Pro sondu Galileo nastal čas pravdy 
Trefa do černého! 
Čtvrtstoletí vzkazu z Areciba 
Hvězda zářivá, planeta blýskavá... 
Setkání Amatérské prohlídky oblohy 
Haló, slyšíte? Tady Mars! 
Teplo vzdálených galaxií 
Vyrobit kruh v obilí je tak snadné... 

Přílohy IAN: 
Amatérská prohlídka oblohy 
Slunce 99 
Rozcestník IAN 
Diskuze čtenářů

 

 
  
Kresba JPLPro sondu Galileo nastal čas pravdy 
  
Mise Galileo se nenávratně chýlí ke svému závěru. Finále ale bude velkolepé -- přinejmenším si to slibují ředitelé projektu, vědci i technici. Sonda se totiž ještě jednou -- už počtrnácté -- blíží k planetě, aby při tomto posledním sledovaném průletu vnitřními částmi Jupiterova systému získala unikátní výsledky -- a nebo se definitivně poničila. Tedy: zničit ji může především pronikavá radiace, neboť sonda míří do těsné blízkosti radiačních pásů, plných částic s vysokými energiemi. Pro elektroniku sondy je to samozřejmě víc než nebezpečné. 
Ještě před příletem k družici Ió, která je hlavním cílem v tomto poslední kole, mine sonda ve vzdálenosti 9642 kilometrů satelit Europu. Bude to nejbližší průlet kolem této družice. Za dvě hodiny obletí Jupiter (od planety bude vzdálena jen necelé tři jupiterovské průměry), a pak už je na řadě Ió. Průlet kolem družice plné činných sopek bude nejtěsnější ze všech dosavadních: Galileo se ocitne pouhých 300 kilometrů nad povrchem satelitu, přesněji nad jeho jižním pólem. Kdy k tomu dojde? V pátek 26. listopadu v 5 hodin ráno našeho času. Ostatně podívejte se na počítačovou animaci (mpg, 1,6 MB). 
Až budete číst tyto zprávy, bude již po všem. Přesně za 35 minut po průletu budou znát stav sondy technici v řídicím středisku -- tak dlouho totiž letí signál od Jupiteru k Zemi. V palubním počítači budou možná uschována unikátní data, která pak v následujících dnech pomalu přetečou na Zem (víme přece, že hlavní anténa je od počátku nefunkční, takže proud informací ze sondy k nám je nesmírně pomalý, protože se používá náhradní -- a pomalé -- spojení). Dost možná ale dál už sonda Galileo bude jen nefunkčním konglomerátem kovu a plastů. Ať už ale bude konec této několikaleté mise jakýkoli, čestné místo v dějinách výzkumu sluneční soustavy sondě Galileo již nikdo neupře. 
 

Podle Jet Propulsion Laboratory
 
Vzdalujici se Jupiter ocima Galilea, 26. 11. 13:05 SEC, vpravo IoGalileo je na tom špatně 
Dnes ráno, kolem páté hodiny, si to sonda Galileo prosvištěla jen tři sta kilometrů nad sirovým povrchem Jupiterova měsíce Ió. Bohužel pro něj, čtyři hodiny předtím dostal zásah sprškou částic s vysokou energií -- řídící počítač se restoval a meziplanetární observatoř se hodila do klidu, tedy "standby" módu. Kamery a další vědecká zařízení přestaly pracovat a od té chvíle vyčkávaly na povely řídícího střediska. Přestože technici z Laboratoře tryskových motorů začali ihned vysílat příslušné sekvence příkazů k oživení Galilea, dokončili práci teprve čtyři minuty po největším přiblížení. Sonda tak uskutečnila jenom polovinu původního plánu: pozorování Ió, jeho plazmového chvostu. Záběry dalších Jupiterových měsíců, Europy a Kallisto se podařilo udělat všechny. Pokud nedojde k další závadě, budou získané údaje v předávány v několika následujících týdnech, takže se dost možná dočkáme ještě jednoho průletu koncem února příštího roku.  
Kolem vulkanického měsíce Ió se první umělá družice Jupiteru poprvé prosmýkla při svém příletu v prosinci 1995. Letos, desátého října se dostala na vzdálenost 611 kilometrů a už tehdy došlo vlivem silné radiace, která v blízkosti největší planety sluneční soustavy panuje,  k několika drobným poruchám. Pozemní obsluha proto byla na problémy dobře připravena. Nicméně především konečná rychlost světla, kdy signál ze Země k Jupiteru putuje dlouhých třicet pět minut, zabránila okamžité nápravě.  
pátek, 26. listopadu 1999, 13.10
 
