekund později odpadly pomocné rakety, jež se poté zřítily od Atlantiku, první stupeň následoval v čase 4 minuty 32 sekund a druhý za další půl hodiny. Poté se zapálil třetí stupeň, jenž sondě schované ve spolehlivém krytu udělil dostatečnou rychlost k opuštění gravitační náruče planety. Padesát tři minut po zážehu roztáhl Lander panely slunečních baterií, navázal radiový kontakt s řídícím střediskem a potvrdil, že je na cestě k Marsu. 
Následovalo jedenáct měsíců nudného letu. Dvacátého čtvrtého srpna specialisté na pokladě záběrů ze sondy Mars Global Surveyor, ale také starších Vikingů a archaického Marineru 9, vybrali místo přistání: Mírně se svažující oblast o výměře čtyři tisíce čtverečních kilometrů s polohou 76 stupňů jižní šířky 195 stupňů západní délky asi osm set kilometrů od jižního pólu. Sondu zde třetího prosince přivítá pozdní jaro, teplota kolem -60 stupňů Celsia, mírný vánek a skvělá dohlednost. 
Foto a kresby JPLDvacátého třetího září došlo ke zcela nečekané nehodě Mars Climate Orbiteru, který měl být první meteorologickou družicí Marsu a současně pracovat jako retranslační stanice pro Lander a další budoucí výpravy. Nakonec však s největší pravděpodobností neslavně shořel v řídké atmosféře. Výsledkem byla sérii kontrol v týmu přistávacího modulu a odhalení několika potenciálně nebezpečných závad. Poněkud se také zkomplikovalo spojení se Zemí, ale sonda naštěstí s menším omezením zvládne i přímé vysílání. 
V tomto okamžiku, podle zprávy z prvního prosince, je Mars Polar Lander ve skvělém stavu a všechny jeho přístroje pracují bez závad. Ve čtvrtek, kolem devatenácté hodiny našeho času, provedl čtvrtou plánovanou korekci své dráhy: Na 12,6 sekundy zapálil raketové motorky a upravil tak rychlost o 0,06 metru za sekundu (zhruba jeden kilometr v hodině). Všechny  informace přitom potvrzují, že se pohybuje po ideální trajektorii. A to je nesmírně důležité, letový koridor Marťanskou atmosférou je totiž jenom deset kilometrů široký, čtyřicet kilometrů dlouhý a začíná 125 kilometrů nad povrchem. Pokud by sonda přilétla po příliš strmém úhlu, pak by nevydržel její tepelný štít a Lander by rychle shořel. Naopak, kdyby se přiblížil pod malým úhlem, mohl by se od atmosféry odrazit a neodvratně se vrátit zpět do kosmického prostoru. 
Proto se v pátek ráno technici z řídícího střediska ještě jednou ujistí, zda se sonda pohybuje po přesné trase a provedou tak na poslední chvíli drobné úpravy. Poslední možnost dostanou asi šest hodin před vstupem do atmosféry, o pul třetí našeho času. Už několik hodin předtím přitom bude odstaven speciální program, jenž sondu v neočekávaných případech uváděl do "klidového stavu". Něco takového už nelze dovolit. 
Pak už to půjde jako po drátkách (doufejme). V 15:39 se Lander zorientuje podle hvězd a ztratí tak spojení se Zemí. Krátce poté začne ohřívat raketové motory a v 18:34 také kameru, která pořídí několik záběrů při letu atmosférou. V 19:49, hodinu a dvacet šest minut před finálem, se opět ohlásí řídícímu středisku a podá hlášení o svém stavu. Ať už bude jakékoli, žádné opravy nebudou možné. (Animace přistání ve formátu QuickTime, 400 kB) 
Ve 20:21 se spustí přistávací sekvence: Zapojí se autonomní navigační systém, jenž vyhodnotí okamžitou polohu, směr a rychlost letu. Deset minut před přistáním, ve výšce 960 kilometrů nad povrchem a při rychlosti 6,6 km/s, opustí stanice "skořápku" meziplanetárního pouzdra a přepne na vlastní elektrické akumulátory. O 18 sekund později se oddělí Admudsen a Scott, dva penetrátory. Rychlostí dvě stě metrů za sekundu dopadnou volným pádem šedesát až sto kilometrů od Landeru a zaboří se do hloubky až jeden metr. Klíčovým vědeckým přístrojem, který s sebou nesou, je analyzátor přítomnosti vody v okolní hornině. Miniaturní podavač odebere vzorek o hmotnosti jedné desetitisíciny gramu, který ohřeje laser a detektor se pak pokusí odhadnout množství vodní páry. Termometr zjistí, jak rychle se sonda po pádu ochlazovala a akcelerometr, jak probíhal samotný let a náraz na povrch. Experiment s dvojicí miniaturních sond (každá přišla na patnáct milionů dolarů) je důležitý především pro budoucnost, kdy se počítá s mnohem většími penetrátory pro chemický rozbor hornin, meteorologické detektory a seismografy. (Animace přistání ve formátu QuickTime, 1,6 MB) 
Ve 21:10 vstoupí Lander rychlostí 6,9 kilometru za sekundu do řídké atmosféry. Jeho tepelný štít se ohřeje na teplota až 1300 stupňů Celsia, přičemž se očekává přetížení až 12 G. Do dosednutí bude zbývat jenom čtyři a půl minuty.  
