:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

495. vydání (19. 8. 2003)

Repro IAN / Foto EAIV poslední době mě docela upřímně fascinuje Kamil Hornoch. Znám ho už asi deset let a takřka celou dobu vím, že není normální. Poprvé mi to došlo v roce 1993, kdy vzplanula supernova v galaxii M 81. Kamil tenkrát společně s Honzou Kyselým odhalili proměnnost jedné ze srovnávacích hvězd v poli. Šok ovšem přišel poté, co novou proměnnou podrobili v Brně fotoelektrickému výzkumu Dalibor Hanžl s Filipem Hrochem. Světelná křivka obou vizuálních pozorovatelů byla o něco lepší než fotometrie od našeho 40cm reflektoru. Kamil se od té doby změnil. I když stále pozoruje okem, na zahradě mu trůní balšoj teleskop osazený ondřejovskou CCD kamerou (na dnešní poměry už velmi starou a nemoderní) a jeho výkonnost a produktivita stoupá úměrně tomu, kolik praxe s tímto zařízením má.

Jako poslední šílenost, kterou Kamil se svým křemíkovým okem uskutečnil, je objev tří nov poblíž jádra galaxie M 31. Mám dojem, že společně s Martinem Lehkým jsou teď z naší malé republiky suverénně nejaktivnější amatéři z řad pozorovatelů. Srovnání s nimi u nás snesou snad jen zaměstnanci Ondřejova (kde se u dvoumetru a pětašedesátky pozoruje každou jasnou noc), Kletě a pár pozorovatelů proměnných hvězd (i u nás na hvězdárně). Klobouk dolů pane Klobouku!

Přitom si ale nemyslím, že by to bylo jenom tím, že nikoho dalšího by to nebavilo. Hodně zásadní problém totiž bývá finanční stránka věci. Zatímco vyspělé západní demokracie oplývají vybavením dostupným široké laické veřejnosti, na většině hvězdáren si o něm můžete nechat jenom zdát. Natož pak, aby někdo investoval ze svého půl milionu do víceméně podprůměrného vybavení (dalekohled, montáž, CCD, počítač a je to tam :). To si může dovolit asi jen amatér, který řídí výnosnou firmu, ale má takový člověk čas trávit každou jasnou noc u dalekohledu? Asi ne.

Pro takové ostatní případy tu mám jednu pozvánku. Letošní léto se zapíše do dějin kromě extrémního horka (dokonce se už svolala konference, kde se řeší, zda jsou teplotní extrémy už důsledkem globální změny klimatu) také příznivou opozicí Rudé planety. Pokud se tedy chcete na vesmír kouknout a nemáte peníze na kvalitní vybavení, zajděte si na hvězdárnu alespoň prohlédnout Mars. Je totiž velmi pěkný a k vidění je na něm spousta detailů. Na viděnou.

Rudolf Novák

 

Jak často se díváte na hvězdy? (490 odpovědí)

  • Týdně (31%)
  • Měsíčně (19%)
  • Jen když se něco děje (24%)
  • Pozoruji aktivně (27%)

 

 

Jedno zajímavé pozorování

O Perseidách, video a rada k tomu.

Zdravím a posílám vám fotku jedné Perseidy. Je to focené digitálem Olympus C - 4000 (při ISO 400, exp. 16 sec, f 2,8, F 32mm) v Beskydech poblíž Čeladné, přesněji kopec Stolová.

Přiložené video vzniklo v podstatě nechtěně, když jsem se snažil vyfotit nějaký Perseid a tak jsem měl nakonec hromadu fotek, které jsem spojil ve video. Je tam vidět otáčející se Cassiopea, pak tam taky propluje mrak, no a kapku to zrní, ale s tím při ISO 400 a 16 sec nic neudělám a když jsem to zkoušel odfiltrovat v PC, tak to dokonale zrušilo i hvězdy. A jde vidět ja se se zahřívajícím fotákem zvětšuje šum!

Je to focene v Beskydech, obec Kunčice pod Ondřejníkem, Olympus C - 4000 při ISO 400, exp. 16 sec, f 2,8, F 32mm.