 
  
Videosnimek s nejjasnejsim okamzikem zablesku (3mag), kliknutim se podivate na animaci, giv 100 kBTrefa do černého! 
  
Ve čtvrtek 18. listopadu ráno snad všichni milovníci přírodních úkazů sledovali s velkým napětím noční oblohu v naději, že budou svědky úžasného divadla v podobě meteorického deště Leonid. Ve stejnou dobu však mířilo několik dalekohledů a videokamer poněkud jiným směrem: na neosvětlenou stranu našeho nejbližšího vesmírného souputníka. Onu výjimečnou noc hleděli do tváře Měsíce pozorovatelé zákrytů a lovci optických záblesků, které mohly způsobit pády drobných Leonid na povrch neosvětlené části Luny. 
Stejným směrem mířila zvečera 17. listopadu i CCD kamera OSCAR za dvaceticentimetrovým dalekohledem hvězdárny ve Valašském Meziříčí, avšak brzy po setmění byla kopule uzavřena. Jinak by se totiž dalekohled ocitnul pod vrstvou čerstvě napadlého sněhu. Mnoho jiných pozorovatelů však mělo větší štěstí. Jedním z nich byl zkušený Brian Cudnik z amerického Houstonu. V pět hodin čtyřicet šest minut a dvacet sekund našeho času pomocí dalekohledu o průměru 36 centimetrů spatřil poblíž centra neosvětlené strany Měsíce zlomek sekundy trvající záblesk. Jeho jas byl prý srovnatelný s hvězdami nejméně čtvrté velikosti. 
O svém pozorování okamžitě informoval Davida Dunhama, prezidenta International Occultation Timing  Association, který naštěstí ve stejnou dobu natáčel identickou oblast Měsíce pomocí videokamery „napíchnuté“ na třinácticentimetrovém dalekohledu na Mount Airy v Marylandu. Když videozáznam vrátil na čas záblesku, zjistil, že k němu skutečně došlo. "Jev nastal na rohovém úhlu 75 až 80 stupňů N (10 až 15 stupňů severně od měsíčního rovníku) a pouze 1,7 obloukových minut od měsíčního okraje. Přesný okamžik záblesku byl odhadnut  na 4h 46m 15s UT,“ uvedl později Dunham. Záblesk na Měsíci byl tak krátký, že zůstal zachycen pouze na dvou videosnímcích. Na prvním dosahuje jasnosti 3 magnitudy, na druhém 8 magnitud.  
  
Další záblesky Leonid 
Krátce po ohlášení Davida Dunhama se začaly ze světa sypat další záznamy o pozorování záblesků Leonid z 18.listopadu. V následující tabulce najdete jejich stručný přehled. Jak se však zdá, nebude ani tento seznam definitivní.
čas (UT) 
 
trvání jevu 
 
jasnost
1./2. záběr
pozorovatel 
 
poloha záblesku na Měsíci 
 
3:49:40,5 0,4 s 3 mag 7 mag David Palmer 1N 175km SW od Keplera
4:08:04,1 0,6 s 5 mag 8 mag David Palmer 70W 15S 175 km S od Grimaldiho
4:46:15,2 0,1 s 3 mag 8 mag Brian Cudnik 71W 14N 50 km ENE od Cardanuse
5:14:12,93 0,05 s 7 mag 8 mag Pedro Sada 58W 15N 200 km WNW od Maria
5:15:20,23 0,05 s 4 mag 7 mag Pedro Sada 59W 21N 75 km S od Shiaparelliho
  