Ve výšce o něco větší než sedm kilometrů nad povrchem se při rychlosti pět set metrů za sekundu rozevře brzdící padák. Deset sekund poté začne pracovat kamera pro panoramatické černobílé záběry během sestupu a současně se oddělí aerodynamický štít. Ve stejným okamžik vznikne první záběr, další budou následovat s kadencí dvě sekundy. Počítá se s osmi až šestnácti snímky s rozlišením od osmi metrů do dvanácti centimetrů, na prvním může být zachycen vzdalující se tepelný štít, poslední už bude zahalen do motory zvířeného prachu. Kamera se speciálním CCD čipem a objektivem s ohniskovou vzdáleností jenom sedm milimetrů je umístěna na spodku Lander tak, aby měla výhled na povrch a zároveň ji nepoškodily spaliny unikající z brzdících motorů.  
Penetratory jsou skutecne velmi male... foto JPLTřináct minut po deváté hodině se rozevřou přistávací podpěry a radar vzápětí zahájí řízený sestup. Sonda bude ve výšce dva a půl kilometru a k Marsu se každou sekundu přiblíží o 85 metrů. Oddělí se padák a zapojí brzdící motory. Palubní počítač se pokusí Lander natočit tak, aby jeho panely byly optimálně nastaveny slunečním paprskům. Ve výšce dvanácti metrů bude přistávací rychlost jenom 2,4 m/s, raketové motory se vypnou v okamžiku kontaktu s povrchem. Na středoevropských hodinách bude 21 hodin 15 minut a pár sekund, na místních marťanských pět ráno. 
Pokud se Lander neocitne v extrémně nevhodném terénu, pokusí se jen pár minut po dosednutí rozevřít panely slunečních baterií a natočit svoji anténu směrem k Zemi. Vysune se také metr a půl dlouhá tyč s meteorologickou observatoří a vzniknou první závěry okolí. Přesně ve 20:39 začne, alespoň podle ideálního scénáře, první třičtvrtěhodinový přenos informací do řídícího střediska. Netrpěliví technici se tak konečně dozví, v jakém stavu sonda je, jaké v jejím okolí panují podmínky a na počítačových monitorech se objeví i první, komprimované záběry krajiny. Vše bude k dispozici na tiskové konferenci, která se uskuteční v sobotu krátce před polednem našeho času.  
Po vyhodnocení prvních informací budou v sobotu ráno následovat první příkazy. Ve stejné době, sedm hodin po přistání, se také poprvé na patnáct minut přes satelit Mars Global Surveyor se Zemí spojí dvojice penetrátorů. Současně k nám potečou další záběry okolí Landeru a také snímky pořízené během sestupu atmosférou. První zvuk bude odvysílán v průběhu soboty. Animace z přistání a panoramatický záběr okolí se objeví někdy mezi šestým a desátým prosincem.  
Asi třetí nebo čtvrtý den mise začne pracovat i dvoumetrový manipulátor pro odběr vzorků z hloubky až několik desítek centimetrů. Na jeho konci je také čidlo na měření teploty horniny a malá kamera s rozlišením až čtyřicet mikronů určená ke studiu povrchové struktury okolních hornin. 
Další týdny Mars Polar Landeru vyplní intenzivní práce přerušovaná pouze šestihodinovou přestávkou k dobití akumulátorů. Během místního léta meteorologická čidla pravidelně zaznamenají tlak, teplotu, směr, rychlost větru i vlhkost v okolí. Stereoskopická kamera, podobné to, kterou si s sebou přinesl před dvěma roky Pro Mars Polar Lander Slunce jen tak nezapadne, kresba JPLPathfinder, na jeden a půl metru vysoké tyči ukáže krajinu tak, jako bychom sami stáli na povrchu planety. Na rozdíl od našich očí je však citlivější ve větším rozsahu vlnových délek a má také lepší rozlišení. Dálkový manipulátor odebere několik různých vzorků a poskytne je analyzátoru obsahu vodního ledu a ztuhlého oxidu uhličitého. Dozvíme se tak odpovědi na otázky: Jak je vlastně povrch pevný? Kolik je v něm vodní jinovatky? A ostatních těkavých látek? Naopak utajena zůstane otázka, zda je nebo zda byl na Marsu život. Miniaturní laboratoř totiž není vybavena na hledání takových stop. 
Pracovat bude i ruský laserový dálkoměr (lidar) pro měření vodní mlhy a prachu v atmosféře. Tyto ingredience dokáže nejen odhalit, ale určí i jejich výšku nad povrchem. Jeho součástí je  slavný, ale úměrně tomu i miniaturní mikrofon, který nám zprostředkuje několik krátkých zvukových záznamů. 
Podle současných optimistických představ skončí mise na začátku března. Samozřejmě pokud se nedočkáme krachu během přistání, příliš silné prachové bouře či jiných nenadálých překvapení. V té době totiž pro Mars Polar Lander poprvé zapadne Slunce. Stanice tak brzo zamrzne na -130 stupňů a na následující rok se zcela odmlčí. Někteří technici však tajně doufají, že se ji po dlouhé polární noci, v roce 2001 podaří opět oživit. 
Kostky jsou vrženy a nám nezbývá než doufat, že nám padne co nejvyšší skóre. Pokud bude Mars Polar Lander úspěšný, získáme již za několik týdnů důležité informace nejen o podobě samotné planety, ale například i o tom, zda opravdu někdy na Marsu panovaly stejné podmínky jako na Zemi a zda se tady kdysi skutečně mohl objevit život... 
 