Animace (11 MB zip)

Komentář redakce
S digitálními fotoaparáty, které umožňují zvětšit citlivost (uvádí se jako ekvivalent ISO) je to těžké. Pokud nemáte dobrý stroj kde se šum odstraní v přístroji, musíte postupovat stejně, jako při pozorování CCD kamerou. Surový snímek je dobré exponovat za stejné teploty se zakrytým objektivem. Tak získáte matici šumu na čipu. Pochopitelně je vhodné (statistika nuda je…) vyrobit takových temných snímků víc a zprůměrovat je. Nejlépe je k tomu použít vhodný balík pro fotometrii (například MuniPack) nebo se dá experimentovat v programech, jako je GIMP nebo Photoshop v rámci práce s vrstvami. Každopádně lze takové snímky používat i k fotometrii hvězd, měření jasu oblohy apod. - o tom se snad již brzo na stránkách IAN dočtete. Pokud jde o čísté estetično, pak doporučujeme klasický fotoaparát, drátěnou spoušť a citlivý film. Výsledky bodou hezčí a nebudete mít tolika práce se zpracováním pozorování.

Jan Kondziolka
 

Osud Hubbla upečen

HST rotující, obíhající, sledující. Jaký bude další osud tohoto ojedinělého experimentu na oběžné dráze?

I když původní myšlenka vypustit na oběžnou dráhu dalekohled vznikla ve třicátých letech, dočkali jsme se startu HST až 24. dubna roku 1990. Na oběžnou dráhu jej vynesl raketoplán Discovery a od nového přístroje se očekávalo mnoho nových a senzačních objevů. I když se mezitím pozemská optická pozorovací astronomie značně zdokonalila, představuje dodnes tento přístroj jednu z nejvýkonnějších observatoří v dějinách lidstva. Původní plánovaná životnost patnáct let se pravděpodobně prodlouží na dvacet roků, aby se mohl Hubblův dalekohled alespoň krátce doplňovat s nástupcem - teleskopem Jamese Webba, který by se měl do libračního bodu v zemském stínu dostat právě někdy kolem roku 2010.

Před několika dny proběhla panelová diskuze významných astronomů a projektantů Webbova teleskopu, během které se hovořilo o dalších plánech údržby HST tak, aby se podařilo pracovat s oběma přístroji zároveň. Z diskuze vyplynulo několik doporučení. Do roku 2010 by měl k HST ještě dvakrát letět raketoplán a jeho posádka provést dvě servisní mise. Tento krok se zdá být nezbytný už jen proto, že baterie šesti gyroskopů na palubě kosmického dalekohledu tvoří valnou většinu problémů přístroje (je-li něco mechanické, kazí se to skoro pořád…). Nyní jsou v provozu čtyři gyroskopy a i když k nouzovému pozorování stačí pouhé dva z nich, snahou NASA je provozovat alespoň tři. Jakmile se totiž pokazí ještě další z gyroskopů, stává se dalekohled v podstatě neovladatelný. Situace, kdy se zrcadlo HST zavřelo právě vinou poruchy gyroskopů už jednou nastala. Pokud je dalekohled neovladatelný, nehrozí ani tak nekontrolovatelný pád směrem k Zemi, ale citlivá elektronika může být vlivem slunečního svitu jednou provždy poškozena a z unikátního zařízení se tak stane bezcenná desetitunová hromada šrotu.

Další doporučení vyplývající z panelové diskuze také dalo vale plánům na umístění odstaveného HST do muzea. Plánované snesení družice z oběžné dráhy na palubě raketoplánu po havárii Kolumbie nepřichází v úvahu. Proto bude během poslední servisní mise k tělu dalekohledu připevněn motorek, který by měl HST poslat bezpečně do žhavé náruče rodné hroudy. I když technické detaily nejsou jasné, Hubblův dalekohled s největší pravděpodobností shoří někdy v roce 2010.

Do té doby nás však čeká několik let zajímavých pozorování. Je také jasné, že podobně jako během předchozích servisních misí, bude i nadále zdokonalováno technické vybavení dalekohledu a možná dojde také k instalaci nových detekčních zařízení. Bude-li osud NASA příznivě nakloněn, dočkáme se velmi zajímavých pozorování na sklonku života HST - tehdy se totiž do hry zapojí nový Webbův teleskop a snímky ve viditelném oboru budou doplněny o blízké infračervené pozorování nového dalekohledu, který bude mít nejen citlivější, ale také mnohem detailnější snímky. Protože jsou ale výsledky celého jednání pouhým doporučením, může se celá situace vyvíjet úplně jinak. Nebude-li například k dispozici dostatek servisních letů raketoplánu, může být observatoř po roce 2006 odstavena a spálena. Jaký osud Hubbla je tedy upečen není zatím vůbec jistě.

Sága kosmického dalekohledu - historie HST

Rudolf Novák
Zdroj: NASA News
 

Velká čtyřka kompletní?

S velkým zpožděním startuje letos v srpnu poslední ze čtyř velkých observatoří NASA - sonda SITRF.

