Hubble onemocněl  
Leonidy v přímém přenosu 
Už jsou tady! 
Obloha plná padajících hvězd  
Desátá planeta existuje!  
Rozdvojená Kleopatra  
Meziplanetární Internet 
Co bylo špatně? 
Dvě stovky hrozivých balvanů aneb 200 PHA 

Přílohy IAN: 
Amatérská prohlídka oblohy 
Slunce 99 
Rozcestník IAN 
Diskuze čtenářů

 
 
  
Hubble Space Telescope (foto NASA)Hubble onemocněl 

Hubblův kosmický dalekohled ztratil orientaci a bez opravy již nezvládne jediný astronomický záběr. Podle nejčerstvějších zpráv se v sobotu ve 14 hodin 30 minut našeho času vyplnily obavy o osud této nesmírně cenné mnohamiliardové observatoře. O víkendu totiž vypověděl službu jeden ze tří zbývajících gyroskopů zajišťující orientaci v prostoru. Družice se vzápětí přepnula do bezpečnostního modu: vstupní otvor dalekohledu se zakryl a sluneční panely natočily směrem na Slunce. 
Hubble sice není bezprostředně ohrožen, nicméně nedokáže provést žádné vědecké pozorování. Naštěstí pro celou vědeckou komunitu servisní raketoplán Discovery je již na odpalovací rampě a na svou cestu se vydá šestého prosince. Hlavním úkolem astronautů je přitom výměna klíčových gyroskopů. Pokud půjde vše bez problémů, budou vědecká pozorování obnovena počátkem ledna. 
 

Podle materiálů na Internetu
 
  
  
poslední zpráva, čtvrtek 18:00
Prubeh ZHR behem uplynule noci (zdroj IMO)U nás v Brně je v těchto chvílích skoro jasno: křišťálově čistou tmavě modrou oblohu jen tu a tam zdobí menší mrak, na jihovýchodě září Měsíc a objevily se už první hvězdy. Škoda, že takové počasí nebylo včera, škoda... Vizuální pozorování shromažďovaná pod hlavičkou NASA a Mezinárodní meteorické organizace totiž zcela průkazně ukazují, že se Leonidy dostavily podle jízdního řádu. Zprávy ze Španělska a jižní Francie říkají, že krátce po třetí hodině našeho času na obloze prolétlo během jediné minuty až třicet padajících hvězd. Většina meteorů přitom byla spíše slabší, žádné prskavkové orgie v porovnání s loňským rokem nenastaly. 
Průběh celého představení charakterizuje přiložená křivka zenitové hodinové frekvence (svislé úsečky udávají chybu), vypočítané na základě spatřených meteorů. Tato teoretická hodnota udává počet Leonid, které by mohl spatřit jeden pozorovatel za ideálních podmínek (tmavá bezmračná obloha), kdyby se radiant roje nacházel v nadhlavníku. Existenci maxima potvrdily také záznamy z radaru v Japonsku a České republice. Ostrý nárůst a rychlý pokles přitom zabránil sledovat leonidovou přeháňku i na jiných místech naší planety. Američané se například dočkali jen čtyřiceti až padesáti meteorů za hodinu. 
 
Předpověď aktivity Leonid dle McNauhgt-Asherova modelu:
čas (UT) odhad ZHR favorizovaná oblast
18. 11. 1999, 2:08
500
Afrika, Evropa
18. 11. 2000, 3:44
30
Afrika, Evropa, Amerika
18. 11. 2001, 10:01
1 500?
Severní a centrální Amerika
18. 11. 2001, 17:31
15 000
Austrálie, východní Asie
18. 11. 2001, 18:19
15 000
Austrálie, centrální Asie
19. 11. 2002, 04:00
15 000
Afrika, Evropa, Amerika
19. 11. 2002, 10:36
25 000
severní Amerika
  
Pozorovaná zvýšená aktivita roje přesně koresponduje s předpovědí Australana Roberta McNaught a Brita Davida Ashera, že Země projde nejhustší částí proudu prachových částic uvolněných před více než sto lety (třemi návraty) z komety Tempel-Tuttle přesně ve 3:08 středoevropského času. Jediné, co podcenili, byla zenitová hodinová frekvence: odhadovali ji na pouhých 500 meteorů, byla však několikanásobně větší. Letošní trefa do černého však staví McNauhgt-Asherův model do zcela jiného a pro nás velmi optimistického světla. Podobné, ne-li ještě intenzivní přeháňky, se máme dočkat i v roce 2001 a 2002. Nad ránem devatenáctého listopadu 2002 se má evropská obloha dokonce pokrýt zhruba pětkrát větším počtem meteorů než včera. Každopádně se zkuste dneska v noci ještě podívat na oblohu, poslední Leonidy, které možná zahlédnete, se tak mohou stát blýskáním na ještě bohatší časy! 
  
  
čtvrtek 16.55
Moc děkujeme za všechny vaše hlášení o průběhu minulé noci. Spolu s fotografickými záběry, které se určitě v průběhu několika dní objeví, je zveřejníme v pondělním vydání Instantních astronomických novin. 

  

čtvrtek 13.10
K smrti unavení pozorovatelé se už probudili, letecké motory vzdušných výprav už dávno vychladly a operátorům plejády umělých družic spadl velký kámen ze srdce.  Ano včera ráno, mezi třetí a půl čtvrtou ráno, tedy skoro přesně podle původní předpovědi, zapršely Leonidy. Výjimečně nepříznivé počasí nad celou Českou republikou sice pořádně zamíchalo karty, nicméně tu a tam se některým z vás přesto podařilo něco zahlédnout. Ostatně tady jsou ukázky z několika došlých e-mailů) : 
  
Praha 3:27 SEC, Po pulhodinovem pozorovani (2:43-3:16 SEC) v presvetlene casti Prahy 8 (kousek od koleje!) v dirach mezi mraky(!) napocitano 181(!) platnych Leonid. Pak jsem utekli, protoze jinak bychom zmrzli. Leonidy byly vetsinou extremne jasne (nejjasnejsi blesknula pres mraky - stridmy odhad -6 magnitud, ale pravdepodobne jasnejsi) a nechavaly za sebou vetsinou stopu (a to dost dlouhou a dlouho viditelnou). Proste super, nezklamaly. Tak zase nekdy... Michal Švanda 
  
Ahoj, tady Lenka Sarounova, Ludek Vasta, Francie OCA. Pocasi bylo super a krasne to litalo, max tesne po 2UT s frekvenci jiste pres tisic, nejspis nekolik malo tisic. Obcas nejake pekne jasne, ale zadne superbolidy. Stopy nekolik sekund, jednou snad nekolik desitek sekund. Nadherny zazitek, ale Francouzi maji strasnou klavesnici, takze vic mozna pozdeji z domova. 
  