Je velmi pravděpodobné, že "blejsknutí" způsobila skutečná Leonida, jejichž největší sprška zasáhla naší planetu přibližně ve tři hodiny středoevropského času. Měsíc se do tohoto proudu dostal asi o tři hodiny později, což souhlasí s pozorováním. Záběry Davida Dunhama jsou tak historicky první srážkou meteoroidu s Měsícem zachycený videokamerou! Měření je navíc dostatečně přesné, neboť Dunham před zábleskem nasnímal pět zákrytů hvězd osmé a deváté velikosti, takže lze přesně určit čas a rovněž jas pozorovaného úkazu. 
 
Podle materiálů IOTA a dalších
 
 
 
  
Poselistvi z Areciba v graficke podobe, archiv IANČtvrtstoletí vzkazu z Areciba 
  
Minulý týden, v úterý 16. listopadu, uplynulo pětadvacet let od vskutku historické události. Z rádiové observatoře v portorickém Arecibu bylo směrem ke kulové hvězdokupě M 13 v souhvězdí Herkula poslán mezihvězdný vzkaz. Signál, který má adresát bez nejmenších problémů rozluštit, obsahuje základní informace o sluneční soustavě i samotných autorech zvláštní depeše. Ve své podstatě jde o elektronickou obdobu pozlacených plaket na sondách Pioneer či Voyager. Skládá se z řady nul a jedniček poskládaných do obdélníku. Pokud nahradíme čísla čtverečky, které od sebe navíc barevně odlišíme, ze zdánlivě nesrozumitelného signálu vznikne přehledný obrázek popisující naši soustavu, DNA jako základní stavební jednotku živých organismů a samotného člověka. 
Odvysílaný vzkaz měl ale ve své době upozornit především na dokončenou rekonstrukci samotného radioteleskopu, která výrazně zvýšila jeho výkonnost. I přesto se však nápad "s lahví" hozenou do mezihvězdného moře setkal s četnými kritiky. Nespokojenci upozorňovali zejména na skutečnost, že lidstvo na sebe může přilákat nevítanou pozornost agresivních mimozemských civilizací a přivést tak scénáře mnoha katastrofických filmů do reality. Jejich obavy byly a stále jsou samozřejmě značně přehnané. Šance na úspěšné zachycení signálu jsou totiž mizivé: Samotný vzkaz je dlouhý pouhé tři minuty. Cíl, tedy hvězdokupa M 13, je přitom celých 25 tisíc světelných let daleko a v době, kdy k ní dorazí, zde ke všemu už vůbec nemusí být. Celá kupa se totiž pohybuje prostorem kolem jádra Galaxie a proto je hodně pravděpodobné, že ji arecibský signál mine. Takže poselství bude dál pokračovat ke vzdáleným galaxiím... A to ještě není všechno. Při letu mezihvězdným prostorem se vlivem nabitých částic stírá v signálu uschovaná informace, takže už po několika staletích je prakticky nerozluštitelný. No a pokud by náhodou nakonec doputoval až k samotné M 13, zcela jistě zde nebude nikdo, kdo by poslouchal. Pokud totiž hvězdy v této soustavě obsahují nějaké planety, pak se jedná o obří objekty typu Jupiter, složené především z vodíku a helia. Hvězdokupa totiž vznikala v době, kdy ve vesmíru prakticky neexistovali pro život nesmírně důležité těžší prvky, takže planety podobné Zemi zde zcela jistě nenajdeme. Depeše určená malým zeleným mužíčkům je však přesto všechno prvním nesmělým elektronický zaklepáním lidstva na dveře vesmíru. Zapomenout na ni proto nemůžeme. 
 
