:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

499. vydání (15. 9. 2003)

Kdo nechrčí, není Čech! Tahle variace na hokejový slogan let minulých se možná honila hlavou Ivanu Kafkovi. Na nádvoří Moravské galerie v Brně na ulici Husova je totiž instalováno jeho dílo nazvané Národní chrčení do prázdna. Ano, čtete dobře. Upozornil mě na něj brácha, který ho objevil při jedné ze svých nočních výprav za zábavou. Na zmíněné nádvoří jej přitáhl právě nezaměnitelný zvuk, který instalace vydává zejména za větrného počasí.

Národní chrčení do prázdna se skládá z množství plastikových větrníčků, které mají jednu z barev trikolóry a jsou uspořádány mezi spárami dlaždic nádvoří do úhledné formace. Jak je patrné z fotografie, dílko bohužel vyžaduje pravidelnou údržbu dokonce i během nedělního odpoledne. Tehdy jsem tam nachytal pracovníka galerie, který v hlubokém předklonu hledal a vyměňoval málo chrčící větrníky. To teda pěkně děkuju. Ale název je to vážně originální, už jenom pro něj mi stálo za to se během ospalého nedělního odpoledne vydat do středu města. Vzpomínáte si na vojína Kefalína? Ten měl kamaráda malíře, který mimo jiné namaloval obraz Podélně přejetý svatý Mikuláš. Třeba se jednou někdo inspiruje a doopravdy ho nakreslí. Zkrátka jen houšť a větší kapky!

Tomáš Apeltauer

 

Věříte tomu, že během dvou měsíců pošle Čína člověka do kosmu? (248 odpovědí)

  • Komunistům není radno věřit (41%)
  • Jasně, fandím jim (35%)
  • Čína sem, Čína tam... (25%)

 

 

Věru krásná Isabela

Satelit Terra, který provozuje americká NASA, pořídil jedním z přístrojů (MODIS) překrásné pohledy na hurikán Isabel, který se vyvíjí nad Atlantikem.

Krom satelitů zkoumajících povrch a atmosféru naší planety, fotografovali Isabelu také na palubě Mezinárodní kosmické stanice ISS. Snímky jsou nejen krásné, ale také velmi užitečné meteorologům, kteří tak mohou věrněji předpovídat další vývoj. Přesto, že rychlost větru v těchto místech dosahuje řádu stovek kilometrů v hodině, musí být pozorování takového atmosférického obra zážitkem…

Na palubě ISS si jej užívají z výšky necelých čtyř set kilometrů a pořizují nejen fotografický materiál, ale také animace naznačující vývoj chování vzdušné hmoty.

Pokud se vám Isabela líbí, můžete si uložit pozadí na váš desktop. Vyberte si rozlišení:

1600x1200 | 1024x768 | 800x600

Rudolf Novák
Zdroj: GSFC
 

Tyflografika užitá v astronomii

Příprava podkladů pro nízký reliéf v SW Adobe Photoshop - I.

Od "Mímésis" k exopsychologii - kosmická abeceda

Před chvílí jsem opět zhlédl mnou zbožňovaný Spilbergův film Blízká setkání třetího druhu a vybavila se mi myšlenka, která mne před lety mj. motivovala k realizaci transformace vizuální reality na realitu hmatovou (popř. jinou) zrakově handicapovaným v oblasti astronomického vzdělávání. Pamatuji se, že mě tenkrát několikrát políbila šílená múza se svojí "teorií" o komunikaci lidstva s mimozemskými civilizacemi prostřednictvím "napodobování skutečnosti", resp. nalezení dvou základních vztahů ke skutečnosti - "podobnosti" a "nepodobnosti". Určitými danými konvencemi (tak jako např. v dramatu, kresbě, sochařství či jinde) bychom měli divákovi - mimozemšťanovi odhalovat smysl našeho napodobení (a naopak). A vlastně, tak se již přeci děje, o takové napodobování skutečnosti s použitím "kosmických konvencí" se lidstvo přeci pokouší - je to neuvěřitelné kosmické umění lidstva, které předpokládá napodobovací schopnosti těch na druhé straně. Možná se snažíme tvořit divadelní scénu o níž si myslíme, že je skvělá, ale divák - mimozemšťan se nudí a raději se věnuje "mačkání knoflíků dálkového televizního ovladače". Z pozice výše uvedeného jsem hluboce přesvědčen, že v pátrání po mimozemských inteligencích by se měli daleko více angažovat umělci, kteří by se tak dotýkaly poměrně smyslného uměleckého směru.