Pozoroval jsem z uvozu cesty pobliz Ricanu Prahy mezi 2.50 a 4.05 h SEC 18. listopadu skvirami v mracich (oblacnost se pohybovala mezi 50 a 75%; mezna magnituda kolem 4 mag) ca 375 Leonid a 5 sporadickych. Jasnejsi kusy mely vesmes stopy; bolidy vsak chybely. Prichazely ve sprskach; chvilemi i 3 Leonidy letely soucasne. Od pocatku, kdy se oblacnost ve 2.50 protrhala, byla frekvence velmi vysoka a v prvnim priblizeni sta'la'; po 3.40 zacala klesat a ve 4 h vyrazne; ovsem pocasi se opet rychle zhorsovalo. Zdravi Jiří Grygar 
  
Nejsem sice žádný astronom, ale pozorování mě baví a tak Vám píšu o dnešním ranním představení. Byla to paráda. Vstávám v Řevnicích ( 30km západně od Prahy ) v 0:50 na kontrolu oblohy. Přímo nad hlavou vidím dvě hvězdy. Oblékám se a budím rodiče. Než stačíme vyrazit je opět na obloze neprůhledná deka. Nevadí, sedáme do auta a vyrážíme za Řevnice směr Liteň, kde víme o poli, které je dostatečně vzdáleno světlům okolí. Po cestě ještě stavíme na obhlídku oblačnosti a konstatujeme, že asi nic neuvidíme. V 1:25 dorážíme Zdroj NASAna vyhlídnuté pole a nad námi je jasná obloha. Není to velká díra, ale oblast Oriona a Blíženců je jasná. Hned nás vítá jeden meteor, který jasně patří k Leonidům. Začínáme počítat kolik jich uvidíme. Za čtvrt hodiny jich máme 6 a jsme spokojeni, jelikož obloha se začíná více a více roztahovat Ve dvě ráno je jasno na 2/3 oblohy. Vybaluji foťáky a stativ a mířím na oblast Oriona, kde se mi zdá, že je intenzita největší. Hned při první expozici jich pár prolétá oblastí kam směřuje moje osmadvacítka. Jsem nadmíru spokojen a dále se kochám pohledem vzhůru. Je 2:30 a máme napočítáno 120 meteorů. Je kolem 0 st. C a slušně fouká a začíná být zima i pod péřovkou, ale zvětšující se frekvence nás opět rozehřívá. Druhou stovku dopočítáváme po cca 15 minutách a třetí za dalších asi 9 minut. Ve třetí stovce je ten nejhezčí meteor dnešního rána. Přímo nad hlavou o délce tak na tři dlaně. Jasem předčí Venuši a stopa po něm je viditelná ještě po cca 20 vteřinách. Čtvrtá stovka meteorů je odpočítána za dalších pět minut a již nestíháme. Počítáme už jen namátkou počty za minutu a shodujeme se na čísle 25 - 30. Maximum odhaduji někde mezi 2:48 - 2:53. Po třetí hodině již začíná provoz" slábnout, ale je to spíše tím, že se začíná opět pomalu zatahovat a vidíme již jen fragmenty z oblohy. Stále ale pozorujeme oblast Velkého vozu a Oriona, kde představení pokračuje a občas vidíme i záblesky na vysoké oblačnosti, která začíná překrývat celou oblohu. ve 3:20 rozhodujeme o ukončení našeho pozorování, balíme foťáky a jsme nadmíru spokojeni, jelikož osm stovek pozorovaných meteoritů předčil naše očekávání. Po cestě zpět ještě z auta vidíme jasnou oblohu a tak zastavujeme a naše pozorování je korunováno vycházející Venuší nad hřebenem Brd a v jejím těsném sousedství prolétá poslední Leonid, který pozorujeme. Pak se obloha opět zahaluje do mračen a my to definitivně balíme a jedeme domů. Byla to paráda. Jakub Kencl 
  
Ceske Budejovice 2:15 - 3:45. Jak jsme jiz upozornovali v predchozich vstupech, C.Budejovice nemely uplne tragicke pocasi, proto jsme se rozhodli ve 2:00 vyrazit kousek ven z mesta. Sli jsme ja, Jana Vancurova, Jana Freibergova a jeji kamaradka Eva. S vydatnou pomoci vyse uvedenych jsem zaznamenal toto. Jeste cestou jsem ve 2:15 zaznamenal jasnou Leonidu. Na misto jsme dorazili ve 2:20 a hned se zdalo, ze od zapadu to bude dobre, nebot tam svitil Jupiter. Ale zdani klamalo. Nicmene ve 2:40 se karty zacaly obracet a nasledovalo neuveritelne. Protoze jsem ve svem zivote mel na Perseidy vzdy smulu, nevidel jsem nikdy Zaznamy z ondrejovskeho radaru, pozoroval P. Pridalmoc meteoru.. Prvni vetsi dira se objevila v souhvezdi Byka a nasledne se zvetsila i na Orion a Blizence. Leonidy padaly takto.. 2:46 prvni, 2:47 vlevo od polu, 2:49 vlevo od Kuratek, 2:50 tamtez dve s odstupem 10 sekund. 2:51 tri behem 12 sekund u Hyad. 2:52,5 dve -- u pasu Oriona a u Aldebarana, 2:54 slabsi u Aldebaranu a 2:58 jedna pres slabsi mrak na SZ. 3:00 dalsi v dire u alfy Tau a sotva jsem ji zapsal, tak dalsi tamtez. 3:02 u Plejad dve behem asi tri sekund, druha z nich velmi jasna! 3:03 opet u Kuratek, 3:05,5 mezi Capellou a Plejadami, 3:06 nad SZ dve i se stopou. Pote se zase zatahlo a cekali jsme dal. Akorat jsem rekl peknou blbost .. "Doporucuji podeprit krk hlavou .." :-) Ve 3.23 se opet objevil Jupiter, ve 3.32 jsme videli jednu leonidu (moc oblak) a vyrazime zpet. Cestou ve 3:49 se protrhava zenit a my spatrujeme behem 2 minut tri velmi krasne a jasne bolidy - 3:50, 3:52 asi -6 az -8 mag dle Iridii .. Nyni je 4:32, ve 4:25 stale dost zatazeno a ja jdu zas koukat co bude, ostatni spi. Vzhledem k tomu, ze jsme vzdy meli jen velmi male dirky, maximalne pred treti i jednu vetsi, troufam si odhadnout, ze padal meteoricky dest!!! Martin Gembec. 
P.s. Prominte Vy co mate smulu, ja to zazil loni 17.11., rvalo to dusi ty bolidy... Rad bych jeste dodal, ze jsem videl vlastne suverenne nejvetsi pocet meteoru ve svem zivote za dobu vicemene 20 minut v derach velikosti souhvezdi Oriona a mensich. Prosim, jestli tohle nebyl meteoricky dest, tak co pak ? Muj soukromy odhad (vyska radiantu, mnozstvi jasne oblohy, mnozstvi meteoru, MHV) je 1500/hod. 
  
V noci ze středy 17. na čtvrtek 18.listopadu 1999 jsem si v Jeruzalémě v Izraeli nařídil budíček na tři hodiny ráno. V tuto dobu jsem vstal a zkusmo vyhlédl z okna. Po několika vteřinách pozorování mi byl odměnou meteor, který bleskovou rychlostí vykreslil na obloze dlouhou ohnivou čáru, po které na zlomky času zůstala na obloze dlouhá bílá čára. Už asi pátý meteor zazářil tak silně, že mne to nenechalo klidným a vyrazili jsme s ženou ven. Zajeli jsme autem na svah do Ein Kerem, zašli na jednom hřišti do stínu a pozorovali oblohu. Nemohu říci, že by to byl déšť, ale každou chvíli zazářil meteorit na různých místech a o různé intenzitě. Zhruba každý desátý stál opravdu za to. Ovšem i ty nejslabší byli divadlem, které jsem v životě nikdy nezažil. Jako kluk jsem pozoroval noční oblohu a někdy také meteor zahlédl, ale to, co se dělo tuto noc, jsem nikdy v životě neviděl a nelituji, že jsem spánek zvukem budíku přetrhl. Pozorovali jsme tuto krásu asi hodinu a po návratu domů jsem ještě zalehl na u velkého okna na "karimatku" a v pohodlí vleže (i když už jsem neměl tak velký záběr nebe) pozorovalů tento nádherný přírodní úkaz asi další půlhodinku. Byly chvíle, kdy zaráz bylo vidět dva i tři meteory, rozhodně však byly vidět s frekvencí více nežli jeden meteor za minutu (škoda, nestopoval jsem to ani jsem je nepočítal). Srdečně Vás ze Svaté země zdraví Lumír Hanuš 
  
A jak dopadla naše redakční výprava? Nakonec jsem viděli asi třicet kousků, v době největšího maxima. Naše pozorovací stanoviště? Dálnice D1, výpadovka na Osovou Bítýšku. Žádná romantika, ale viděli jsme alespoň něco. 
  