Podle materiálů na Internetu
  
Servery jsou pripraveny skutecne po celem svete (kresba NASA)Vyžhavené dráty 
  
Přistání Mars Polar Landeru bude samozřejmě (a zdá se že především) velkým představením na počítačové síti Internet. Na stránkách NASA a JPL budou k dispozici aktuální snímky, popis současného stavu a průběhu mise, komentáře a analýzy jednotlivých experimentů... Vše s pravidelnými obměnami tak, aby uživatelé měli k dispozici ty nejčerstvější novinky. Dokonce se mluví o prodlevách v řádu pouhých sekund... 
O unikátní službu, která zprostředkuje v "přímém přenosu" přistání na Marsu a jeho následné studium, bude bezesporu velmi velký zájem. Je tudíž na místě se ptát, zda to vydrží příslušné servery a co všechno pro zabezpečení jejich provozu NASA udělala. Zkušenosti z předchozí veleúspěšné mise Pathfinder totiž ukázaly, že se musí počítat s pořádným náporem -- v pátek čtvrtého července 1997 se totiž počet přístupů vyšplhal na fenomenálních sto milionů! Letos se přitom očekává až dva a půlkrát větší zájem -- v pátek večer třetího prosince může počet přístupů vyskočit až na dvě stě padesát milionů! 
Příslušní představitelé NASA tvrdí, že jejich systém něco takového zvládne. Prezentace na webu je zabezpečena soustavu zrcadlových serverů, tzv. mirrorů, z nichž převážná část sloužila už po dosednutí Pathfinderu. Jsou roztroušeny po celé planetě a najdete mezi nimi i takové giganty jako Excite, Home a SGI, Singapore Science Server apod. Začít můžete na adrese  
  
http://marslander.jpl.nasa.gov/
  
-- první snímky povrchu se zde mohou ukázat už hodinu po přistání... 
  
Viktor Votruba
 
 
  
Ultra Long Duration Balloon, kresba NASAStarý pes s novými kousky 

Sen mnoha meteorologů a vlastně i řady vědců o dlouhodobém studiu ve vyšších vrstvách atmosféry se už brzo stane skutečností: Před nedávnem se totiž uskutečnil let prototypu nového balónu ULDB (Ultra Long Duration Balloon), který dokáže pobývat ve výšce až padesát kilometrů po dobu sto dní. Plavidlo o výšce 32 metrů a průměru 53 metrů se dostalo do předpokládané výšky dvacet šest kilometrů. Balóny, které se začnou používat od prosince 2001, však budou více než dvakrát větší a dosáhnout fantastické výšky nejméně třicet pět kilometrů nad zemským povrchem, tedy nad devadesátidevíti procenty rušivé atmosféry. Zde setrvají, hnáni vzdušnými proudy, až sto dní. S sebou ponesou až tři tuny nejrůznějších přístrojů.  
Ačkoli se balóny používají už více než dvě století, vědci se dodnes potýkají s palčivým problémem: Ve vzduchu nevydrží déle než několik dní, nejvýše pak několik týdnů. To samozřejmě značně komplikuje a v některých případech úplně znemožňuje dlouhodobá pozorování. Současné balóny se totiž plní při startu určitým množstvím plynu, většinou hélia, které pak během letu vlivem střídavého ochlazování a ohřívání uniká. Tato ztráta se kompenzuje pravidelným odhazováním jinak neužitečné zátěže, kterou si s sebou balón nese od Kresba NASAsamotného startu. Tím se jednak značně snižuje váha vědeckého nákladu a jednak po vyčerpání zátěže následuje nevyhnutelné přistání. Nový balon však bude vyroben z několika speciálních vrstev spojených do tvaru neprodyšně uzavřené dýně. Snese tudíž bez velkých problémů značné výkyvy tlaku uvnitř balónu, ke kterým dochází střídavým ochlazováním a ohříváním, aniž by musel cokoli odhazovat. Proto vydrží v relativně stabilní výšce mnohonásobně déle a poskytne tak vědcům důležité informace z horních vrstev zemské atmosféry. To všechno za zlomek ceny, kterou je nutné zaplatit za výškové rakety či umělé družice. 
Zřejmě prvním vědeckým nákladem bude v prosinci 2001 detektor pro chemický rozbor částic kosmického záření TIGER  (TransIron Galactic Element Recorder). S gondolou budou odborníci komunikovat prostřednictvím Internetu, faktické spojení pak zajistí síť komerčních telekomunikačních družic. Létat budou, především z politických důvodů, především v okolí jižního pólu. Následovat budou další přístroje: ke studiu zemské atmosféry i vzdáleného vesmíru. Odtud je už jenom malý krůček k balonům na jiných planetách: Venuši, Marsu, Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu, stejně jako na Saturnově měsíci Titanu. 
 