Zatím se zdá, že sonda odstartuje 23. srpna, ale během posledního týdne se již několikrát s termínem (byť jen o několik dnů) hýbalo. Původní plán hovořil o startu v roce 2002, ale komplikace způsobily mnohem větší zdržení, než se čekalo.

SITRF doplní tři velké projekty, které NASA stvořila v rámci programu Velkých observatoří. Asi nejznámější z celé čtveřice je Hubblův dalekohled, dalším vesmírným robotem je již nepracující Compton a rentgenová Chandra. SITRF bude zkoumat oblohu v infračervené oblasti od tří do sto dvaceti mikronů (jeden mikron je miliontina metru).

Na těchto dlouhých vlnových délkách září vesměs chladné objekty, jako jsou hnědí trpaslíci, molekulární mračna, ale dá se v tomto okně také dohlédnout k jádru galaxií nebo dokonce zkoumat protoplanetární disky kolem mladých hvězd. Samozřejmě bude družice také používána ke zkoumání sluneční soustavy, před 85cm velké zrcadlo se dostanou některé komety a planetky.

Celá mise je plánovaná na dva a půl roku, ale lze očekávat, že kolem Slunce bude funkční sonda putovat mnohem déle. Po technické stránce se jedná a velmi zajímavý experiment. Přístroje na sondě se budou chladit na teploty blízké absolutní nule, jeden z nich pak dokonce na 1.5K! Aby se minimalizoval teplotní vliv Slunce, bude SIRTF naveden na zvláštní dráhu kolem Slunce tak, aby se nacházel za Zemí a vyhnul se tak přímému slunečnímu svitu. Do kosmu vynese družici raketa Delta z mysu Canaveral. Inu doufejme, že se nestane nic nečekaného a za necelého půl roku budeme obdivovat spektra a snímky infračerveného vesmíru. Zajímavé také je, že jméno observatoře vyhlásí NASA až s prvními snímky. Konkurzu, ze kterého bylo jméno vybráno, se zúčastnilo takřka osm tisíc lidí a několik z finalistů si bude moci start sondy prohlédnout na vlastní oči. Good Speed!

P.S. Na titulní stranu jsme přidali článek Jiřího Grygara o infračervené astronomii, kde se o tomto oboru dozvíte víc.

Rudolf Novák
Zdroj: NASA News
 

Kde hledat Mars

Před pozorováním Rudé planety doporučujeme vypít několik orosených piv, užít si příjemný večer v nějaké zahrádce a až pak se vydat na hvězdárnu.

Mars totiž bývá v těchto dnech nejlépe pozorovatelný až hodně po půlnoci. Najdete ho velmi snadno. Podíváte-li se kolem půlnoci nad jihovýchodní obzor, bude zářit nízko nad obzorem nápadně naoranžovělý světlý bod, který se od ostatních hvězd prozradí tím, že nikterak nápadně nebliká. Za barevné poblikávání může atmosféra, takže uvidíte-li Mars krátce po jeho východu, může se jeho světlo různě deformovat, v druhé polovině noci však září jasným oranžovým světlem. Navíc není v jeho okolí nic podobně jasného takže si jej nemůžete splést.

V dalekohledu, který má dlouhé ohnisko, velké zvětšení a alespoň 15cm průměr objektivu si pak můžete prohlédnout některé nejnápadnější útvary na jeho povrchu. Pokud je vzduch klidný (nezapomeňte nechat místnost i dalekohled vytemperovat), bude zřejmě nejnápadnější polární čepička. Během letošní příznivé opozice je tento světlý flíček u pólu planety ohraničen tmavým lemem. Na kotoučku planety jsou pak také patrné tmavé útvary, které vesměs představují skálu nepokrytou prachem. Pokud si brousíte zuby na pověstné martovské kanály, pak si nechejte zajít chuť. Nic podobného se vám spatřit nepodaří. Jejich existenci vyvrátila spolehlivě kosmická technika, byť bylo toto téma jednu dobu velmi populární a na pozorování kanálů se nechalo zlákat spousta nadšenců. Zato si ale určitě všimnete, že se Mars otáčí. Stačí se podívat jednou a pak třeba za hodinu znovu. Vzhledem k tomu, že den na Rudé planetě trvá skoro to samé co u nás, je změna polohy tmavých flíčků nápadná.

Pro ty z vás, kdo by si s nalezením Marsu nevěděli rady, je tu i mapka, ale myslím, že potřebovat ji nebudete.

Snímky Marsu z HST
O pozorování Marsu viz Návod na použití vesmíru

Rudolf Novák
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...