  
čtvrtek 0.23
Do avizovaného maxima Leonid už příliš času nezbývá, ruku v ruce s tím se ale zřejmě začíná vyostřovat situace na obloze. Až do půlnoci se vlastně nic nedělo, pouze se počet Leonid vyrovnal počtu tzv. sporadických meteorů, tj. prachových zrnek, které se s naší planetou setkávají nahodile a proto protínají noční oblohu. Výsledky z meteorický radara Astronomického ústavu v Ondřejově, který jediný spolehlivě prokoukne neprostupnou hradbou mraků, však budou k dispozici až za pár hodin. "Radar sice uz bezi, ale jak se to vyviji, budu zjistovat az za par hodin, az bude zrejme, zda se krivka od pozadi nejak odchyluje nebo ne," napsal nám před několika minutami dr. Rostislav Štork. Nezbývá tedy než čekat a hlavně se dívat na oblohu. Jenže proboha, kde může být jasno? Ještě kolem jedenácté hodiny večerní byly v procházející frontě díry nad Českými Budějovicemi, resp. nad Kletí. Podle telefonátu s Milošem Tichý, jenž monitoruje situaci na zdejší observatoři, je však momentálně zataženo. Naprosto mizerné počasí, občas ozdobené sněhem je i v Ondřejově u Prahy a také v na východě Čech. My v Brně hrajeme vabank. Sice přesně nevíme, co se děje nad mraky, ale my sedáme do auta a jedeme na západ. Znovu se ozveme zítra ráno. Držme si palce. 
  
  
středa 19.58
Zdroj archiv IANŘekni kde ty Leonidy jsou... Co se s nimi mohlo stát... Pohled do tabulky shrnující meteorologickou situaci v České republice a sousedících státech připomíná smuteční parte: Nikde, ale doopravdy nikde není jasno. Prakticky všude je zataženo, často dokonce slabě sněží, jenom v těch "nejlepších případech" je skoro zataženo. Zoufalou situaci dokumentuje i e-mail, který jsme před několika okamžiky dostali z hvězdárny v Úpici: "Odpoledne to vypadalo nadějně. Cca v 15 hodin jsem chystal domů k obědu a svítilo Slunce. Deka byla tak 30-40 %. Jelikož jsem toho včera v noci moc nenaspal (kontroloval jsem oblohu a byl v kontaktu se Želvou IAN) a ráno jsem vstával, anžto mi dorazil autobus dětiček na exkurzi, po obědě jsem si trochu zdřímnul. Probuzení bylo velmi nemilé. Totalní deka, která se drží i nyní, t.j. v 18:30. Včerejší noc mi nedopřála ani jednu jedinou Leonidu. Snad tedy ta dnešní. Třeba se to aspoň trochu roztrhá. Teď zkusím zjistit situaci na kopcích v Krkonoších. Tomáš Sýkora." 
Jak ale naznačují zprávy ze světa, nedaří se ani samotným Leonidám. My tady v brněnské redakci vzpomínáme na loňský rok, kdy maximum nastalo v ranních hodinách 18. listopadu, přičemž už od půlnoci zářil na obloze jeden bolid za druhým. Letos předpověď hovoří o třetí hodině ranní, tj. největší aktivitě již za sedm hodin, a nic zvláštního se na nebi neděje. NASA o půl sedmé našeho času vydala poslední odhad zenitové hodinové frekvence 63 meteorů, což je kolem celodenního průměru. Při eventuálním dešti by přitom měla tato hodnota vyskočit na dvacetinásobek. Nic zvláštního se podle přímého přenosu neděje ani v Japonsku. Každopádně, pokud máte tu možnost, můžete si po půlnoci naladit NASA TV a podívat se na přímý přenos z několika kamer, které putují spolu s astronomy na palubách speciálních letadel nad Středozemním mořem a dalších částech naší planety. 

  

středa 17.00
Zdroj CHMUO dění na obloze má v tomto okamžiku zřejmě nejlepší přehled malá kancelář v Marshallově středisku kosmických letů. Nehledě na spartanské vybavení, právě zde se scházejí informace o Leonidách zasílané hlídkami z Kanárských ostrovů, Havaje, centrálního Pacifiku, prostě z celého světa. "Opticky pokrýváme prakticky celou planetu, pouze s tříhodinovou pauzou v Číně," prozradil novinářům Jeff Andreson. "Kromě toho také dostáváme informace z jednoho kanadského radaru." Informace odtud putují k několika stovkám uživatelů, například do NASA, řídícího střediska družic Iridium či Inmarsat, tedy tam, kde mají na starosti zdravotní stav elektronických satelitů naší planety. Modely přitom ukazují, že nejvíce ohrožené jsou geostacionární družice zavěšené nad Atlantickým oceán, zatímco v relativním bezpečí jsou jejich kolegyně sedící nad Pacifikem. Pokud se maximum meteorického roje dostaví podle existující předpovědi ocitne se ve velkém nebezpečí i známá rentgenová observatoř Chandra. Pravděpodobnost jejího zásahu kometárním projektilem je však stále menší než jedno procento. Takže jak vypadají poslední zprávy? O půl čtvrté se zenitová hodinová frekvence Leonid pohybovala kolem 30 meteorů a zřejmě začíná stoupat! 
Bohužel počasí, jak názorně dokládají záběry z geostacionární družice Meteosat i vámi zasílané zprávy, rozhodně není příznivé. Nezbývá než doufat, že se alespoň udělají nějaké díry mezi mraky... 
  
Zdravim celou redakci a aktivni pozorovatele, ted ve 14:00 to v Praze vypada dosti zachmureni -- stredni vysoka oblaenost, zadne diry v mracich, spise to houstne. Co se tyka prvnich kousku letosnich leonid, mel jsem uspech uz pri predvcerejsim pozorovani, ktere ovsem bylo primarne zamireno na deep-sky. Presto v prestavce mezi 00:00-00:15 16/11/99 jsem videl dve leonidy (jeden bolid cca -4 s jasnou stopou zelene barvy) a jeden nerojovy meteor. Praha, 17/11/99, 14:35, Vit Sigmund 
  
Cas 16:00, obloha je uplne zatazena po cely den. Nevypada to dobre. Milan Horak, Hodonin 
  
Vážená redakce IAN, píšu Vám počasí v Řevnicích ( cca 30 km západně od Prahy ) 15:20. Nevím jak to vyjádřit slušně, ale stojí to tu za prd. Ještě v jednu byla pouze vysoká oblačnost ze které prosvítalo modré nebe. Momentálně se sem nasunula šedá oblačnost, která vypadá, že se rozhodla vydržet do noci a v dohledu cca 40km to nevypadá o mnoho lépe. Uvidím večer a asi se budu přesouvat k SZ obzoru. Zatím se mějte a doufám, že alespoň na Vašich stránkách si prohlédnu déšť nejen vodní. Jakub Kencl 
  