Podle materiálů na Internetu
 
 
Co je to bílý trpaslík?
degenerovaná hvězda
pulsující proměnná hvězda
televizní seriál
 
  
Kompozice radioveho pozorovani a snimku Mlecne drahy (zdroj STSCi)Nad Galaxií se zatahují vodíková mračna 
  
Astronomové si už více než třicet let lámou hlavu nad takzvanými vysokorychlostními mračny: masivními oblaky plynu o velikosti od několika set až do deseti milionů světelných let, které brázdí prostorem deset až čtyřicet tisíc světelných let nad rovinou Galaxie a přitom se nepříliš ochotně podřizují normálnímu oběhu jako drtivá většina pozorovaných hvězd. Podle článku Barta P. Wakkera v prestižním časopise Nature, jenž k jejich studiu použil moderní astronomické přístroje včetně Hubblova kosmického dalekohledu, mají velmi zvláštní složení a dokonce hrají klíčovou roli při chemické evoluci Galaxie. 
Většina hvězd, které vidíme v našem nejbližším okolí, vznikla před několika miliardami roky z mezihvězdného plynu, vodíku s příměsí helia. Těžší prvky se vytvořily teprve později -- právě díky jaderným reaktorům v centrálních oblastech hvězd. V podobě rozpínajících se obálek tzv. červených obrů či mnohem extrémnějších supernov se později dostaly zpět do mezihvězdného prostoru a posloužily jako základ pro další generace. Mladší hvězdy tudíž mají být podstatně bohatší na těžší prvky než starší. Současné studie však ukazují, že většina stálic v galaktickém disku má bez ohledu na svůj věk více méně stejnou koncentraci těžkých prvků. 
Jedním z možných vysvětlení je, že okolní mračna dodávají do galaktického disku plyn chudý na těžších prvky a ředí tak materiál, který už poznamenalo jaderné hoření. Proto je zastoupení těžších prvků stále menší, než kdyby taková oblaka neexistovala. Hypotéza je výraznou konkurencí pro některé alternativní teorie, podle nichž mohly starší hvězdy vyrábět těžší prvky výrazně rychleji než ty dnešní. 
Nejasností však zůstávají u původu těchto mračen. Mohly vzniknout v Lokální skupině galaxií, do níž patří i Mlhovina v Andromedě, a nebo mohou být součástí stále se tvořícího plynu na okraj naší Galaxie. Taktéž může jít o pozůstatek po srážkách trpasličích galaxií Kdoví. 
 
Podle STSCI News
   
 
  
Bomba! Nova viditelná pouhým okem! 
  
Už jsem (ve tři ráno :-) vypínal počítač, když tu mne ještě napadlo vybrat si maily z VSNETu a ejhle -- Alfredo Pereira z Portugalska objevil před pár hodinami(!), prvního prosince večer, novu v souhvězdí Orla, která mezitím dosáhla jasnosti pět magnitud. Je tudíž viditelná pouhým okem bez dalekohledu!!! 
Hvězda dostala označení Nova Aquilae 1999 No. 2 (jednu novu v Orlovi jsme totiž měli v létě, proto číslo dvě). Objev byl zanedlouho oznámen v cirkuláři Mezinárodní astronomické unie č. 7327. Určitě se na ni podívejte, něco takového se na obloze nevidí každý rok, někdy snad ani každých deset let. K vyhledání vám postačé narychlo vyrobená mapka a nebojte sena ni použít i větší dalekohled: novy bývají extrémně červené... 
 
Lukáš Král