:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

496. vydání (25. 8. 2003)

Ouvej, ouvej. Brněnská hvězdárna je zavalena davy lidí. Přes den toho moc neuděláte, protože každých pět minut se rozléhá systémem domácího komunikátoru pípání příchozího hovoru. Téma je v devadesáti devíti procentech stejné. Mars. V noci jsou naše dalekohledy zavaleny davem chtivých návštěvníků a panuje tu docela chaos. Nikdo neodhadl co provede s lidmi mediální záplava zpráv o nejbližším setkání s Rudou planetou v moderní éře lidstva. Přitom Mars je vidět co chvíli a úplně upřímně - on ten pohled zas tak nádherný není. Kotouček planety je sice úhlově velký, ale letní ekliptika nepustí bájnou planetu daleko od obzoru a vlnící vzduch dodává celému show trochu akvarijní perspektivu. Krom toho i náš největší refraktor s průměrem objektivu dvacet centimetrů není žádný obr. V těch menších dalekohledech je Mars sice pěkný, ale není na něm skoro nic vidět.

Mnohem zajímavější mi připadá možnost spatřit Phobos a Deimos. Zdá se ale, že bez vhodné úpravy okuláru je tato mise vyloženě ,,Impossible``. Proto bych se chtěl obrátit na vás - odváží se někdo nasnímat nepravidelné měsíce Marsu? My se o to v Brně pochopitelně pokusíme, ale znáte to... Davy lidí, lenost, technika.

Ovšem nechtěl bych, aby tento úvodník odradil kohokoli od sledování detailů na rudém kotoučku. Za celou dobu co chodím na hvězdárnu jsem totiž lepší Mars neviděl. Je to krásné, teplá letní noc navíc dodá tichu v kopuli nový rozměr opojných večírků probíhajících poblíž a cvrkající cvrčci zas exotiku jižních zemí. Jenomže pokud někdo viděl například kometu přes půl oblohy či stovky Leonid během pár hodin, musí se příroda opravdu vytáhnout. Ve srovnání s tím říkám Marsu: ,,Nuda, musíš se víc snažit Cartmane!`` a čekám na něco atraktivnějšího. Ovšem na Mars se dívám každou jasnou noc. Ujít si to přece nenechám.

Rudolf Novák

 

 

 

Evropa se chystá k Měsíci

Již za několik dnů by se měla k Měsíci vydat první evropská lunární mise s názvem SMART-1 (Small Missions for Advanced Research in Technology). Jak už napovídá samotný a docela výstižný název, jedná se o první z řady efektivních sond pro výzkum sluneční soustavy, vybavených zcela novými technologiemi.

Sondu SMART-1 vynese na oběžnou dráhu nosná raketa Ariane 5. Po té se sonda za pomocí vlastního iontového motoru, ve kterém se elektrickým polem urychluje ionizovaný xenon (poprvé byl tento nový způsob pohonu vyzkoušen na sondě Deep Space 1), vydá po spirále na sedmnáctiměsíční cestu k Měsíci. Úkolem sondy o rozměrech větší krabice na prádlo bude testování nových technologií a především již zmíněného iontového pohonu.

První evropská lunární vlaštovka bude mít za úkol pochopitelně také výzkum samotného Měsíce. Výsledky mise by mohly například zodpovědět na otázku spojenou s jeho vznikem. Pokud totiž náš souputník skutečně vznikl při velké srážce, měl by se skládat především z lehčích prvků, které tvořily plášť prazemě. K tomu poslouží rentgenový spektrometr, který bude pátrat po stopách hliníku a hořčíku. Infračervený spektrometr bude mít zase za úkol zjistit jakékoliv stopy ledu či jinovatky v hlubokých kráterech ukrytých ve věčném stínu v oblastech měsíčních pólů. Právě zde mohou být objeveny zásoby oxidu uhličitého nebo kyslíku, které budou velmi důležité pro případnou budoucí kolonizaci Měsíce. Pokud půjde vše podle plánu, měla by se sonda věnovat studování měsíčního povrchu po dobu šesti měsíců.

Popis sondy

Sonda Smart-1 váží 370 kilogramů, přičemž na vědeckou a technickou výzbroj připadá pouze 19 kilogramů.

1 - Infračervený spektrometr (SIR) napomůže vědcům zmapovat geologii, chemismus a mineralogii měsíčního povrchu v takových detailech a v takovém rozlišení, který jim zatím žádná sonda neposkytla. Infračervený spektrometr s celkovou hmotností pouhých dvou kilogramů pracuje na vlnových délkách 900 až 2400 nanometrů se spektrálním rozlišením 60 nanometrů a prostorovým rozlišením 300 metrů. Toto zařízení má být využito i na dalších sondách podobného typu ke zkoumání planet jejich měsíců a planetek.

2 - Sluneční senzory sloužící k navádění solárních baterií ve správném směru ke Slunci.

3 - Dvojice 60 cm ramen nese na svých koncích senzory označené jako Spectral Potential, Electron and Dust Experiment (SPEDE). Zařízení bude monitorovat efekty elektrického pohonu na palubě sondy, jakými jsou interference s rádiovými signály a akumulace prachu. SPEDE bude mít za úkol také zkoumání interakce slunečního větru s měsíčním povrchem.

4 - AMIE - Jedná se o miniaturní kameru, která bude provádět pozorování měsíčního povrchu souběžně s infračervenou kamerou.