  
středa 16.37
Jak vypadala včerejší cesta redakce Instantních astronomických novin? Tento astronomický týden zcela jistě žije meteory, vždyť vidět meteorický déšť je skoro životní událost. Maximum tohoto roje je sice předpovězeno na noc ze 17. na 18. ale s Leonidama je to vždy trochu podivné: vzpomeňme na minulý rok. Proto jsme v úterý večer vyrazili hlídat milé Leonidy, poháněni touhou spatřit déšť za každou cenu. Počasí bylo nevalné, poslední snímky ze satelitu poukazovaly na totální deku nad celým územím. Přesto jsme se nevzdávali. S laskavým svolením Jeníka Hollana nám byl zapůjčen automobil Škoda 1203 a díky kterému jsme se vydali hledat díru v mracích v okruhu 150 kilometrů od Brna.  
Jak se později ukázalo 150 kilometrů bylo pro toto auto poněkud nadhodnocený údaj. Bylo nás šest a do naší výzbroje patřily dva mobily a několik nonstop kontaktů na různých místech. Tím pádem jsme byli schopni aktuálně reagovat na situaci s počasím a cesta mohla začít. 
Vyrazili jsme okolo půl jedenácté večer a náš první směr byl  na severozápad, Hradec Králové (HK) a Úpice (UP) hlásili jasnou oblohu. A nyní již heslovitě: 
11:00 Stavíme na benzínové pumpě za Brnem, máme potíže s otevřením nádrže na benzín, vypadá klíč ze zapalování. Stále totální deka, není se čemu divit jsme kousek za Brnem. 
11:30 Mrzneme v autě, nefunguje topení resp. jsme nenašli příslušný spínač. Obloha beze změn, HK stále hlásí jasno a UP taky. Ostrava zataženo. Pokračujeme rychlostí  60 km/hod směrem na Hradec. 
12:15 Svitavy, sněží. Opět vypadl klíč ze zapalování. HK stále jasno, UP střídavé počasí. Ostrava zataženo. 
12:20 Zastávka kousek za Svitavami, je šílená zima. Analyzujeme celou situaci. Výsledek, jedem na HK. 
13:00 Litomyšl, druhá tentokrát nedobrovolná zastávka, staví nás policisté, po chvilce  byl v nich probuzen duch astronomie, pouští nás dál, obrovská úleva. Zataženo. HK polojasno, UP se oblačno, Ostrava se nehlásí. 
13:15  Objevuje se podivný kouř v autě. Nedá se dýchat, zastavujeme. Mrzneme, zataženo. 
13:30 Je to lepší.  Pokračujeme. Objevuje se první "hvězda" na obloze, je to Jupiter. 
13:45 Stále se vyjasňuje. Projíždíme Vysokým Mýtem. 
14:00 Zajíždíme do obce Zámrsk a v autě se nedá opět dýchat. Auto vaří a my vylézáme z auta. V Zámrsku jsme se asi tři čtvrtě hodiny dívali na nádhernou oblohu. Byla spatřena pouze jedna Leonida, jinak nic. To nás utvrdilo v názoru, ze to podstatné snad uvidíme zítra. Pak se zatáhlo. Autu jsme dolili vodu do chladiče a radili se o průběhu zítřka. Bylo jasné, že pokud někam zítra pojedeme, tak už to nebude tímto autem. 
Ve čtyři hodiny začala neradostná cesta zpět. Po deseti kilometrech opět vaříme. Situace je dramatická, dojíždíme na pumpu v Litomyšli. Dolíváme čtyři litry vody, z auta se k veliké radosti zaměstnanců pumpy valí dým. Po této proceduře si 1203 dává říct a v 6 hodin ráno dojíždíme do Brna. Cesta končí těsně pod hvězdárnou, došel nám benzín. 
Všichni se jdeme vyspat a těšíme se na další noční pouť. Leonidám zdar... Viktor Votruba 
   
  
středa 15.51
Leonida zachycena v prubehu stratosfericke vypravy v roce 1998, zdroj NASAŽe je zataženo a vy jste se propadli až na dno beznaděje? Pak vám odborníci z NASA nabízí alespoň slabou náplast. Ve čtvrtek 18. listopadu ráno, přesně v 7 hodin 30 minut našeho času, vypustí z Marshallova střediska kosmických letů zvláštní meteorologický balon. Ten v průběhu tří hodin dopraví do výšky 32 kilometrů, tedy spolehlivě nad jakákoli rušivá oblaka i špatné počasí, speciální videokameru monitorující dění na temné obloze. Internetoví surfaři si ji přitom mohou -- v přímém přenosu -- naladit mezi 7:30 a 10:30 našeho času na adrese www.LeonidsLive.com. Repríza celého záznamu se objeví tamtéž o den později. 
Let několikametrového balonu se uskutečnil i minulý rok. Na publikovaný videozáznam se  tehdy podívalo na milion lidí z celého světa. Oproti loňskému experimentu však bude na palubě mnohem citlivější kamera, která zachytí i slabší meteory. Úplnou novinkou je pak speciální nízkofrekvenční přijímač, který se pokusí chytat odražené rádiové záření vzdálených polárních zářích od ionizovaných meteorických stop. V přímém přenosu tak dost možná meteory nejen uvidíme ale i "uslyšíme". Tím nejdůležitějším vědeckým zařízením, který poletí se stratosférickým balonem, však bude "meteoroidolapka" -- speciální materiál xerogel, jenž se pokusí zachytit alespoň pár prachových Leonid, které neshořely při průletu zemskou atmosférou. Na zem se kontejner s prachovými vzorky, spolu s kamerou, přijímačem i pomocnou technikou vrátí po dvacetiminutovém letu na padáku. Podobný lov se uskutečnil i při loňském návratu roje a také v době maxima letních Perseid, a přestože zatím nebyli odborníci příliš úspěšní, nikdo vynaložené práce ani peněz nelituje. Vždyť jeden start balonu přijde na pouhé čtyři tisíce amerických dolarů -- získat přitom můžete něco fantastického: malý vzorek z jádra komety. Takže pokud budete vzhůru, nezapomeňte se podívat na www.LeonidsLive.com! 

  

středa 15.10
Zdroj CHMUDobré ráno! První hon na Leonidy, který proběhl minulou noc, byl pojistkou pro případ, že by se pomíjivé meteory dostavily několik hodin před odbornou předpovědí. Přes nepříznivé počasí jsme mohli dění na obloze sledovat alespoň v různě velikých dírách, ovšem na rozdíl od minulého roku se nic zvláštního nestalo. Ostatně dokumentuje to i vzkaz Honzy Mocka z východních Čech: "Minula noc mi dovolila jen asi 10 procent oblohy s mezni hvezdnou velikosti cca 3,0 po dobu pul hodiny. Krome letadel vsak neproletelo nic." Proměnlivá situace byla po celé České republice. "Pokud jde o pocasi, mohu Vam predat informace pomerne uplne. 16.11. -- pred pulnoci jasno az skorojasno a to az do zhruba 0:30. Pote zatazeno nebo skorozatazeno kupovitou rychle jdouci oblacnosti od zapadu. Ve 3:23 se nahle od zapadu vyjasnilo a vydrzelo to az do 3:50, kdy se pro zmenu zacalo zatahovat od jihu. Pozorovatel meteoru jsem asi mizerny, nebot od 3:25 do 3:45 jsem nezaznamenal ani jediny :-) (pozoroval jsem z balkonu smerem jih - Lev, Blizenci, Orion, Byk ..) (hvezdy 4-5 mag viditelne..)  Nyni ve 4:20 je zatazeno souvislou oblacnosti typu stratus, zrejme prave tou, jez se nasunula od jihu." Uvádí na stránkách Amatérské prohlídky oblohy, jež také zajišťuje nepřetržitý informační servis, Martin Gembec z Českých Budějovic. Zataženo, občas se sněhovými přeháňkami, bylo i na ostravské hvězdárně, v Přerově, ve Vsetíně, na Kladensku -- prozrazují nám to příspěvky v diskuzi čtenářů IAN. Na stejném místě se jeden z našich čtenářů zmiňuje o netradičním způsobu pozorování Leonid, odrazem radiového signálů od ionizované meteorické stopy. Mezi druhou a půl šestou našeho času tak zachytil jenom šest takových případů... Tedy zoufale málo. Zcela neslavně skončila i naše redakční výprava. S rozpadající 1203 jsme křižovali na pomezí Čech a Moravy a nakonec skončili v křišťálově průhledné díře u Vysokého Mýta. Ta se sice po dvaceti minutách neprodyšně zavřela, ale naprostá absence Leonid, byť byl radiant již vysoko nad obzorem, nás přesvědčila, že jsme zatím o nic nepřišli. Vařící se voda v chladiči by nám ostatně ani nedovolila další přesun a tak jsme byli nakonec rádi, že jsme dojeli nad ránem zpátky do Brna. 
Něco se ale každopádně děje! Stovky nažhavených pozorovatelů z centrálních částí Spojených států včera večer překvapil výjimečně jasný bolid, který se zřejmě jenom tečně otřel o zemskou atmosféru. K netrpělivě očekávanému roji však nepatřil. Co se týká Leonid jako takových, zatím jich je vidět málo: Momentální odhady zenitové hodinové frekvence se pohybují od 8 do 86 meteorů za hodinu. Tolik padajících hvězd byste ovšem spatřili pouze tehdy, kdyby se radiant roje (v hlavě Lva) nacházel v zenitu a obloha byla zcela tmavá, bez jediného mráčku. Počet skutečně zpozorovaných meteorů byl tudíž mnohem menší!  
Je odpoledne a noc se nezadržitelně blíží. V tomto okamžiku se tak nejdůležitější stává meteorologická předpověď. Na střední Evropou se bohužel vytváří oblast nízkého tlaku vzduchu, takže by mělo být oblačno až zataženo, v horských oblastech a na českomoravské vrchovině sněžení či sněhové přeháňky. Stejně pesimisticky to vypadá i v sousedních státech, Německu, Rakousku, Slovensku i v Polsku. Takže nezbývá než doufat, že se tu a tam objeví alespoň nějaká díra.  
Kde se ale bere jistota, že se dnes v noci dostaví kýžený meteorický déšť? Optimistické předpovědi vychází z přiloženého diagramu. V roce 1966, kdy se Severní Amerika dočkala nádherného představení, prošla Země prachovými částmi, které se z komety Tempel-Tuttle uvolnily v roce 1899 (dva návraty vlasatice dozadu, která kolem Slunce oběhne jednou za 33 let). Letos prolétneme stejnou oblastí (tentokráte však starou již tři oběhy komety), avšak o něco dál než v roce 1966. Máme proto dobrý důvod předpokládat, že se dočkáme alespoň meteorické přeháňky, byť ne tak intenzivní jako před třiatřiceti roky. Setkání Země s nejhustší částí roje, jenž vznikl v roce 1899, se přitom uskuteční kolem třetí hodiny našeho času ve čtvrtek 18. listopadu. V té době bude radiant na obzorem a Slunce naopak pod obzorem při pohledu z Evropy, Blízkého východu a Afriky. Skutečnost však na vlastní kůži poznáme již za několik málo hodin. 