Podle materiálů na Internetu
 
Na co si můžete sáhnout vlastníma rukama?
meteor
meteoroid
meteorit
 
 
  
Kresba Lynette CookHvězda zářivá, planeta blýskavá... 
  
V oblasti exoplanet se toho v poslední době děje skutečně až nezdravě mnoho. Ještě jsme se nevzpamatovali ze sedmého listopadu, kdy se podařilo pozorovat předpověděný přechod planety přes disk vzdáleného hvězdy, a už je tu další objev. Dokonce jde snad o ještě větší skok, který zřejmě překoná pouze fotografie planety jako takové.  
Zpráva z 22. listopadu totiž říká, že se skotským astronomům z University Svatého Ondřeje podařilo pozorovat světlo pocházející z planety mimo sluneční soustavu. Přesněji ne světlo planety (protože to obecně jsou tělesa velmi chladná, která ve viditelném světle nezáří), ale světlo mateřské hvězdy od planety odražené. Jinými slovy cizí planeta směrem k nám hodila takové nenápadné "prasátko". 
Skvělý úlovek se podařil u hvězdu tau Bootes, která leží 15,6 parseků daleko (tedy 51 světelných let). Již od roku 1996 se na základě pravidelného posuvu spektrální čar spolehlivě ví, že kolem ní obíhá ve vzdálenosti asi čtyři setiny astronomické jednotky těleso s hmotností nejméně čtyřikrát větší než Jupiter každé 3,3 dne. Díky relativně malé vzdálenosti této soustavy však astronomy napadlo, že by se světlo odražené od planety v prostoru nemuselo úplně ztratit. Takže zkusily pečlivě sledovat jasnost tau Bootis a hledat v něm změny opakující se s periodou 3,3 dne. Se čtyřmetrovým dalekohledem Williama Herschela na kanárském ostrově La Palma a jeho velmi kvalitním spektrografem uspěli. Potřebovali však k tomu několik set detailních spekter zhotovených v dubnu 1998 a 1999. 
Světlo se při své cestě vesmírem tak trochu mění. Každý atom, s nímž přijde do styku, na něm nechá svůj "podpis" ve formě nové spektrální čáry. Pokud by tedy byla exoplaneta složena i z jiných prvků, než mateřská hvězda, muselo by se v jí odraženém světle projevit. V paprscích tau Bootis se přitom podařilo odhalit stopy po složitějších prvcích, jako je kyslík, hořčík nebo křemík (ty by se u podobných stálic vyskytovat neměly), jejichž změny probíhaly s periodou 3,3 dne. Podoba odraženého světla pak ukázala, že inkriminovaná planeta má hmotnost kolem osmi Jupiterů a odrazivostí se shoduje s podobnými planetami v naší soustavě. Šťastná souha okolností nebo opravdové pozorování? Počkejme si na ověření.  
 
Podle BBC News a původní práce
  
Amatérská prohlídka oblohy, Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně si Vás dovolují pozvat na 
 
Setkání Amatérské prohlídky oblohy, 
 
které se uskuteční 3. až 5. prosince na Hvězdárně a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. 
  