5 - D-CIXS je rentgenový spektrometr sestavený speciálně pro sondu SMART-1 v Rutheford Appletonově laboratoři ve Velké Británii. Rentgenové záření ze Slunce dopadá na měsíční povrch a interaguje s nejsvrchnější vrstvou měsíčního povrchu, který emituje své vlastní rentgenové záření. Spektrum emitovaného rentgenového záření, které D-CIXS zachytí je pak otiskem prvků, které se na Měsíci vyskytují. Zařízení má průměr jen 15 cm a váží méně než pět kilogramů.

6 - Komunikační anténa

7 - EPDP (Electric Propulsion Diagnostic Package) slouží k monitorování elektrického pohonu, převážně k dohledu na unikající ionty.

8 - Palivový tank pro polohovací systém spolupracuje se zařízením OBAN (OnBoard Autonomous Navigation). Poprvé byl OBAN odzkoušen na sondě Deep Space 1. Zařízení bude využívat pro navigaci snímky blízkých nebeských těles (Země, Měsíce a blízkých planetek), které pořídí kamera AMIE. Sonda však bude i přesto naváděna jako běžná mise z pozemního řídícího centra a data ze systému OBAN budou využita pro příští mise programu SMART.

9 - Zařízení pro navádění podle hvězd

10 - Motor k navádění slunečních kolektorů

11 - Komunikační zařízení

12 - Zařízení pro ovládání iontového pohonu

13 - Pomocné naváděcí trysky

14 - Iontový pohon

Sonda SMART-1 se měla k Měsíci vydat už ve startovacím okně od 28.srpna do 3.září. Podle posledních zpráv byl však start nosné rakety Ariane 5, která má za úkol vynést další dva satelity (indický INSAT-3E a e-BIRD společnosti Eutelsat) prozatím odložen. Další osudy sondy můžete sledovat zde.

Další informace o sondě SMART-1 najdete na zde:
http://www-istp.gsfc.nasa.gov/stargaze/Sionrock.htm
http://www.ssc.se/ssd/smart1.html

Pavel Gabzdyl
 

Sledovat tak galaktický prach...

I když se to zdá na první pohled téměř nemožné, můžete se na vlastní oči podívat na galaktický prach. Jak na to?

Galaxie jako náš hvězdný domov je velmi zajímavý útvar. Podíváte-li se v noci na jasnou oblohu, uvidíte spolehlivě pouze objekty patřící do tohoto hvězdného ostrova. Jistě, existují výjimky. Pozorovatelé pod jižním nebem mohou zrakem spočinout na blízkých galaxiích Magellanových, ze severu se zas pokocháme galaxií M 31, která je také vidět pouhým okem. Tím však v podstatě výběr extragalaktických objektů bez dalekohledu končí.

Struktura a tvar našeho hvězdného domova je nám znám, i když jsme se dodnes nemohli přesvědčit přímým pozorováním. Jak bychom také mohli. I ty nejvzdálenější sondy se zatím nedostaly z gravitační pasti Slunce a i kdyby, nemají žádné kamery, kterými bychom si Galaxii prohlédli. Ovšem z pozorování na různých vlnových délkách různými metodami víme, že Galaxie je relativně plochá (proti tomu jak je velká), v jejím centru se nachází mohutná černá díra a při pohledu z velké vzdálenosti směrem k některému galaktickému pólu by se jevila jako spirála s příčkou. Právě v ,,rovníkových'' partiích se nachází drtivá většina zářící látky, kterou pozorujeme. Spirální galaxie navíc obsahují dostatek materiálu vhodného k tvorbě hvězd a zároveň také mnoho zbytků po hvězdách, které už svůj osud završily. Právě to je hvězdný prach, který si můžeme prohlédnout.

Více než deset let pracuje na orbitě Slunce sonda Ulysses. Do kosmu ji vynesl v roce 1990 raketoplán Discovery, dva roky poté byla silným gravitačním polem planety Jupiter sonda navedena na polární oběžnou dráhu kolem Slunce. Přestože sonda se zabývá převážně výzkumem Slunce, detektory na palubě jsou schopny zaznamenávat také galaktický prach, který tu a tam pronikne do těch nejintimnějších zákoutí naší soustavy.

Přestože drtivá většina těchto částic dosahuje velikosti asi stonásobně menší než je průměr lidského vlasu, mohou být případné srážky s technikou nebezpečné. Vzájemná rychlost prachového zrníčka a družice je totiž dost velká na to, aby uvolněná energie výrazně urychlila ,,korozi" satelitu, případně optických ploch (zrcadla apod.). Měření, která Ulysses provádí ukázala, že po změně magnetického pole denní hvězdy narostl počet mezihvězdného prachu v našich končinách asi trojnásobně s tím, že kolem roku 2012 budeme pozorovat asi desetinásobek původní hodnoty.

Pro pozemšťany může být kosmický prach zajímavý tím, že občas bývá vidět. Pokud se totiž setká s atmosférou Země, zazáří jako meteor. Pozorováním takových sporadických meteorů, tedy těch, které nepřísluší žádnému známému roji, můžeme na vlastní oči obdivovat krásu zrníček putujících Galaxií. Rozlišit které prachové zrnko k nám z obrovských dálek přilétlo je ale prakticky nemožné. Jediná šance je sledovat roční nárůst sporadických meteorů, který by měl být v korelaci s nárůstem pozorovaným sondou Ulysses. Proto spatříte-li na nočním nebi sporadický meteor, přejte si něco speciálního. Je totiž docela dobře možné, že za tímto jevem stojí právě jedno z prachových zrnek putujících napříč Galaxií.

Související články

Hvězda se dvěma severními póly
Slunci asi přeskočilo

Rudolf Novák
Zdroj: Astronomy.com
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...