  

úterý, 20.45
Zdroj CHMUOdjíždíme! Takže jaká je situace po republice. "Je 19:13 SEC a tady v Ostrave je oblacno, v dirach vykukuji hvezdy rozmazane vysokou oblacnosti... Myslim ze misto meteorickeho deste nas ceka snehova vanice," oznámil nám Lukáš Král. Mimochodem právě on se na Leonidy díval už včera večer. Tady je jeho zpráva: Dnes v noci (15./16.) mi poprvé letos počasí dovolilo pozorovat Leonidy. Doufejme že ne naposled. Pravda, dva dny před maximem se nedalo očekávat nic zvláštního, ale je třeba využít každé jasné noci, a stejně, člověk nikdy neví... A tak jsem se zachumlal asi do deseti vrstev oblečení a lehl si do spacáku na lehátko na zahradě. Bylo asi čtyři stupně pod nulou a spacák i ostatní pomůcky brzo pokryla jinovatka. Naštěstí mě zachránila termoska s horkou kávou. Velmi doporučuji. A co jsem tedy viděl? Pozoroval jsem ve dvou intervalech mezi třetí a půl šestou hodinou ranní. Viděl jsem celkem 29 meteorů, z toho ovšem jen osm Leonid. Redukovaná frekvence roje (přepočtená na MHV=6,0 mag a radiant v zenitu) vychází pro první interval asi 4 met./h, pro druhý už 11 met./h. Zdá se tedy, jako by se už začínaly rozjíždět... Ovšem může to být jen statistické kolísání - Leonidy byly natolik záludné, že létaly skoro vždy ve dvojicích neb trojicích - hodinu nic a pak tři během jedné sekundy (nepřipomíná vám to jízdní řád tramvají? :-). Stačí pak jen chvilka nepozornosti... Dvě leonidy těsně po sobě jsem zahlédl ještě během přípravy na pozorování, celkem jsem tedy viděl tedy deset kousků. Nejjasnější měl 0 mag, takže žádné bolidy se zatím nekonaly. Doufejme, že se Leonidy zítra a hlavně pozítří polepší a předvedou nám minimálně to, co loni. Rozhodně se zkuste dívat už dneska v noci, mělo by být ještě hezky, bohužel předpověď na noc maxima (17./18.) už není nijak příznivá. Ale víte jak je to s počasím... Slabou aktivitu, dokonce už v noci ze 14. na 15., potvrdil i ondřejovský meteorický radar. 
Ve Valašském Meziříčí je dle informací Pavla Gabzdyla jasno. Na zdejší hvězdárně dokonce monitorují dění na povrchu Měsíce -- je totiž možné, že se tu a tam nějaká Leonida strefí i do našeho vesmírného souseda. Na Hvězdárně v Úpici to taky nevypadá špatně, vysoká oblačnost sice nepustí slabší hvězdy, ale něco vidět je. Naopak zataženo je v Litoměřicích, jediné co zdejší uklidňuje je, že nesněží. Stejná zpráva přišla i z Olomouce. 
U nás nad Brnem se stále honí mraky, teď je dokonce úplně zataženo, takže nakonec jsme se rozhodli vyrazit na severozápad a zastavit až pod jasnou oblohou, resp. po dvou hodinách nepřetržité jízdy. Do batůžků jsme zabalili teplé oblečení, fotoaparáty, diktafon i láhev skvělé slivovice. Jak jsme dopadli se dozvíte až ráno, řekněme někdy kolem poledne (dokonce i redakce IAN musí občas spát). Celou noc pak můžete také sledovat stránky Amatérské prohlídky oblohy www.ian.cz/apo, jejíž správci budou celou noc on-line. Nezapomeňte nám však také poslat vaše postřehy, ať je můžeme zahrnout do dalšího hlášení! Děkujeme! 

  

úterý, 16.30
Mraky nad Brnem, 16. 11. 1999, 16:05Podle předpovědi mají Leonidy přijít až v noci ze středy na čtvrtek, krátce po třetí hodině našeho času (středoevropského), ale kdo nechce nic podcenit, vyrazí na lov potenciálního meteorického deště už dnes večer. Ani vy neváhejte! Podle předpovědi bude jasno, až polojasno, ojediněle mlhy a tu a tam nějaká ta vločka. Tak si raději vyberte nějaký větší kopec. Co je ale nejdůležitější, teploty mohou klesnout až na mínus deset stupňů, pořádné oblečení bude tudíž k přežití nezbytné a neztratí se i něco na zahřátí. U nás v Brně bylo před chvílí úplně jasno, teď se -- jak ostatně dokumentuje přiložený snímek, se od západu blíží vyšší oblačností, nicméně zdá se, že za ní je opět jasno. Podobně vypadá situace i jinde. Nějaká vyšší oblačnost se řítí na Prahu, jasno (mínus šest stupňů) je na Lysé hoře, naopak oblačno bylo před několika hodinami v Českých Budějovicích i Liberci. Ostatně napište nám jaké je právě u vás počasí, vaše zprávy zveřejníme při posledním dnešním vstupu kolem 21. hodiny. 
  
   
Všeobecná předpověď počasí pro Českou republiku na úterý 16. a na středu 17. listopadu: 

Předpověď na úterý 
Situace: Tlaková výše postupuje ze střední Evropy k jihovýchodu. Počasí přes den: Skoro jasno, ojediněle nízká oblačnost nebo mlha, později na jihovýchodě přibývání oblačnosti. Nejvyšší teploty -2 až +2 st., na horách v 1000 m kolem -2 st. Jihovýchodní vítr 2 až 6 m/s, ve vyšších polohách později kolem 10 m/s. Tlaková tendence: slabý až mírný pokles Rozptylové podmínky: ráno mírně nepříznivé, přes den většinou dobré.  
  