Než však zabruslím jinam, vrátím se ke zmiňované transformaci vizuální reality na realitu hmatovou zrakově handicapovaným. Doba si vyžádala, aby původně grafické informace mohly užívat i nevidomí, proto vznikl pojem tyflografika, která v podstatě je na hraně mezi grafikou a sochařstvím. Tyflografika užívá grafických předloh ke vzniku nízkého reliéfu. Příliš nebudu rozebírat poměrně jednoduchou problematiku tyflografiky, spíše se zaměřím na ukázky primitivního tyflografického ztvárnění několika obrázků kosmických objektů v SW AdobePhotoshop.

Tyflografická předloha otevřené hvězdokupy
(příklady na objektech M7 a M45)

Úprava obrázku otevřené hvězdokupy je poměrně jednoduchou záležitostí. Máme-li přístup k již hotovým snímkům objektu, potom není problém v nějakém grafickém SW z tohoto vyhotovit předlohu pro nízkoreliéfní obrázek.Ukázat si to můžeme například na snímku otevřené hvězdokupy M7. První obrázek představuje klasický černobílý digitální snímek objektu M7.

Obrázek si můžeme upravit např. v SW AdobePhotoshop v. 5.0, kde stačí provést několik drobných úprav. Naším úkolem je zařídit, aby námi zobrazované bylo černé barvy. To znamená, že máme-li černobílý snímek, provedeme grafickou inverzi (tj. zaměníme černou za bílou a bílou za černou) např. klávesovou zkratkou Ctrl + i (v menu: Obraz - Přizpůsobit - Inverze):

Nyní se potřebujeme zbavit grafického šumu na pozadí hvězdokupy. Za tímto účelem v AdobePhotoshopu použijeme např. kouzelnou hůlku s nastavením vhodné tolerance (u M7 je vhodná tolerance kouzelné hůlky např. 120). Kurzorem myší klikneme do prostoru mezi hvězdami a tímto dosažený výběr smažeme klávesou Delete. Můžeme ještě dodatečně gumou pročistit prostor mezi hvězdami a takto upravený obrázek již lze ponechat jako podklad pro nízkoreliéfní obrázek.

Překážkou by se mohlo zdát tyflografické ztvárnění mlhovin například kolem některých hvězd v otevřené hvězdokupě M45.

Teď vycházíme z barevného digitálního snímku. Znamená to, že z obrázku vypustíme "barevné informace". V AdobePhotoshopu tuto funkci zadáme v menu Obraz - Režim - Stupně šedi (po dotazu, zda se mají vypustit barevné informace zadáme O.K.).

Klávesovou zkratkou Ctrl + i, provedeme grafickou inverzi.

Kouzelnou hůlkou s nastavenou tolerancí 20 klikneme do prostoru šedého grafického šumu na pozadí hvězd a stiskem klávesy Delete označený výběr vymažeme.

Nyní se soustředíme na mlhovinu v okolí hvězd.

Mlhoviny kolem hvězd si nahradíme stopou, kterou jsme si předem připravili. Stopu si vyhotovíme tak, že si otevřeme nový soubor (Ctrl + n), rozměry nově utvářeného obrázku zvolíme alespoň 600 x 600 obr. bodů (resp. podle velikosti upravovaného obrázku). Já jsem pro mlhoviny kolem hvězd v objektu M45 použil svislých čar (lze použít i vodorovných či šikmých čar, popř. mřížky, jejichž kontrast roste po směru obvyklého hmatového čtení zprava doleva), které svou strukturou v konečné hmatové podobě odliší mlhoviny od hvězd. Jakmile máme vyhotoveny svislé čáry v celém obrázku, celý jej označíme kl. zkratkou Ctrl + a (v menu Výběr - Vybrat vše), v okně Stopy (otevřeme v menu Okna - Stopy) kliknutím na trojúhelníček vybereme položku Definovat stopu. Stopa se nám uloží a můžeme ji následně používat kliknutím na její ikonu, která se objeví mezi ostatními stopami (zpravidla na posledním místě).

Poté již jen kouzelnou hůlkou nastavenou na přiměřenou toleranci (30) označíme mlhovinu kolem hvězd a stisknutím klávesy Delete označený výběr vymažeme. Výběr necháme nadále označený a použitím např. nástroje Tužka, pro nějž vybereme stopu, kterou jsme si vyhotovili, a klikneme do prostoru výběru. Výběr se vyplní námi zvolenou stopou.

Okolí hvězd do vzdálenosti přibližně 2 mm smažeme, aby v reliéfním obrázku byla hmatem patrná změna informace o přechodu na jiný sdělovaný prvek kompletní informace (tohle nemusíme dělat vždy, záleží na prioritě sdělované informace).

Jak si ukážeme na dalších příkladech, mlhovinu lze upravovat i jinými způsoby, zejména vyžadujeme-li oddělit informace o různých jasnostech, barvách apod..