pátek 3. prosince
po 20. hodině zahájení setkání
20.00 - 22.00 Zatmění Slunce a Leonidy - večer o proběhlých úkazech 
Tomáš Malý, Pocity, lidé a zatmění 
V případě jasného počasí následuje pozorování místními dalekohledy.
sobota 4. prosince
9.30 - 12.00 Jiří Dušek, A to byl astronomický trhák 
Lukáš Král, Počítačový atlas Guide 6.0
12.00 - 14.30 přestávka na oběd
14.30 - 18.00 Lukáš Král, Bedýnka k pozorování Měsíce 
Jan Hollan, Překvapení 
Viktro Votruba, Můj malý chaos 
Pavel Gabzdyl, Totální bomba 
Rudolf Novák, Něco o proměnce 
Tomáš Havlík, Demoverze CD APO
18.00 - 19.00 Zdeněk Pokorný, Astronomický rok 2000
19.00 - 20.30 přestávka na večeři
20.30 - 22.00 Čajovna u Ožly 
Marek Kolasa, Valná hromada APO 
Tomáš Apeltauer, naše hospodářství 
V případě jasného počasí následuje pozorování místními dalekohledy.
neděle 5. prosince
9.30 - 12.00 Leoš Ondra a jeho iluze
12.05 závěrečné překvapení
  
Kromě uvedeného programu samozřejmě můžete vystoupit i vy -- ať už formou ústního příspěvku a nebo prostřednictvím nějaké nástěnky. Setkání se mohou zúčastnit i nečlenové Amatérské prohlídky oblohy. Je zdarma, musíte si však s sebou přivést spacák a karimatku. Vážní zájemci nás mohou kontaktovat na adrese ozlik@atlas.cz. 
  
Marek Kolasa 
předseda Amatérské prohlídky oblohy
Zdeněk Mikulášek
ředitel brněnské hvězdárny
 
 
 
  
Mars Polar Lander, kresba JPLHaló, slyšíte? Tady Mars! 

Jistě si vzpomínáte jak jsme se před dvěma roky opalovali u počítačových monitorů a na vlastní oči vychutnávali záběry z povrchu Marsu zprostředkované Pathfinderem a jeho neposedným Sojounerem. A že jich bylo... Od dosednutí 4. července 1997 jich přistávací modul pořídil více než 16 tisíc a připočteme-li pět se padesát snímku z malého vozítka, dostáváme se na zhruba 16 550 portrétů malé části sousední planety, které byly na Zemi odeslány v podobě 2,6 miliardy jedniček nebo nul. Nesmíme zapomenout ani na chemické analýzy vzorků hornin či záplavu meteorologických údajů. Zcela oprávněně lze říci, že se v tuto chvíli technika pro mnohé z nás stala prodlouženýma očima a rukama. Byla to neopakovatelná atmosféra, každý mohl na vlastní kůži zažít pocity lidí v řídícím středisku kalifornské Pasadeny, vzrušení z pohledu do neznáma. Bylo to báječné, ale pokrok se 4. července 1997 nezastavil... 
Příští měsíc, pokud všechno dobře půjde, totiž Mars nejenom uvidíme, ale taky uslyšíme. Sonda Mars Polar Lander, kterou od cíle v těchto chvílích dělí pouhých pět milionů kilometrů, má totž kromě dvou mikrosond Admudsen a Scott v rukávu ještě další překvapení. Malý mikrofon, menší než nehet. Je velmi zajímavé, že na rozdíl od všech ostatních hejblátek a detektorů, nestál tento mikrofon americké daňové poplatníky ani cent. Vše uhradili členové The Planetary Society. Avšak ani pro ně to nebyla finančně dramatická záležitost, zařízení totiž pořídili za méně než 50 000 dolarů. Konstrukci zajistila laboratoř na Univerzitě v Berkeley, která sáhla součástkách z lepší prodejny elektroniky. Například obsahuje stejný mikrofon jako sluchátka pro nedoslýchavé. Celý detektor má podobu centimetr tlusté destičky pět krát pět centimetrů, váží padesát gramů a k provozu potřebuje pouhou desetinu wattu. Miniaturní počítač, který samozřejmě nesmí chybět, s tím mále dokáže nejen nahrávat, ale i číhat na vybrané specifické zvuky. 
Martansky mikrofon v ruce (foto The Planetary Society)S nápadem přenášet zvuky z Marsu na Zem poprvé přišel astronom Carl Sagan, jeden z nejuznávanějších vědců a popularizátorů dvacátého století i autor fascinujících bestsellerů (Kosmos či Kontakt). Experiment se však podařilo uskutečnit až po dvou desetiletích a dokonce i po smrti samotného Sagana. Jeho poslední s tím související dopis NASA mluví za vše: "Těch pár minut, kdy budou lidé poslouchat na vlastní uši Mars, zcela jistě zvýší zájem veřejnosti o vesmírný výzkum, ze kterého budou mít vědci obrovský užitek." Jistou satisfakcí je i to, že jméno Carla Sagana zůstává navždy spjata s Marsem: Na popud Planetární společnosti, byl totiž pokřtěn přistávací modul Mars Pathfinder na Carl Sagan Memorial Station. 
Jak je to se zvukem na Marsu a co asi uslyšíme? Především si je nezbytné připomenout, že atmosféra na sousední planetě je řidší než u nás, takže v porovnání se Zemí bude zvuk z téhož zdroje slabší. Vědci předpokládají, že kromě skřípání samotného modulu, resp. jeho částí, jako je motor či dálkový manipulátor, zachytí písek narážejícího do modulu, vítr nebo dokonce elektrické výboje v prachových mračnech. Bohužel k jeho přenosu na Zem může mikrofon využít jenom malinkou část komunikační kapacity: přesně řečeno, týdenní limit pro záznam telefonní kvality je deset sekund, pro zvuk stejně dobrý jako na CD, pak pouhé dvě sekundy. Například takhle by zněly úvodní tóny známe Odyssey 2001 (wav, 250 kB).  
Předpokládá se, že první záznam vznikne několik hodin po dosednutí Mars Polar Landeru, v pátek třetího prosince. Zhruba pět hodin poté se totiž vyklopí kamerový systém a právě na něj bude marťanské ucho číhat. Nezbývá než se těšit. 
 