Předpověď na středu 
Situace: Brázda nízkého tlaku vzduchu spojená s frontálním systémem bude postupovat od severozápadu do střední Evropy. Počasí v noci na středu: Polojasno až oblačno, během noci se místy vytvoří nízká oblačnost nebo mlha. Ojediněle slabé sněžené. Nejnižší noční teploty -5 až -9 st., jižní až jihozápadní vítr 2 až 6 m/s. Počasí přes den: Oblačno až zataženo, místy občas sněžení. Nejvyšší teploty -2 až 2 st., jihozápadní vítr 2 až 6 m/s. 
  

Převzato s laskavým svolením Českého hydrometeorologického ústavu www.chmi.cz
 
  
kresba IANUž jsou tady! 
  
Přízrak možného meteorického deště Leonid obchází kolem naší planety. Ať už jste  připraveni či nikoli, jedno je jisté: při příštím vydání Instantních astronomických novin bude po všem. Zopakujme si proto naposledy několik základních informací: 
Nikdo z astronomů přesně neví, co a kdy se bude na obloze dít. Ať už zní astronomické předpovědi jakkoli, jsou to pouze předpovědi. Odborní věštci se však shodují, že to nejhezčí přijde v prvních hodinách čtvrtka 18. listopadu, tedy v noci ze sedmnáctého na osmnáctého. Jeden z mála konkrétnějších údajů, propagovaný profesorem Mark Baileym z britské Armagh Observatory, pak hovoří o tom, že Země projde nejhustší částí proudu prachových částic uvolněných v minulosti z jádra komety Tempel-Tuttle přesně ve 3 hodiny 8 minut našeho času (s chybou pět minut). Odhaduje se, že v té době spatří jeden pozorovatel na tmavé obloze až dvacet meteorů za minutu. 
Pokud se výše uvedená předpověď splní, pak jsou ve výhodě především evropští pozorovatelé. Všechno ale může být zcela jinak, ostatně loňská zkušenost je varovně vztyčeným prstem. Největší počet meteorů byl totiž pozorován celých dvanáct hodin před průchodem naší planety rovinou oběhu komety. Takže původně favorizované východní Asii a zde umístěným astronomickým výpravám zůstaly jenom oči pro pláč a zcela nečekaně se naopak radovali Evropané. Úplně nejlepší tedy bude, když se za tmavou oblohou vydáte už o den dříve, v úterý večer (a samozřejmě i ze středy na čtvrtek). Radiant se dostane nad obzor někdy před půlnocí a dění na obloze zkuste sledovat až do svítání. Kam se dívat, je vlastně úplně jedno, meteory budou totiž létat prakticky po celé obloze, snad s výjimkou západního obzoru.  
Kostky jsou vrženy - jediné, co v tomto okamžiku můžete ovlivnit, je volba pozorovacího stanoviště. Jelikož by dle (nejistých) předpovědí mělo letos přilétnou větší množství slabých meteorů, bude nezbytné dívat se daleko od rušivého pouličního osvětlení. Definitivní výběr stanoviště pak může u mobilních pozorovatelů ovlivnit předpověď počasí Českého hydrometeorologického ústavu, který u příležitosti návratu Leonid zřídil speciální webovskou stránku (chválíme!).  
A nakonec můžete udělat ještě jednu věc. Napište nám o vašem putování za Leonidami, vaše zkušenosti i zážitky rádi zveřejníme. Ostatně o dění na obloze se vás v následujících hodinách pokusíme prakticky nepřetržitě informovat právě na této stránce. Držíme palce! 
 
  
Kresba archiv IANObloha plná padajících hvězd  
aneb Déšť světla 
  
Když dne 9. října 1933 zapadalo Slunce a nad Evropou se pozvolna skláněl soumrak, zdálo se, že všechny věci v přírodě budou mít i tuto noc svůj přirozený chod jako v kteroukoliv jinou noc. Ne, nestala se žádná katastrofa, Slunce druhý den ráno opět vyšlo a při jeho východu byl svět právě tak pokojný a právě tak nepokojný jako den předtím; a přece velmi mnozí na tuto noc nikdy nezapomenou. 
Nad střední Evropou bylo téměř úplně zataženo, takže většina obyvatel nevěděla nic o tom, co se děje nad mraky. Vzpomínám na onen večer: seděli jsme u ohníčku, oči byly téměř úplně oslepeny plamenem, nebe bylo téměř dokonale zamračené -- a přece jsme se podivovali zábleskům, které se v mracích občas objevily. Na blesky byla přece pokročilá roční doba, ostatně zjevy nebyly doprovázeny žádným zvukem. 
V západní Evropě bylo téměř všude zcela jasno. Sotva se setmělo - to bylo kolem 19 hodin našeho času - bylo na nebi vidět neobyčejné množství slabých létavic. Jejich počet rychle stoupal a za necelou hodinu přešel úkaz v pravý déšť meteorů. Velmi pěkně popisuje jev astronom Touchet, který měl v Pyrenejích dokonalé pozorovací podmínky: 
"Kolem 20. hodiny mne zavolali sousedé a uviděl jsem nejkrásnější divadlo za celou dobu své pozorovatelské činnosti v oboru meteorů: nádherný meteorický déšť. Bezprostřední dojem byl, že se všechny hvězdy uvolnily a padají k zemi. Uklidnil mne až pohled na známé skupiny hvězd, klidně zářící v pozadí deště. Na všech stranách neustále padaly létavice: oko se snažilo sledovat některé, zatím co se jiné objevovaly po desítkách. Padaly jednotlivě, po dvojicích, v celých sprškách..." 
Jiný pozorovatel poznamenal: "V jednom okamžiku, dívaje se k Velkému vozu, měl jsem dojem, že hustě a pravidelně padá sníh." 
Na prosté lidi působil zjev neobyčejně mohutně; po ulicích měst i všude na venkově stáli lidé s hlavou obrácenou ke hvězdám a udiveně sledovali neočekávané a neznámé divadlo. V Portugalsku utíkali věřící do kostelů, domnívaje se, že nastává konec světa a nebe se řítí na zemi. 
Mnozí astronomové přiznávají, že podívaná byla tak nepopsatelně krásná, že jim dalo mnoho práce, aby se odtrhli od pouhého dívání a začali jev systematicky sledovat. Ač velkou většinu pracovníků zastihl úkaz zcela nepřipravenu, přece jen byla vykonána cenná pozorování. 
  
Výňatek z knihy Miroslava Plavce, Komety a meteory (Orbis, Praha 1957).
 
 
  
kresba Lynette CookDesátá planeta existuje! 
  