(Pokračování příště: tyflografické předlohy kulových hvězdokup)

Petr Závodský
Zdroj: občanské sdružení ASTARTé
 

Voda je v tom nevinně

Data pořízená sondou Mars Pathfinder z let 1996 - 1997 a doplněná o další laboratorní experimenty ukazují, že typickou načervenalou barvu povrchu Marsu nezpůsobila voda, jak se doposud obecně soudilo.

Dnes je Mars beznadějně vyprahlou planetou a veškerá voda se zde vyskytuje ve formě tenké vrstvy ledu na obou pólech, případně ve formě zmrzlého půdního materiálu. Nicméně v počátcích existence planety zde docházelo k mohutným záplavám, kdy se objem vody v říčních tocích dokázal během krátké doby zmnohonásobit. O těchto vodních katastrofách dodnes svědčí mohutná říční koryta a zátoky, která jsou patrná na řadě záběrů z oběžné dráhy planety.

Celá řada vědců doposud věřila, že typická načervenalá barva planety má svůj původ v chemických reakcích mezi železem v horninách na povrchu a kdysi hojnou vodou. V kalifornské Jet Propulsion Laboratory se pokusili vystavit kus pozemské horniny s podobným obsahem železa atmosféře stejným podmínkám, jaké jsou dodnes na Marsu běžné. Jednalo se zejména o silné ultrafialové záření, teploty přibližně 60°C pod bodem mrazu a specifické složení atmosféry. Výsledkem bylo silné zvětrávání materiálu vedoucí k typicky načervenalé barvě rzi. Podle Alberta Yena z JPL jde o jednoznačný důkaz toho, voda hrála v dnešním typickém zabarvení Marsu pouze podružnou roli.

Tomáš Apeltauer
Zdroj: CNN
 

Rozpaky místo nadšení

Hubblovu kosmickému dalekohledu se podařilo pořídit snímky tří doposud nejvzdálenějších a nejslabších objektů ve Sluneční soustavě. Každý z těchto "trpaslíků" je vlastně pouhým zmrzlým kusem materiálu s rozměry většího města a obíhá daleko za drahou Neptunu a Pluta. Jejich objev přesto nevzbudil vlnu všeobecného nadšení; problém je v tom, že Hubble vykousal pouze tři exempláře. Vědecký tým z University of Pennsylvania totiž očekával, že na snímcích najdou alespoň šest desítek objektů s průměrem do 15 kilometrů.

Hubblův kosmický dalekohled se při snímkování soustředil na objekty, které jsou mnohem slabší než nejslabší objekty zachytitelné pozemskými teleskopy. Jeho kamera se zaměřila na oblast v souhvězdí Panny v období více než dvou týdnů v lednu a únoru letošního roku. Získaná data dále zpracovala desítka výkonných počítačů, které na snímcích vyhledávaly slabé pohybující se objekty. Touto metodou se podařilo identifikovat tři malá tělesa s velikostmi v rozmezí 25 - 45 kilometrů a hvězdnou velikostí pouhých 29 magnitud.

Relativní neúspěch přitom nelze dávat za vinu dalekohledu nebo metodě použité při vyhledávání. Vysvětlení je jednoduché - tzv. planetesimál je na periferii Sluneční soustavy prostě mnohem méně, než se doposud předpokládalo. Objevené exempláře spadají do široké oblasti zvané Kuiperův pás, kde zůstává materiál nevyužitý při tvorbě Sluneční soustavy prakticky nedotčený po více než 4,5 miliardy let. Je zřejmé, že taková tělesa jsou dokonalým zdrojem informací o počátcích našeho systému a vzbuzují proto zasloužený zájem. Pokud se navíc některý z věčně zmrzlých objektů vychýlí ze své stabilní dráhy a začne "padat" směrem ke Slunci, máme velkou šanci spatřit jej na noční obloze jako zářící kometu.

Nejnovější výsledky vnesly do celého výzkumu spíše další otazníky. Najednou totiž přestalo být jasné, jakým způsobem se do nitra Sluneční soustavy dostává tolik zárodků komet. V Kuiperově pásu je jich zkrátka příliš málo. Většina planetesimál se pravděpodobně rozpadla při vzájemných kolizích během dlouhých miliard let existence na samém okraji naší soustavy.

Existenci oblasti, ve které se nachází zmrzlý materiál z období vzniku Sluneční soustavy předpověděli v roce 1950 Gerald Kuiper a Kenneth Edgeworth. Na důkaz si teorie musela počkat až do roku 1992, kdy byl objeven první objekt, přičemž do dnešních dnů se pozemními teleskopy podařilo detekovat téměř tisícovku dalších. Na rychlý rozvoj poznatků doplatilo Pluto - většina astronomů se dnes kloní k myšlence degradovat jej z planety na největšího člena Kuiperova pásu. Poslední výsledky Hubblova kosmického dalekohledu této myšlence nahrávají ještě více.

Tomáš Apeltauer
Zdroj: The Spaceflight Now
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...