Podle materiálů na Internetu a knihy Kosmické sondy k Marsu
 
 
  
Prehlidka infracervenych galaxii (zdroj STSCI, animace IAN)Teplo vzdálených galaxií 
  
Přestože závada na jednom z "nej" přístrojů naší historie dosud brání astronomům pokračovat ve výzkumu vesmíru, záplava výsledků dřívějších pozorování potvrzuje, že Hubblův kosmický dalekohled rozhodně nepatří mezi zbytečně vyhozené peníze. Například pozorování interagujících galaxií... 
Ve vesmíru existují extragalaktické objekty, kterým hvězdáři říkají ULIRG -- Ultrasvítivé infračervené galaxie. Jak jistě správně tušíte, vyzařují více než je obvyklé právě v infračervené části spektra. Teorie, které vybudovali astrofyzikové k vysvětlení pozorovaných "bumbrličků", počítají s tím, že za enormně vysoké zářivé výkony s největší pravděpodobností může jejich podvojnost. Tedy gravitační srážky dvojic galaxií -- srážky, o kterých jste už na našich stránkách nejednou četli. 
Kolize hvězdných ostrovů jsou jedním z mechanizmů, při kterém dochází k tvorbě nových hvězd. Možná se vám to může zdát paradoxní, vždyť srážka znamená spíše zánik... Pozorný čtenář však jistě namítne, že střety jednotlivých hvězd jsou v takových případech krajně nepravděpodobné. Zcela jistě však dochází k zahuštění mezihvězdného plynu a prachu. Molekulární oblaka pak dostávají tolik potřebnou energetickou injekci, jež vede k překotné tvorbě nových hvězd.  
Pozorované přebytečné infračervené záření má svůj původ právě tady. Energie, o kterou hvězdy vyzářením přijdou, totiž pohltí okolní prašné prostředí. To se nahřeje a dá tak za vznik tepelnému, tedy infračervenému světlu.  
Snímky, které máte před sebou, završily asi tříletý výzkum. V rámci něj se před objektiv Hubblova dalekohledu dostalo více než sto dvacet zdrojů ULIRG. Závěr je tedy více než jasný. Třicet procent zkoumaných objektů potvrdilo domněnku, že k tak silnému infračervenému vyzařování musí "kupa" obsahovat více než dvě složky. Pozoruje se od tří do pěti jednotlivých galaxií, které jsou mnohdy velmi bizarním způsobem deformovány.  
Možná si řeknete, co je tak zvláštního a zajímavého na tom, že místo dvou galaxií pozorujeme ve skupině tři až pět kousků. Důvod je prostý. Podmínky, které zkoumáme relativně blízko, tedy asi do tří miliard světelných let od Slunce, nápadně připomínají formování nadgalaktických celků krátce po vzniku vesmíru a také procesy, při kterých vznikají nejen nové hvězdy, ale také aktivní galaktická jádra. Dávají tak šanci podpořit, vyvrátit nebo doplnit teorie, které všechny tyto jevy popisují a předpovídají.  
 