Ale nenechejte se zmást. Leží plných sto padesát světelných let od Slunce v souhvězdí Pegas. Ovšem teprve u ní mohou lidé konečně bez dalších podmínek hrdě prohlásit: "Pozorovali jsme první extrasolární planetu v historii!" Pojďme se však podívat, jak se takový objev dělá, nahlédněme přímo do kuchyně lovců duchů a šumu v astronomických datech. 
Asi nejrozšířenější a zatím nejúspěšnější metoda detekce těles obíhajících kolem ostatních hvězd je založena na spektroskopickém pozorování. Díky dopplerovu efektu pozorujeme postupné vychylování spektrálních čar pozorované hvězdy směrem k červenému a pak zase k modrému konci spektra. Celý děj se periodicky opakuje, vlivem oběhu stálice kolem těžiště celého systému dalších těles. Pokud by byla hvězda v prostoru samotná, nemohli bychom pochopitelně pozorovat žádné takové "potácení", nebyl by důvod, aby se těžiště pohnulo směrem pryč z jádra hvězdy, ale pokud se někde poblíž nachází další zdroj gravitačního pole, tedy druhá hvězda nebo těžká planeta, můžeme tímto způsobem určit některé základní parametry systému. Ovšem kdo ví, co to vlastně z hvězdou hýbe, respektive, co ji nutí obíhat po elipse kolem společného těžiště?  
Bohužel naše technika není dostatečná k tomu, abychom mohli přímo snímat tento tajemný zdroj gravitace, jak tomu bývá ve většině sci-fi filmů. V nich se prostě namíří dalekohled a nasnímá jakýkoli objekt v kvalitě, jako by byl za humny. Představte si planetu velikosti Země ve vzdálenosti jednoho světelného roku. Úhel, pod kterým ji uvidíte, bude roven asi jedné stomilióntině stupně. Bohužel, to je příliš málo i do budoucnosti, takže astronomové se musí uchýlit k více či méně přímým metodám. Úplně nejlepší ale je, pokud se jim podaří zkombinovat dva nezávislé způsoby pozorování -- pak mohou s velkou pravděpodobností tvrdit, že napozorovali to, co předpověděli.  
Svetelna krivka pozorovaneho zakrytu (zdroj Tennessee State University)Přesně to se podařilo týmu Grega Henryho a Geoffa Marcyho. Marcy a jeho spolupracovníci objevili výchylky spektrálních čas u hvězdy HD 209458 , která se nachází asi sto padesát světelných let daleko v souhvězdí Pegas. Na základě spektroskopických pozorování předpověděli existenci tělesa, jehož oběžná dráha by mohla být nakloněna tak, že v určité fázi přejde tajemné těleso přes kotouč hvězdy a způsobí tak vlastně její zatmění. To se projeví zeslabením světla, které lze pozorovat pomocí fotometrických detektorů, jako je například čip CCD kamery. A to se podařilo Henrymu. V dobu, kterou předpověděli jeho kolegové, namířil na systém jeden z robotických teleskopů, jež má na starosti a skutečně se u podařilo pozorovat změny jasnosti! Kombinací těchto dvou pozorování dospěli astronomové k tomu, že těleso, planeta, obíhá s periodou asi 3,2 dne kolem gravitačního centra, že je asi o šedesát procent větší než Jupiter, ale má také pouze šedesát procent jeho hmotnosti. Je tedy velmi řídká, ve shodě s modely pro tělesa, jež obíhají tak blízko centrální hvězdy. 
Na pozorování změn jasnosti způsobených malou planetou musíte ovšem pořídit skutečně přesné měření, jasnost poklesla asi o necel dvě procenta, tedy v řeči fotometrie asi 0,016 magnitudy. Troufnete si na to okem? 
Máme tu první skutečně jistou planetu mimo sluneční soustavu. Není to sice těleso terestrické, tedy podobné Zemi, ale tentokrát víme jistě, že existuje a máme velmi dobrou představu také o tom, jak je velké. Předchozích osmnáct pokusů o detekci změny jasnosti selhalo. Měli jsme smůlu, dráha nebyla vhodně natočena. Zdá se, že na planetární astronomy se konečně trochu usmálo štěstí a jejich práce začíná sklízet oprávněné ovoce. 
 
Podle zpráv na Internetu
  
 
  
Vybrane, upravene zabery na dvojplanetku Kleopatra (foto ESO)Rozdvojená Kleopatra 
  
Planetka (216) Kleopatra byla objevena J. Palisou již 10. dubna 1880. Její světelná křivka ukazovala na skutečnost, že má tvar velmi protáhlého elipsoidu. V osmdesátých letech ukázala spektroskopická pozorování této planetky, že je typu M -- tedy s poměrně vysokým obsahem kovu. Další studie světelné křivky vedly k teorii, že by mohlo jít o binární planetku s kontaktem. 
Nové poznatky přinesla letošní studie planetky (216) Kleopatra z 25 října a to 3,6metrovým dalekohledem s adaptivní optikou ADONIS na hoře La Silla v jihoamerické Chile. Pozorování a analýzu provedli F. Marchis, D. Hestroffer, A. Cellino, P. Tanga a V. Zappala, vstupní data přitom získali za vynikajících podmínek -- seeing, tedy chvění neklidné atmosféry, pouhých 0,5 úhlové vteřiny. 
Jeden pixel na CCD matici měl při pozorování velikost pouhých 0,035 úhlové vteřiny. Analýza snímků přitom vedla k předběžnému závěru, že planetka je opravdu binární: skládá se ze dvou přibližně stejně velkých částí, které byly na snímku od sebe vzdáleny 0,125 úhlové vteřiny (což bylo poblíž  rozlišovacího limitu použitého přístroje). Takže existence binární planetky (216) Kleopatra je prakticky potvrzena.  
Více informací o tomto zajímavém tělesu hlavního pásu planetek (a nezávislé potvrzení binarity objektu) mohou přinést pozorování HST případně ze sondy vyslané k tělesu. Do té doby můžeme pochopitelně pořád spekulovat i o protáhlém "burákovitém" tvaru planetky.  
 
Miloš Tichý, Observatoř Kleť
Zdroj European South Observatory
 
Jak velká byla operační paměť počítače  
lunárního modulu projektu Apollo?
36864 slov o velikosti 16 bitů
2048 slov o velikosti 16 bitů
Na lunárním modulu nebyl počítač
 
  
Kresba MNBC NewsMeziplanetární Internet 
  
Vývojáři americké NASA se ve spolupráci se špičkovými odborníky z oblasti síťových technologií zaměřili na využití architektury sítě Internet pro meziplanetární komunikaci. Brzy však narazili na několik zásadních problémů: například na omezení přenosu dat rychlostí světla. To sice v pozemských podmínkách nepůsobí významnější problémy, nicméně pro komunikaci ve sluneční soustavě jde o fatální problém. Vývojový tým se proto vrátil k samotným základům internetové komunikace  a začal připravovat zcela nové protokoly pro přenos dat na velké vzdálenosti. 
Během minulých dvou let byla vize meziplanetárního internetu prosazována skupinkou vizionářů v čele s Vintonem Cerfem, jenž začal propagovat tento způsob komunikace ve stejné době, kdy se podobným problémem začala zabývat také známá Jet Propulsion Laboratory. Je však nezbytné podotknout, že obdoba takové sítě, přestože velice jednoduchá, existuje. Tento standardizovaný systém se nazývá ARPANET a využila jej pro přenos dat více než stovka vesmírných misí. 
Mezi komunikací prostřednictvím počítačových sítí v pozemských podmínkách a přenosem dat mezi planetami, například mezi Zemí a Marsem, je ale diametrální rozdíl. Minimální vzdálenost mezi oběma planetami činí zhruba šedesát milionů kilometrů: tuto trasu urazí signál rychlostí světla za více než tři minuty. Při maximální vzdálenosti obou planet doba letu signálu vzroste dokonce na celých dvacet minut. Tato omezení představují pro standardní Internet, kdy jednotlivé odezvy trvají zlomky sekund, nepřekonatelný problém. 
Každá planeta zapojená do takové sítě bude proto mít něco na způsob vstupní brány, jež přijme příchozí informace a posléze je rozešle jednotlivým stanicím na planetě, které o ně projeví zájem. Důležitou je také otázka bezpečnosti takovéhoto přenosu dat. Proto bude přístup do této sítě alespoň zpočátku silně omezen, proto si ještě na veřejně dostupnou adresu typu rover@pathfinder.mars.sol nějakou dobu počkáme. 
Začátek celého projektu je ale blíže, než by se mohlo na první pohled zdát. Sondy k Marsu, připravované na rok 2001, budou již alespoň z části využívat zmíněný systém. Síť pojmenovaná Mars Network podle všeho dosáhne přenosové rychlosti kolem 11 000 bit/s, což je více než třicetkrát více, než v případě mise Mars Pathfider v roce 1997. Pro srovnání -- dnešní nejpoužívanější modemy pro připojení na klasický internet dosahují rychlostí kolem 56 000 bit/s. V konečné fázi by v roce 2007 kolem Marsu měl kroužit jeden nebo více komunikačních satelitů obstarávající spojení mezi automatickými sondami na povrchu a pozemským řídícím střediskem. Zmíněné satelity vytvoří páteř celého systému a přenosová rychlost tak dosáhne úctyhodných 1 000 kbit/s. 
Podle samotných autorů projektu je ale posílání e-mailových zpráv mezi Zemí a Marsem stále ještě v daleké budoucnosti. Na elektronickou poštu, která bude mít v kolonce "from" adresu s příponou .mars.sol, si tak musíme ještě nějakou tu dobu počkat. 
 
Podle informací na Internetu
 
 

Logo projektu, zdroj JPLCo bylo špatně? 
  
Za chyby se platí. Vzpomínáte na Mars Climate Orbiter? První meteorologickou družici planety Mars, pro kterou se stala osudnou asi ta nejhloupější  lidská chyba -- použití dvou různých soustav jednotek? V části používaného navigačního softwaru se totiž místo mezinárodně uznávané soustavy SI použila anglická soustava jednotek, což vedlo k chybné navigaci a nakonec i k fatálnímu zániku sondy v marsově atmosféře. Taková ztráta  v hodnotě několika set milionů dolarů se samozřejmě americkým daňovým poplatníkům těžko vysvětluje, takže došlo na radikální opatření, aby se podobná situace probůh nezopakovala. Jako první reakce byla hned po katastrofě Mars Climate Observeru ustanovena vyšetřovací komise, zkoumající a prověřující všechny postupy, a v nich možné závady. První zpráva sice nezjistila pravou příčinu, ale stanovila osm faktorů, jež  mohly přímo či nepřímo vést ke ztrátě družice. Zjistila přitom závažné nedostatky v průběhu celé mise, nedůslednou komunikaci, prověrky a chybějící kompletní ověření navigačního softwaru či  počítačových modelů. Jak už bylo řečeno, všechno se dá shrnout do osmi bodů: 
  • Nedostatečné prověřené chyb, které nelze odhalit v rámci počítačových modelů.
  • Operační navigační tým nebyl dostatečně informován o detailech letu Mars Climate Observeru v porovnání s předchozími misemi Mars Global Surveyor.
  • O možnosti zvýšit dráhu družice vzhledem k Marsu před přistáním se pouze uvažovalo, ale z různých důvodů se neprovedla.
  • Technické zabezpečení nezbytné ke kontrole letu nebylo dostatečné.
  • Komunikace mezi jednotlivými technickými skupinami byla příliš neformální.
  • Práce malého navigační týmu nebyla dlouho prověřena nezávislými experty.
  • Proces ověřování a schvalování požadavků a jejich vzájemná koordinace mezi jednotlivými skupinami byla neadekvátní. 
  • Personál nebyl dostatečně vycvičen k reakci na anomálie v průběhu mise, speciálně odchylky v navigačních charakteristikách.
Na základě těchto podnětů probíhají v NASA Jet Propulsion Laboratory,  Pasadena, CA  rozsáhlé změny, jak v personální, manažérské, tak i technické oblasti. S ohledem na nadcházející přistání sondy Mars Polar Lander byl na místo hlavního vedoucího manažera dosazen nový ředitel, detailně se přezkoumal a rozšířil pracovní plán, analyzoval se dosavadní řetězec chyb v průběhu mise, denně se prověřuje dálkové ovládání a zjišťují se technické schopnosti. A nezapomnělo se ani na opětovné  nezávislé analýzy všech operací a možných eventualit. 
Chybami se člověk učí. Nejlepší lidé z Jet Propulsion Laboratory, s ohledem na všechna zjištění a doporučení vyšetřovací komise, učiní vše pro přistání Mars Polar Landeru 3. prosince. Doufejme, že dobře dopadne... 
 
Podle tiskové zprávy Jet Propulsion Laboratory
 
 
  
Jednim z mnoha PHA pozorovanych na Kleti pro ziskani presnych astrometrickych mereni bylo teleso 1999 RQ36.Dvě stovky hrozivých balvanů aneb 200 PHA 
  
Prakticky ve stejný den, kdy se Instantní astronomické noviny dočkaly svého jubilejního 200. vydání, zaokrouhlila se i jiná astronomická dvoustovka -- byl vydán cirkulář oznamující objev a první výpočet dráhy pro 200. potenciálně nebezpečný asteroid -- PHA (Potentially Hazardous Asteroid).  
Kategorie PHA je podskupinou blízkozemních asteroidů typů Amor, Apollo a Aten, a zahrnuje planetky, které se mohou přiblížit na 0,05 astronomické jednotky či ještě blíže k Zemi a zároveň jsou jasnější než vyjadřuje číselně absolutní hvězdná velikost 22 mag, tj. jejich rozměr je větší než 180 metrů. Prvním členem v seznamu PHA je známý asteroid (1862) Apollo objevený už v roce 1932 a zatím posledním dvoustým členem tohoto výlučného klubu je těleso s předběžným označením 1999 VP11 objevené americkým projektem LINEAR (MIT Lincoln Laboratory Near-Earth Asteroid Research project).  
LINEAR je "velkoproducentem" planetek obecně a PHA zvláště, objevil více než třetinu všech dosud známých PHA. Objevy potenciálně nebezpečných asteroidů obrovsky narůstají v posledních dvou letech. První stovka byla dovršena teprve nedávno, v polovině roku 1997. V závěsu za LINEARem následují jako nejvýznamnější přispěvatelé projekt Spacewatch Arizonské university, NEAT program JPL, opět arizonská Catalina Sky Survey a hledací program Lowellovy observatoře LONEOS. Jen 15 PHA bylo objeveno před více než dvaceti lety, tedy v letech 1932-1978. V osmdesátých letech byly největšími přispěvateli obě palomarské planetkové skupiny -- E. Helinové a E. Shoemakera.  
Označení potenciálně nebezpečný asteroid neznamená automaticky, že se jedná o "zabijáka" z hollywoodských filmů. Více než 40 procent PHA bylo tolikrát pozorováno, že by nanejvýš jeden či dva z nich mohly představovat myslitelné nebezpečí v příštím půltisíciletí. Pro dalších 30 až 40 procent jsou minimální spočtené vzdálenosti mezi jejich dráhou a Zemí příliš velké, než aby pro příštího půl tisíciletí nastala reálná pravděpodobnost srážky se Zemí. Jen malá část PHA si vyžaduje další důkladné zkoumání kvůli možnosti střetu se Zemí během příštího půl století. Tato studia provádí v současné době rutinním postupem hlavně skupina teoretiků na Universitě v italské Pise. Ovšem počet těles, od nichž by v příštím půl století mohlo hrozit nějaké myslitelné nebezpečí, je velmi malý -- zahrnul dosud jen čtyři asteroidy (1997 XF11, 1998 OX4, 1999 AN10, 1999 RM45). Jsou to tělesa, které  na tzv. Turínské škále pro klasifikaci potenciálně nebezpečných planetek alespoň dočasně opustila bezpečnou bílou oblast, a posunula se do barevnějších a tedy "podezřelejších" oblastí. Vytypování takovýchto těles je podnětem jak pro další pozorování -- přesná astrometrická měření poloh, a jednak pro hledání jejich případných předobjevových snímků na archívních snímcích. Nemělo by nás překvapit, že další pozorování, či případné archívní snímky, budou v absolutní většině případů eliminovat možné nebezpečí. Koneckonců takovým dobrým případem, na němž lze sledovat osud jednoho PHA je případ asteroidu 1999 AN10, na třikrát popsaný v letošních číslech IAN. 
  
Jana Tichá, Observatoř Kleť 
S použitím dat Minor Planet Center a Archivu Observatoře Kleť