Podle HST News
 
 
  
Vyrobit kruhy v obili je tak snadne...Vyrobit kruh v obilí je tak snadné... 
  
Znáte to, dnešní společnost je nakloněna různým fantasmagoriím, což mi na konci 20. století připadá poněkud nepochopitelné. Horší ale je, že mnohé tyto ztřeštěnosti jsou kdejakým čáryfukem prohlašovány za vědu. To platí v mnoha věcech a také ve "výzkumu“ obrazců v obilí 
Všichni se ale zblbnout nenechají (naštěstí), což dokazuje článek Jirky Duška popisující výrobu kruhu v obilí, který byl uveřejněn v časopisu KOZMOS 4/1997. Právě ten nás inspiroval k vlastnímu pokusu. Výsledkem byl šestimetrový kruh v obilí. Poznali jsme, jak je to jednoduché a rychlé -- výroba trvala asi 4 minuty. Tak jsme se rozhodli udělat něco většího -- padesátimetrový kruh u obce Bystřička, okres Vsetín. Práce ve třech lidech trvala 2 hodiny. Naše nářadí byla pětimetrová dřevěná tyč, se kterou jsme ohýbali stébla, malý kolík, který tvořil střed kruhu, a dvacetimetrový provaz, který sloužil jako spojnice mezi středovým kolíkem a tyčí. Popouštěním provazu jsme zvětšovali průměr kruhu až na 50 metrů. 
Reakce tisku byly nádherné. Ufologové prohlásili, že náš kruh je "pravý", protože na obrazci byla změřena „tranzdimenzionální energetická substance“, byla tam pozorována záhadná světla, našli jsme v obrazci ohnutá stébla a prý se tam bojí chodit i psi. Lidé to nemohli udělat také z toho důvodu, že by se nemohli do pole nijak Kruhy se nevyrabeji jenom u nas... Foto archiv IANdostat a museli by tedy ovládat umění antigravitace?! Prostě nádhera. Takže jsme se přiznali k autorství, načež nás místní ufolog Novák označil za naivní mystifikátory. Nám ale bylo jasné, že tato akce nebyla naše poslední. V letošním roce jsme se rozhodli vyrobit složitější obrazce o velikosti 50 a 60 metrů. Příprava k výrobě je složitější, vše si také musíme dopředu promyslet, nachystat kolíky, provázky, spočítat vzdálenosti oček pro kolíky. Provázky a kolíky nám tedy slouží jako nějaká šablona, kterou natáhneme na pole a podle ní potom pokládáme obilí. Touto jednoduchou technologií lze vytvořit velké, složité a hlavně přesné obrazce.  
V novinách se tentokrát objevil článek, kde jsme se dozvěděli, že se nad našimi obrazci špatně létá rogalům a některým fotografům špatně funguje fotoaparát. Některé ufology jsme přiznáním k autorství, jak sami píšou "upřímně znechutili“, proto se závěrem omlouvám všem potenciálně znechuceným.